Arkádová hopsačka trochu jinak. Spojte japonskou kreativitu s dětskou logikou a může z toho vzniknout cokoliv, třeba hra v divadle.
Čas od času se vám dostane do ruky hra, která si více pohraje s vámi, než vy s ní. Puppeteer mě nechal okamžitě vykoupat v příběhu, protože jakmile jsem se začat věnovat hratelnosti a slovním obratům v dialozích, byly události ty tam a beze mě. Od začátku tu vystupují kouzelné nůžky, hodná čarodějnice, měsíční svit, obří tygr a nasazovací hlavy – zkrátka přesně takové ingredience, aby se v tom vyznaly jen děti. A přesně pro ně je Puppeteer, neboli loutkař, určen.
Ale popořádku
Hru můžete spustit v režimu pro jednoho nebo v kooperaci pro dva hráče. V obou případech budete ovládat dvě postavičky, malého kluka Kutaro, který byl proměněn v loutku, a kočičího ducha jménem Ying Yang. Nutno dodat, že hra jednoho hráče vám pořádně procvičí hemisféry, protože obě postavičky se ovládají zároveň, a každá na jedné páčce gamepadu. Ve dvou budete ovládat každý svou postavu zvlášť.
Jako malý Kutaro přijdete hned na začátku hry o hlavu, ale jelikož jste loutka, není problém si nasadit jinou. Zároveň můžete mít až tři, mezi kterými lze plynule přepínat, a každá vám dá nějakou schopnost. Házet okolo bomby, slupky od banánů nebo se například krýt pod štítem. Hlavy zároveň slouží i jako počítadlo životů a jakmile dostanete zásah a nestihnete si zavčas svou hlavu posbírat, máte o kousek blíž k poslednímu uloženému checkpointu.
Hra jednoho hráče vám pořádně procvičí hemisféry, protože obě postavičky se ovládají zároveň
Jako kočičí duch Ying Yang do hry nevstupujete přímo, to už tak u duchů bývá. Jen si poletujete po scéně, nemůžete umřít a kam se hne klučina, tam musíte s ním. Ale to neznamená, že se bez vás Kutaro obejde. Vaším úkolem je mu pomáhat a zatímco on si s mnoha nepřáteli neporadí, vy mu můžete směle čistit cestu. Zatímco on se snaží probojovat úrovní vpřed, vy objevujete skryté předměty. A taky mu můžete přinést upadenou hlavu.
Živé kulisy
V komiksové hře Deadpool se často vyzdvihuje fakt, že boří čtvrtou stěnu a nechává hlavní postavu promlouvat přímo k hráči, Puppeteer jde přesně opačným směrem. Hra se odehrává v uzavřených kulisách divadla a na váš postup hrou plynule reagují aplaudující diváci z pozadí. Dodává to hraní zcela odlišnou příchuť a úplně vám přijde, že sledujete pohádku a jen se bavíte.
Vše se odehrává v uzavřených kulisách divadla a na váš postup hrou plynule reagují aplaudující diváci z pozadí
To nic nemění na faktu, že kulisy jsou úchvatně zpracované. Hra mezi nimi skáče jako o život a celá scéna při tom fluidně pohupuje. Pokud by mi měla ze hry utkvět v paměti jen jedna věc, bude to právě toto. Fotorealisticky vlající závěsy, poskakující bedny, listy nebo perfektní práce s látkou a pavučinou, zatímco ji stříháte kouzelnými nůžkami. I když pojem ‘fotorealita’ u hopsačky viděné zboku působí trochu směšně.
Jako správná divadelní hra je i naše videohra rozdělená na dějství a co jsem měl možnost vyzkoušet, tak každé z nich přineslo do hratelnosti nějakou obměnu. Pokud si i plná verze, vycházející v září, zachová variabilitu, jaká byla k vidění v preview verzi, mohlo by se jednat o zajímavou alternativu pro mladé hráčské potomky. Posadit k večerníčku se dají ostatně jenom jednou denně, že?
