Historicky první - Roguelikes
Úplně první hry tohoto žánru vychází ze hry Rogue. Čtverečková grafika, procedurální generace úrovní a oblastí a tahový princip hry, přesně taková byla první hra, která udala směr. Hráč měl vždy základní cíl – porazit hlavního nepřítele na konci. K obtížnosti přidával i fakt, že pokud hrdina během své poutě zemřel, bylo tomu tak navždy. Neexistovala totiž možnost si hru uložit v průběhu nebo mít nějaké záchytné body, které by zjednodušovaly postup k cíli, jak to známe dnes.
Hráč se ve fantasy světě orientoval zadáváním příkazů do konzole a později, jak se rozvíjely grafické možnosti počítačů, pohyboval svou postavou s využitím technologie „sprites“ (kdy se postavička pohybovala na jednom neměnícím se obrázku).
Koncept prvních RPG her byl samozřejmě odvozen od kultovních Dungeons & Dragons. Za nejvýznamnějšího předchůdce všech her, a tedy první hru svého druhu, je považována hra Colosal Cave Adventure. Další, co stojí za zmínku, jsou Moria nebo japonská série Mystery Dungeon. Pojďme si to rozebrat podrobněji.
Colosal Cave Adventure – Adventure
Titul nejstarší RPG hry je často připisován projektu Adventure, vytvořenému v letech 1975-1976.
Hráč zde prozkoumával svět a snažil se najít cestu skrz obtížná bludiště a pasti. William Crowther tak vytvořil textovou RPG hru, kde se pokusil ztvárnit své dojmy z prozkoumávání jeskyní, kterému se věnoval ve svém volném čase. Kromě toho se také inspiroval deskovou hrou Dungeons & Dragons. Hra běžela na sálovém počítači PDP-10 ve firmě BBN a byla omezená na dvouslovné příkazy typu „hit troll“.
Zork : The Great Underground Empire – Part I.
O rok později, v roce 1977 se objevila slavnější verze nového žánru – Zork. Cílem bylo prozkoumávat jeskyni a získávat poklady, čímž hráč na samém úspěšném konci příběhu získal titul Master Adventurer. Stejně jako první hra RPG žánru – Adventure, se i Zork poprvé objevil na sálovém počítači PDP-10, ze kterého se pak rozšířil i do strojů v domácnostech. Na rozdíl od první RPG hry zvládala tato už i složitější příkazy sestávající z více slov, například „hit troll with Elvish sword“. Pro velký úspěch na Zorka navazovaly další dva díly a mnoho dalších her a příběhů z prostředí herního světa.
Rogue
Další bojovou hrou z roku 1980, inspirovanou hrami Adventure a Star Trek (z roku 1971), je právě Rogue. Tato hra jako první ve vývoji žánru poskytla možnost zobrazování mapy. Cílem bylo jako u většiny podobných her získat nějaký konečný předmět, v tomto případě Amulet of Yendor.
Japonská RPG a další větev žánru
Jednou z nejpopulárnějších japonských her na hrdiny je zcela bezchybně série Final Fantasy. Japonské videohry na hrdiny se od her západního světa odlišují především propracovaným bojovým uměním se zaměřením na příběh nebo na samotnou akci. To sice hráče omezuje ve volnosti pohybu, ale zároveň to přidává na prožívání příběhu. Hry lákají na barevnější grafiku odlišující se od temných jeskyní, a také na mladé hrdiny inspirované populárními žánry manga a anime. Postavy se většinou nedají nijak upravovat, hráč si pouze vybírá hrdinu, ke kterému je typický i charakter.
Z hlediska hratelnosti jsou východní RPG hry díky bojovému umění zajímavé, protože i pro hráče je umění zmáčknout ve správnou chvíli správnou kombinaci tlačítek. Klasické evropské hry s mečem a případnou obranou tak v počátcích her na hrdiny neměly v japonské komunitě šanci. Hry byly místo boje inspirovány magií a hrami jako jsou Ultima a Wizardry se Japonci spíše okrajově inspirovali. Přestože se japonské hry vyvíjely především pro herní konzole, díky propracovanějším dialogům a důsledkům začaly od konce 90. let vznikat i pro počítače a rozšířily se dále mimo japonskou videoherní komunitu.
Final Fantasy
První díl jedné z nejúspěšnějších videoherních sérií byl vydán roku 1987 pro konzoli Nintendo ES. Hra disponuje otevřeným fantasy světem, po kterém cestuje čtveřice mladých bojovníků s cílem porazit démony a zachránit svět.
Na začátku hry si hráč vybere 4 postavy z nabídky 6 různých postav, které nelze nijak upravit. Každý hrdina má vlastní styl boje, např. bojovník, zloděj, kouzelník. V průběhu hry získávají hrdinové zkušenostní body, čímž se zvyšuje jejich úroveň – tím se zvyšují jejich atributy, které určují bojové schopnosti. S každou novou úrovní se navíc postavy můžou naučit více kouzel.
Herní svět obsahuje několik měst, ve kterých žijí rasy inspirované deskovou hrou Dungeons & Dragons. Postavy ve městech mohou hráči zadat úkoly nebo s nimi hráč může obchodovat; v jeskyních se pak nachází truhly se vzácnými předměty. Aby hrdina mohl používat předměty nebo se naučit kouzla, musí splnit příslušné předpoklady ve formě např. minimální úrovně nebo třídy postavy.
Final Fantasy byla první RPG hra, ve které zbraně, brnění a další předměty, jako jsou lektvary, mohly mít kouzelné efekty – odolnost proti některým kouzlům, léčení atd.
Souboje jsou zde tahové, každý hrdina má na výběr fyzický útok, kouzlení nebo použití předmětu. Poprvé zde byla použita kamera z pohledu třetí osoby – postavy hráčovy skupiny se nachází vpravo a nepřátelé vlevo. Ukládání hry bylo vyřešeno interakcí se speciálními budovami v herním světě. Kromě deskovky Dungeons & Dragons byla hra inspirována videohrami Ultima a Wizardry a navazovala na úspěch hry Dragon Quest.
Zajímavostí pro hru je také fakt, že měla být posledním výtvorem pro šéfa vývoje Sakaguchiho i jeho zaměstnavatele, videoherní studio Square. Společnost byla na pokraji krachu a Sakaguchi plánoval, že v případě neúspěchu odejde z videoherního průmyslu. Ironicky to byl díky této „poslední hře“ velký začátek a dlouhá cesta do budoucna: vznikla celosvětově známá série s celkem 15 díly a nespočtem příbuzných her a příběhů z herního světa. Ze současné doby můžeme vytknout také film Kingsglaive: Final Fantasy XV a seriál Brotherhood: Final Fantasy XV, spojené s posledním dílem série Final Fantasy XV, vše z roku 2016.
RPG týmovky, kde nikdy nejste sami
Od roku 1986, kdy byla vydaná hra Might & Magic, se začal vyvíjet nový žánr, který spočíval nejenom v hraní fiktivního hrdiny, ale také ve vedení party různých dalších hrdinů.
Postavy se většinou pohybují v bludišti nebo jeskyni, neboli dungeonu. Součástí poutě jsou hádanky, jejíchž vyřešením se parta hrdinů může posunout dále. Nyní už nemluvíme o textových hrách, ale o hrách v tzv. gridu: postavy a prvky jsou umístěné v pravidelné mříži a často se postavy pohybují tahově, aby bylo snadné vygenerovat nového nepřítele. Začínají se však objevovat i hry s mechanikou reálného času: sem patří např. Dungeon Master nebo Legend of Grimrock.
Might and Magic
Hra vycházející z Dungeons & Dragons byla po svém vydání v roce 1986 velmi populární. Není divu, jelikož místo jednoho počítačově navrženého hrdiny se objevily před hráčem mnohé nové možnosti. Na výběr bylo až 6 postav, které měly vlastní rasu. Do této doby byly ve hře na výběr pouze klasické třídy postav, jako je rytíř, léčitel nebo kouzelník – ty jsou v Might and Magic samozřejmě také. Novinkou byla i morální perspektiva a vylepšování vlastností postavy v sekcích, jako je obratnost, přesnost a síla. Cíl hry však zůstal stejný jako u předchůdců – prozkoumat oblast, zabít nepřátele a odhalit tajemství nebo získat poklad.
Série Might and Magic byla v průběhu let rozšířena o podsérii tahových strategií Heroes of Might and Magic a vedlejší díly. Tato stará série byla v roce 2014 oživena desátým dílem s označením Legacy; podsérie Heroes pak byla v roce 2017 obohacena o sedmý díl.
Dungeon Master
O rok později, v roce 1987, přišla další hra s inovací – Dungeon Master se jako první hra ovládal myší. Kromě toho svět běžel v reálném čase, takže se nepřátelé pohybovali nezávisle na pohybu hrdiny a hráči tak potřebovali určitou míru rychlosti reflexů – díky tomu jsme Dungeon Mastera zařadili i do akčních RPG.
Vlastnosti hrdiny se začaly vylepšovat jejich používáním, na rozdíl od předešlého systému, kde postava získávala abstraktní zkušenosti a hráč rozděloval body do toho, co se mu zdálo nejlepší. Systém vylepšování existoval od doby hry Dungeons of Daggorath (1982), přesto jej ale popularizoval právě Dungeon Master.
Jelikož se hra ovládala myší, nabízela také další možnosti. Pokud byl hrdina navolený kouzelník a chtěl seslat nějaké kouzlo, musel myší zkombinovat runy, které měl k dispozici. Například smícháním ohně a větru se vytvořila ohnivá koule, která byla efektivnější než samotný oheň. Hráč si však musel tyto sekvence pamatovat.
Od této hry se také začal používat jeden z nezbytných prvků u dnešních her – nový styl inventáře, ve kterém si hráč vybíral zbraně a brnění přetažením předmětu z „batohu“ na svou postavu. Všechny tyto detaily působily dobře i na hráče, od kterých hra vyžadovala více postřehu a rychlosti než předtím. Pěkný příběh, který hráče celou dobu provází, dokonce napsala slavná spisovatelka, která stojí za příběhy seriálů Buffy, přemožitelka upírů a Sabrina – mladá čarodějnice.
Dnešním prvním dílem jsme si představili historické kousky z RPG tvorby. Od prvních prvopočátků – her Rogue, kde se postavička pohybovala pomocí textových příkazů, až do příchodu barevných her, ve kterých bylo možné vylepšovat postavy, a dokonce mít i určitou morální perspektivu. Byl vidět skvělý posun, který každým krokem zlepšoval původní hry až do podoby, jakou známe dnes.
V příštím díle si projdeme další subžánry, můžete se těšit na hry s otevřeným světem, stejně jako na vývoj her spočívající v týmové spolupráci, až se nakonec ocitneme v taktickém RPG prostoru.
