Jeden článek – OSM KAPITOL – Mistrovství ČR v počítačových hrách - Odborné konference a semináře - Představení nových titulů i hardware – INTERVIEW S MINISTREM INFORMATIKY Vladimírem Mlynářem - Fotoreportáž z večírku Computer Pressu a přelidněného čtvrtku na výstavišti – a na závěr: Docela jiná reportáž aneb Kačenka poprvé na Invexu.
Tento článek vyšel na Doupěti samostatně již minulý týden, pro velký úspěch jsme se však rozhodli jej přidat jako "bonusovou kapitolu" k závěrečné souhrnné reportáži z Invexu 2003.
6.10. 2003
Můj milý deníčku,
kolegové z redakce na mě jsou tak hodní, že mě s sebou vezmou na Invex. A co víc, dokonce budu mít svou VLASTNÍ akreditační kartu! Bude to poprvé...doufám, že to nebude moc bolet... ale i tak se strašně těším! Zítra napíšu určitě víc. Teď jsem tak nervózní, že nenacházím slova.
7. 10. 2003
Moje první novinářská průkazka = můj první Invex * V press centru: pracovat se musí
Tak jsem tam byla! A vůbec to nebolelo! Naopak, bylo to taaaaaaak krásné, že bych chtěla ještě! Všechno začalo už při vstupu...na výstaviště, ty čuně:-) Musela jsem ukázat svou kartu a pocit, že opravdu patřím mezi všechny ty novináře, mi dal kousíček povyrůst (ale ne o moc). Od vchodu jsme zamířili do pavilonu V, kde sedí jeden ze stánků vydavatelství našeho Doupátka. Chtěla jsem si koupit DVDčko, na kterém se kluci tak nadřeli, abych jim trošku zvedla výnos, ale jaké bylo mé zklamání (nebo radost?) – vše bylo už dávno prodané. Venku pršelo a dostat studenou sprchu i uvnitř nebylo zrovna příjemné. Ale na druhou stranu je dobře, že se prodalo...byla to odměna za odvedenou práci (ne moji:-)). Napadlo mě, že bych si mohla spravit náladu pivečkem, které se u našeho stánku čepovalo zdarma, ale nesetkalo se to s příznivou odezvou. No nic, popojedem!
A platí to i pro pana šéfredaktora * No tak mám hlad, no!
Naším „hlavním stanem“ bylo Zetko, neboli pavilon Z. Vstoupit do něj znamenalo vstoupit do jiného světa. Už vím, jak bylo Alence v Říši divů. O Americe se říká, že je to země neomezených možností. Asi na tom něco bude, ale musím říct, že oproti tomu, co člověk nalezne za dveřmi tohoto pavilonu, je to úplné nic. Každých pět minut jsem mohla prožít v jiném světě, čase, s jinými lidmi (někdy). Tomu já říkám neomezené možnosti! Nevěděla jsem, kam se vrtnout, co první „ochutnat“ a tak jsem to vzala pěkně od začátku.
DVD Doupě už dnes vyprodali * Aktuální ceny různých balení PlayStation 2
Halo znám už z redakce, ale tady jsem si ho poprvé osahala. Ťapala jsem po vesmírné lodi a snažila se pomoci svým souputníkům zničit mimozemšťany, kteří tam přidrzle nalezli Bůh ví odkud. Chtěla jsem vyzkoušet, jestli se vůbec trefím. Ale ať jsem se motala doleva, doprava, nikde žádná obluda...zato tam byl jeden člen mé jednotky...tak jsem to zkusila...a trefila jsem se! Nebyl z toho dvakrát rád:-) Hmmm, neměl tam chodit...chabá výmluva, ale mně stačí.
Mimozemšťany v Halo jsem nenašla, tak jsem střílela do vlastních řad
Střílení jsem si vyzkoušela a nastal čas jít o dům (stojan) dál. Do oka mi na první pohled padl Silent Hill 3. Jedničku jsem prošla jako svou úplně první hru – určitě si to pamatuješ, psala jsem ti...do tebe...o tom. Je to moje srdeční záležitost, ani mě nemuseli přemlouvat. Až mi běhal mráz po zádech. Raději jsem ale neokouněla moc dlouho, protože setkání s Jamesem, Mary a obludami ze dvojky mě teprve čeká, tak nač si prozrazovat děj tolik dopředu. Všechno se má dělat popořadě.
Grafika poněkud zadrhávala, dokud si šéfredaktor nepohrál s nastavením
Průvodce, dohazovače krmě pro mou hráčsky panenskou duši a ochránce mi dělali dva kolegové. Kamil Gric, milý, nestydím se říct roztomilý, kluk a - představ si deníčku - samotný boss nejvyšší, Martin Zavřel. Oba mi ukazovali, co která hra umí a já jen s otevřenou pusou zírala, že se DÁ s postavou ve hře chodit plynule, aniž by narážela do zdi a potvora se DÁ zabít jednou ranou, bez efektní - nicméně zbytečné - totální destrukce okolí.
Od kolika let že je ten Silent Hill 3? * XIII, oživlý komiks stál za pohled (hrát nešlo, bylo obsazeno:-))
Koukala jsem Kamilovi pod ruce, když hrál Prince of Persia. Nevěřil bys, že ta postava dokázala skákat ze sloupu na sloup, hravě vyšplhat po stěně nebo ji dokonce přeběhnout. No, Darwin asi věděl co říká, když tvrdil, že jsme z opice.
Vyrušení ze hry se trestá! * Vzpomínka na Eye Toy a moji první recenzi
Progamers - nasadit čelist zpátky nebylo jednoduché * Seznamte se s nGage
Zastávka u progamerů byla více než poučná. Dokázala bych tam strávit hodiny. Je úžasné, když člověk vidí tolik hráčů na jednom místě. Jen je škoda, že projekce, která běžela na obrovských plátnech, byla poněkud tmavší. Sledovat úsilí a šikovnost hráčů na nich bylo docela náročné. Bohužel nás tlačil čas a tak jsme se vydali zpět do pavilonu V, kde jsme měli schůzku s obchodním manažerem CD Projektu, panem Pavolem Galkou.
Držela jsem nGage jako prase kost * Nebyla jsem sama, kdo užasle sledoval progaming
Těch progamerů bylo také hodně! * A od kolika let je Resident Evil 0?
Bylo to neuvěřitelně milé setkání. Kluci mě představili jako svoji novou kolegyni :-) Připadala jsem si najednou důležitě, ale jen do chvíle, kdy se mě zeptal, jakou recenzi mám aktuálně v plánu. To mi trošku zatuhlo...já totiž nic neplánuji, vždyť mě znáš, dělám, co mě zrovna napadne. Škoda, že naše setkání neproběhlo o něco později. Už bych znala odpověď.
Krásné hostesky na našem stánku * šéfredaktor časopisu Computer čepuje pivo ZDARMA:-)
Tady leželo Doupě DVD, než se vyprodalo * Strategie nejsou moje parketa, ale Korea vypadala dobře
Z příjemného posezení nad kávou (mňam) jsme propluli mezi kapkami deště znovu do „Zetka“. Myslela jsem si, že všechno zajímavé jsem už viděla a vyzkoušela: Koreu, Ufo, Halo, Silent Hill, Prince of Persia, stolní hry (kde jsem potkala dokonce kamarádku – snažila se mi vysvětli princip a pravidla jedné hry podobné dámě, ale jakmile jsem se slovy „ham, ham, ham“ porušila asi deset z nich, vzdala to a raději se se mnou vyfotila:-)), ale najednou jsem periferním viděním zblikla něco mooooooc pěkného – po obrazovce na jednom ze stojanů běhal pes. Roztomilý bígl. No uznej, to jsem nemohla minout!
Focení šlo Tajtě líp, než mě hraní její stolní hry
Šéfredaktor hraje se sobě rovným (sám se sebou:-)) * Kamil prohání Prince z Persie
Hra jménem Dog’s Life mě opravdu dostala do kolen. Čmuchat, sežrat na co přijdu a štěkat bylo přesně to, co mě po celém dni v práci a několikahodinovém maratónu na Invexu pobavilo. Ochránci zvířat mě nebudou mít rádi, ale když jsem proháněla slepice a zjistila, že jim můžu zoubkama i trošičku pocuchat peří, nemohla jsem odolat. Ve chvíli, kdy jeden z kolegů, který si chtěl psí život taky vyzkoušet, dohnal kočku a ta po jeho nájezdu lítala po obrazovce „nahá“ – zbyly jí pouze chlupy na hlavě a ještě asi tři na ocase – umírala jsem smíchy. Ty přece víš, že bych žádnému zvířeti v životě neublížila, ale tohle bylo moc. Tak mě to nadchlo, že jsem hned dostala příslib, že recenze na tuto hru bude moje. Nemůžu se dočkat až přijdu na to, jak počůrat pánečkovi auto :-).
A já v psí kůži proháním slepičky ve hře Dog´s Life pro PS2
Je šest, hala se vyprazdňuje... * ...a stojany s hrami vypínají:-(
Milý deníčku, je už pozdě a já jsem po všech těch zážitcích unavená. Věř, že jich bylo spousta. Chvílemi jsem si sice připadala trošku jako pako, hlavně když jsem se snažila vyzkoušet Nokii nGage a kluci se mi smáli, že to držím jak prase kost (aspoň jsem nakrmila jejich mužskou ješitnost), ale byl to jeden z mých nejlepších zážitků. Jsem kolegům vděčná, že mě vzali s sebou. Příště by mě mohli vzít třeba na nějakou party...skleničku držet umím, i když s pusou je to horší...
Sladká odměna po náročném dni (kromě stánku s lázeňskými oplatky už měly všechny ostatní zavřeno)
Kateřina Bínová