V minulém díle seriálu jsme si prošli nejstarší hry od Roguelikes až po RPG týmovky, kde hráči ovládali více postav. V dnešním díle pokračujeme s prvními RPG hrami v otevřeném světě s nelineárním příběhem.
RPG hry s otevřeným světem
Her s omezeným příběhem o prozkoumávání jeskyní a získáváním pokladů už bylo mnoho. Proto se vývojáři zaměřili na něco jiného - řeč je o žánru RPG her s otevřeným světem, které odkryly další herní kapitolu.
Hlavní novinkou celého žánru je možnost se volně pohybovat po mapě a volit si své úkoly. Předtím hráči prozkoumávali jeskyni a aby se dostali dál, museli vyřešit nějakou hádanku nebo šifru v podobě skrytých dveří apod. Proti tomu otevřený svět souvisí s mnohem větší herní oblastí, delší herní dobou a nelineárním příběhem plným vedlejších činností; v kontrastu s temnými jeskyněmi měly tyto hry také více zeleně a živější prostředí. Hráči si zvolí, které úkoly budou plnit, nebo můžou prozkoumávat svět a užívat si volnost. Poměrně rychle se v tomto sub-žánru začalo upouštět od tahového principu ve prospěch hraní v reálném čase.
Z roku 1984 pochází vesmírný simulátor Elite, který pro hráče představil první otevřený svět, od něhož se potom odvozovaly i ostatní hry stejného žánru. A první RPG hrou, která kromě zmíněného umožňovala i konverzaci s ostatními postavami, byla Dragon Slayer z téhož roku.
Do tohoto subžánru se řadí i japonská série Final Fantasy a řada dalších populárních sérií, jako jsou Ultima, Hydlide, Gothic, Souls nebo Fallout. Otevřený svět najdeme i ve hrách mimo RPG žánr, mezi nejznámější patří Grand Theft Auto, Assassin’s Creed, Minecraft a No Man’s Sky. Kromě toho se hráči můžou těšit na otevřený svět i ve většině MMORPG her, které z prvních open-world RPG her vycházejí. Pojďme se do toho zavrtat konkrétněji.
The Elder Scrolls
Série TES začala v roce 1994 dílem Arena. Zpočátku vývojové studio Bethesda neplánovalo ani tak otevřený svět, jako spíše bojování v aréně – jak napovídá název dílu. Postupně se ale hra měnila, rozrostla se propracovanější města a byly přidány aktivity mimo ně, až do podoby otevřeného světa, a tak byla také nakonec vydána. Z původního konceptu zůstal název a prvky akčních her – mimo jiné hraní v reálném čase.
Hlavní inspirací pro hru byla Ultima Underworld, která byla mezi vývojáři Areny velmi populární. TES: Arena je zasazena do starověkého fantasy světa s propracovanou historií a mnoha příběhy. Ovládá se z pohledu první osoby a cílem je zachránit svět před zlým kouzelníkem. Další díly série obsahují podobnou zápletku, ale děj se v nich odehrává v jednotlivých provinciích herního světa, např. Morrowind nebo Skyrim.
Jak sami vývojáři uznávají, hra nepřišla s novými principy – úspěch byl postaven na v té době největším a zároveň obsahově bohatém herním světě s obrovským počtem činností a aktivit.
S názvem série The Elder Scrolls přišel zakladatel Bethesdy a má jít o mýtické knihy vědomostí, ve kterých se píše o přítomnosti, minulosti a budoucnosti. Zmínky se o nich objevují v celé sérii, do přímého kontaktu se s nimi hráč dostal až v pátém díle Skyrim, konkrétně v rozšíření Dawnguard.
Série TES je stále aktivní, na nedávném videoherním veletrhu E3 byl oznámen nový díl Blades. Bude určený pro mobilní zařízení a očekává se pozdější port na PC a konzole. Samozřejmostí je i plnohodnotný šestý díl, ten ale zatím ukázal jen pěknou krajinu.
Fable
Další hra v RPG pojetí od Lionhead Studios z roku 2004 je Fable, v překladu „Pohádka“.
Z názvu správně vyplývá, že se mezi sebou utká dobro a zlo. Hrdina má už na počátku úkol se jako malý naučit bojovat a postupně, jak v příběhu roste, se setkává s dalšími postavami, které mu buď pomohou, nebo je má porazit.
Ve hře je nastaven propracovaný a neobvyklý systém morálky. Jestliže se bude hrdina po čas hraní chovat dobře, např. bude lidem pomáhat a řešit jejich problémy, postupně se mu nad hlavou vykreslí svatozář. Pokud bude naopak zlý a problémy bude řešit vždy konfliktně, vyrostou mu na hlavě rohy, až bude vypadat jako samotný ďábel. Hrdina se navíc nemění jen kvůli morálce, ale i podle toho, co nejvíce během hry používá. Na výběr má totiž meč, kouzla a pistoli: když používá hodně sílu, během hry se mu utvoří svaly, pokud kouzla, během příběhu se okolo hrdiny začne tvořit magická záře.
I další díly mají propracovaný systém morálky a příběhu. Například ve třetím díle musí hlavní hrdina bojovat proti nepřátelům, ale zároveň si i získávat přízeň obyvatel města.
Všechny hry série Fable lze hrát opravdu dlouho, jelikož kromě příběhu se hrdina může zabývat i vedlejšími činnostmi spočívajícími v založení rodiny včetně dětí a vlastnictví domu nebo podniku.
Taktické RPG hry
Z klasického RPG žánru se časem vyvinul další subžánr, který v sobě spojuje prvky RPG a strategických videoher. V taktických RPG hrách se jako obvykle ovládá skupinka postav, kterou může hráč vylepšovat podle jejich zaměření, nejčastěji inspirované hrou Dungeons & Dragons.
Z označení subžánru je zřejmý základní prvek, a to je taktika. Rozmístění postav má kritický vliv na jejich přežití a poražení nepřítele. Mezi nejčastější taktické prvky patří zranitelnost bojovníků se štítem vůči útokům ze strany a zezadu a možnost utéci z boje v případě blížící se porážky. V taktických RPG hrách se do současnosti nejvíce zachovala tahová podstata bojů, která dává více času a prostoru na taktizování.
Oproti jiným žánrům zde hrdina ani tak neprozkoumává, jako spíše bojuje. Pro výhru v boji bývají stanovené specifické nároky, jako např. maximální povolený počet tahů nebo získat určitou věc na mapě. Mezi jednotlivými boji je možné provádět jiné činnosti, např. klasický postup oblastí nebo, v případě série UFO, správa základny; už v prvních taktických hrách bylo v těchto mezičasech možné hrdiny upravit nebo vylepšit.
Jednou z nejstarších her tohoto subžánru je Tunnels of Doom. Z populární série Final Fantasy se sem řadí titul Final Fantasy Tactics, ze série Ultima sem patří třetí díl s označením Exodus. Sci-fi série UFO a post-apokalyptický Wasteland 2 jsou také typickými příklady taktických RPG.
Tunels of Doom
První grafická taktická hra je z roku 1982, Tunels of Doom. Tato hra patří do prvopočátků, kde se ještě prozkoumávalo bludiště tunelů. Zvláštním prvkem ve hře byla možnost naslouchání za dveřmi, jestli za nimi nejsou příšery, což nebylo běžné. Hráč tak mohl vědět, že na něho zaútočí nepřítel dříve, než se tak stalo, a mohl se připravit, čili rozmístit takticky postavy.
UFO: Enemy Unknown
Sci-fi boj proti mimozemské invazi, taktické tahové boje s jednotkou vojáků a simulace managementu základny v reálném čase, to vše mohla původní taktická hra X-COM: Enemy Unknown z roku 1994 nabídnout. Zemi napadnou ufouni a vy se s tím musíte vypořádat. Strategická část ve hře zahrnuje výzkum a vývoj, budování základen proti mimozemšťanům a reagování na jejich aktivitu.
Úspěšná hra se dočkala několika pokračování v různých prostředích (pod vodou, ve vesmíru, ve velkém městě) a v různě daleké budoucnosti, označované jako série X-COM, podle názvu polovojenské jednotky, kterou hráč spravuje. UFO: Enemy Unknown inspirovala řadu her, z nichž pro nás může být zajímavý UFO: Aftermath se dvěma pokračováními od české společnosti ALTAR Interactive, kde se taktické mise odehrávaly v reálném čase. Kromě toho se série v roce 2012 dočkala i remaku prvního dílu s názvem XCOM: Enemy Unknown a pokračování XCOM 2 z roku 2016.
Divinity: Original Sin
Série Divinity, jež započala akční RPG hrou Divine Divinity v roce 2002, je zasazená do doby před událostmi z předchozích dílů série. Dva hrdinové se pohybují v interaktivním fantasy světě a snaží se porazit zlé kouzelníky, žádná velká novinka. Ovšem zajímavostí v žánru jsou rozsáhlé možnosti úpravy postav – vzhled, volba třídy nebo počáteční navolení vlastních atributů a počátečních schopností i bez ohledu na třídu, a hlavně volba osobnosti pro druhou právě neovládanou postavu. Netradičním prvkem u taktických RPG her je zde také možnost kooperace, kdy se jiný hráč může ujmout druhého hrdiny.
Hra z roku 2014 nabízí mimo jiné volby v dialozích, které vyžadují shodu obou hlavních hrdinů nebo vyřešení případného sporu. Může to vést k nešťastným událostem s nepříjemnými následky – třeba zavraždění opilé hlídky, což způsobí snížení popularity hrdinů v nedalekém městě. S těmito volbami souvisí získávání osobnostních rysů, které dále upravují atributy a schopnosti hrdinů.
V průběhu prvního většího úkolu hrdinové objevují rozsáhlé spiknutí zlých kouzelníků a musí mu pochopitelně zabránit. Příběh je zasazen do pestrého fantasy světa, kde se mimo jiné odehrává dnes již klasický konflikt mezi lidmi, nemrtvými a skřety. Se všemi lidmi je možné obchodovat, i když většinou nemají dost peněz nebo dost zajímavé předměty, aby to mělo smysl; mnoho předmětů, které se povalují po městě, musí hráč ukrást v režimu plížení, aby je získal – pokud hráč není chycen při činu, negativní následky typu špatná karma zde nehrozí.
Hra získala značnou popularitu díky interaktivnímu prostředí, propracovaným tahovým bojům, možnosti kooperativního multiplayeru a líbivému grafickému provedení. Pokračování s názvem Divinity: Original Sin 2 vyšlo v roce 2017.
V dnešním pokračování našeho speciálu jsme zamířili z textových polí do rozsáhlého a nelineárního světa RPG, čili do otevřeného světa umožňujícího téměř cokoliv. Na rozdíl od upjatého příběhu končícího jedním a tímtéž koncem hry postupně získaly různé dějové roviny a u některých i různá zakončení. Také se rozšířily taktické hry, neboť strategie je a byla považovaná za smysluplný prvek, který rozvíjí lidskou logiku a inteligenci.
Příště si předvedeme, co to s hrami udělá, když se upustí od taktického světa ve prospěch masivní kooperace. Na řadu přijdou multiplayery plné nových pojmů v partě, stejně tak si uvedeme zajímavé zástupce her s akčnějším herním stylem.
Pokračování článku patří k prémiovému obsahu pro předplatitele
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně