Iluze války – hraní si na vojáky

Suprový článek, který naprosto popisuje můj pohled na věc, jen se bojím, aby OFP2 nezarkádověla, víc věřim v Armu2

Přesně to vystihuje důvody, proč jsem před časem od tohoto žánru odešel...

...přesně to vystihuje, proč jsem sedm let vydržel u Flashpointu

Docela kontroverzní realitu zřejmě bude nabízet nový díl Brothers in Arms: Hell´s Highway. Nejenže ve hře budou civilisté, ale budeme moci pozorovat scenky, kde například velitel seřve vojáka za neuposlechnutí rozkazu apod. Destrukce budouv bude zřejmě předskriptovaná, ale ne uplně nemožná. A realita? Možnost nastavení obtížnosti na AUTHENTIC vás donutí držet hlavu blízko u země a pořádně si rozmyslet postup k dalšímu krytu - jedna, dvě kulky a s dalším bojováním se můžete rozloučit. Pěkná grafická stránka hře navíc zcela jistě dodá atmosferu, takže se můžeme těšit ne docela poutavý herní zážitek!

Mě osobně tyhle realistické hry typu Flashpointu nebaví. Co z toho, když jdu po louce, vidím jak 300m od mě vyjede tank a za dvě vteřiny ležím mrtvej na zemi po zásahu jediný kulky ? Je to sice reálný, ale zábavný mi to fakt nepříde. Rád si zajdu zastřílet v reálu (a to ať už z reálný zbraně nebo třeba airsoft), ale u her mi realismus (hlavně co se týče účinnosti zásahů) příde hlavně frustrující.

Mimochodem, nevím jak to bude u Flashpointu nebo Army 2, ale napadá mě třeba omezení nosnosti vojáka - rozumně člověk unese výbavu + pušku + pár zásobníků. Nosit k tomu na zádech raketomet, kdyby se vynořil tank už bude pěknej opruz a hádám že víc jak jednu raketu pokrat nepůjde. No a když se člověk netrefí, je automaticky mrtvej. Je tohle zábavný ?

Ono jde predevsim o to, co realne ano a co uz ne. Co bych si trebas doved predstavit, je skutecnej vypocet poskozeni budov/techniky/... podle pouzite zbrane/munice/zpusobu zasahu/... Tady maji vsechny hry jeste hoodne co dohanet. Ne nejake 2-3 zony, proze aby dira od kulky byla tam, kam kulka letela (a samo tam u navzdy zustala, ne ze se otocim a je fuc), aby vybusnejsi munice (granaty....) mely odpovidajici ucinky na sve okoli (kratery, destrukce budov ...) aby se materialy odpovidajicne chovaly ... .

Vzdy se velmi bavim (a to se tyka samo i filmu), kdyz vidim akce typu 10lidi s AKckama strili po vrtulniku a kulky se od nej odrazi. Pro ty co to nikdy nemely v ruce, na kratkou vzdalenost prostreli kolejnici a vrtulnik takovy pancerovani nema ani nahodou. Kulomet 7,62 je (pri stesti samo) schopen vyradit BVP.

Takze bych ocekaval, ze dvere nebudou zadnym krytem. Maximalne vizualnim => nepritele neuvidim, ale pokud do dveri pustim davku, tak zdechne. Ocekaval bych, ze u vozidel pujde prostrelit kola (a nektera muzou mit chp), ze pujde znicit pasy, pujde pripadne prostrelit pancir a zabit osadku, vyradit motor .... ne ze ma vozidlo dva modely typu OK/zniceno a prifari se tomu jeste tak ohynek a kour po zasahu.

No AK-47 s puškovým nábojem a protipancéřovou střelou na 100m centimetrový pancíř občas prostřelí, ale musí být rovný a dopadový úhel musí být 90 stupňů.

Prostřelené kolejnici moc nevěřím :)

S klasickou protipěchotní municí (olověný nebo ocelový plášť), při dopadovém úhlu výrazně menším než 90 stupňů a navíc na zakulaceném pancíři Mi-24 je zcela očekávané, že se střely odrazí.

I obyčejný dopravní MI-17 mají pancíř třídy 7, který chrání proti standardnímu střeli 7,62. MI-24 má pancérřovaný kokpit a titanový rotor, obojí vydrží vydrží přímý zásah z 12,7mm.

BVP má na čele 4-5cm pancíř, na to rozhodně kulomet nestačí.

Samozřejmě... Vzhledem k ráži - 7,62 mm - nemůže AK prostřelit kolejnici. Tohle je především ráže proti měkkým cílům, protipancéřová numice je určena na průnik neprůstřelnou vestou nebo třeba dveřmi náklaďáku, ne na ostřelování obrněných vozidel

Nicméně konkrétně naše BVP-1 má pancéřování 8 - 20 mm (žádné 4 - 5 cm), takže pokud by AKčkem mířil kolmo na ten 8 mm povrch (nejspíš spodek a vršek zadní části korby), prostřelil by ho protipancéřovými náboji asi úplně v klidu. Proti 20 mm (prostor posádky, věž, boky) by určitě šanci neměl.

Psalo se, už si nepamatuju detaily, že v Afghánistánu nějaký týpek sestřelil americký vrtulník AKčkem... Otázka je, co to bylo za vrtulník a kam se ten dotyčný trefil.

hodně filozofickej článek..... Ale moc s autorem nesouhlasim. Od válečnej her očekávám jediné... Akci !!!

No tak zrovna OFP jste mohli z výběru nereálných her vynechat. Dodneška vzpomínám na misi "Po Montignacu" (nebo tak nějak se jmenovala), kde běžíte sám lesem s poloprázdnými zásobníky a hledají vás oddíly rusů s BVP, ukládat šlo samozřejmě jen jednou za misi a když už ste byli skoro u konce, tak se občas stejně objevil nějaký dotěrný nepřítel.

Pokud se nemýlím, tak jsem psal, že Flashpoint je realitě asi nejblíže, ale úplně reálný není. Nebojte, taky jsem se jej nahrál a dokonce do něj i něco málo vytvořil

"Slabé pohlaví je silnějším pohlavím z důvodu slabosti silnějšího pohlaví k slabšímu pohlaví." - Přísloví | Jakub Kovář, Doupě.cz

Kdo by si chtel vyzkouset jake to je v realu (aspon trochu), at zkusi airsoft, nerikam ze to je stejne, ale kdyz te ve 4 hodiny rano vzbudi utok na zakladnu, zacnou kolem litat svetlice, sem tam nejakej airsoft granat, do toho zacne stekat treba 100 pusek, a nejakej magor co hraje za afghance zpiva do megafonu, tak to teprv je zazitek. Nebo kdyz jdes uplne tichym lesem, a ze 3 metru z uplne neprostupneho krovi te hryzne do hrudniku davka od amika.
S tim jak kleasaji ceny zbrani a roste sila upgadu, tak kdyz jsem do hlavy koupil davku z pusky z cca 2 metru, byl jsem moc rad ze mam helmu, a jak jsem se lek tak jsem si malem svym kulometem vyrazil zuby . My treba delame nemeckou armadu, a kdyz vidis jak lesem postupuje skupinka Falschirmjageru, z boku ji kryjou kluci od SS a pres kopec bezi treba Gebirgejager, ted uz ma skoro kazdej MP40, Kar98, sem tam par kulometu (ja mam treba MG42), no to je atmosfera jak svina ) a kdyz narazis na kluky co vypadaj jako by Rayenovi z oka vypadli....
mrknete na www.fallschirmjager.de, nebo anareus.cz

Koukam ze na fallshirmjager.de uz nejsou druhovalecny fotky, tak aspon tady:
http://picasaweb.google.com/xholubj2/20071117_ArdenyPrelouc

Abych se držel hesla "airsoft vs paintlball" tak pouze dodám, že airsoft mi zrovna moc jako dobrej příklad nepříde a to ze dvou důvodů:
1. - mít v zásobáku 1000 a více kuliček je opět v článku uvedenej přílkad ramba neberu v úvahu ty co na tom maj reálný zásobáky s 30ti nábojema
2. - co vim, tak přiznávání zásahů je na tom hůř jak u paintballu

Jinak proti airsoftu nic nemám

Je to vzdycky o tom s kym clovek hraje ), ale treba na WWII. akzcich docela pekne funguje to ze vetsina lidi chodi s zasobnikama na 50-60 kuli, a hodne z nich ma manualni Mauser Kar98 na 10 kulicek, tak tam je cejtit pak vyhoda kdyz mam v zasobniku kulometu 1000 kuli, zase je to vyvazeno tim ze ten kulak ma 13,5 kila (takze se s nim celej den tahat, lizt krovima a tak je doceal zahul).

Tak v tomhle případě to beru pokud by se naučili všichni takovýhle manýry, jak airsoft tak paintball...je to v pohodě a dá se to považovat za akci podobnou realitě jen bez ostrý munice

Tomu, co je jek moc reálné a co vylepšit, se věnoval Dslyecxi ve svém článku Tactical Gaming Done Right. http://dslyecxi.com/bestoftactical.html

Zapoměli jste na jedno - válka není jen o vojácích, válka je taky o civilistech. Jestli byste chtěli realistickou válečnou hru museli byste tam dát právě i civilisty, civilisty které byste mohli masakrovat, znásilňování ženských,ničení a vypalování měst a vesnic, partyzánský způsob války atd... V opačném protipólu by bylo randění s holkama a pitky...

Navíc tenhle článek pomíjí zcela jednu dost důležitou kategorii válečných her, her které de facto mají skoro všechno co střílečky z pohledu vojáků ne. Dlouhé zírání na horizont kdy se nic neděje. Strach o život že mě dostanou,či situace kdy se opravdu modlíte abyste to dokázali.

To všechno vám dokáží dát simulátory - třeba Šturmovik anebo Silent Hunter. Když prolétáte třeba v IL-2 nad německou kolonou a najednou vám někdo ustřelí kus křídla. Či po souboji s Fokoušem příjdete o zadního střelce, případně když se sami samotinců proháníte ve stíhačce. Ještě intenzivnější atmosféru má Silent Hunter, valnou většinu hry čekáte právě na souboj ale když k němu dojde. Pátrání na obzoru jestli se objeví loď a když se objeví tak jaká je to loď... Když jdete do útoku tak také čekáte co torpéda - jestli selžou nebo se trefí, někdy můžete na kameře sledovat přímo zásah a věru to jde adrenalin nahoru když torpédo narazí ale nevybuchne. Menší lodě lze zkusit napadnou kanonem ale srazit z hladiny i malou obchodní loď dělem je rasovina, v silent hunterovi smrt nespěchá a loď umírá někdy pěkně dlouho, jen se tak naklání na bok, nebo se dokonce jenom zastaví a vy do ní musíte napumpovat desítky granátů než jde ke dnu, přičemž slyšíte jak praskají pláty a představíte li si že v té lodi byly v reálu živí lidé (v trojce žádné postavičky nejsou ale ve čtyřce ano) je to děsivý pocit, stejně tak jako když vás nahání torpédoborce a kolem vás bouchají hlubiné pumy a inženýr začne hlásit - tohle je kaput, tohle je kaput a tohle je už tuplem kaput. Někdy stačí i malá nepozornost a očešete ponorku při návratu do přístavu... O nočních útocích kdy loď osvětlujete světlicemi ani nemluvě. Zkuste ponorkový simulátor a poznáte co to je válka (v rámci možností).

Simulátory... IL2 se sice lítal pěkně, ale i na nejvyšší realističnost si člověk musel něco málo dokreslovat, protože když vás v misi sestřelí, tak si akorát zanadáváte a dáte restart. Ale jenom do té doby, než si uvědomíte, co vlastně děláte. Že když padáte s neovladatelným hořícím letadlem k zemi a plameny se valí přes kabinu, že tak trošku ohoříte než zemřete. Že to asi nebylo moc příjemné uhořet 6 km nad zemí. Že se není kam schovat. Že ti panáčci, co se sypou z bombardéru, co jste si za ním pár minut hráli a oklovávali ho, v reálu většinou nepřežili. Že to musí být šílené peklo letět v něčem, co se v podstatě nemůže bránit a někdo za váma visí a dělá vám z malinkatého životního prostoru cedník. Že se nemáte kde schovat, nemáte kam utéct. I když vyskočíte, nemusíte to přežít...

Atmosféru dělá hodně online hraní IL2, pokud se snažíte o co nejlepší umístnění v tabulce. Kdy se snažíte nebýt vidět na obloze a když vás nepřítel uvidí, tak se snažíte utéct, dovléct se až na to ...... letiště a nechcípnout při tom. To je potom adrenalin a strach z každé tečky co zahlédnete. Ale i tak to pořád není to šílenství co zažívali piloti za války.
Válečné hry jsou o ničem a v podstatě by být neměly. Hrát si na zabíjení. Vždyť když se nad tím zamyslíte, tak je to poněkud úchylné.

Musim potvrdit, par her jsem si uz zahral, ale nejpoctivejsi adrenalin jsem zazil u il2. Zprvu jsem si myslel, ze je to nemoznosti ukladat, ale asi to bude spis o tom, ze je clovek rad ze leti (zije), coz neni samozrejmost, a ve vypjatych situacich, at v de-, ci ofenzive, dejcha jen pro jedno, vedom si toho, ze v dalsim momente muze byt vse zcela jinak. K onem emocim zrejme znacne prispiva cas a usili vynalozene k ceste do cile (akce), a dovolim si tvrdit, ze nejde o nic jineho nez prachsprostou gradaci. Ale to bych mluvil jen o jednom, co se reality tyce, ta dle meho skromneho nazoru tkvi hlavne v nejistote osudu virtualniho hrdiny, coz prave popira fakt vedomi, ze mate jeste padesat procent zivota...

V zásadě pravdivý a dobrý článek. Jen těch her, které mají k realitě blíže bych jmenoval více. Viz, třeba Americas Army, kde jedna dobře mířená kulka znamená smrt nebo vážné zranění. Pak už zbývá jensi zalézt někam do rohu a řvát "medik, medik, medik" a doufat, že co nejdřív přiběhne, protože vy se najednou nemůžete ani hnout (brutální spomalení). O co když jsu všichni medici v teamu mrtvý,.... no pokud máte smůlu tak prostě vykrvácíte. A dál můžete jen koukat jak si ostatní přeživší vesele dál hrají třeba 10 minut bez vás, než skončí kolo. To už je slušná motivace spolupracovat v teamu a vyhýbat se smrti. Na druhou stranu díky za arkády jako Call of Duty,... hry 100% podle reality byli pravděpodobně naprosto nehratelný. Viz, jak dnes probíhá válčení. Hráli byste za chudáka afgánce a 3 dny čuměli někam na horizont. Pak by přiletěla raketa Tomahawk z amerického křižníku kotvícího u pobřeží a byl konec. Nebo by bylo lepší hrát za američana a pomocí satelitu jen ty rakety navádět. Co takhle simulace operace Pouštní bouře? To by byla zajímavá hra, složená jen z navádění raket, stíhaček, bombardéru, obrněných jednotek na cíle. Tot vše. Těch 300 spojeneckých vojáků co při této akci zemmřelo se dá přičíst přirozeným umrtím jako infarkt nebo "frendly fire" jako různé pády vrtulníků. Na druhé straně ale 200 000 iráčanů. Copak se podle toho dá udělat reálná hra? Jedna strana si válčí z pohodlý polstrovaných židlí na velitelských stanovištíš a druhá umírá po tisících aniž zjistí co se děje. Proto se "reálné" hry z moderních válečných konfliktů nedělají a asi ani nikdy už dělat nebudou.

Souhlasím s tím, že by bylo skvělé, kdyby některé mise byly prostě jen jít na průzkum a třeba nikoho nepotkat nebo pozorovat horizont a tak. Další věc byla dobře řečena a to, že po grafické stránce vývojáři věnují čas naprostým blbostem, které jsou absolutně k ničemu - viz. kapky rosy v článku. Ale s tou realitou ve hrách se musí opatrně, protože jak bylo řečeno hra nikdy nebude simulaci reality a to proto, že reálný voják může dělat tolik pohybů a různých věcí, které v hrách nikdy nemůžou být implementovány...

Nikdy neříkej nikdy ;) A pokud se možných technologií týká, platí to dvojnásob. Pamatuji si doby, kdy ovládání stříleček myší bylo něco nemyslitelného (ostatně jako střílečky samy), proč by časem nebylo možné ovládat hry myšlenkami? A to nemluvím o snímačích mozkových fází, které jsou v podstatě běžně použitelné.

Petr Kolář - Doupě.cz

Dobrý den.
Co se týče realismu ve hrách, tak nikdy nebude, protože - no - ono už je to obsaženo ve slově hra. Nějaký sborník pravidel a nějaké podmínky vítězství. V životě to občas taky tak bývá, ale není tu load a nestřílíte lidi jenom proto, abyste se bavili. Simulátor vojáka by podle mě mohl vypadat nějak jako "teď jste tu a přežijte co nejdýl". Bonus za mrtvé nepřátele, splněné mise a já nevím co, jinak jakmile umřete, pac a sbohem, teď jste někdo jiný, jste někde jinde a hlavní úkol je stejný. Co vy na to? Uznávám, nějaké zžití s postavami jde více méně do kytek, ale já taky moc neznám vojína Rayna, tak proč ne. Třeba takové obléhání Stalingradu v takovémhle módu by mohla být sranda.

Vojina Ryana sem sice videl, ale taky sem videl serial Band of Botherhood, a abych rekl pravdu kdyz sem sledoval vsecky dily na jeden zatah taky sem si nestihl vypestovat zadny fenomenalni vztah k nikomu a nebyt tech vizualnich berlicek urcite bych ve sledovani nevydrzel az do konce. Kdyz to vezmu z pohledu jakekoliv hry ktera se snazi rozvlacnit dej jen proto aby bylo na krabici napsano velkym pismem 150 hodin zabavy... to uz je taky o nicem...
Jak psal ctenar Ondatra jde predevsim o vyznam a pojem slova hra.... pokud chci hrat valecny simulator (napr. ve virtualizacnim obleku jako profi marinaci v US) tak vim co od toho ocekavat a vim k cemu je urcen, ale pro zabavu a hrani urcite ne.

Band of Brothers, ne Brotherhood. Já bych prostě chtěl u her zažít i nějaké emoce - jsou i válečné knihy, v nichž když někdo umře, tak to není jenom nevýznamný plebs. A rozhodně to nejsou nijak historicky a realisticky provedené romány (Sven Hassel)

"Slabé pohlaví je silnějším pohlavím z důvodu slabosti silnějšího pohlaví k slabšímu pohlaví." - Přísloví | Jakub Kovář, Doupě.cz

To jsme takhle jednou dostali rozkaz, zneskodnit nebezpecneho diverzanta, muze na motorce s kozennou brasnou na zadech.
....
Jen co doznely vystrely ozval se dalsi motocykl

"Jednoduše chybí jakákoliv emoční provázanost na lidi, se kterými „sloužíte“ a bok po boku bojujete." -- tak tuhle provázanost jsem právě například u datadisku Resistance pro OFP měl. V tom mi osobně přišel datadisk i náročnější na hraní, protože jsem se snažil dohrát mise tak, aniž by moji ostřílení veteráni zemřeli. Nakonec se mi podařilo celou kampaň dohrát v podstatě s těmi, se kterými jsem začal, což mě těšilo. Sám jsem si vytvořil k veteránům jakési pouto. Je pravda, že samotná hra na tuto notu nějak víc nehrála, což je možná škoda, ale umožňovala ji a zvýhodňovala, což taky není od věci. Je pravda, že kdyby nějaká postava například během bitvy o Lipany prohodila, že třeba tady v tom baráku žila jeho babička, tak by to přidalo na dojmu, že ti kluci po vašem boku měli taky svůj život. Ale to vše engine hry umožňoval, jen si s tím pohrát

Právěže osoby, co vystupovaly v animačkách byly nezabitelné. Viz. v původním lashpointu Kozlowksi. Taky mi ho zastřelili a v další misi se reinkarnoval :)
Ale je pravda, že se Resistance takto hrát dalo :) Jen mě osobně na těch lidech moc nezáleželo, protože jsem k nim neměl dost velké pouto.

"Slabé pohlaví je silnějším pohlavím z důvodu slabosti silnějšího pohlaví k slabšímu pohlaví." - Přísloví | Jakub Kovář, Doupě.cz

Jasně to byla chyba původní kampaně, kde vystupovaly stejné postavy, které pak mohly při hře zemřít, což ale příběh ignoroval. V Resistance se mi ale zdálo, že moji spolubojovníci byli jiní než ti, co vystupovali v animačkách. Tam vystupovaly jiné důležité postavy. Třeba takového Stoyana Yakotiche si v misích vůbec nevybavuju. Aspoň mě tenkrát přišlo, že v tomhle se v BIS poučili a tímto způsobem tento možný rozpor vyřešili (animačky tak byly nezávisle na tom, kdo přežil). Ale můžu se plést. Je to už pár let

Taky tuším, že to bylo nakonec nezávislé, ale právě totální nevědomost o charaktereu lidí v týmu mě nějak nenutila je udržet všechny naživu...

"Slabé pohlaví je silnějším pohlavím z důvodu slabosti silnějšího pohlaví k slabšímu pohlaví." - Přísloví | Jakub Kovář, Doupě.cz

Tam to bylo spíše zaměřené na to, že tvoji spolubojovníci se zlepšovali (dostávali lepší skill) a na tom, že se jim přenášela výzbroj (hlavně teda ostřelovačky). Ta motivace byla nebyla založená na charakteru ("ten John je dobrej kluk, ten nesmí umřít!") ale spíše na pragmatickém přístupu ("dvojka je veterán s ostřelovačku a s lawkem, ten nesmí umřít!")

To ano, ale zase se vytrácí emoce - tohle je už vyloženě jenom taktika.

"Slabé pohlaví je silnějším pohlavím z důvodu slabosti silnějšího pohlaví k slabšímu pohlaví." - Přísloví | Jakub Kovář, Doupě.cz

Přiznám se, že jsem taky většinu OFP uhrál stylem odložit družstvo někam do lesa, kde ho nepřítel nenajde, a vyřešit úkol pomaloučnu polehoučku sám, i za cenu, že se budu muset ke svým chlapcům čtyřikrát nebo pětkrát vracet pro doplnění munice a případné ošetření. Problém je, že i jako tvůrce misí jsem nedokázal vymyslet úkol, při kterém bych ty ostatní členy družstva opravdu potřeboval (teda kromě misí s technikou, kde je třeba obsadit další vozidla). Snad jen mise typu přepad základny a osvobození rukojmí, kdy by bylo nutno se nepozoroaně rozmístnit a pak současně vyřadit několik vzdálených cílů, avšak takové náročné mise je problém uhrát i v multiplayer cooperative módu, natož v single s družsvem AI.

Pěkně napsané, ale myslím, že začátek s výběrem titulů, kterých se to týká bych min. mírně POLADIL!!
Medal of Honor je nad slunce jasná věc call of duty 1-2 také i když teď např. 4 už tak zářným příkladem není(min lékárničky zmizeli :)), ale i zde plně souhlasím také..jinak podobných titulů je neurekom Half-life, Crisis, Farcry..atd. ale POZOR přidávat sem a rovnat do stejné lajny VELMI realistickou OPERACI FLASHPOINT tak to si dovolím velmi nesouhlasit a myslím že to snad může uvést jen někdo kdo ji nehrál na obtížnost veterán..Jinak nic proti..

No a jinak pokud se vezme realističnost v oblasti pocitů a hlavně strachu (fakt že prostě po bitvě už tu nikdy nemusím být stejně jako kamarád) tak to je jasná věc které ve hře nelze dosáhnout(ještě že tak) a po které snad ani nikdo netouží..a kdo ano je blázen, který zřejmě rád vstoupí do armády a při troše štěstí si po boku amíků bude moci zastřílet na civilisty v iráku..a ještě k tomu beztrestně..
Jinak, ale znovu opakuji VELMI povedený článek, který mne osobně donutil min.k dlouhému zamyšlení..jen tak dál..

U Flashpointu to bylo přibližně takhle - ano, byla (a stále je) to hodně realistická hra. Zrovna v tu chvíli vyzdvihuji atmosféru, která je stejně dobrá jako u ostatních dvou titulů - říkám, že působí reálně. Dvě hry z trojice vyřadím, protože reálně sice působí, ale nijak reálné nejsou. A pokud se nepletu, používám příklad Flashpointu i dále v článku :)

"Slabé pohlaví je silnějším pohlavím z důvodu slabosti silnějšího pohlaví k slabšímu pohlaví." - Přísloví | Jakub Kovář, Doupě.cz

no Call of Duty4 taky byla docela arkadova :D. Ty jsi mohl schytat tisice kulek za kampan, ale vzdy stacilo schovat se do rohu a "vydychat" to zraneni. Take treba strilet automatem na dalku, a to ve stoje... to me taky trochu zarazi ;). jinak u OFP se mi libilo, ze treba tam zemrel ten partyzan, se kterym jsem se "spratelil". Tim asi opravdu chteli BIS vytvorit tu syrovou atmosferu valky a (jak jiz ve clanku zminovany) citovy vztah. A u Resistence ten konec, ten KONEC!!! Buu ;(

No v oblasti postav nemá Half-Life konkurenci... jinak to, že uneseš tolik zbraní je dáno dřívějším trendem hraní.... jinak jen několik vad na kráce... ale opravdu malých...

Kde je to přiložené video s kácením palmy, nějak ho nevidím

Stromu, ne palmy! :) A už nechybí, nějak z článku vypadlo, omlouvám se a děkuji za upozornění.

"Slabé pohlaví je silnějším pohlavím z důvodu slabosti silnějšího pohlaví k slabšímu pohlaví." - Přísloví | Jakub Kovář, Doupě.cz

Naprosto výborně napsáno.Bohužel,kdyby se něco takového,s VELKOU mírou reality,byl by to propadák.Jak píšeš,lidi se chtějí bavit a ne se jenom bát