id Software – historie legendy

Jak to všechno začalo

Začalo to kdesi v Americe. Dva chlápci, oba křestním jménem John, Carmack a Romero se sešli a řekli si, že to s hrami v poslední době vypadá slibně a že by se na tom dalo i něco málo vydělat. Založili tedy herní vývojářské studio.  Původně v něm byli jen oni dva a pár externistů. Později pracovalo třeba už na Quake asi deset lidí a v současnosti pracuje stabilně v id Software 20 zaměstnanců. Také se vám to při dnešní „megalomanské vývojařině“ zdá málo?

John Carmack na tiskové konferenci * John Romero ve své plné kráse * Chlap s rotačákem před smrtí

Počátkem devadesátých let byly oblíbené hlavně 2D plošinovky, bylo tedy jasné, kudy se vydají. Úspěch byl totiž zaručený a bezpochyby to byl krok správným směrem. Ani to netrvalo dlouho a vydali svou prvotinu  Commander Keen , následoval Rescue Rover i s pokračováním Rescue Rover 2, dále Dangerous Have. Všechny tyto hry vyšly v roce 1991 a dodali id potřebné zkušenosti i malý finanční obnos, tak potřebný pro pokračování práce a cestě k pořádnému úspěchu. Přišly ještě dvě hry, ale spíše podprůměrné, Hovertank 3D a Catacomb 3D: The Descent. Tyto dva tituly byly spíše komerční tah - finance byly stále potřebné, všechny získané peníze se vrážely do vývoje hlavního nadějného projektu jménem….WOLFENSTEIN. To už je ale jiná kapitola a začíná slavná éra id Software.

Slavná éra

S Wolfensteinem je pevně spjat úspěch celého studia a byl to zároveň i první průkopnický projekt, hrál se prostě všude. Ve školách, v bankách, na úřadech, ti šťastnější a bohatší mohli okusit kouzlo 3D dokonce i doma. Snad vám nemusím popisovat, proč byl Wolfenstein tak úspěšný. Byla to totiž první masově oblíbená a známá gamesa kompletně v 3D. Nádherné prostory hradu kdesi v Německu, příšerné zrůdy a skvělá hratelnost….prostě bomba.

id Software konečně jakžtakž vydělávali a dočkali se i uznání. Johnové ale neusnuli na vavřínech. Dva roky pilně pracovali, aby mohli v prosinci roku 1993 konečně představit dlouho očekávaný Doom. To byl vlastně jediný rozdíl mezi Wolfensteinem a Doomem. Wolfenstein přišel pro nezasvěcené jako blesk z čistého nebe. Nikdo ho nečekal, o to větší to byl úspěch. Zato o Doomu se vědělo dopředu a všechny informace o něm se tiskly v časopisech tučným písmem. Technologie použité v Doomu byly, jak jinak, opět nadpozemské a revoluční z hlediska vykreslování reálného 3D světa ve hrách i z hlediska vývoje grafiky obecně (totéž platilo později pro Quake nebo dnes pro Doom 3). Konkurence nestíhala a id  pomalu ale jistě začali získávat status nedosažitelnosti a dokonalosti. Pro zajímavost: zároveň s Doomem vydaný Blake Stone se sotva stačil vyrovnat Wolfensteinovi a to už tu byl o dva roky vyspělejší Doom….

Chvilka poezie: Cvak Bum - to je Doom! A kyselinová jezírka dělají lepty lept... Doom byl vůbec jedna velká poezie - a dodnes je:-)

Doom byl od začátku trochu jiná liga než Wolfenstein. Nejen že byl opět plně ve třech rozměrech (tentokrát bez pravých úhlů a s výškovými rozdíly), ale dal se libovolně editovat. Všechny zdroje byly od začátku přístupné a nebyl žádný problém, ani pro naprostého laika, udělat si vlastní mód do hry. Přidat si vlastní zrůdu či mapu. Stačilo se trochu snažit a vznikly úplně nové módy a mohli jste hrát znova a znova….hraní se tedy nikdy nestávalo nudným a kdykoliv vás samotný Doom přestal bavit, stačilo někomu říct, ať vám sežene mód nebo mapy, které nemáte. Nebo potom byla druhá možnost: udělat si vlastní.

První díl Doomu je vlastně dosud rekordmanem. Přesto, že je to hra více jak jedenáct let stará, dosud nebyl překonán počet modifikací do ní vyrobených. Odhaduje se, že jich je něco málo přes 6000 a celý adresář s nimi by zabral několik desítek gigabitů!

Další (tehdejší) novinkou byl skvělý multiplayer. Brzy po vydání hry se na internetu rozšířila komunita lidí, kteří si mezi sebou nejen vyměňovali nové módy , ale především mezi sebou válčili v deathmatchi. Tito profesionální „Doomeři“ nedělali nic jiného, než že od rána do večera tvořili, editovali, chatovali o tom co vytvořili s dalšími „Doomery“ a hráli deathmatch. Celkem zajímavý život, co říkáte?

V tento moment byl id Software na samém vrcholu. Nikde se nemluvilo o ničem jiném a o nikom jiném. Hlavní programátor a zakladatel firmy John Carmack získal status herního boha, který mu zůstal dodnes a vypadá to, že mu asi zůstane navždy:-). id Software popularita ale neublížila, ba naopak, možná to celé id a hlavně Johna Carmacka posílilo. Hrdě šli dál za svými cíli a nedělali nic jiného než, že programovali a programovali. Následovalo pár datadisků k již vyšlým hrám dokonce i několik pokračování. Ale vypadalo to, jako by si id dalo menší pauzu. Nic převratného se totiž celé tři roky nestalo.

Ještě slavnější éra

Na další průkopnický počin tedy hráči museli čekat nepatrně déle, „až“ v roce 1996 byl vydán první díl Quake. Byla to opět skvělá hra, jiným slovy: „třetí velký zářez pro id Software“. Byla to multiplayerová revoluce a to doslova, na celém světě se prodalo několik milionů kopií. Dnes se mi zdá, že je tato hra podceňována třeba vedle Wolfensteina či neméně slavného Dooma, ale byla to revoluce se vším všudy, samozřejmě už na první pohled především díky technologickému pokroku v rámci plně 3D postav protivníků.

id vsadilo na správného koně – multiplayer. Jestli byl Doom multiplayerový průkopník, tak nevím co byl Quake… Komunity hráčů spojující se do klanů vznikaly ještě předtím než Quake vyšel a potom jak vyšel to nebylo o nic horší. Módy jako Capture the flag, Team fortress, Killer Quake Pack se staly základem všech moderních multiplayerových her a všichni měli v id svůj vzor. Všichni se jim chtěli podobat. Další správnou volbou byla volná modifikovatelnost. Vznikaly bizardní módy typu QuakeRally, AirQuake a můj dosud oblíbený QuakeChess. Opět vznikly stovky modifikací a díky nim, ale i integrovanému systému QuakeWorld, který tehdy umožnil hru až 32 hráčů (!), se komunita udržovala roky pospolu a čekala na další počin z dílen id Software. I tato hra se tak stala nesmrtelnou.

Další počin id, pokračování Quake 2, se naopak nezapsal zrovna nejlépe, a to hlavně kvůli tomu, že v prosinci roku 1997, kdy vyšel, byl úplně bez možnosti multiplayerového hraní. To bylo způsobeno tím, že id bylo nuceno vydání urychlit, aby stihlo lákavý vánoční trh, ale muselo něco obětovat… bohužel to bylo dost možná to nejlepší na jejich hrách. Přesto ale nabídl dobrý příběh v singleplayeru, super grafiku a i hratelnost. Dodnes ho považuji za jednu z nejlepších stříleček ze starších dob.

V další úspěšné hře id Software, Return To Castle Wolfenstein, jste si kromě jiného mohli vybrat, zda chcete zemřít ohněm nebo elektřinou:-)

Quake 3 už byl zase úplně jiný. Tentokrát vsázel výhradně na multiplayer a singleplayer byl pouze jako „trénink“. Změna a obrovský pokrok byly znát a to hlavně díky nové konkurenci – Unrealu. Ten jako by id vlil krev do žil. Ve třetím díle Quaku dotáhli multiplayer k dokonalosti, to je patrné i z toho, že se hraje dodnes. Opět bylo vše v parádní grafice, technologie byla, ostatně jako vždy, pár let před konkurencí a modifikovaný engine Quake 3 byl na tak vysoké úrovni, že jsme se s ním setkávali i donedávna, třeba u Call of Duty. Ještě stále stíhá. I po pěti letech!

Hudba budoucnosti

To by byl souhrn her, které byly. Ale co ty, co budou? Asi je nemá cenu to příliš rozebírat. Jediné, co je předem jisté:bude to opět skvělé, id Software je totiž zárukou kvality. Doom 3 bude výborné pokračování legendární dvoudílné série. Čeká nás skvělá grafika, nadpozemské hardwarové nároky a opět skvělá zábava. Práce se světly a zvukem bude podobná filmu, pětikanálový zvuk bude nutností. Prostě bomba a mohu s jistotou prohlásit, že to je budoucí legenda.

Myslíte si, že si nebudete chtít zahrát Doom 3? Já myslím, že ho budeme hrát všichni:-)

Quake 4 je také nástupcem slavné série, bude běžet na enginu Doomu 3, ale to je asi tak všechno co víme, vyjít by měl snad už v příštím roce. Na jeho vývoji spolupracuje id s Raven Software.     

Za dobrou práci ještě lepší odměna

id  je opravdu maličká firmička. Pouhých 20 stálých pracovníků ale pracuje s plným nasazením a mnohdy prý zůstává ve firmě až do noci. John Carmack totiž čeká skvěle odvedenou práci a pokud vám vadí pracovat 15 hodin denně, tak si hledejte jinou práci! Ostatně ale záleží i na platových podmínkách, každý programátor má před firmou zaparkované Ferrari a to je motivace obrovská. Dokonce bylo v nedávné době několik zaměstnanců odměněno nemalým podílem ve firmě, „za mnohaletou a dobře odvedenou práci“.

Odchod Romera

Johnu Romerovi se ale později přestal líbit směr, kterým se id ubíralo, založil si tedy firmu vlastní - ION Storm. ION Storm ve své historii vydal pouze dvě hry, Daikatanu a Anachronox. Byly to hry dobré, ale ION Storm i přes poměrně vysokou prodejnost svých her zkrachoval a to z prostého důvodu - Romero byl moc náročný. Jen vývoj Daikatany přišel Eidos, který to celé financoval, asi na 30 milionů dolarů, protože vývoj trval o 3 roky více, než se původně plánovalo. Takže místo do světa udělal Romero díru do Eidosu...

Tak skončila slavná éra Johna Romera….chlapče, chlapče, proč jen si nezůstal u id Software? Jak dobře by ti teď bylo. Pokud by vás zajímalo něco více o Johnu Romeovi, můžete navštívit jeho stránku – http://www.rome.ro

Nakonec kompletní seznam her, které id Software vydalo:

Začátky

• Commander Keen (1991)
• Rescue Rover 1,2 (1991)
• Dangerous Have (1991)
• Hovertank 3D (1991)
• Catacomb 3D: The Descent (1992)

Slavná éra

• Wolfenstein 3D (1992)
• Spear of Destiny (1992)
• Doom (1993)
• Doom 2: Hell on Earth (1994)

Ještě slavnější éra

• Quake (1996)
• Quake 2 (1997)
• Quake 3: Arena (1999)
• Quake 3: Team Arena (2000)

Hudba budoucnosti

• Doom 3 (2004?)
• Quake 4 (2005?)

id Software ještě produkovalo mnoho her a  další desítky využívají technologie vyvíjené  id. Za zmínku stojí třeba Medal of Honor, Return to Castle Wolfenstein, Call of Duty….

To nejlepší teprve přijde?

id Software je vskutku zajímavá firma, jejíž historie je nejen dlouhá, ale také velice zajímavá. Během 14 let vydali 13 her, to je skoro hra ročně! Ani o jedné se přitom nedá říct, že by byla vyloženě špatná, pokud to tedy nebyla rovnou revoluční bomba nebo průkopník. Původní dva zakladatelé firmy se sice rozešli, ale naštěstí zůstal John Carmack. „Herní bůh“, který nás ještě bude určitě nějaký ten pátek zásobovat skvělými hrami. Kdo ví, možná se setkáme za deset let u dalšího článku. Uvidíme co pro nás id na příští desetiletí chystá…. Myslím, že se máme určitě na co těšit!