Posílali jste svůj hlas do některé z anket o hru roku 2003? Pročítali jste si pak výsledky a zmateně si lámali hlavu nad vítězi? Jisté je, že veřejnost o těchto anketách a jejich vítězích zdaleka neví všechno. Pravda, která se doposud skrývala ve stínu, nyní vyjde na povrch a vy můžete být u toho. Článek obsahuje překvapivé informace o hrách jako Max Payne 2 nebo Half Life 2.
Je bezesporu, že začátek nového roku bývá pro člověka, který se pohybuje už nějaký ten pátek ve světě virtuálních dobrodružství, příšerným utrpením. Oslaben bujarými silvestrovskými oslavami a namáhavým zápasem s kocovinou je veškerými počítačově herními médii přinucen sledovat nechutné vykrystalizování loňského resumé. Na celé situaci je nejhorší, že skupinka rádoby odborníků (či odporníků) každoročně vybírá do příslušné ankety skutečně ty nejhorší počiny, které by oprávněně nikdy neměly okusit chuť magnetické vrstvy žádného harddisku. Ano, řeč je o vyhlášení nejlepší hry roku!
Ostatně, to by samo o sobě nemuselo být tak hrozné vzhledem k tomu, že celé menu tvoří směsice nejvybranějších zmetků, a tak by vítěze určil prostý a náležitě lhostejný výstřel od boku. Jenže ono se soutěží i v jednotlivých kategoriích, snad aby se některé strategii či adventuře neukřivdilo – což je prakticky nemožné. A aby bylo vše pěkně postavené na hlavu, existuje i oblast největších zklamání, kde se však nachází samé prvotřídní kousky, hvězdy herního nebe. Nad tím opravdu zůstává rozum stát. Proč se tedy takovou taškařicí vůbec zabývat?
Důvod je sice jeden, avšak zato materiální a ve většině případů patřičně luxusní, aby za tu trochu nucené námahy určitě stál. Navíc šanci na úspěch má každý bez rozdílu, jelikož takové anketní hříčky nevyžadují pražádné znalosti. Můžete tak do korespondenčního lístku (či jak budete hlasovat) nezaujatě a v rámci nabídky vystřílet celý zásobník libovolných tipů, v nejhorším případě dodat, proč právě takhle (např. špatná muška, zajímavé uspořádání písmen v názvu daného titulu, apod.). Na druhou stranu berme v potaz, že se najdou i tací, co to s hrami všeobecně myslí vážně a k některému ze soutěžících cítí určité sympatie. A právě především pro ně je určen tento článek, který má nezávisle na jednotlivých anketách odhalit pravou tvář několika potencionálních favoritů.
Ještě malé upozornění: Na následujících řádcích se dočtete něco, co herní publicistika doposud úspěšně tajila, něco, co krátkozraké oči masového trhu neodhalily, něco zatraceně šokézního!
Max Payne 2
Jak lépe bychom mohli začít, než tím absolutně největším akčním propadákem, který svou mizerností pokořil i svého předchůdce – vskutku úctyhodný výkon. Jen málokdo ví, že autoři série, finští Remendy, původně pracovali na zcela jiném, ambicióznějším konceptu, než jaký se dostavil ve výsledku. Ten se od prvotních plánů lišil především použitým enginem, jehož finální a značně neuspokojivá verze (s implementovaným fyzikálním modelem Havoc) vystřídala ambiciózní engine prvního dílu veleúspěšné série Quake; tak navíc sešlo i z předpokládané disketové varianty – což obzvláště zamrzí. Ale to zdaleka není vše.
Max Payne 2 bez Michaela Jacksona prakticky ztratil všechen potenciál
Reálnou předlohou Max Paynovi se měl stát někdejší král světového popu, Michael Jackson se svou rozmanitou konfekcí, rafinovaně zdůrazňující tělesné partie. A tak se upustilo i od samotného příběhu. Ten se měl skládat přibližně z dvaceti rozsáhlých misí, během nichž bylo nutné nalézt všechny části svého obličeje včetně černé sametové roušky přes ústa a po závěrečném souboji se skupinou amatérských chirurgů vše prostřednictvím klasického puzzle zkompletovat. Za největší lákadlo byl však považován zbrojní arzenál, i když měl čítat pouze jedinou zbraň, zoomovaltelný luk. Dlouhou dobu se spekulovalo i o šípech, a nakonec, v průběhu betatestovacích prací, padlo rozhodnutí o implementování šípů imaginárních, v neomezeném množství. Ba i základní kámen celé hry, silné lepidlo na úspěch, mód Bullet-time, nebyl součástí původního obsahu, kde dominoval mód označovaný jako Madness-time, jehož aplikace celé dění naopak rapidně urychlovala. Jak vidno, co změna, to k horšímu, a jen těžko spekulovat nad tím, proč autoři týden před uvedením na trh rozšmelcovali chutně vypadající dort a upekli prachobyčejný koláč bez chuti.
Warcraft III: Frozen Thorne
Tento kousek je ukázkovým příkladem neomezené lidské opovážlivosti, neboť jak jinak si vysvětlit smutnou skutečnost, že se hra, svými kvalitami dýchající na záda druhému Max Paynovi, dočká datadisku? A to navíc takového, jaký neobsahuje špetičku inovace a po technické stránce zůstává nerozpoznatelným od svého otce, jehož chyb se ani v nejmenším nemíní vyvarovat – čili ve výsledku pouhý výstřel do prázdna. Na druhou stranu, opravdu nerad bych se dopouštěl jakékoliv křivdy, a tak musím vyzdvihnout alespoň přítomnost nezaměnitelného příběhu a to málo nových jednotek, co přibylo. Ovšem ani tato oblast se neobešla bez několika vývojových peripetií, načež tentokrát můžeme být výsostně spokojeni, že konečná tvář má takovou podobu, jakou má.
Místo přehledné hry na jedné mapě má hra řadu úrovní rozházených po různých mapách
To máme tak: V zájmu co nejrychlejšího uvedení Frozen Throne na trh se měla celá komplexní dějová linie odehrát na některé z map třetího Warcraftu, konkrétně v atraktivním prostředí první mise v lidské kampani. Podle slov autorů měl takový záměr imponovat hráči tím, že se v průběhu několika desítek misí podívá na stará známá místa. To by sám o sobě nebyl takový problém, kdyby scénář nevyžadoval přítomnost vodní plochy, kterou první mise neobsahuje, nebo alespoň ne v potřebném množství. A tak se autoři vydali vyšlapanou cestou klasického souboru levelů, nuceni ohlásit několikaměsíční zpoždění – ale nebyl by to Blizzard, firma proslulá zejména průtahy.
Bohužel, 50.000 dvoupolygonových jednotek už asi nikdy neuvidíme
Co se týče nových jednotek, opět nelze mluvit jinak než o dekadenci, neboť v rámci urychlujících opatření se měli příslušníci jednotlivých ras potýkat s detailností zhruba dvou polygonů. S čímž opět souviselo několik plusů, a to především počet vyrobitelných jednotek, pohybující se kolem hranice padesáti tisíc při zachování střízlivých hardwarových požadavků. V tomto případě se jako součást balení uvažovalo o optických brýlích o síle několika desítek dioptrií, nezbytných k nalezení a identifikaci členů vlastních i nepřátelských armád. A právě přepokládaný kapitál na takovou investici se ukázal zásadním kamenem úrazu – alespoň si nezkazíme zrak. Inu, mohlo být o poznání hůř, přesto jen další seschlá větev seschlého kmene.
Sillent Hill 3
Tohle atmosférické hororové dobrodružství představuje v herní branži opravdový unikát; nikoliv pro svou obsahovou stránku, nýbrž kvůli způsobu, jakým je prezentováno. Jedna druhé zapovězená, existují totiž dvě zcela odlišné verze této hry. Nám je známa ta druhá, evropská (či americká chcete-li, obě jsou stejné). Ale slyšeli jste někdy o té původní, japonské?
Mladičká Heather místo zkušené důchodkyně - to není žádná výhra
Chcete-li hlasovat právě tady, měli byste s ní být obeznámeni, ať vpravdě vidíte, z čeho váš favorit vzešel. Začněme tím nejmarkantnějšími rozdílem, příběhem. Tak především hlavní hrdinka, u nás sedmnáctiletá Heather, zatímco na dálném východě sto sedmnáctiletá Ťing-ťong, s níž se nepropadáte do děsivých nočních můr, ani nezápasíte se zvrhlými kreaturami, nýbrž s vlastní sklerózou a škodolibými uhrovitými adolescenty. Děj začíná v liduprázdném fast foodu, kam vás zahnala vůně připálených hamburgerů. Usazeni v měkkém červeném polstrování boxu, dumáte nad nesmrtelností brouka a občas usrknete z šálku lahodné černé kávy; vaše každodenní činnost už osmdesát let.
Skládací deštník s alternativním útokem v evropské verzi hry nehledejte
Ovšem dnes se kompozice zaběhnutého harmonogramu mění. Snad jste na dnešek nedostatečně spali, či něco špatného snědli, anebo to bylo kávové aroma s výjimečně vysokou koncentrací kofeinu, co vaši hlavu katapultovalo vstříc desce stolu a přeneslo do děsivě realistického světa bizarností, do světa pubertálních výrostků s cukrovou vatou kolem pusy. Na chvíli se ocitáte uprostřed pouťového šílenství, a než stačíte vystát frontu na centrifugu, jste opět zpět – sakra! Navíc se vám porouchalo naslouchátko, ve kterém za přítomnosti mladického testosteronu nepříjemně praská. Jakmile opustíte mastnotou prosycený vzduch rychlého občerstvení, jde všechno ráz na ráz. Nákupní středisko, zapáchající stoky, podzemní chodby metra, rekreační středisko Sillent Hill, v němž hra pouhým nalezením vašeho domu končí – ale víc už neprozradím! Nutno uznat, že v tomto směru je japonská verze značně odlehčená, na tak napínavá, s čímž nutně souvisí několik dalších věcí. Třeba zbrojní arzenál, skládající se z vystřelovacího deštníku (jako jediný disponuje primární a sekundární střelbou), kožené kabelky a jasanové hole. A třeba také v ovládání, v zájmu co největší věkové přístupnosti omezené pouze na pohyb dopředu a dozadu plus jedno akční tlačítko. Rozdílů je mnoho, a posuďte sami úděl virtuálního lelkování u nás a v Zemi vycházejícího slunce.
FIFA 2004
Jistě mi prominete, budu-li se novému fotbalovému počinu od sportovců z EA věnovat jen okrajově, neboť dle vlastního soudu považuji za zajímavější skutečnost, že se série FIFA dočká svého historicky prvního datadisku právě k nejčerstvějšímu dílu. Což ostatně není důvod, proč nehlasovat! Tuto s napětím očekávanou událost má na svědomí mladá vývojářská pobočka EA sídlící v Etiopii, kde od roku 1990 po dobu dvanácti let probíhala výběrová řízení; teprve začátkem třetího tisíciletí, až byl tým kompletní, mohly být veškeré práce zahájeny. V současnosti se horečně finišuje, aby tvůrci dostáli svého plánu a kynoucí trh oblažili v průběhu března; s hratelnou demoverzí se neuvažuje. A co nás vlastně čeká a nemine?
Už aby byl datadisk tady!
Datadisk má s sebou přinést zejména některá oživení, odbourávající herní stereotypní koncept posledních let, a to jednak maličkostmi pro potěšení oka, jednak razantními změnami v samotných pravidlech fotbalu. Začněme třeba úpravami kosmetickými. Nově přibude možnost zasahovat fotbalistům do ošacení, budete moci navrhovat dresy včetně materiálu, z jakého bude vyroben, anebo můžete do zápasu nastoupit bez některé části trojdílného kompletu, ba dokonce jen ve spodním prádle. Aby došlo z řad hráčů i fanoušků k výraznější solidaritě vůči rozhodčím, ti budou s příchodem datadisku pokaždé nastupovat pouze v miniaturních trenýrkách s černými podvazky, útulkem pro červené a žluté karty. A vysvléknout či převléknout můžete i trenéra, a třeba z něj pomocí přiléhavé latexové kombinézy udělat skutečně autoritativní osobnost.
Jedenáct na jedenáct s dvaadvaceti míči: geniální koncept nové generace hratlenosti!
Dalším zkrášlovacím prvkem je možnost změnit samotné prostředí fotbalového zápasu. Z útrob stadionu tak můžete vyrazit do polí, lesů či luk. V plánovaném editoru si budete moci dle libosti upravit nejen počet diváků, čímž můžete navodit atmosféru tuzemské kopané s padesáti přihlížejícími, ale i editovat jejich chování, což může v krajním případě vyústit v kopanou o deseti tisících hráčích. A spousta dalších, menších či větších titěrností. A co změny v herním systému? V něm budete moci šachovat s počtem hráčů i balónů na hřišti; je libo přesilovou hru jedenáct na jednoho, nebo dva na dva? A co jedenáct na jedenáct, ale s dvaadvaceti míči? Ani časomíře nezůstane její nedotknutelnost, a tak budete moci čutat například dvacet vteřin, spravedlivě rozdělených do dvou poločasů. Nu, změn bude opravdu hodně – že by se začalo blýskat na lepší fotbalové časy? Uvidíme.
...
Není v mých silách obeznámit vás se všemi masami zbožňovanými tituly tak, jak jsem tomu činil na předchozích řádcích. Mým hlavním záměrem bylo ukázat vám svízele polovičaté pravdy publicistických médií a tím ve vás vyvolat touhou za každou cenu se pídit po pravdě celé.
Anebo je vám lhostejné, že dlouho očekávaná, fantasticky vypadající hra Half-Life 2 nikdy nevyjde na PC, ani žádné jiné platformě, protože celý projekt odkoupila firma Casio pro svou novou generaci kalkulaček?
Pozn. redakce: tento článek je čirou recesí, pokud jste to zjistili až teď, na jeho konci, možná se nám ji nepodařilo připravit tak vtipnou, jak jsme zamýšleli:-(
