Robot nesmí ublížit člověku nebo svou činností dopustit, aby člověku bylo ublíženo. Robot musí uposlechnout příkazů člověka, kromě případů, kdy tyto příkazy jsou v rozporu s prvním zákonem. Robot musí chránit sám sebe před zničením, kromě případů, kdy tato ochrana je v rozporu s prvním nebo druhým zákonem. Víte, odkud zákony robotiky pochází?
Jakže se vyvíjela robotika? Na začátku byla jedna malá holčička a ta měla ráda svého robota-chůvu, ale zlí rodiče jí ho nepřáli a tak ho jednoho dne odvezli pryč. Ale holčička byla paličatá, jak už děti bývají, a vydupala si robota zpět. O tom pojednává první povídka, kterou začíná vyprávění robopsycholožky doktorky Susan Calvinové o dějinách robotiky. Nic moc, že? Ale pak je to už jen lepší. Následují příběhy z Venuše, kde dvojice nemůže dohnat robota, kterého dostali na otestování. Tatáž dvojice nemůže přesvědčit robota na vesmírné stanici, že existuje něco jako Země a to kolem vesmírné stanice není jen černé cosi s bílými ťupkami na sobě. Potom tito dva mládenci narazí na problém, proč že se ten robot chová jako blázen, když má pracovat. V jiném příběhu je další robot pošle do vesmíru, kde jim osladí hyperprostorový skok nádherným kanadským žertíkem. Prostě specialisté na testování robotů to nemají na světě lehké. Stejně tak robopsycholožky nemají na růžích ustláno. Když vám robot čte myšlenky a vy z něj máte dostat pravdu, o kterou vlastně ani nestojíte, to taky není žádná legrace. Anebo si zase jiný robot myslí, že je lepší, nežli jeho stvořitelé. Nakonec vrchol všeho je, že se robot rozhodne být starostou (i když ono by to nebylo špatné… ). O ovládnutí světa roboty už ani nemluvím.
Jak vidíte, děj knihy je prostý. Novinář píše rozhovor s robopsycholožkou Susan Calvinovou, která v něm vypráví, jak se vyvíjela robotika. Je to v podstatě devět na sebe volně navazujících povídek. Od první povídky, která se má odehrávat na konci dvacátého století (1998), se odvíjí zajímavý příběh vývoje robotů. Problémy a starosti s tím spojené nám kniha odhaluje před očima jako ve filmu a věrohodnost popisovaných událostí je taková, že si člověk skoro říká, jestli skutečně nejde o autentický dokument. Kniha nám nejen ukazuje fiktivní technický vývoj naší civilizace, ale zároveň odhaluje některé další aspekty našeho vztahu k technickému vývoji.
V této knize také Isaac Asimov stanovil své slavné tři zákony robotiky. Zákony, jenž by měly lidstvo ochránit před roboty a zabezpečit naopak poslušnost výtvoru jeho lidskému tvůrci>
- 1. Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby člověku bylo ublíženo,
- 2. Robot musí uposlechnout příkazů člověka, kromě případů, kdy tyto příkazy jsou v rozporu s prvním zákonem,
- 3. Robot musí chránit sám sebe před zničením, kromě případů, kdy tato ochrana je v rozporu s prvním nebo druhým zákonem.
Tyto zákony jsou v této knize hlavním motem a kolem nich se ubírá vývoj děje knihy. (Zde stojí za upozornění kniha Kalibán, kterou Isaac Asimov napsal společně s Rogerem MacBride Allenem, ve které je stvořen robot bez oněch tří zákonů.)
Je ale zjevné, že pouze tímto by se kniha nestala klasikou sci-fi literatury. Vypravěčské schopnosti Asimova a příběhy samotné dávají oné knize právě onu výjimečnost, díky které je i po padesáti letech stále výborná. Zajímavým faktem je také skutečnost, že jednotlivé povídky nejsou dnes nijak originální, co se zápletky týče. Vždyť od té doby se dějové struktury a konflikty s roboty, androidy a jinými tvory vyskytují v různých obměnách v desítkách knih a filmů. Ovšem ty byly napsány a natočeny až po této knize! Zde je vidět, kterak často si autoři při své tvorbě rádi “půjčují” z již vytvořeného.
Také sám autor se tomu však později nevyhnul a ve svých dalších knihách na tuto navazuje. Sám také vyjádřil přání a úmysl sloučit tuto knihu s knihami, které následovaly, do určitého popisu historie budoucnosti. Ty postupně popisují vývoj lidstva od počátku (to je právě tato kniha) až po vzdálenou budoucnost, kdy lidstvo osídlí celou naši galaxii. Planeta Země se svým Sluncem se stane pouhou součástí legend, kterým stejně většina lidí roztroušených po celé galaxii nebude věřit. Zajímavostí je, že povídky z této knihy byly napsány v podstatě ve stejných letech, kdy Isaac Asimov tvořil základ své knihy Nadace (u nás vyšla před deseti lety). Následující romány o robotech, o galaktické říši, o Nadaci, v podstatě jen dotvářejí onu zmíněnou historii budoucnosti lidstva.
To vše jen dokazuje schopnost Asimova vytvořit nosný příběh nejen v rámci jedné povídky, ale celé knihy. Asimov během více než padesáti let své tvorby napsal mimo jiné dalších patnáct knih, které tvoří onu historii lidstva sahající tisíce let do budoucnosti.
Je to kniha, kterou podle jména zná každý, ale málokdo ji skutečně četl. I tak nějak by se snad dala charakterizovat snad nejslavnější kniha od Isaaca Asimova - Já robot. Kniha, která poprvé vyšla před více než padesáti lety a konečně po delším čase znovu vychází i u nás.
Autor: Isaac Asimov
Název: Já robot
Vydavatel: Nakladatelství TRITON
Počet stran: 256
Cena: 139
