Insurgency Sandstorm: pojďte si hrát na vojáky (recenze)

Takřka perfektní ukázka toho, jak minimalistický a věrohodný přístup může vytvořit geniální válečnou střílečku.

Co baví

  • Skvělá atmosféra
  • Svižná hratelnost
  • Perfektní práce se zvukem
  • Okamžitě přístupné

Co vadí

  • Prozatím málo map
  • Omezený obsah
  • Technické problémy
8/10
Hodnocení

Herní průmysl je zákeřná věc. Většinou vyšťouchne do popředí obrovské AAA projekty se stamilionovými rozpočty, a pak se člověk nemůže divit, že většina hráčů nic kromě Battlefieldu a Call of Duty nezná. To by ale byla obrovská chyba, protože čas od času se objeví menší projekty kvalitních studií, které dokážou v některých aspektech zatočit i s matadory žánru. A nový díl válečné multiplayerové série Insurgency je jedním z nich. 

Jak začít? Bože, ta zvuková kulisa. Omlouvám se, většinou nekonkrétním superlativem recenze nezačínám, nové Insurgency ale umí vtáhnout do akce byť obyčejným ozvučením tak dokonale, že by se Battlefield červenal. Naprosto celá zvuková stránka je tu precizně sestavena pro to, aby vám zprostředkovala věrohodný pocit z válečného konfliktu. Kulky sviští kolem uší a drtí omítku a kamennou zídku, povolané kobercové bombardování vám pocuchá ušní bubínky a všudypřítomné pokřiky, vřískání a sténání raněných vás často řádně vystresuje. Ať už jde o kliknutí AKčka při přepnutí režimu střelby nebo cinknutí pojistky u granátu, hra je doslova rájem pro audiofily. 

Kvalitní válčení

To mi trochu ujelo, musel jsem však zmínit jeden z nejpodstatnějších prvků této hry. Ten naštěstí hraje skvěle do karet dalším mechanismům a tím neméně podstatným je věrohodnost a realismus. Opravdu tu nejde o arkádové pobíhání a už si nedokážu vzpomenout na hru, která mě donutila opravdu taktizovat a přemýšlet tak, jak se to povedlo Insurgency. 

581320_20181225200814_1.png581320_20181217175330_1.png581320_20181217200537_1.png581320_20181217200922_1.png
Insurgency boduje nekompromisním pocitem z válečného běsnění

Po několika prvních zbloudilých kulkách, které vás pošlou k zemi rychleji než Absint unaveného dělníka, vám rychle dojde, že tudy cesta nevede. Začnete tak postupovat pomalu, taktizovat, krýt se a střílet dávkami. Jedna kulka tady často opravdu stačí a platí to pro obě strany. Realisticky působí i pohyb, který závisí na objemu zbraní a vybavení, který máte na postavě a potěší i milé detaily, jako například nutnost si opravdu zkontrolovat kapsy, abyste zjistili, kolik máte nábojů. Postačí podržení tlačítka, i s tím ale musíte počítat a být ve střehu.  

Musím dodat, že Insurgency opravdu není ryzí simulací, jakou nabízí například česká ARMA. Jde však o věrohodné zpracování pouličních válečných konfliktů a míra realismu je tu mnohem vyšší, než v případě konkurence v podobě Battlefieldu a podobně naladěných her. 

Potyčky v ulicích

Insurgency je multiplayerovou střílečkou, která stojí na třech základních režimech. Prvním jsou kooperativní potyčky v módu Checkpoint, kde s týmem živých hráčů postupně obsazujete jednotlivé body na mapě a musíte se probít až k poslednímu skrze vlny AI nepřátel. Platí tu respawn hráčů po každém úspěšně dosaženém bodu, smrt všech značí úplný restart. Jedná se o skvělý začátek pro nezkušené střelce a dobrý trénink, kterým se zocelíte pro další souboje. Je tu i malý tutoriál, ten je ale spíše na okrasu a osahání ovládání.

581320_20181217181043_1.png581320_20181223232201_1.png581320_20181223232347_1.png581320_20181223235347_1.png
Musíte hrát pomalu, rozvážně a takticky, jinak nemáte šanci

Pořádná řež začíná až v klasickém multiplayeru, kde vládnou módy Push, Firefight a Skirmish a stojí proti sobě dva týmy živých hráčů, speciální jednotky a teroristé. V prvním opět obsazujete body na mapě, druhý je mnohem akčnější a kromě obsazovaných bodů tu stačí i pobít celý nepřátelský tým. Skirmish je pak víceméně tradiční vybíjenou, ve které musíte ochránit svůj bod na mapě a přitom obsadit ten nepřátelský. 

Všechny módy jsou skvěle vyvážené a především dobře začleněné do hratelnosti. Nemáte pocit, že tu něco citelně chybí nebo naopak vyčuhuje, i když rozhodně do budoucna uvítáme další multiplayerové módy, jako je např. Capture the Flag nebo i obyčejný Deathmatch. Nakonec zmíním už jen Ranked zápasy, ve kterých se vaše snažení dostává do světových žebříčků, obsah je však podobný. Nechybí tu ani lokální multiplayer.

 

Všechny módy jsou skvěle vyvážené a především dobře začleněné do hratelnosti

 

Každý tým má na výběr z několika tříd, které se liší dostupnými zbraněmi a vybavením. Je tu klasický útočník, ostřelovač či těžkooděnec, zajímavějšími možnostmi jsou však rychlík s lehkými zbraněmi, kapitán týmu, který dokáže označovat specifická místa na mapě a nakonec i průzkumník, který umí na označená místa povolávat leteckou podporu, bombardování, kouřovou clonu a další chuťovky, které vás často vytáhnou z bryndy.

581320_20181217182719_1.png581320_20181217185126_1.png581320_20181217185357_1.png581320_20181225204641_1.png
Je jedno, zda hrajete proti živým hráčům nebo počítači. Bavit se budete stejně

Zde přichází na řadu taktizování, jelikož každý gadget a kus vybavení zabírá místo v inventáři a přidává na váze, takže musíte rozhodovat, co necháte ladem a co si vezmete s sebou. Osobně jsem vždy preferoval rychlého útočníka s automatickou puškou, který překonával soupeře hbitostí a rychlostí střelby, často jsem však po svém boku viděl i těžkooděnce s kulometem, kteří skvěle kryli útěk kolegů. Každý si tu zkrátka najde to své. 

V omezené míře můžete své postavy i vizuálně upravit, pozměnit vzhled, hlas a samozřejmě za herní měnu, vydělanou úspěšným hraním, nakoupit i fešné oblečení, brnění a maskování. Jde ale spíše o kosmetický prvek, který navíc není moc bohatý. Snad do budoucna. Naopak spektrum zbraní a vychytávek pro ně je velmi široký a je radost se jim prohrabávat a zkoušet, jak jednotlivé kousky zní a kopou. 

Pouštní keře

Velkým nedostatkem se zatím jeví velmi omezený počet map, které zvládnete spočítat na prstech jedné ruky vysloužilého dřevorubce. Navíc jsou všechny velmi podobné, evokující Blízký východ a moderní vojenské potyčky mezi vojáky a teroristy. Mapy jsou členité a plné detailů, jejich velká podobnost ale velmi brzy začne vyloženě štvát. Přitom hratelnost na mapách je intenzivní a frenetická, kolem pobíhají vojáci, sviští kulky a vy se snažíte postupně obsazovat jednotlivé body, udržet je před vlnami nepřátel a přitom krýt své bratry ve zbrani. Spolupráce je tu naprosto klíčová a pokud budete aktivně komunikovat přes vysílačku, většinou se dočkáte výhry mnohem dříve, než pokud budete potichu pobíhat po ulicích. 

581320_20181226214628_1.png581320_20181217184957_1.png581320_20181223233554_1.png581320_20181226214657_1.png
Postavu si můžete upravit dle libosti, editor ale není moc bohatý a podrobný

Umělá inteligence je tu přitom dost dravá. Pokud hrajete proti počítači, často zvládnete rychle najít šablonu chování a budete vědět, jak se nepřátelé chovají, i po několika desítkách hodin mě však často nepřestávaly překvapovat nečekané výpady. Kolikrát se mi stalo, že jsem vběhl do místnosti, kterou jsem předtím na první pohled zkontroloval, abych dostal kulku mezi oči od teroristy, který se rozvalil na koberci a prakticky tak splýval s okolním prostředím. Také nečekané brokovnice do ksichtu z rohů místností jsou dosti nepříjemné a celkově mi chování nepřátel nepřestávalo příjemně udivovat. Samozřejmě až s příchodem živých protivníků se akce posouvá zase o kus dál. 

Válka jak se patří

Z vizuálního hlediska hře nelze co vytknout. Na redakčním herním notebooku HP Omen 15 s grafickou kartou NVIDIA GeForce GTX 1060 Max-Q běžela hra na plné detaily a jen s velmi vzácným cukáním, také ve většině případů bez pádů a poklesu snímků. Vizuálně hra působí stejně realisticky, jako zní, s bravurně vymodelovanými zbraněmi, které je radost používat a stejně realistickým oblečením a výbavou. Vše je tu podřízeno věrohodnému pocitu, všechny přestřelky v ulicích jsou doprovázeny výbuchy, jiskrami, letícím prachem a kouřovými stěnami, před kterými je radno používat plynovou masku (jinak prozradíte svou pozici kašláním). 

581320_20181217175524_1.png581320_20181217202226_1.png581320_20181223185733_1.png581320_20181223234003_1.png581320_20181217175100_1.png581320_20181217200410_1.png581320_20181217202226_1.png
Jestli Insurgency v něčem exceluje, pak je to atmosféra přestřelek.

Také střelba působí skvěle s velmi uspokojivým pocitem, stejně jako průstřely po kulkách a obecná agresivita, která k válce prostě patří. Dokud jste se jako poslední člen týmu nekrčil v dvoupatrové budově pod návalem výbuchů z mortaru a netřímal poslední pistolku v rukou v dýmovém kouři, tak netušíte, co je to atmosférická válečná střílečka. Chybí tu snad jen pořádná destrukce prostředí, možnost prostřelit některé materiály ale překvapivě stačí. 

 

Střelba působí skvěle, dává velmi uspokojivý pocit, stejně jako průstřely po kulkách a obecná agresivita, která k válce prostě patří

 

Bohužel hra zatím strádá dost výraznými technickými problémy. Velmi často se mi stane, že mi během hraní zmizí ruce postavy, takže běháte a střílíte pouze s poletující zbraní. Doskakující a prolínající se textury jsou taktéž víceméně v každé hře a občas zablbne i připojení. Vývojáři ale na problémech aktivně pracují a snaží se aktualizacemi dovést hru do stabilního stavu. Nejpodstatnější navíc je, že nic z toho na pocitu ze hry neubírá. Vůbec. 

Verdikt

Insurgency Sandstorm je jedním z největších překvapení letošního roku a důstojným nástupcem předchozí hry, kterou doplňuje a rozšiřuje takřka v každém ohledu. Rozhodně má své chyby a velmi omezený obsah a počet map vyloženě štve. Tvůrci ale slibují opravdu bohatou a dlouhodobou podporu, spoustu nových map, zbraní, módů a otevřenou náruč pro moderskou komunitu, takže vidíme budoucnost této hry velmi zářivě. V tuto chvíli asi nenajdete stejně atmosférickou válečnou střílečku s takřka dokonalou zvukovou kulisou, kterou i přes všechny nedostatky jednoduše nemůžeme přestat hrát. A to o lecčem vypovídá.