Už od prvního odhalení je pro nás DOOM neřízená brutalita plná příšer a hrůzostrašných zbraní a dokázal nám to i ve své alfě. Co přinesla beta nového?
DOOM se pomalu ale jistě přibližuje svému vydání a proto vývojáři ze studia id Software spouští poslední testíky, aby hru vyladili na maximum. Dojmům z hraní DOOMa jsme se na Doupěti již dříve věnovali v případě alfa verze a nyní jsme dostali možnost si vyzkoušet i uzavřenou betu.
Více obsahu, více možností
Pokud beta něco předvedla, určitě to je zejména přínos velkého množství obsahu navíc. V první řadě se po vzoru moderních multiplayerových stříleček setkáme s bohatou customizací postavy i zbraní. Můžete upravovat barvy, v případě zbroje měnit jednotlivé díly a tím pádem se krapet upravit dle obrazu svého. Přišlo mi, že je hra s možnostmi úprav až přeplácaná, ale záleží přeci jen na vás, zda chcete mít nudného jednobarevného bojovníka nebo abstraktního se všemi barvami duhy.
Hra tím docílila zejména toho, že má možnost vás při hraní alespoň chvilku udržet. Ve hře totiž získáváte nové levely dle obdržených zkušeností a s novým levelem získáváte nové možnosti customizace, ale i nové zbraně. Získávání zbraní mě i krapet děsí, poněvadž i když beta žádné zásadní rozdíly nepřinesla (maximální level byl 15), v budoucnu by mohli být mnozí hráči znevýhodněni. Dá se tomu ale samozřejmě zabránit omezením různých severů na např. jen pro levely 15-20.
Bojiště na pekelné úrovni
S příchodem nových zbraní se hra změnila celkem zásadně, přijde mi ale, že k lepšímu. Pokud jste četli mé dojmy z alfy, jistě si vzpomínáte, že jsem si stěžoval na to, že Super Shotgun je krapet moc OP. Přídavný obsah v podobě nových zbraní to naštěstí vyrovnal a hráč není nucen hrát s určitými zbraněmi, aby byl schopen s nepřáteli držet krok. Chvílemi budete proklínat hráče s plazmovými puškami a než se nadějete, začnete nenávidět raketomety.
Díky tomu hra konečně umožní dostatečné přizpůsobení různým stylům hraní a tedy i větší personalizaci. Upravit si hru dle svého gusta sice umožňuje i úprava vzhledu, ale jelikož mluvíme o střílečce a ne o módním návrhářství, je vytváření si svých vlastních loadoutů zbraní přeci jen krapet důležitější.
Díky tomu hra konečně umožní dostatečné přizpůsobení různým stylům hraní a tedy i větší personalizaci.
Ve hře se pak najdete celkem rychle. Zbraní není jen hodně, ale jsou i patřičně rozmanité a nabízí to, co nám nabízela klasická herní mašinérie v době prvních DOOMů a Quaků. Mimo Super Shotgun najdete i raketomet, Vortex Rifle, klasickou Static Rifle či kulomet. Dříve nebo později si najdete svou oblíbenou dvojici (v mém případě Super Shotgun na blízko a Vortex Rifle na dálku), se kterými se vydáte do brutálních map, ale i nově představeného módu Warpath.
Zabij nebo budeš zabit
Warpath je ve zkratce řečeno King of the Hill s tím rozdílem, že území, které máte obsadit, se neustále pohybuje. V základu to není vůbec špatný nápad, bohužel mi přijde, že v DOOMu to moc nefunguje. Hra je založená na rychlosti a brutalitě. V případě Warpath se stane jen to, že se mnoho hráčů namačká do maličkého prostůrku. Nakonec v módu ani tak nejde tolik o vaše schopnosti jako spíš o počet a destruktivnost a příliš mě neohromil.
Hlavním lákadlem tedy zůstává klasický Team Deathmatch. V DOOMu naštěstí nejsou klasické mapy, celkově to není klasická střílečka dle dnešních standardů. DOOM je zkrátka o rychlosti a díky tomu, že mapy mají všelijaké stupínky, skryté místnůstky a power upy na každém kroku, umožňuje vám Deathmatch všelijak taktizovat a využívat všech prostředků.
DOOM je zkrátka o rychlosti a díky tomu, že mapy mají všelijaké stupínky, skryté místnůstky a power upy na každém kroku, umožňuje vám Deathmatch všelijak taktizovat a využívat všech prostředků.
Celkově vzato, mapy nejsou nějak zvlášť velké. Ve hře se prezentovaly celkem dvě a to peklo a jakási podzemní základna plná lávy. Obě byly krapet odlišné a vyžadovaly krapet jinou taktiku a zatímco v pekle jste se s nepřáteli utkávali v celkem těsných místnostech, lávová základna mnohdy ukázala volnější prostory. Stále ale platilo to samé – brutalita, rychlost a monstrózní zbraně.
Největší brutalita nastala, když nějaký hráč vzal démonickou runu a proměnil se ve vraždícího Revenanta s raketomety na zádech (jiní démoni se stále neprezentovali). Bohužel spíše jako negativní účinek silnějších zbraní beru jeho velmi rychlé zabití. Revenant je stále velmi silný a v mžiku dokáže pobýt celý nepřátelský arzenál, ale není příliš odolný vůči výbavě, kterou mapa nabízí (zvláště vůči ničivému Gauss kanónu, který najdete jako power up pohozený na mapě). I když samozřejmě nejsem rád, když mám démona za zády, v alfě byl celkem příjemně cítit ten strach a napětí, když se k vám blíží. Nyní stáčí pár připravených hráčů a je v mžiku po něm.
Stará klasika v krvavějším kabátku
Naštěstí mám z bety DOOMa velmi pozitivní dojem. Jednak proto, že i když se jedná o betu, tak až na pár chybiček vypadala hra nádherně a běžela velmi stabilně. Bojový styl nás ale vrací do těch dávných herních časů. Je to zkrátka nová hra vytvořená podle starých principů, které nově oživuje a dává jim svěží nádech s bonusem dynamického a adrenalinového zážitku, o kterém sní každý nostalgik.
Jelikož multiplayer pro mě nikdy nebyl nejoblíbenější stránkou, nemůžu se dočkat kampaně. Ta se zatím prezentuje jako brutalita se vším všudy, u které o nálepce od osmnácti let nezapochybujete ani na okamžik. Vývojáři sice musí ještě pár menších nedostatků opravit, ale pokud vás DOOM prozatím lákal, máte se skutečně na co těšit.
V další kapitole se dozvíte, jak vidí DOOM Ondřej Selner.