Jak je to s cloud-gamingem v roce 2016?

Hraní "on-demand" je poměrně okoukaný koncept. Noví poskytovatelé ho však přinášejí v novém kabátu. I když je jich dnes jako šafránu, povíme si něco o těch, kteří mají našlápnuto k úspěchu.

Navzdory tomu, že podstata streamovaného hraní není na poli her nic nového, po zkrachovalém OnLive zůstala v tomto odvétví obrovská díra. Služby podobného rázu, kterým věnuji pár následujících řádků, na to záhy přišli a musím říct, že na to jdou chytřeji, než kdokoliv předtím.

Pro ty, kteří ještě neměli tu čest vyzkoušet si jakoukoliv tzv. cloud-gamingovou platformu nejdříve lehce načrtnu, jak to celé vlastně funguje. Techničtí mágové, připravte se prosím na kapku generalizace.

"Je to vůbec možné?". Přesně takovou otázku jsem si položil v roce 2009, kdy se hraní "on-demand", neboli cloud-gaming oficiálně začal považovat za budoucnost hraní všeobecně, bez ohledu na žánr. Princip zněl toho času velice jednoduše - zaplatíte si určitý měsíční poplatek, obstaráte si trošku rychlejší neomezený internet a můžete hrát až do zblbnutí, bez potřeby jakýchkoliv dalších investic do vašeho hardwarového vybavení.

microconsole-2g68.jpg

To vše díky samotnému faktu, že hra, kterou budete hrát pomocí vámi vybrané služby, nebude běžet přímo na vašem stroji, nýbrž na serveru vzáleném stovky kilometrů, a k vám domů se dostane pouze její obraz. Tehdy to pro mě znělo opravdu jako sci-fi. Nicméně, pýše předchází pád, a nic nikdy není tak dokonale navrženo, aby se nemohly vyskytnout problémy. 

U již zmiňované služby OnLive, která byla svého času tou nejdostupnější, bylo nejbližší datové centrum pro nás umístněno až v Londýně. To byl problém číslo jedna. Čím víc je od vás server vzdálen, tím víc se totiž zvyšuje odezva (ping), a pokud je dostatečně vysoká, což u OnLive obvykle byla, poměrně často se stává, že obraz je trhaný, seká se, nebo hra reaguje až se značným zpožděním. Na tento problém lék v tom čase prostě neexistoval, leda že by celé datové centrum dostalo nohy a uteklo přímo za vámi. Jestli jste měli pomalejší stahování internetu než 3Mb/s, mohli jste se dívat akorát tak na chybovou hlášku.

Pokud jste ale měli rychlý internet, tím myslím spíše optický (50Mb/s a více), vzdálenost mezi vámi a britskou metropolí se najednou zdála mnohem menší. To platí a vždy platit bude.

proc2.png

Druhým a tím nejzásadnějším problémem těchto služeb byl jejich katalog. Člověk by si řekl, že vydavatelé budou mít o služby tohoto ražení zájem. Možnost pirátství tady neni žádná, tak kde je problém? Na tuto otázku osobně neznám odpověd dodnes, i když s tím má zajisté co do činění vysoká konkurence konzolového trhu. Proč katalogy těchto služeb zely prázdnotou? Někde byly i hry od Ubisoftu, to ano, na druhou stranu tam ale chyběl Batman nebo Mafie. Proč tedy platit několik měsíčních poplatků? Proč nemůže být všechno všude? Opravdu to byl takový problém, podškrábnout pár dokmentů s vydavatelem a dát se do úpravy hry pro novopečenou platformu? Zřejmě ano, kámenem úrazu on-demand hraní byly právě hry.

Třetím, posledním a pravděpodobně největším problémem byly finance. Každý si již od začátku uvědomoval, že cloud-gaming je běh na dlouhou trať. Investorům se moc investovat nechtělo, a hráči vlastně ani neměli důvod platit. OnLive se nechtěně pochlubilo, že číslo jejich předplatitelů bylo za poslední rok menší než 300.

Mě osobně se ale nápad "nekupovat novou grafiku každý rok" zalíbil. Vyčkával jsem dlouho. Teď to vypadá, že zlaté časy hraní bez výkonného počítače se vracejí. Proč to tak vidím? Schválně, máte doma počítač, který vám neshoří, když do něj zapojíte brýle pro virutální realitu? Já tedy ne. Zaplatit šedesát tisíc jenom za počítač se mi také moc nechce. Současné konzole potřebují další krabici, aby brýle vůbec utáhli a kdo ví, jak to bude v nadcházejících letech. Možná budeme nakonec ještě rádi, že něco jako cloud-gaming existuje.

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,