illi: minihříčka nejen na cesty (mobilní recenze)

Set Snail, vývojářské studio stojící za počinem illi, kterému se podíváme na zoubek v následující recenzi, nepatří zrovna mezi matadory produkující jednu hru za druhou. Ba spíše naopak, illi je totiž jejich teprve druhou hrou, jež se dočkala globálního vydání pro platformy iOS a Android. Jak dopadla?

V jednoduchosti je síla

Zdá se, že v současnosti nad složitým herním konceptem vyhrává zajímavý styl a mechanismus sestávající jen z několika málo složek. V tomto ohledu illi dovádí hratelnost k absolutnímu minimalismu – jediné co ve hře budete dělat je totiž skákání. Budete moct ale vybírat ze dvou typů – skoku kratšího a delšího, závisících na délce stisku dotykového telefonu.

Ujmete se role jakéhosi zvířete, s nímž se v různě poskládaných a sestavěných úrovních budete muset dostat z počátečního místa do konce. Cesta to ale nebude jednoduchá – nejenže budete muset sbírat hvězdy, vyhýbat se překážkám v cestě – bodláky, různé rozestupy mezi platformami, a další, bojovat s gravitací a perspektivami a ne/propojeností platforem, ale i plnit nejrůznější výzvy a úkoly (dokončit level pod deset vteřin, sebrat veškeré hvězdy, provést maximálně dva skoky, a další).

Plnění úkolů je jediným hnacím prvkem hry, protože právě splněním jejich určitého počtu se vám otevře nový herní svět. V illi jsou celkem tři, přičemž každý z nich obsahuje dvacítku různých úrovní. Vzhledem k tomu, že je zadarmo, jde o hru nabízející docela hodně muziky za málo peněz. Byl by v tom ale čert, aby illi neměl nějaký ten háček.

Absence motivace

V čem tkví? Jednak je to relativně vysoko postavená obtížnost, jednak absence motivace, která by vás hnala kupředu. Nejprve k prvnímu – dost možná to bylo způsobeno naším neumem, nicméně některé lokace už v prvním světě vyžadují opravdu nesčetné množství opakování. Pakliže se někde zaseknete, zábavnost hraní docela rychle klesá.

Co se týče druhého zmiňovaného: hře zkrátka chybí hnací síla, pohon, který by hráče ne nutil, nýbrž podněcoval k tomu, aby další a další levely s chutí pokořoval. Jediným smysluplným prvkem se v této oblasti jeví touha objevit všechny tři světy a pak snad pocit satisfakce při dokončení závěrečné úrovně. Nic víc vás tady ale nečeká.

Co rozhodně oceňujeme je stylové, plynulé a opravdu propracované technické zpracování. Nejenže hra se vzhledem k omezení herního konceptu na pouhé skákání dobře ovládá, ale disponuje i atmosférickou hudbou a dobře řešeným free to play modelem. Můžete si totiž buď za fixní cenu nakoupit nekonečné množství energie (pak budete hrát zcela bez omezení), anebo po jejím každém vyprázdnění shlédnout 30s trvající reklamu a hrát dál. A to nám rozhodně přijde fér pro obě strany.

illi je další z řady dobře vypadajících a slušně hratelných logických minihříček, kterými si můžete krátit čekání ve frontě, jízdu autobusem, zkrátka nudnou chvilku. illi ovšem patří k těm, které si dost možná bude chtít zahrát i mimo tyto okamžiky. Škoda jen absence větší motivace a místy vyšší obtížnosti.