Jak and Daxter aneb plošinky na každém rohu!

Jak and Daxter je bezesporu výborná hra. Přesto ji nemohu doporučit všem. Výskyt sprostých slov během hraní totiž bez obtíží přesáhne rodiči běžně tolerovanou hranici o několik set procent. A v případě, že máte sklony k nervové instabilitě, mohl by újmy dojít nejen váš (ne zrovna levný) joypad, ale i jiné věci ve vašem okolí...

Multiplayer: ne
Paměťová karta: minimálně 700 KB
Analogové ovládání: pouze páčky
Vibrace: ano
Výrobce: Naughty Dog, Inc.
Od 3 let!

Žil byl kdysi kdesi mladý hrdina jménem Jak. Pokud si odmyslíte jeho podivně vyčesaný účes, zelené obočí, manga oči a mírně přerostlé uši, které by mu každý elf mohl jen závidět, je to celkem obyčejný človíček. A jako každý správný hrdina měl i Jak svého sidekicka - Daxtera. I Daxter byl klasickým zástupcem svého druhu - je oním typem člověka, který běžně označujeme jako „vtipná figurka“.

Jednoho dne se oba přátelé vydali na tajemný Mlžný ostrov, který je v moci temných sil. Společně tam byli svědky jakéhosi temného rituálu a když pak zkoumali tajemnou studnu plnou fialové pableskující kapaliny, byli přepadni jednou z místních nestvůr. Jak ji sice zneškodnil, ale Daxter během této akce - s šikovností sobě vlastní - spadl do oné studny. Když se o to později ve hře pokusíte vy, je to jistá smrt. Ale protože jsme stále ještě v intru, je možným i nemožné. A tak, zcela proti všem pravidlům, se Daxter po chvíli opět vynoří živý a zdravý. Má jen jediný problém… jeho životním snem totiž rozhodně nebylo proměnit se v cosi na způsob klokana.

A jak jim vysvětlí místní mudrc, jediná osoba, která může Daxterovi pomoci, je legendární Gol - moudrý muž, který žije na dalekém severu. Za normálních okolností by na intro mohlo rovnou navazovat i outro - mudrc by vás k němu prostě přenesl a bylo by.

Jak and Daxter   Jak and Daxter

Ale bohužel pro Daxtera (a naštěstí pro vás) to až takhle jednoduché není. Nešťastnou „shodou okolností“ totiž mudrci z dalších vesnic záhadně zmizeli a bez jejich kooperace je jakákoliv teleportace zhola nemožná. A další „shodou okolností“ mezi vaší vesnicí a sídlem onoho Gola leží obrovské území ovládané výše zmiňovanými silami temnot. A tak vaše pouť za navrácení Daxterova lidství (nechápu ovšem, proč po něm tak moc touží - ve své současné podobě vypadá mnohem líp) a popřípadě i záchranou všeho živého může začít…

Jak and Daxter je zatraceně OBROVSKÁ hra. Její herní čas se pohybuje někde kolem 30 hodin na dohrání - a dalších minimálně 10, chcete-li ji mít projitou na 100% a otevřít si tajnou místnost v závěru hry.

Ale buďme k sobě upřímní. Těch 30 hodin je herní čas pro zkušeného hráče honosícího se trpělivostí vpravdě božskou. Protože JaD je taky zatraceně TĚŽKÁ hra. A když po deseti hodinách usilovného hraní zjistíte, že se stále ještě nacházíte v tom samém rohu mapy (která měří cca metr na metr), ve kterém jste začali, bude to na vás působit dosti depresivně.

Celé vaše snažení se bude točit kolem velmi vzácných věciček zvaných power cells. Ty můžete získávat v jednotlivých úrovních přímo (většinou ale také zatraceně těžko). Ale to není jediná možnost, jak se k nim dostat. V každé úrovni se kromě power cells nacházejí ještě červené bedny se světluškami - a pokud je osvobodíte všechny, další power cell je váš. Další možnost pak představují jakási červená antigravitační vajíčka, která jsou evidentně také velmi vzácná. A tak vám čas od času některá postava ve hře nabídne, že vám je v nějakém „výhodném“ kurzu“ (90 - 120 ku jedné) vymění za nějaký ten další power cell. Jen pro představu: Ve hře se nachází v celkem 16 misích 100 power cells, 112 světlušek a 2000 vajíček. K dohrání potřebujete zkompletovat minimálně 76 power cells.

Jak and Daxter   Jak and Daxter

Ale všechno pěkně popořádku. Vzhledem k nesporným kvalitám této hry se nejdříve podíváme na její zápory - aspoň to budeme mít rychle za sebou.

Hlavním problémem (neříkám přímo záporem, to totiž závisí na nátuře každého hráče) JaD je její obtížnost. Nedostanete totiž na výběr ani ze dvou možností - prostě sednete a hrajete… A věřte mi, že laťka je nasazena hodně vysoko. V závěrečné úrovni jsem si spočítal, že průměrná délka života postavy je 9,78260869565217391304347826086957 sekundy (368 úmrtí za hodinu). A to je ještě celkem v pohodě - horší jsou místa, kde musíte několik minut běžet od začátku úrovně, než se dostanete k oné kritické pasáži. Ve většině případů sice víte, že se jednalo o vaši chybu a že jste - nebýt tak proklatě nešikovní - mohli v klidu pokračovat dál, přesto se však ani holubičí povahy neubrání občasnému zaklení. A průměrný člověk bude v některých misích (Lava Tube, Precursors city, Misty Island…) nadávat takřka nepřetržitě.
Nalijme si čistého vína - tohle jsou mise těžké i pro ostřílené hráče. A většinu dětí (kterým je tato hra nejspíše určena primárně) to omrzí někdy po prvních dvou - třech hodinách. Ono totiž strávit hodinu snahou přeskákat šílenou sekvenci pěti létajících plošinek, kde chyba rovná se okamžité smrti, je zábava pro masochistu a ne pro člověka…

Další chybkou jsou občasné problémy s kamerou. Ta sice není příliš inteligentní, ale pomocí pravé páčky ji můžete libovolně ovládat a v případě nouze se můžete rozhlédnout i z vlastního pohledu, takže vše vypadá v nejlepším pořádku. Ale… ale tak úplně tomu není. Jsou místa, kde je nadefinován rozsah pohybu kamery velmi omezeně. Většinou se jedná o různé chodby, rohy, zákoutí - a skákací místa. A věřte nevěřte, situace, kdy máte někam skočit a vy nejen nevíte jak daleko, ale ani kam, je opravdu k naštvání. Obzvláště proto, že většina těchto míst se nachází pokud možno co nejdál od začátku úrovně, a taky proto, že pokud se pádem rovnou nezabijete, stejně budete muset jít nechutně dlouhou (a těžkou) cestu vedoucí na ono místo celou znova. Rozhodně by neuškodila možnost přepnout si ji do klasického fixního pohledu „přes rameno“.

Někdy se zase stane, že kamera nějak „vlétne“ do stěny. Vy se sice i nadále vidíte, ale kamera se už nemůže nijak pohybovat, čili jste nahraní. Přepnout se do vlastního pohledu nejde a jediným řešením nastalé situace se tak stává smrt nebo restart. Naštěstí se nejedná o nějak častý problém - já jsem se s ním setkal za celou hru všeho všudy čtyřikrát.

Další chybou je absence titulků během animací. Postavy mluví tak nějak podivně - sice se to k nim hodí, ale na druhou stranu jim není moc dobře rozumět. Pokud vám postava řekne něco jako „If jů huhle huhle in hehuhl, aj giv jů pavr sél“, není to ještě nejhorší - úkoly kolem power cells se vám zapisují do menu. Ale pokud v intru hlavní záporňák prohlásí, že „Aj senk huhlehuhl for hehuh ritál, vič huhle huhle hrumf“, je to už na pováženou… samozřejmě trochu přeháním, ale pravdou zůstává, že postavám opravdu příliš dobře rozumět není a udělat titulky by nebyl zas až takový  problém.

Jak and Daxter   Jak and Daxter

Další vadou (vadičkou) na kráse hry je nemožnost přeskočit animace. Když je vidíte podruhé, jsou sice už zkrácené oproti původní verzi, ale přesto…

Jako poslední bych zmínil manuál. To, že je pojatý formou oboustranného plakátu, je sice zatraceně roztomilé a efektní, ale taky zatraceně nepraktické, pokud jej potřebujete otáčet. A taky by neškodilo, kdyby do něj autoři napsali opravdu VŠEHCNY možné pohyby, které můžete s Jakem dělat - nebo alespoň ty, které budete potřebovat někdy zezačátku.

No, a to je ze záporů asi tak vše. Možná jsem jim věnoval hodně místa, ale věřte, že většiny (snad s výjimkou zmiňované obtížnosti a absentujících titulků) si ani moc nevšimnete. Buď se jedná spíše o detaily, nebo se ve hře vyskytují v dostatečně malém množství.

A teď se konečně vrhneme na klady. Kdybych je měl vyjmenovat nějak v kostce, řekl bych asi něco jako hudba a grafika a animace postav a ovládání a nápaditost a originálnost a rozmanitost a rozsáhlost a volnost a vůbec… ale takhle podané by se vám to asi moc nelíbilo. Takže postupně.

Hudba je výborná - neruší, ale příjemně doplňuje hru. Není tak dobrá, aby vás její poslouchání rozptylovalo, ale ani tak špatná, aby se vám nelíbila.

Grafika ve hře je výborná - jednotlivé úrovně od sebe poznáte na první (výjimečně druhý) pohled, nijak příliš se neopakují (spíš skoro vůbec), jejich design je výborný. Skvělé je i střídání denní a noční doby i počasí, což sice na hru nemá žádny vliv, ale je to roztomilé a pěkné. Všechno se to hezky hýbe, poletuje, otáčí, kroutí… a vůbec - grafika je přeci o koukání a ne o hraní.

Postavy nezapřou, že JaD vyrobil stejný tým jako Crash Bandicoot ™. Na druhou stranu je ale potřeba poznamenat, že od té doby doznaly jistý vývoj a tak vypadají opravdu dobře - třebas stále dost dětinsky (jak jinak byste definovali chlapíka, který má místo bot dva pařezy, na hlavně kládu a kolem nějž poletuje malý ptáček? A to je jen jeden z mnoha), ale záporňáci vypadají opravdu záporně, nebezpečné věci nebezpečně a roztomilé věci roztomile.

Ovládání je (i přes nemožnost definovat si vlastní rozložení kláves) výborně udělané. Jaka i všechny ostatní dopravní prostředky máte plně pod kontrolou, všechno to krásně reaguje na vaše příkazy… ale pak to nějak zkazíte a všechno znova.

Nápaditost je slabé slovo. Projevuje se jak v designu úrovní, v bitkách s jednotlivými bossy, v jednotlivých dopravních prostředcích (papouch a především letadýlko), v úkolech kolem power cells a podobně, ale i v detailech jako Daxterovy hlášky při Jakově smrti (Jaku! Vidíš světlo? Vidíš světlo?!? NELEZ DO NĚJ!!! …apod.), rozhovory s jinými charaktery nebo i samotný příběh, který sice není přímo zázračný, ale rozhodně je alespoň trochu neotřelý.

Originálnost se projevuje v designu úrovní a (a to především) v různých úkolech kolem power cells (jestli máte pocit, že je zmiňuji nějak často, tak si buďte jisti, že je to proto, že ony opravdu JSOU důležité) - jako třeba průjezd překážkovou dráhou v letadýlku, hledání sochařovy múzy, zahánění jaků (ne Jaků!!!) do ohrady, průlet trati na překonání časového limitu, chytání ryb… prostě nápady a nápady a nápady. Skvělé!!!

Rozmanitost se projevuje prakticky ve všem, co jsem zmiňoval výše. Rozmanitost v grafice, kdy prakticky nikdy nemáte pocit, že by se něco opakovalo (s výjimkou vašich pokusů o překonání problému).

Co se týče rozsáhlosti - co byste chtěli víc? Máte tady k dispozici 16 rozmanitých levelů, každý z nich jiný a pěkně velký. Hodiny a hodiny zábavy (a snahy dostat se dál) zaručeny.

Volnost se projevuje v jedné (výborné) věci. K dohrání hry vám totiž stačí mít ji projitou na cca 78% (ze 100) a mít 76 power cells (ze 100). To vám umožňuje vyhnout se pasážím a úrovním, které vám nejdou, nebaví vás, popřípadě vás iritují (třeba já a Mlžný ostrov), ale pak to musíte dohnat jinde. Protože když vám jedna postava oznámí, že od vás potřebuje 72 power cells v okamžiku, kdy jich máte všeho všudy 49 a víte o dalších dvou, nezbude vám, než se začít OPRAVDU snažit.

Grafika: 9/10
Zvuk: 7/10
Hudba: 8/10
Hratelnost: 7/10

Výborná, VÝBORNÁ hra. Geniální po (téměř) všech stránkách - grafika, nápaditost, originálnost… kdyby byla možnost nastavení obtížnosti a zobrazování titulků, 10/10 by ji nejspíše neminulo. Bezesporu nejlepší plošinovka.

Celkové hodnocení: 9/10

Diskuze (7) Další článek: Nové fotografie Milana Šteindlera při dabování adventury Simon The Sorcerer 3D + další zajímavé informace

Témata článku: , , , ,