Záleží na stylu hraní, přesně jak se píše v tomto článku.
Uvedu příklad : Teď mám před sebou teplou večeři, myslíte si, že bych ji nebyl schopen sníst za 5 minut? Ovšem že ano, ale když u toho budu sledovat TV a ještě k tomu budu mluvit se svojí přítelkyní, určitě mi to potrvá déle než 5 minut nemyslíte? Co z toho tedy vyplívá?
Vyplívá z toho to, že pokud se budu hrnout kupředu, určitě se ke konci hry přiblížím mnohem dřív než když se budu věnovat ostatním aktivitám které mě cestu ke konci oddálí. Přímo nesnáším lidi kteří se zabývají trváním samotné herní doby, lidé tohoto typu mají totiž často ve zvyku hru co nejrychleji dohrát, ohrnout nad ní nos a dále se zabývat něčím jiným.
Je mi zle z takového stylu hraní, připadá mě to jako "fastfoody" někde na ulici, neboli rychlé občerstvení. Opravdový hráč si hru umí vychutnat a užít, nespěchá k jejímu konci jako steroidy ovládané monstrum a dokáže se radovat z maličkostí herního světa. A mimochodem, ptát se lidí přesně tohoto typu na názor hry kterou právě hrají nedává smysl, tihle hráči si totiž jen málokdy pamatují celistvý průběh herního příběhu, natož všeho co se do něj řadí. Nedivil bych se kdyby hektický styl hraní způsoboval rakovinu.
