Hry a zdraví: proč je pro vás hraní her lepší, než si myslíte

Rychlost reakcí

Doba mezi podnětem a naše schopnost, jak rychle na něj dokážeme zareagovat je opravdovým základním kamenem určujícím podstatnou část toho, jak dobří ve hrách jsme. Je to pilíř, který odděluje zrno od plev, a jeho zlepšení je klíčem k úspěchu i v mnoha jiných aspektech života.

Naše centrální nervová soustava obsahuje něco okolo 100 miliard nervových buněk, které přijímají informace z naších smyslů, tedy zraku, čichu, dotyku, chuti a sluchu, a tyto signály pak přenáší do našeho mozku, který je následně mění ve fyzické a mentální reakce. Celý tento proces trvá jen zlomek vteřiny a vědci hovoří o časovém rozpětí od 150 do 300 milisekund.

Nabízí se tedy otázka, zda mají hry na hráče z dlouhodobého hlediska nějaký pozitivní vliv. Zajímalo to i vědce a jak je u nich zvykem, nelenili a našli způsob, jak to otestovat. Postavili tedy pařany akčních her proti hráčům strategií a zaznamenali, že první skupina měla zhruba o 25% lepší výsledky, což pravděpodobně nikoho z nás nepřekvapuje. Jedna otázka však zůstala nezodpovězena – na kolik jsou tyto reakce přesné? 

Vědci tedy udělali to, co mají v životě opravdu nejradši, spustili další sérii testů. Ty jasně odhalily, že hráči první skupiny reagují stejně přesně jako ty ze skupiny druhé. Tedy jen o něco rychleji.

Internet dnes nabízí řadu vychytávek a pokud by vás zajímalo, jak jste na tom konkrétně vy, můžete si dobu svých reakcí změřit například ZDE. Typická reakční doba člověka se pohybuje okolo 200 až 300 milisekund, schválně se s vaším výsledkem pochlubte v komentářích.

Jen tak mimochodem, vědci zkoumali i hráče, kteří pracují jako chirurgové a věřte nebo ne, i oni dosahovali lepších výsledků, a to jak svou rychlostí, tak i precizností. Byli tedy efektivnějšími řezníky než jejich kolegové.

Kontrastní citlivost

Všimnout si hlavy nepřítele vyčnívající kdesi na druhé straně mapy je jistojistě důležitou vlastnosti každého hráče. Myslím, že hráči akčních her mi dají za pravdu, že tato vlastnost se s počtem odehraných her zlepšuje, ale proč tomu tak ve své podstatě je?

Hry mají pozitivní účinek na kontrastní citlivost našeho zraku. Díky této vlastnosti člověk dokáže rozeznávat i sebemenší změny šedých odstínů v našem zorném poli.

Toto zlepšení se údajně netýká těch hráčů, kteří nehrají akční hry. Jistá vědkyně Daphne Bavelier z univerzity v Rochesteru si myslí, že lokalizace a přesné zaměření nepřátel je pro oči namáhavé a pravidelným vystavováním těmto vlivům se oči dokážou vytrénovat. Další možná teorie je, že nepředvídatelně rychle se měnící prostředí, jenž je typické pro akční hry vyžaduje, aby se člověk díky tomu, co vidí naučil monitorovat celou rozlehlou oblast, a z toho co vidí rychle analyzoval optická data.

Kontrastní citlivost je jedna z prvních vizuálních vlastností, které se s věkem zhoršují.

Hry jako způsob léčby?

Zoufat ale rozhodně nemusíme. Bavelier totiž se svým týmem zjistila, že pravidelné hraní akčních her dokáže do jisté míry toto zhoršování zvrátit a zapříčinit tak dlouhodobě kvalitní zrak pro všechny, kterým nevadí obětovat nějakou tu hodinku či den hraním kvalitní střílečky.

Jedna z jejích novějších prací naznačila, že hraní her by se jednoho dne mohlo stát součástí léčby korekce zraku, která se v současnosti spoléhá především na chirurgii a korekční čočky. 

„Jakmile jednou podstoupíte operací očí nebo dostanete korekční čočky, hraní her by mohlo být jednou z dominantních cest, které celý proces zotavování vašeho optického systému urychlí," píše Bavelier ve svém výzkumu.

Já jsem rozhodně pro, podle mého názoru jsou hry lékem na všechno a bylo by fajn, kdyby to jednoho dne došlo do bodu, kdy nám doktorka napíše například nejnovější GTAčko rovnou na recept, se slovy, ať ho hlavně pořádně hrajeme a za dva týdny ať se přijdeme ukázat.

Multi-tasking

Multi-Attribute Task Battery je test, určený pro piloty letadel. Tento test obnáší použití joysticku a pomoci něj musíte dokázat udržet cíl v centru obrazovky, zároveň je tu nutnost jedním očkem sledovat hladinu paliva, přístrojovou desku a aby toho nebylo málo, tak poslouchat a reagovat na rádiovou komunikaci.

Nepíšu o tom proto, že bych třeba dostal chuť si dát malou leteckou vsuvku, ale proto, že v roce 2013 další parta chytrých hlaviček zjistila, že pouhých padesát hodin hraní akčních her VÝRAZNĚ zlepšuje multitaskingové výkony, jaké piloti v testu podávají.

Akční hry také zvyšují mentální flexibilitu – schopnost rychle a precizně přecházet mezi úkoly, které mají protichůdné požadavky.

Ostražitost a soustředění

Jistá dvojice vědců, Shawn Green a naše známá Daphne Bavelier, v roce 2012 zjistili, že hraní akčních her zlepšuje schopnost rychle zpozorovat cílový podnět mezi řadou jiných rušivých elementů. Díky testu, který tento výzkum obsahoval se zjistilo, že hry jsou dobrým prekurzorem pro schopnost řídit vozidla. Akční hry mají také co do činění s tím, jak dobře dokážeme vnímat soubor pohybujících se objektů mezi jinými podobnými objekty.

Tento žánr her člověka také učí nechovat se zbrkle v napjatých situacích. Inu, zachovat chladnou hlavu a své kroky si nejdříve pořádně promyslet je klíčem k úspěchu nejen při hraní her na PC, ale také v mnoha jiných aspektech našeho života. Například při hraní na konzoli. A poněvadž já si rozhodně necucám informace jen tak z prstu, klidně si můžete o tomto pozitivním přínosu videoher přečíst rovnou v oficiální studii naších již skoro kamarádů z minulých odstavců.

Hry také pomáhají překonávat dyslexii

V roce 2013 jistý vědátorský tým přinutil skupinku mladých dyslektiků nepřetržitě hrát slušných dvanáct hodin v kuse, následně je podrobil celé sérií testů čtení a fonologie a světe div se, měli lepší výsledky. Celá věc je ale mnohem komplikovanější, funguje to pouze u některých verzí dyslexie, a to u těch, které jsou zapříčiněny problémem se zrakovou pozorností. Šokující ale rozhodně je, že hry přinesly srovnatelné až lepší výsledky, než vzdělávací programy, které byly vysloveně navrženy pro léčbu dyslexie.

Takže pokud máte mladšího bráchu dyslektika, chraň ho pánbůh, jak si minimálně jednou denně nedopřeje svou dvanáctihodinovou rehabilitaci.