Hráli jsme uzavřenou betu nového DOOMa: dvojí dojmy

Už od prvního odhalení je pro nás DOOM neřízená brutalita plná příšer a hrůzostrašných zbraní a dokázal nám to i ve své alfě. Co přinesla beta nového?

DOOM se pomalu ale jistě přibližuje svému vydání a proto vývojáři ze studia id Software spouští poslední testíky, aby hru vyladili na maximum. Dojmům z hraní DOOMa jsme se na Doupěti již dříve věnovali v případě alfa verze a nyní jsme dostali možnost si vyzkoušet i uzavřenou betu.

Více obsahu, více možností

Pokud beta něco předvedla, určitě to je zejména přínos velkého množství obsahu navíc. V první řadě se po vzoru moderních multiplayerových stříleček setkáme s bohatou customizací postavy i zbraní. Můžete upravovat barvy, v případě zbroje měnit jednotlivé díly a tím pádem se krapet upravit dle obrazu svého. Přišlo mi, že je hra s možnostmi úprav až přeplácaná, ale záleží přeci jen na vás, zda chcete mít nudného jednobarevného bojovníka nebo abstraktního se všemi barvami duhy.

doom_1.pngdoom_2.pngdoom_3.pngdoom_4.png

Hra tím docílila zejména toho, že má možnost vás při hraní alespoň chvilku udržet. Ve hře totiž získáváte nové levely dle obdržených zkušeností a s novým levelem získáváte nové možnosti customizace, ale i nové zbraně. Získávání zbraní mě i krapet děsí, poněvadž i když beta žádné zásadní rozdíly nepřinesla (maximální level byl 15), v budoucnu by mohli být mnozí hráči znevýhodněni. Dá se tomu ale samozřejmě zabránit omezením různých severů na např. jen pro levely 15-20.

Bojiště na pekelné úrovni

S příchodem nových zbraní se hra změnila celkem zásadně, přijde mi ale, že k lepšímu. Pokud jste četli mé dojmy z alfy, jistě si vzpomínáte, že jsem si stěžoval na to, že Super Shotgun je krapet moc OP. Přídavný obsah v podobě nových zbraní to naštěstí vyrovnal a hráč není nucen hrát s určitými zbraněmi, aby byl schopen s nepřáteli držet krok. Chvílemi budete proklínat hráče s plazmovými puškami a než se nadějete, začnete nenávidět raketomety.

doom_10.pngdoom_8.pngdoom_9.png

Díky tomu hra konečně umožní dostatečné přizpůsobení různým stylům hraní a tedy i větší personalizaci. Upravit si hru dle svého gusta sice umožňuje i úprava vzhledu, ale jelikož mluvíme o střílečce a ne o módním návrhářství, je vytváření si svých vlastních loadoutů zbraní přeci jen krapet důležitější.

 

Díky tomu hra konečně umožní dostatečné přizpůsobení různým stylům hraní a tedy i větší personalizaci.

 

Ve hře se pak najdete celkem rychle. Zbraní není jen hodně, ale jsou i patřičně rozmanité a nabízí to, co nám nabízela klasická herní mašinérie v době prvních DOOMů a Quaků. Mimo Super Shotgun najdete i raketomet, Vortex Rifle, klasickou Static Rifle či kulomet. Dříve nebo později si najdete svou oblíbenou dvojici (v mém případě Super Shotgun na blízko a Vortex Rifle na dálku), se kterými se vydáte do brutálních map, ale i nově představeného módu Warpath.

Zabij nebo budeš zabit

Warpath je ve zkratce řečeno King of the Hill s tím rozdílem, že území, které máte obsadit, se neustále pohybuje. V základu to není vůbec špatný nápad, bohužel mi přijde, že v DOOMu to moc nefunguje. Hra je založená na rychlosti a brutalitě. V případě Warpath se stane jen to, že se mnoho hráčů namačká do maličkého prostůrku. Nakonec v módu ani tak nejde tolik o vaše schopnosti jako spíš o počet a destruktivnost a příliš mě neohromil.

doom_11.pngdoom_12.pngdoom_13.pngdoom_14.pngdoom_15.pngdoom_16.png

Hlavním lákadlem tedy zůstává klasický Team Deathmatch. V DOOMu naštěstí nejsou klasické mapy, celkově to není klasická střílečka dle dnešních standardů. DOOM je zkrátka o rychlosti a díky tomu, že mapy mají všelijaké stupínky, skryté místnůstky a power upy na každém kroku, umožňuje vám Deathmatch všelijak taktizovat a využívat všech prostředků.

 

DOOM je zkrátka o rychlosti a díky tomu, že mapy mají všelijaké stupínky, skryté místnůstky a power upy na každém kroku, umožňuje vám Deathmatch všelijak taktizovat a využívat všech prostředků.

 

Celkově vzato, mapy nejsou nějak zvlášť velké. Ve hře se prezentovaly celkem dvě a to peklo a jakási podzemní základna plná lávy. Obě byly krapet odlišné a vyžadovaly krapet jinou taktiku a zatímco v pekle jste se s nepřáteli utkávali v celkem těsných místnostech, lávová základna mnohdy ukázala volnější prostory. Stále ale platilo to samé – brutalita, rychlost a monstrózní zbraně.

Největší brutalita nastala, když nějaký hráč vzal démonickou runu a proměnil se ve vraždícího Revenanta s raketomety na zádech (jiní démoni se stále neprezentovali). Bohužel spíše jako negativní účinek silnějších zbraní beru jeho velmi rychlé zabití. Revenant je stále velmi silný a v mžiku dokáže pobýt celý nepřátelský arzenál, ale není příliš odolný vůči výbavě, kterou mapa nabízí (zvláště vůči ničivému Gauss kanónu, který najdete jako power up pohozený na mapě). I když samozřejmě nejsem rád, když mám démona za zády, v alfě byl celkem příjemně cítit ten strach a napětí, když se k vám blíží. Nyní stáčí pár připravených hráčů a je v mžiku po něm.

Stará klasika v krvavějším kabátku

Naštěstí mám z bety DOOMa velmi pozitivní dojem. Jednak proto, že i když se jedná o betu, tak až na pár chybiček vypadala hra nádherně a běžela velmi stabilně. Bojový styl nás ale vrací do těch dávných herních časů. Je to zkrátka nová hra vytvořená podle starých principů, které nově oživuje a dává jim svěží nádech s bonusem dynamického a adrenalinového zážitku, o kterém sní každý nostalgik.

doom_17.pngdoom_18.pngdoom_19.png

Jelikož multiplayer pro mě nikdy nebyl nejoblíbenější stránkou, nemůžu se dočkat kampaně. Ta se zatím prezentuje jako brutalita se vším všudy, u které o nálepce od osmnácti let nezapochybujete ani na okamžik. Vývojáři sice musí ještě pár menších nedostatků opravit, ale pokud vás DOOM prozatím lákal, máte se skutečně na co těšit.

V další kapitole se dozvíte, jak vidí DOOM Ondřej Selner.

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,