Hráli jste Baldur´s Gate? Líbil se vám Planescape: Torment? Bavili jste se u Icewind Dale? Nadchla vás Baldur´s Gate 2? A už se tešíte na Icewind Dale 2? Pokud ne, měli byste začít. Vypadá totiž přesně tak, jak byste od nového dílu této řady čekali. Jen o něco lépe... Ale to už se dočtete v následujícím preview.
 Chcete mít českou verzi Icewind Dale 2 jako první? Až do listopadu si ji můžete objednat na Vltavě za zvýhodněnou cenu! |
Pokud jste fanoušky oné úspěšné RPG řady Baldur’s Gate a comp., pak jste si už určitě všimli, že všechny hry této řady po grafické i herní stránce vypadají zhruba stejně. A v této linii pokračuje i Icewind Dale 2, zanedlouho očekávaný nový přírůstek do rodiny. Ale podívejme se na něj blíže.
Asi první, co vás bude zajímat je – co je nového? No, popravdě řečeno – kromě zavedení pravidel 3. edice a skvělé hudby vcelku nic. Samozřejmě až na nový příběh a možnost nastavit si vyšší rozlišení (autoři šli až do extrémních 2048*1536) a tomu přizpůsobené nároky – nejvyšší kvality dosáhnete až s procesorem od 1,0 GHz a výše.
Když si podíváte do konfigurace hry, narazíte na klasické nastavování grafiky, počtu snímků za sekundu, rozlišení nebo obtížnosti. Narazíte tu ale i na možnost automatického zvyšování životů při postupu na maximální možnou míru nebo na možnost, zda se má vaše družina spánkem léčit. Samozřejmostí je pak zachování programovatelných skriptů chování postav v boji a možnost hraní ve více lidech po síti nebo přes Internet.
Tohle všechno sice je moc zajímavé, ale ve skutečnosti asi každý nejvíce touží slyšet něco o hře samotné. Jak vypadá? Jak se hraje? O čem to je? A tak podobně…
Inu, pokud jste hráli Icewind Dale s datadiskem, můžete si na otázku „jak to vypadá?“ odpovědět sami. Stejně. Zasněžená krajina, domečky, skřeti… Zato vás ale nadchne hudba. Je přesně taková, jakou byste u další hry z této řady čekali – výborná. Sice mi hrála jen jednou za půl roku (přeháním, ale moc často to nebylo), ale to může být způsobeno betaverzí hry, kterou jsem měl k disposici. Na druhou stranu to tak často bývá i ve finálních verzích. Ovšem když už hraje, opravdu stojí to za to.
Otázka „jak se to hraje?“ je již mnohem složitější. Namísto starých dobrých (a především velmi jednoduchých) pravidel 2. edice AD&D je tady již použita edice 3. Mnozí z vás ji již jistě znají z Neverwinter Nights, ale pro ty ostatní si dovolím malé přiblížení:
Poté, co si vyberete pohlaví, rasu a povolání postavy a nadefinujete si její vlastnosti, přijde na řadu výběr schopnosti (skills). Počet bodů, které zde můžete rozdělit, se odvozuje (především) od inteligence postavy. Na výběr máte věci jako odstraňování pastí, diplomacii, identifikaci předmětů nebo plížení. Skillů zde máte na výběr 16, rozdělených – podle vašich vlastností a podle povolání – do tří skupin. První tvoří skilly pro vás a vaši postavu primární – ty můžete zvyšovat za pouhý jeden bod a více. Druhou skupinu tvoří sklily řekněme sekundární, které se zvedají za dva body a pouze do maxima rovného polovině maxima u skillů primárních. Třetí skupina pak jsou skilly ostatní – ty, které se učit nemůžete.
Když skončíte s výběrem schopností, čekají vás ještě dovednosti (feats). Těch už máte na výběr podstatně více – 73. Zde najdete věci jako ovládání zbraní s různými bonusy, zlepšování obrany či útoku, bonusy k různým druhům kouzel, bonusy k životům… I tady se můžete učit jen některým, jejich maximální hodnoty jsou však již předem dány, takže postupně se můžete zdokonalit ve všem.
Nejlépe se asi celý tento systém dá přirovnat k tomu, co jsme měli možnost vidět ve Falloutech – jen s tím, že perky se nyní jmenují feats. To je asi nejjednodušší vysvětlení, jakého jsem schopen.
Tento systém je možná složitý, na druhou stranu ale umožňuje dosáhnout takových věcí, jako je kouzelník schopný obstát i v boji tváří v tvář nebo zloděj, který to umí s lukem lépe, než leckterý válečník. Samozřejmě – buď na vysokých úrovních, nebo na úkor svých zlodějských schopností.
Co se týče multiclass – postava může naráz ovládat maximálně 3 různá povolání. To je oproti pravidlům 2. edice drobná změna – tam jich teoreticky může být neomezeně.
Když už mluvím o tvorbě postav, pozastavil bych se ještě u pár (a jedné navrch) zvláštností, s nimiž se zde setkáme. První je možnost nevytvořit si družinu šestičlennou, ale klidně i takovou, kde jde sice jediný, ale zato namakaný hrdina.
Druhou zajímavostí jsou předdefinované družiny, které si můžete vybrat. Já sice vím, že to prakticky nikdo neudělá, ale když už jsem je tam měl, zkusmo jsem si je prohlédl… Popravdě, netuším, jestli se jedná o nějaký zvláštní druh amerického humoru nebo co. Protože TAKHLE by si postavy nikdo nenadefinoval. Například válečník s charismou 14 je sice moc hezký, ale síla 15 je už slabší a inteligence 8 z něj – vzhledem k výše zmiňovanému systému skillů – dělá pěkně blbou postavu. A ty přívlastky můžete brát doslova.
Třetí zajímavostí je upuštění od nahazovaní postav – místo toho dostanete postavu se všemi vlastnostmi na desítce (+- bonusy za rasu) a dalších 16 bodů volných. A pak už stačí jen tu přidat, tu zase ubrat… Sice už nebudou žádní superhrdinové se samými osmnáctkami, ale zase ušetříme hodiny času strávených nahazováním.
Ale dosti o tom; nyní se ve stručnosti podíváme na hru samotnou: Stejně jako v původním Icewind Dale i zde začínáte s již kompletní šestičlennou družinou, která vám vydrží až do konce hry, protože opět nemůžete nabírat žádné cizí postavy. V jedničce to bylo proto, že ostatní hrdinové zemřeli, nyní je to proto, že tu jiní hrdinové prostě nejsou (nebo se k vám už z principu odmítají přidat).
Jedná se o nový příběh nových postav, takže začínáte (kdoví už pokolikáté) na první úrovni. Nejste ale (na rozdíl od Baldur’s Gate) nikdo významný – prostě „jen“ skupinka dobrodruhů. Do děje se dostáváte v okamžiku, kdy vaše loď dorazí do Tragosu, na nějž útočí goblini. Ale ne – jak by se dalo očekávat – z venku přes hradby, ale přímo zevnitř z města. Na vás je, abyste tento útok zastavili a pak se už „ponořili“ do příběhu… Ovšem úkoly se zdají být stejně prostinké jako v jedničce.
Názorná ukázka neuškodí: Šafář mne pochválil, jak skvěle jsem si poradil se skřety a poslal mě za šéfem stráží. Ten mě nasměroval k inženýrovi, který pracoval na opravě palisády, abych mu s tím jako pomohl. Tam jsem se od nečinně stojícího trpaslíka dozvěděl, že tesař nedodává dřevo, tak ať s tím jdu něco udělat. Tesař si postěžoval, že mu nefunguje jeřáb – takže zpátky k inženýrovi, který mě poslal za svým otcem, mistrem svého řemesla (tesařského). Ten mi po troše přemlouvání vyrobil kolo, takže hurá k jeřábu, pak si popovídat s tesařem a následně s inženýrem a pak zpátky za šéfem. Ten mě obratem poslal za velitelem lukostřelců, kterému chyběly šípy. Takže jsem musel do obchodu koupit 300 šípů (za svý…) a pak zpátky a znova za šéfíkem. Ten mě opět někam poslal – prý aby žoldáci nepili v hospodě a hlídali raději na hradbách. Dobře – trocha textu a už jsou tam. Pak pro pochvalu a zase někam – zjistit, co se podařilo zjistit od umírajícího goblina. Vzhledem k tomu, že jako jediní ve městě vaši hrdinové umí goblinsky, přeložíte si co a jak a zase zpátky… Ale ouha, on je tu útok! Takže pěkně pobíháte tam, kde právě zaútočili nájezdníci a vraždíte ty, které stráže (před svým předčasným skonem) už nedokázaly zabít – všechny. Aneb ať žije obrana jednoho z největších měst v kraji…
Čili se zde pokračuje v linii naznačené v jedničce – jednoduchý, celkem lineární příběh s minimem subquestů. Toto konstatování ale neberte nijak kriticky – to, že nemáte tolik volnosti jako třeba v Baldur’s Gate také znamená, že vás nic neláká (a kvůli zkušenostem a magickým předmětům víceméně nutí) opouštět a rozmělňovat hlavní dějovou linii.
Zde si ovšem musím trochu postěžovat. Je možné, že ve finální verzi se něco takového nakonec objeví, ale nevím nevím. Jde o soupis úkolů. V Planescape byl a byla to vítaná změna. Vždyť kdo si má pořád pamatovat, komu co slíbil donést nebo vyřídit? A pokud se vám úkoly píší pouze do deníku, kam se vám zapisuje každá maličkost, s níž se na vašich poutích setkáte, máte prostě smůlu… Ale to je jen drobnost.
Velmi příjemné je to, že se vaše postavy o sebe už nijak nezasekávají. Když se jedna z nich potřebuje někam dostat a někdo jí v tom brání, prostě ho odsune. Ovšem pouze vaše charaktery – takže pokud si vám kočka sedne na na zemi ležící poklad, máte prostě smůlu a musíte ji buď zabít nebo čekat, až se milostivě sebere a zmizí.
Celkově bych hodnotil Icewind Dale 2 velmi kladně. A pokud nebude děj tak lineární a úkoly tak prostinké, jak se prozatím zdá, bude to bomba. Pokud máte rádi Baldur’s Gate a comp., těšte se určitě – zklamáni nebudete.
Oficiální stránky: http://icewind2.blackisle.com/
Datum vydání: listopad 2002
Vydavatel v ČR: CD Projekt
