Invex 2001 z pohledu přejedeného civilisty

V minulém článku jsem se zabýval živou vodou všech hráčů her, která je v letošním Game Hall k nalezení pouze po kapkách. Invex však neznamená jen hry (alespoň ne pro všechny z nás) a tak přidávám ještě jeden článek, ve kterém se vám svěřím s pohledem na Invex očima průměrného civilního návštěvníka.
V minulém článku jsem se zabýval živou vodou všech hráčů her, která je v letošním Game Hall k nalezení pouze po kapkách. Invex však neznamená jen hry (alespoň ne pro všechny z nás) a tak přidávám ještě jeden článek, ve kterém se vám svěřím s pohledem na Invex očima průměrného civilního návštěvníka.

Když jsem viděl v prosklených pokladnách tisícové sloupy vstupenek, připravené pro návštěvníky Invexu, udělalo se mi mírně mdlo při představě těch několikahodinových front – nejprve na lístky a posléze před směšně úzkou vstupní branou. Pokud vám mohu radit, vezměte si sebou dobrého přítele (ti šťastnější z mužské většiny účastníků Invexu přítelkyni) nebo kvalitní kazetu do walkmena, neboť tlačení se v tom šíleném boji o pozice by vás samotné mohlo skutečně stát nervy a v horším případě i duševní zdraví (v nejhorším i fyzické). Upřímně každý rok lituji těch nejmenších a nejmladších z nás, kteří se tak sveřepě chtějí dostat dovnitř, aby získali plakáty ze svých oblíbených her, vyhráli časopisy, dostali zdarma Pepsi a především si zahráli ty nejvíce „in“ hry, které ve většině případů díky nízkému věku nemají na čem doma hrát. Měli bychom si uvědomovat, že právo silnějšího není vždy tím nejspravedlivějším ani nejsprávnějším a dát těm nejmladším na Invexu taky šanci (malé moralizovaní pro ty, kdo menší a slabší suverénně odstrkují od pokladen i monitorů v Game Hall).

Když jsem tak procházel jednotlivé pavilóny, musel jsem uznat, že většina vystavovatelů je úzkoprofilově zaměřená a tedy pro normálního smrtelníka nepochopitelná. Dvojnásob smutné mi pak přijde neuvěřitelné mrhání papírem, když vám na každém rohu někdo cpe často mohutné letáky obsahující ceníky, reklamy a informace, které stejně nevyužijete a skončí v koši. Pokud vás tedy mohu touto cestou požádat, nepodporujte zbytečné mrhání materiálem a nenechte si vnutit žádný leták, o který zrovna nestojíte.

Nějaký ten čas jsem strávil u vystavovatelů, kteří se zabývají doručováním zásilek (Invex je také veletrh komunikačních technologií). Prostě mne fascinovaly reklamní filmečky, ukazující osobu balící zásilku ráno na jedné straně planety a druhého člověka, který si inkriminovaný balíček večer přebírá na straně druhé. Mrzelo mne to především v souvislosti s mými smutnými zkušenostmi při objednávání takových lahůdek, jako je japonský originální soundtrack k Final Fantasy X a podobných „drobností“, na které mnohdy čekám i měsíce. Stejně tak mne celkem pobavil stánek nejmenované banky, která předvádí dokonalost svých služeb, ale v okamžiku kdy ji požádáte o zasílání informací o pohybu na účtu e-mailem, nedokáže vám vyhovět. Smutné je, že se jedná o jednu z největších bank u nás.

Invex je především plný reklamy a když jsem málem narazil do dvojice dívek, které mi s dokonale nacvičenými úsměvy vnutily nádherné jablko, neměl jsem ani čas zaregistrovat, že podmínkou pro převzetí tohoto vpravdě hříšného plodu je vzít si do druhé ruky jejich reklamní leták. Navíc jsem po kousnutí do jablka zjistil, že žvýkám papírovou nálepku s logem sponzora, vychytrale barevně splývající s jablkem samotným. Docela jiný druh reklamy najdete u stánku Eurotelu nebo Paegasu (přehlídka „plachtění na motorkách“ je skutečně působivá). Smutný (nicméně vzrušující) pohled pak byl na reklamu dalšího vystavovatele, kterému na stropě venkovního stánku tančily tři krásné mladé dívky (zkuste se několik hodin hýbat jako ony!), zatímco čtvrtá vám vnutila další nepotřebné letáky.

Osvěžujícím místem pak je dnes již klasické basketbalové hřiště Levelu, které opět připomíná všem pařanům co opustili pro jeden den v roce svá doupata, že existuje i jiný druh hraní. Stejně tak mi přišel skvělý stánek, ve kterém jste si mohli zahrát jednu z nejnovějších závodních her pomocí ovládání ze sedadla skutečného moderního vozu. Nebo malé hokejové hřiště Electronic Arts (nenápadně připomínající existenci NHL 2002).

Když jsem si pak vybral jeden z velkého množství bufetů a pečlivě prozkoumal jeho předraženou a nelákavou nabídku, zvolil jsem opékaný kabanos s pečivem a hořčicí. Pokud vám mohu radit, dejte si totéž, na první pohled mne šokovala velikost a vůně obdrženého kusu masa a než jsem byl v polovině, cítil jsem se dokonale zaplněný, uklidněný a usmířený výstavou, která neprobíhá tak docela podle mých představ, přesto však není úplným propadákem. Dojedl jsem tu obří porci, olízal celý tácek, spolkl poslední kapku točené limonády, nasadil jsem si fantastickou hučku (klobouk), který si můžete zakoupit ve stánku Levelu a vyrazil k domovu. Vrátím se tam ještě ve dnech pro veřejnost, abych ověřil, zda některý z vystavovatelů přece jen nepřiveze nějakou tu bombu, nicméně to neshledávám příliš pravděpodobným.

Diskuze (8) Další článek: Xbox: Cena a datum pro Evropu

Témata článku: , , , , ,