Dobře, konkrétní příklad.
Dostaneš ke hraní misi Cliffhanger z Modern Warfare 2. Ale ne tu krásnou a vyladěnou, ale spíš těžce zabugovanou (od vadných AI waypointů a zlobících skriptů přes chybějící ozvučení až po glitche a pády do Windowsu). Tuhle misi si zahraješ asi tak 500krát, přičemž budeš zkoumat kdejaké zákoutí a budeš se snažit třeba "propadnout podlahou" nebo postřílet panáky na druhé části mapy z neviditelného úhlu kdesi na kopečku. To budeš dělat neustále dokola, spoustu hodin, každý den, a to jednu a tu samou misi. V podstatě si nejdeš užít a zahrát si, ale snažíš se hru vědomě sabotovat tím, že hledáš její nedostatky. Některé hráč ani stejně většinou okem nepostřehne (např. levitující jablko v prostoru nad stolem, ale opticky vypadá v pořádku), ale to ti jako testerovi musí být jedno. Hledáš chyby, ať už třeba v gameplayi, esetetice nebo ozvučení.
Zkrátka moc zábavné to není, dobře placené už vůbec ne (a to i s haldou přesčasů), ale finální přínos pro hru je obrovský a práce sama o sobě je nedocenitelná! U mých článků se v mínusech docela často objevuje odfláknutý betatesting, protože dnešní hry se vypouštějí na trh nedodělané, takže se betatesting ve finále přenese na samotné hráče. Nejenže je úplně zadarmo, ale publikum navíc za hru předem zaplatí. A to se vyplatí, no ne?
Jen tak mimochodem, já jako recenzent tohle moc rád praktikuji. Pokud totiž nemá hra očividné bugy, snažím se je najít vlastními silami. A vězte, že v tom mám za ta léta slušnou praxi 
. Většinou samozřejmě nějaké najdu, ale pokud se jedná čistě o maličkosti, tak je ve článku ani neuvádím.
