Iron Harvest: velká vojna, jak ji ještě neznáte | Recenze

Existují studia, které si nějak zapamatujete. Jsou velká nebo významná nebo… hmmm, vlastně nevím, z jakého důvodu mi v paměti uvízlo právě King Art Games. Možná to bude tím, že má na kontě docela zajímavé typy her. Proslavilo se hlavně adventurami jako úspěšným The Book of Unwritten Tales nebo příšerným Black Mirror (Posel Smrti 4), ale zároveň si trouflo i na jiné žánry jako RPG se hrou The Dwarves.

The Dwarves: Epická pohádka na dobrou noc (recenze)

Já si osobně spojím King Art Games s jistou nedodělaností. Až na Black Mirror nejsou ty hry vlastně špatné, ale chybí jim ta jiskra. Vývojáři to však chtějí změnit nejnovějším počinem. Zkouší žánr strategií a nutno uznat, že Iron Harvest s mechy ve světě připomínající první světovou válku prostě zaujme.

Alternativní válka

Píše se rok 1920 a svět si prošel drsnými roky války. Ano, na rozdíl od našeho světa  zde nemají lidé od vojny od roku 1918 klid. Vlastně je tu víc odlišností. Svět Iron Harvestu vybírá prostředí blízko nám, ale jak z alternativní reality. V ní se perou tři strany, a to Polania (alternativní Polsko), Saxonia (alternativní Německo, dle císaře možná Rakousko-Uhersko) a Rusvěť (alternativní Rusko).

Herní svět je hrozně poutavý a je radost o něm zjišťovat víc

Právě tento svět je asi nejzajímavější. Vývojáři si vyhráli s tím, aby každý národ měl svou kulturu. Herní svět funguje na bázi silné inspirace tím reálným, dokonce tu potkáte známá jména jako car Mikuláš, Rasputin či Tesla. V herním nastavení můžete zvolit, aby každý mluvil svým jazykem (moc doporučuji), přičemž všechny národy mají jiné budovy a jednotky a nepůsobí to pouze jako reskin, ačkoli hlavním rozdílem v hratelnosti jsou hrdinové a mechové. A je to úžasné.

Úchvatný soundtrack a nádherné kulisy, je to vskutku vtahující. Konečně strategie, která by mohla vyprávět dobrý příběh, dokonce cut-scény nechybí. No Iron Harvest působí nedotaženě již tady. Příběh je poněkud stereotypní a předvídatelný – tajná organizace, nutnost se nějak spojit, vyprávění v retrospektivě – už jsem to někde vidět. Ale vlastně to tolik nevadí.

Příběh je celkem předvídatelný, ale neurazil

Herní svět vypráví jistý příběh sám o sobě. O krutosti a absurdnosti války a o tom, co třeba mohlo být. Je vlastně hrozně zábavné hledat historické podobnosti. To, že v Rusvěti začíná vzpoura a v Saxonii se hroutí císařství. O tom, že Polanijci začínají povstání proti Rusvětské okupaci. Takže příběh nemusí být nejlepší, ale jestli jeho cílem bylo vytvořit příjemné prostředí pro boj, rozhodně se to povedlo. Záporem nicméně je úplné vynechání čehosi jako Francie nebo Anglie, což mi v alternativě na první světovou válku vážně chybí.

Zapomeňte na zákopy, tohle je válka mechů

Nalijme si čistého vína, Iron Harvest nenabízí v hratelnosti nic vyloženě nového. Pokud jste hráli Company of Heroes či Sudden Strike, je vám moc dobře známý styl her, kdy máte různé jednotky a musíte je správně ovládat, třeba posílat do krytu. Nebo můžete opravit a obsadit opuštěné stroje. Nebo tu máte, spíše zjednodušené získávání surovin a stavění základny.

Hra je zejména o správném ovládání jednotek

Novinkou jsou ale ti mechové a ten svět. Není nutné být vždy originální, pokud to umíte provést dobře. Iron Harvest je řemeslně docela slušně odvedené dílo. Jednotky se příjemně doplňují a jejich druhy dávají smysl. Přijde vhod vědět, jaké jsou jejich silné stránky a jejich slabiny. Mechové… no upřímně, jejich vzhled připomíná stroje ze Star Wars, ale jinak se ovládají jako tanky. Nicméně pořád jsou dost originální a různorodé. No prostě hodí se vědět, jaký je spíš na jiné mechy a jaký na pěchotu.

V kampani pak máte vlastně dva scénáře. Ten dle mého zábavnější je, kdy máte určitou přidělenou armádu a musíte s ní dobře manipulovat. V tu chvíli se prostě naučíte pracovat s určitými jednotkami a také používat jejich speciální schopnosti. Ve hře je docela zajímavý prvek povyšování jednotek na veterány. Tím budou silnější a občas dostanou speciální schopnost, takže máte motivaci je za každou cenu udržet na živu.

Skvělé prvky jsou podkopávány horou nedomyšleností a přešlapů

Druhý scénář je stavění základny. Ani ten není špatný, ale projevuje se tu pár negativních věcí. Zatímco postupné dobývání zdrojů je hrozně zábavné, dost otravné jsou nekonečné zástupy nepřátel (stejně jako vy tvoří nové a nové jednotky), což vede k tomu, že taktika se změní v neustálé verbování a umírání jednotek. Je snadné dojít k nadbytku zdrojů.

A to je vlastně velká škoda. Protože zábavná hratelnost s občas zajímavou náplní misí (převážení vlaku, špionáž nepřátelské základny) je podkopávána nutkáním kvantity, přičemž defenzivní mise ve stylu „braňte se proti třem vlnám“ také potkáváte neustále. To, že armáda je dost omezená a jednotky počtem pak moc nestačí (a hlavně je tím zabíjena možnost větší variability armády) už je jen nepříjemná tečka na závěr.

Graficky je hra velmi pěkná a zničitelný svět je úžasný

Vedle kampaně máte ve hře také obranné mise, klasické Šarvátky a multiplayerové bitvy. Jako endgame to rozhodně nezklamalo, ale stejně jako většina hry to jede po moc dobře známých kolejích. Nicméně funguje to, tak proč to měnit.

Invaze brouků

Po grafickém stránce je podle mě hra skvělá. Cutscény třeba působí trochu pohádkově, ale to mi nevadilo. Hlavní byl pro mě pocit z boje a je úchvatné vidět, jak se postupně celá mapa plní dírami po výbuších, jak mechové neohroženě proráží celé domy či se kulky odráží od překážek. Jenomže i tato věc je podkopána, a to vskutku enormním množstvím bugů.

Bugů je ve hře hromada a nelze je moc přehlédnout

Chybějící kolize, výpadky zvuku nebo dokonce pád, ve hře jsem potkal většinu myslitelných bugů. Přičemž nezabránily tomu, abych si hru užil, nicméně i tak herní zážitek poškodily. A je to škoda. Někdo holt vyndal dort z trouby moc brzo.

A o tom je víceméně celá hra. Staré známé prvky, které jsou však provedeny skvěle, v originálním herním světě. Každý bod má ale svůj zápor. Po dohrání si však říkám, že by bylo fajn, kdyby se vývojáři nevzdali. Pokud se vývojáři poučí ze svých chyb, Iron Harvest 2 by mohl být vynikající hrou.