Důležitá je také stránka, kde si můžete nechat sestavit svůj psychologický profil. Ve skutečnosti je to jen vtipná zástěrka, jak si vytvořit svou vlastní postavu. Odpovíte na několik otázek typu “co bys dělal, kdyby...”, nastavíte si hodnoty vlastností, vyberete portrét a hlas. Vše, co má mít správná RPG (a víc, než toho většina z nich skutečně má). Jakmile dotazníky vyplníte, získáte svou vlastní postavu, které narozdíl od ostatních nemusíte platit a neuteče vám po vypršení kontraktu.
Celá myšlenka laptopu i její zpracování nabízí velice příjemný a pohodlný ekonomický, informační a personální management hry. Dostáváme se k obrazovce mapy, ze které řídíte strategickou část hry. Zde už ovládání není tak intuitivní a dokonalé, časem si však na něj zvyknete. Obrazovka má dvě části – na jedné je mapa Arulca, kde si můžete zobrazit kromě svých, spojeneckých a nepřátelských jednotek i bezpečnost vzdušného prostoru, rozmístění a výkon dolů, loajalitu měst nebo informace o předmětech, které jste kde zanechali. Druhá část obrazovky poskytuje informace o vašich lidech (můžete jich mít až osmnáct): kde jsou, co dělají, kdy jim vyprší smlouva, jak jsou zranění, ospalí apod. Můžete jim zde také zadávat úkoly – sestavovat je do jednotek, které někam pošlete, nechat je léčit vaše zraněné nebo opravovat předměty. Důležitým úkolem je cvičení jednotek domobrany. Nemůžete osvobodit město a hned se vydat na další, Deidranini vojáci by ho během pár hodin či dní znovu obsadili. Pokud je loajalita města dost vysoká, najde se v něm dost lidí ochotných bránit jej se zbraní v ruce. Vaši žoldáci je to mohou naučit.
Jako každá správná RPG má i tato hra nějaký systém zlepšování postav. Nejrychlejší je to samozřejmě skutečným bojem nebo skutečnou prací, když však nemají žoldáci co jiného na práci, můžete je nechat trénovat některou vlastnost či schopnost. Anebo může jeden žoldák cvičit jiného – voják učí doktorku střílet nebo doktorka vojáka poskytovat první pomoc.
Po strategické stránce jsou ve hře nejdůležitější doly a loajalita obyvatel. Žoldáci a vybavení jsou poměrně drazí a vám počáteční peníze rychle dojdou. Pokud však osvobodíte sektor s dolem a promluvíte s předákem horníků, bude vám poskytovat část výtěžku dolu. Jak velkou, to záleží na loajalitě města, ke kterému důl patří. Doly vám tak zajistí pravidelný příjem peněz, budete-li je i jejich města chránit milicí (a případně je vyčistíte od obřích brouků, máte-li zapnuté sci-fi prvky).
Na strategické mapě můžete také rozdělovat vybavení – přesouvat ho mezi žoldáky a (což je velmi pohodlné) sbírat jej z daného sektoru a zase pokládat. Nemusíte to dělat přímo z taktické obrazovky, ale můžete rozdělit kořist v klidu po boji, kdy vám hra nabídne přehledný seznam ukořistěných předmětů.
Na taktické mapě se pak odehrávají vlastní boje a interakce s obyvatelstvem. Tato část je nejvíce podobná tomu, jak vypadal předchozí díl Jagged Alliance. Hlavní změnou je realtime mód, ve kterém se hra odehrává, dokud nedojde k boji. V té době můžete s postavami volně chodit, rozmlouvat s místním obyvatelstvem apod. Jakmile však spatříte nepřítele nebo on vás, hra se přepne do kolového systému. V tom okamžiku má každá postava v závislosti na svých vlastnostech a stavu na kolo určitý počet akčních bodů, kterými platí za každý krok, výstřel či jinou činnost. Střídavě táhnou jednotlivé strany. Většinou jste to jen vy a nepřítel, někdy se však mohou přidat další strany (např. civilisti, šelmy, brouci nebo domobrana). Hra má také promyšlený systém přerušení, který umožňuje zkušenějším vojákům vyčkávat a reagovat přímo během soupeřova kola.
Vojáci mohou dělat vše, co byste od nich čekali: chodit, běhat, krčit se či plížit, mohou se pohybovat tiše, maskovat se, střílet a nabíjet, útočit noži a mačetami nebo i pěstmi, házet granáty, kameny nebo cokoliv jiného, klást nálože, předávat či házet si předměty, mohou přeskakovat nižší ploty, prostříhat si cestu vyššími, lézt na střechy, mohou si navzájem poskytovat první pomoc, pokoušet se odstraňovat pasti, otvírat dveře, skříně a truhly (hra nabízí celou škálu možností: můžete najít klíč nebo kartu, dveře můžete vykopnout, vypáčit, odemknout paklíčem, vyhodit výbušninou nebo zámek ustřelit brokovnicí). Za nočních bojů je důležité držet se mimo pouliční osvětlení a mít dobré maskování či vybavení pro noční vidění. Hra obsahuje obrovské množství předmětů a zbraní - přestože jsem si na začátku vybral, že chci menší množství druhů zbraní, potkal jsem jich ve hře několik desítek.
Musím říci, že systém bojů je zpracován mnohem věrohodněji a detailněji než ve kterékoli podobné hře. Jednou Deidraniny jednotky napadly sektor, kde byl jeden můj žoldák a dvacet domobranců. Svého vojáka jsem ukryl a jen odklepával kola. Nestačil jsem sledovat dobrovolníky stahující se z celého sektoru na útočníky, jak probíhají domy, vynořují se zpoza rohů, někteří zaklekávají či zalehávají, jiní nabíhají přímo na nepřítele. Stahují kruh kolem nepřátel a hrdinně umírají za svůj domov, dokud posledního z vojáků neustřílí, neumlátí nebo nedonutí prchnout. Nádherný chaos velice připomínající skutečný boj. Podobný dojem budete mít při svých vlastních bojích (samozřejmě pokud si ho nezkazíte tím, že si hru před každým výstřelem uložíte), při plížení se mezi stromy a kameny, když víte, že nepřítel může být kdekoliv, při přebíhání po střeše kasáren plných vojáků nebo při přestřelkách s přesilou vojáků valících se na vás ze všech stran.
Autoři bohatě pamatovali i na své stálé zákazníky, kteří hráli první díl Jagged Alliance. Takového věrného hráče jistě potěší to, že někteří ze žoldáků ve hře zůstali – a má-li dobrou paměť, ocení i takové detaily, že Hitman má nyní šedivé vlasy, Fidel pleš a Static trochu ztloustnul. S těmi, kteří se do tohoto dílu nedostali, se může setkat v galérii A.I.M. Velmi mě potěšilo, když jsem během hry dostal mejl od Sparka, jednoho z těchto starých žoldáků. Společně s Biffem založili vlastní organizaci M.E.R.C., na jejíchž stránkách jsem si mohl najmout několik naprosto zoufalých existencí či šílenců za řádově nižší sumy než u A.I.M. O něco smutnější bylo setkání s Mikem, kterého jsem musel zastřelit u továrny na výbušniny – vedl Deidraniny vojáky.
Hra je poměrně obtížná a bude vás svádět k častému ukládání a nahrávání pozice. Jenže když to budete dělat, hra ztratí svou atmosféru a postavy věrohodnost svých životů. Například já jsem měl z postav asi nejradši Iru – byla tak trochu trhlá, vždy se plížila vpředu, vždy měla štěstí. Až do oné noci, kdy moji vojáci hleděli zblízka do hlavně brokovnice a Ira jediná byla dost rychlá a dost blízko, aby doběhla a nepřítele zastřelila. Jenže tam byli další dva, o kterých jsem nevěděl, a Ira už nestačila zalehnout. Kdybych nyní nahrál pozici, změnila by se Iřina odvaha a štěstí ve chladnou kalkulaci: může si to dovolit, protože když to nevyjde, zkusím to znovu. Tak jsem si radši nechal vzpomínku na skutečnou postavu než žijící umělou figurku. Doporučuji proto: zvolte takovou obtížnost, abyste nemuseli hru příliš často nahrávat. Cítíte-li se dobrými stratégy, tak střední, pokud ne, tak nejlehčí.
Po grafické stránce není hra žádná bomba. Intro je poměrně slabé a také vlastní hra v rozlišení 640x480 už dnes nikoho neoslní. Domečky, stromečky apod. jsou celkem pěkné. Postavičky se mi zpočátku nezdály příliš povedené – trochu schematické a málo detailní. Časem jsem si na to však nejen zvykl, ale i ocenil, že hru to velmi zpřehledňuje. Skutečně na první pohled vidíte, co kdo dělá, a po pár bitvách se naučíte (podle vlasů a oblečení) poznávat své žoldáky. Navíc mají postavičky značné množství kvalitních animací (např. zraněná postava chodí jinak než zdravá).
Po zvukové stránce není hře co vytknout. Dialogy jsou naprosto dokonalé. Všichni žoldáci mají namluveny desítky textů pro různé příležitosti a buďte si jisti, že i po mnoha dnech hraní vás nějakou hláškou překvapí. Malý příklad za všechny: Každý žoldák nějak komentuje, když se zvýší JEHO vlastnosti. Jak mě však překvapilo, když doktorka s přezdívkou Spider získala vyšší úroveň a jiná členka týmu řekla: “Way to go, Spiderwomen!”. Jindy jsem si všiml, že Spider zase komentuje výkony Raven nebo Vicki (“I am not surprissed, Vicki is finest”). Každý ze starších žoldáků řekl něco jiného, když spatřil bývalého přítele Mika ve službách Deidranny. Kdo ví, o kolika hláškách se nikdy nedozvím, třeba proto, že nemám tu správnou kombinaci žoldáků nebo jsem nepotkal tu správnou situaci.
Kromě toho hra obsahuje neuvěřitelné spousty dialogů místních postav, víc než jsem viděl v klasických RPG hrách! Všechny dialogy jsou velmi vtipně a kvalitně vymyšleny a namluveny. Opilý kněz, matka, jejíž děti roztrhal tygr, drzý výrostek, který utekl z domova, hrdí vzbouřenci, arogantní důstojník, hysterická turistka a desítky dalších postav, jejichž obličej a hlas perfektně vypovídá o jejich charakteru. Mezi žoldáky pak Ivan, který napůl mluví rusky (včetně titulků v azbuce), milá Fox, žoviální Gus Tallbars, drsný Reaper a spousta dalších skvěle prokreslených postav. Dialogy Jagged Alliance zabírají přes 400 MB.
Hudba pěkně doplňuje atmosféru hry – dramatická během bojů, klidná během strategického plánování, slavnostní po vyhrané bitvě, tajemná uvnitř dolů a tak trochu vetřelcovská při boji s obřími brouky.
Jistě jste si všimli, že jsem se dosud nezmínil o hře více hráčů. Zkrátka tu není. Považoval jsem to od začátku za neomluvitelnou chybu a aspoň za bod hodnocení dolů. Není přece důvodu, aby u strategie nebyl multiplayer. Když jsem se však nad tím zamyslel znovu po několika dnech hraní, svůj názor jsem změnil. Postavy ve hře jsou velmi skutečné a hráč si je oblíbí – pokud nepoužívá příliš často nahrání pozice, každá z nich má jen jeden život a jednu smrt. Jenže multiplayer by nutně vedl k tomu, že hráč, který prohraje, přijde o všechny. Tedy každá z postav by mnohokrát zemřela a byla znovu vzkříšena. To by jistě po čase vedlo k tomu, že by se na ně hráč začal dívat jako na figurky na šachovnici a ne jako na živé bytosti, čímž by hra ztratila velkou část svého kouzla. Možná to není dostatečný důvod pro absenci multiplayeru, ale toto je hra, kde by byl mnohem slabší než singleplayer.
Těžko jsem mohl na těchto pár stránkách popsat pocity, s jakými jsem desítky hodin Jagged Alliance 2 hrál. Ale nevzpomínám si, že bych se za ty dlouhé roky, co počítačové hry hraji, někdy tak sblížil se svými postavami, jako v této hře. Proto s klidným srdcem mohu říci, že Jagged Alliance 2 je jedna z nejlepších her co jsem kdy hrál a nejlepší RPG, kterou jsem kdy hrál. Nabídne vám to, co by měla správná hra nabídnout – svět, do kterého se můžete plně ponořit. Připravte se však na to, že budete potřebovat spoustu času a trpělivosti, hra je to opravdu velmi dlouhá a tuhá.
5/5 | Grafika | ŚŤŽ„… |
Zvuky | ŚŤŽŹ |
Hudba | ŚŤŽŹ… |
ŚŤŽŹ | Hratelnost | ŚŤŽŹ |