Iron Danger: hrátky s časem nestačí | Recenze

Když je království ohroženo, je třeba pradávné magie. Ovládání času může dost pomoci. Nicméně aby to bylo opravdu zábavné, museli by vývojáři hodně věcí upravit.

Co baví

  • Originální nápad
  • Svět využitelný k boji

Co vadí

  • Otřesné uživatelské rozhraní
  • Hloupá umělá inteligence
  • Nepříliš chytlavý příběh
  • Technické problémy
4/10
Hodnocení

U některých her je vám na první pohled jasné, že za tím stojí hodně dobrých úmyslů, snahy a možná dokonce i lásky. Ale prostě ehm... ne vždy to stačí. Iron Danger je hra, která je zajímavá a může pro vás být dost originálním zážitkem. Jenomže něco tomu chybí.

Nebudu ale chodit kolem kaše už v úvodu. Stalo se vám už někdy, že jste prostě vnitřně cítili, že tuhle hru nechcete hrát? Já to v Iron Danger cítil tak nějak pod kůží. Tato frustrace však nevycházela z obtížnosti - hra se prostě nechovala tak, jak měla. Vytáčelo mě, že musím postavy tahat za ručičky a... no podívejme se na to postupně.

Další fantasy...no snad stojí za to!

Příběh hry je celkem prostý. Království je ohrožováno jistým záporákem, kterého uvidíte hned v úvodu. Není snadné ho porazit, ale máte výhodu. Do hlavní hrdinky se zapíchne jistý kouzelný krystal, který ji umožní vracet se v čase, ale využívat i jiné prvky, například magické schopnosti ohně a rostlin.

iron_danger (1).jpgiron_danger (2).jpgiron_danger (7).jpg
Příběh by ani nebyl tak špatný, ale fantasy svět jako celek je silně nevyužit

Kolem toho se točí celá hra. Hlavní hrdinka společně s jedním vojákem bojují proti zlu. Nechci cokoli spoilerovat, ale vaším cílem bude získat více těchto krystalů a zlo porazit. Problém je, že příběh není nijak zvlášť zajímavý, dialogy mě prostě nenadchly a rámcově jsem se při vyprávění spíš nudil. Hře chyběla ta jiskra, která ve vás vzbudí touhu dojít na konec.

 

Některé mapy projdete křížem krážem, jiné jen tak z 10%. Není důvod moc zkoumat, když po mapě není rozházeno moc užitečných předmětů a není tam moc co dělat.

 

Nicméně buďme fér – vnímání příběhu je velmi individuální. Velký problém pak je, že i když vás chytne, není dost rozvinutý. Je hodně přímočarý, větší interakci s prostředím nečekejte (postavy maximálně něco okomentují) a lokace obvykle přeběhnete. Některé mapy projdete křížem krážem, jiné jen tak z 10%. Není důvod moc zkoumat, když po mapě není rozházeno moc užitečných předmětů a není tam moc co dělat. Jenomže nepřátelé tam nechybí.

Tím se vlastně jinak celkem hezký fantasy svět (některé příšerky byly prostě parádní – hlavně obří pták!) moc nerozvine, vlastně ani moc nevím, o co tam šlo. Prostě pokračujete od konfliktu ke konfliktu, na kterých je hra jasně stavěná.

Hrátky s časem

Kdybych měl hru žánrově popsat, asi nejblíž k tomu má jisté tahové taktické RPG. Postavám zadáváte, co mají udělat a dole na časově ose vidíte, co udělali, jak dlouho to trvalo a kdy třeba dostali zranění. Hraní s časem je zde ústřední bod všeho. Víceméně se díváte, kde se na časové ose co se zkazilo a snažíte se dát hrdinům takové příkazy, aby vše hezky zapadalo. Což je vlastně dost cool nápad, příjemně doplněný tím, že hrdinové se liší, takže výsledné fungující propojení je radost.

iron_danger (9).jpgiron_danger (11).jpgiron_danger (13).jpg
Uživatelské rozhraní je příšerné, kameru jsem ještě nepřestal proklínat

Jenomže selhává to bohužel na všem. V první řadě má hra příšerné uživatelské rozhraní. Kamera se otáčí dost neohebně, v herním světě se kvůli tomu vyznáte špatně. Rozhodně hře nenapomáhá fakt, že podobná taktická RPG známe. Ačkoli se tam nemanipuluje s časem, v Dragon Age: Inquisition také dáváme svým bojovníkům příkazy, ale tam je taktický pohled příjemný a seshora.

 

Kamera se otáčí dost neohebně, v herním světě se kvůli tomu vyznáte špatně. 

 

Dalším zlem je, že manipulování času není přívětivé také. Rád bych zastavoval čas, kdy sám chci a pouštěl ho ve chvíli, kdy sám chci. Místo toho se čas vždy spustí poté, co postavě zadáte úkol. Takže když chci v daný moment zaúkolovat více postav, musím čas opakovaně vracet do toho daného momentu. To je k zblbnutí.

Ale to nejhorší je, že postavy jsou dost tupé. Musíte je tahat za ručičku nonstop. Kdybych to měl „volněji“ popsat, připomínalo mi to Windows Movie Maker. Vidíte, kdy jaká část videa či jaká písnička začíná a končí a je to nějak na vás. Když to přesně nesedí, musíte to upravovat ručně. A dává to smysl, video má být ohebné a takové, jaké chcete. Nevím, zda dokáže poznat, že za chvíli začne boj a hudba by se měla spustit ve chvíli začátku boje.

 

Je neskutečně otravné, když postavě dáte příkaz k útoku na nepřítele a ona sekne na místě, i když je nepřátel daleko. Prostě se k němu na dosah nepřiblíží.

 

Ve hrách by ale jistá interakce a iniciativa být měla. Je neskutečně otravné, když postavě dáte příkaz k útoku na nepřítele a ona sekne na místě, i když je nepřátel daleko. Prostě se k němu na dosah nepřiblíží. Nebo když ji dáte příkaz k obraně proti útoku a ona se začne bránit hned a zásah, který přijde o půl vteřiny poté, už nevykryje.

iron_danger (17).jpgiron_danger (19).jpgiron_danger (20).jpg
Některé lokace mají své kouzlo, ale nadá se tam v podstatě nic dělat. Průzkum nemá smysl

Vše musíte naprosto přesně načasovat, kvůli čemuž budete používat tlačítka jako "wait" nebo prostě s postavami chodit do kolečka, aby si odbyli svůj tah. Je to únavné, nepříjemné a když jsem po desáté upravoval dvě vteřiny bojů, měl jsem chuť vyhodit počítač z okna. Trochu inteligence by sakra neškodilo.

Svět k taktizování

Alespoň nějaké klady tu naštěstí jsou. Nápad je to skvělý, opravdu. Přes všechny nevýhody musím říct, že bylo skvělé vidět, když vše vyšlo a bojový plán zapadl. Hlavně je tu ale parádně hravé prostředí. Interakce selhala z pohledu zkoumání světa, čtení poznámek a obecně takového toho blbnutí. Ale na bitvy je skvělá.

iron_danger (21).jpgiron_danger (23).jpgiron_danger (27).jpg
Hravý svět a možnost vymýšlet různé strategie je jediným větším kladem hry

Všude možně jsou poházené barely s olejem, které můžete zapálit. Jsou tu různé pasti, které můžete využít. Pole, na kterém se pohybují nepřátelé, se dá zapálit. Na medvědí past můžete nepřítele odkopnout. Možností je hodně a je zábavné je využívat. Nicméně ani tohle není bez chybičky.

 

Všude možně jsou poházené barely s olejem, které můžete zapálit. Jsou tu různé pasti, které můžete využít. Pole, na kterém se pohybují nepřátelé, se dá zapálit.

 

Menší detaily jako to, že pole hoří až příliš rychle, odpustím. Jen je trochu hloupé, když se po mapě pohybujete s jednou postavičkou a vyhýbáte se bodákům vystřelujícím z podlahy, ale ostatní postavy, které vás následují, do nich naběhnou. Takže je musíte vést hezky za ručičku, aby se pastím vyhnuly. No otřesné!

Škoda, škoda, škoda...

No technická stránka tu není moc co vychvalovat. Hra vypadá relativně pěkně, ale soutěž krásy by asi nevyhrála. Každopádně to není hlavní problém. Zakončeme to tím, že vývojářský tým studia Action Squad Studios je malý a s ohledem na to vypadá hra fajn. Jenomže technické problémy, na těch si tvůrci vylámali zuby.

Hodně krát se mi stalo, že se čas zastavil ve chvíli, kdy neměl a nic jsem nestiskl. Nejednou se začala nějaká postava zasekávat na místě. Hra mi nikdy nespadla, to je dobrý. Ale těch menších problémů je až příliš a dojem ze hry to kazí.

Verdikt

Snaha je zde vidět, originální nápad také. To však nestačí. Iron Danger je řemeslně nezvládnutá hra, jejíž samotné hraní mě spíš rozčilovalo. A to by se stávat nemělo.

Váš názor Další článek: Fotorealistická procházka lesem z platformy DREAMS vám vyrazí dech

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , ,