Interstate 82

Žánr: akční
Minimum: PII 200, 64 MB RAM, 4xCD-ROM, 300 MB HDD
3D: Direct3D
Multiplayer: ano
Výrobce: Activision
Distributor: Activision

Návrat k osmdesátým létům v hudbě už máme snad úspěšně za sebou. Musím přiznat, že jsem touhle retro mánií nebyl zrovna potěšen, ba spíše naopak a spousta lidí mi dá určitě za pravdu. Těch oživlých mrtvol, co se snažili prodat svá zbrusu nová deset let stará CDéčka s nějakým tím remixem navíc! Už mi poměrně lezly krkem a dost jsem si oddychl, když si konečně zase nahrabaly na sentimentálnějších spoluobčanech a pevně doufám, že dají minimálně dalších deset let zase pokoj. Bohužel tahle mánie nepostihla jenom hudební svět, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale dostala se i do dalších flexibilněji reagujících odvětví, která větřila, že by se na tom daly vydělat nějaké peníze. No a tak jsme se krom vydání emulátorů a několika sad her na osmibitové počítače vévodící té době, dočkali také pár nových výtvorů atmosférou a dějem zasazených do těchto let. Patří mezi ně i Interstate 82.

Že tahle hra není původní, ale má svého mladšího sourozence zasazeného do let pro změnu sedmdesátých snad nemusím ani připomínat. Interstate 76 bylo v mnoha ohledech něčím novým a jiným, než jsme si mohli do té doby zahrát. Spojovalo v sobě poměrně dost podařenou simulaci aut, velikou volnost pohybu, skvělou grafiku a patřičnou dávku akce, která se nezakládala jenom na těch nejničivějších zbraních pověšených na váš vůz. Ke všemu přispíval dobrý příběh a nezbytnou atmosféru dotvářely velice brilantní a stylové filmové sekvence. Prostě podařená záležitost, kterou si oblíbili statisíce hráčů po celém světě. Není tedy divu, že když jsem zhruba před rokem zjistil, že se připravuje pokračování, bedlivě jsem začal sledovat datum vydání finální verze a i přes lehký pesimismus z osmdesátých let jsem očekával skvělou zábavu, leč marně.

Příběh se začíná odvíjet jak jinak než v poušti. Pár pankáčů si tam došlápne na jednoho chlapíka a všechno vypadá, že bude fajn, leč jaksi opomenuli fakt, že ten chlapík má pár dobrých přátel a jedním z nich není nikdo jiný než sám mocný Taurus (hrdina z prvního dílu). Jste tedy v jeho roli nuceni opustit blaho a pohodlí velkoměsta a vydat se společně se sličnou souputnicí po stopách tolik nerozumných lidí.

K tomu vám samozřejmě slouží haldy aut a pozor novinka, taky vlastní nohy. Nápad, který mohl být dobrým zpestřením, leč neškodilo by ho dotáhnout pořádně dokonce. Pokud stojíte na vlastních, je totiž vaším největším esem v rukávu úskok do strany, který je však proti rozjetému čemukoliv katastrofálně neúspěšný, a to, že vaše jediná zbraň je nějaká usmolená pětačtyřicítka, se kterou musíte čelit leteckým kanónům, naváděným raketám či jenom samotným několika set kilogramovým plechovým monstrům, vám na náladě také nepřidá. Možná by se to dalo vyřešit alespoň odlišením zásahu určitých částí vozu, ale o takových věcech jako prostřelená pneumatika, nádrž, chladič nebo nejlépe řidič si můžeme prozatím nechat jenom zdát. Ona ostatně úroveň fyzikálního modelu a poškození vozu šla opravdu hodně dolů a s tím také souvisí asi největší zklamání. V I´76 jste měli požitek z řízení auta, z toho jak se chová, když na jedné straně prorazíte pneumatiky nebo třeba z jízdy s utavenými brzdami. A teď, když si to nasměrujete skrz hořící napalm či co to bylo, ozve se alarm, chvíli se špatně zatáčí a pak si to pěkně mažete dál jako by se nechumelilo (v době editování této recenze se v Brně Bystrci chumelí, a to velice čiperně – pozn. redakčního šotka). Teda jako by nehořelo. Jízda skrz vybuchlé vraky aut nebo v řekách a rybnících, které nejsou nikdy víc jak dvacet centimetrů hluboké, abyste se nemohli utopit, je také na denním pořádku. Samotné ovládání vozu rovněž doznalo patřičných korekcí, takže ze všeho nejvíce připomíná jízdu ve stařičkém Lotus Challenge, což v porovnání se současnou Tocou nebo Rally Championship 2000 je skoro pro pláč.

Ze hry, která se kdysi díky svému skloubení simulace a akce říkalo Mechwarrior na čtyřech kolech, se tak stala zcela obyčejná střílečka, kde úplně splývá rozdíl jestli se honíte v autech nebo běháte s nějakým svalovcem, čímž rovněž přišla o svou alespoň částečnou originalitu a výjimečnost. Abych ale jenom nekritizoval, musí se nechat možnost projet se v pěkné řádce aut včetně autobusu nebo náklaďáků a díky vystoupení z vozů není problém jich během mise pět šest vystřídat. Arzenál zbraní rovněž skýtá širokou nabídku. Krom klasických kulometů, raketometů a plamenometů jsou k dispozici i mortary různé, druhy min, olejové a již zmiňované ohnivé pasti a najdou se i takové fikanosti jako cirkulárka na předním nárazníku. K těmto vymoženostem se už nemůžete jako v předchozím dílů dostat takzvaným „salvage“, tedy tím, že proberete to, co zbylo z nepřítel a necháte si zachovalé součástky, ale za každého odstraněného protivníka dostanete pár babek, které pak můžete zvesela utrácet. Krom rozrůstající se nabídky zbraní můžete také váš vůz vylepšovat různými součástkami pro zvýšení rychlosti, akcelerace, brždění, ovladatelnosti a přidat lze i pancéřování. Každá z těchto pomůcek však zmenší již tak dost omezený prostor, do kterého musíte všechno vměstnat.

Bohužel úpadek nepostihl jenom hratelnost, ale i ostatní části hry. Tou nejviditelnější je asi grafika a s tím potažmo také spojená hardwarová náročnost. Nebudeme si nic nalhávat, ale to strohé až trochu kubistické prostředí není zrovna vrchol a rozhodně v současné konkurenci neohromí. Domy jsou jenom různobarevné krabice rozeseté na jinak zbarveném koberci, chybí jakékoliv prvky dotvářející alespoň klamnou iluzi realističnosti, textury jsou jednoduché a někdy až skoro ohyzdné a efekty různých výbuchů vypadají jak ze seriálu Southpark. Kapitolou sama pro sebe jsou filmové sekvence vkládané do klíčových částí hry, kterým se nedá snad nic vytknout, ale oproti předchozímu dílu se z nich staly jen nudné renderované předěly, bez stylu a šarmu na jaký jsme byli zvyklí. Nic už nezachrání ani poměrně detailní modely aut a ani možnost pomalovat si karosérii podle svého gusta. Hlavní hřebík do rakve je totiž vůči předvedenému výkonu hardwarová náročnost. 3D akcelerátor je nezbytnou nutností, a jestli si chcete dopřát s Pentiem II 300 rozlišení 800x600, musíte téměř vypnout veškeré detaily. Ale i když jste majiteli rychlejších kusů hardwaru, nemusíte si zrovna jásat, protože hra se při dotahování dat čas od času cuká snad i na těch nejpředimenzovanějších počítačích.

Se zvukem je to podobné jako se zmiňovanými animacemi. Je dobrý, nedá se mu mnoho vytknout, ale oproti laťce (hlavně co se hudby týče), jež byla nasazena jeho předchůdcem, se jedná o krok zpět.

Suma sumárum lze tedy říct, že Interstate se nám z vytříbeného simulátoru skloubeného s akcí zvrhl na bohapustou střílečku bez vážnějších kladů zato s několika nepříjemnými vadami. Jestli jste I´76 nikdy nehráli, je jistá šance si v tomto pokračování najít jisté zalíbení a není vyloučeno, že se budete i bavit, leč jestli máte na I´76 dobré vzpomínky, nekažte si je tímhle nedonošeným bratříčkem.

	Grafika: 5/10
	Zvuky: 6/10
	Hudba: 6/10
	Hratelnost: 5/10
Jestli jste I´76 nikdy nehráli, je jistá šance si v tomto pokračování najít jisté zalíbení a není vyloučeno, že se budete i bavit, leč jestli máte na I´76 dobré vzpomínky, nekažte si je tímhle nedonošeným bratříčkem.
Celkové hodnocení: 5/10