Jak jsem hrál Carmageddon TDR 2000

Odřený lak patří k těm méně závažným prohřeškům proti vyhlášce, to například opadávající plechy představují jak pro bezpečnost, tak pro plynulost dopravního provozu hrozbu nepopsatelně větší. Jakkoliv je to proti logice, právě o tom hra Carmageddon vždy byla, je a předpokládám, že vždy bude. Ani Carmageddon TDR 2000 nijak nevybočuje z řady svých předchůdců.

První Carmageddon představoval revoluční průlom do světa 3D akce, kde se jezdilo autem. Ano, závodních her tu bylo již opravdu mnoho, ať už na motorce, v autě nebo jiných zcela alternativních přibližovadlech, namátkou jmenujme sekačku na trávu či nafukovací kruhy, ale byl to právě Carmageddon, který vytáhl do boje proti pokrytectví nemalým kalibrem: jeho kouzlo spočívalo v eliminaci nepřátel pomocí vozu, a to čistě beze zbraní (resp. standardně beze zbraní). Za každého přejetého chodce jste získaly body, které se hodily následně k opravě vozu poničeného půtkami a šarvátkami od vašich nepřátel. Není nezajímavé, že byla hra na mnoha místech světa vyvěšena na seznam zakázaných, což jí, zcela upřímně řečeno, jen přidalo na chuti a stalo se z ní, to kam asi autoři nemířili – zakázané ovoce.

Jelikož jablka z ráje chutnají lépe, bylo podniknuto několik cest k masovému rozšíření hry. Nebudeme-li v to počítat dodatečné patche, resp. verze hry, které byly očesány od lidských těl a krve (byly nahrazeny zlými a ošklivými mimozemšťany, po jejichž přejetí se neobjevila krev, ale jakási nazelenalá tekutina, o jejíž původu nebudu raději ani přemýšlet), dostala se hra velmi brzy na špičky warezových žebříčků, což nebyla dobrá vizitka ani pro danou zemi, ani pro výrobce jako takové (i když v jejich případě nejde ani tak o dobrou či špatnou pověst, jako spíše o ušlý zisk). S příchodem druhého dílu již byla situace klidnější – hra se stala pacifičtější, přestože jádro zůstalo samozřejmě stejné – tedy v duchu seek'n'destroy – najdi a znič. Přestože druhý díl stále těžil z podstaty dílu prvního, i tak se těšil velké oblibě, tentokráte již po celém světě (neboť samozřejmostí přímo z lisoven byly dvě verze – ta německá (jak se očesaná verze označovala mezi novináři) a potom ta normální (jinak též necenzurovaná)).

Po více jak dvou letech chce SCi udeřit potřetí, pročež uvádí postupně na trh díl další. Jeho název se nese v duchu roku, ve kterém nejspíše spatří světlo světa – jeho jméno je Carmageddon TDR 2000. Celkem to představuje pro hráče 9 rozsáhlých scénérií, přes 45 vozidel, které můžete ovládat, 50 misí a sto různých powerupů. Ty jsou prakticky rok od roku stejné – stále jsou zde "bonusy" jako například opilost, skákání, opravy zdarma a další. Velice pěkně provedeným je ale powerup s názvem "Drugs". Novinkou oproti dílům předchozím jsou multiplayerové arény. Díky ním budete moci vyzvat podobně jako v Unreal Tournamentu nebo Quake III Arena své přátele či nepřátele na boj nárazníku na nárazník. Deathmatch s auty – paráda (Demolition Racer, který razil rovněž tuto myšlenku, však není možné plně zahrnout do této kategorie, v DR šlo spíše o nepodařený vtip autorů než o pokus vytvořit kvalitní hru. Paráda.

Alpha testing demo, které se objevilo o víkendu v síti světového Internetu, je chytrým tahem ze strany SCi. Přestože jeho získání obnášelo stažení 121 MB velkého souboru (po jehož rozbalení se objevilo 13 desetimegabajtových archívů ZIP (po jejichž rozbalení se objevilo 13 RAR archívů (po jejichž rozbalení se objevilo demo zvoucí slabých 130 MB (po jehož instalaci se dalo demo konečně spustit a váš harddisk zhubnul o 215 MB)))), výsledek zřejmě za to stojí, byť představuje za tu námahu při dekompresi souborů sousto veskrze těžce vydřené. Jedná se o alpha verzi, která obsahuje kompletní jeden level, několik soupeřů, mnoho powerupů a další drobnosti. Jako jediný level, který budete moci projet skrz naskrz, poznáte Hollowood (parafráze na Hollywood, jak jsem posléze dle prostředí ve hře zjistil). Zničit všechny nepřátele předpokládám nestihnete – na každou hru máte totiž v tomto demu pouze čtyři minuty, což stačí skutečně jen k prvním krůčkům při seznamování, nic revolučního nelze z tohoto nyní vyvozovat, neboť jak autoři sami píší, nejedná se o finální verzi, jde o jakousi verzi veřejného koncepčního betatestingu (dobrá, takto to přímo ve SCi nenazvali, ale myslím, že jsem podstatu věci vystihl i touto cestou). I čtyři minuty totiž stačí k tomu, aby člověk poznal, zda má hra duši, kterou stojí za to poznávat či nikoliv (v tomto případě, některým hrám je třeba se dostávat na chuť delší dobu).

Co mě potěšilo, bylo množství veškerých možných nastavování a dalších voleb, kterými byste v zájmu optimalizace výkonu měli projít (blíže to vyobrazují dva obrázky, jež jsem tu rovněž umístil). Přestože zatím hra nepodporuje softwarový rendering, věřím, že v plné verzi tato možnost bude, byť se dnes již počítače přímo ve výrobě osazují kvalitnějšími a hlavně výkonnějšími kartami, než tomu bývalo dříve.

Ano, ve hře zatím není hudba, zvuky jsou poněkud spartánské, mapě by pomohla větší segmentace, ale i přes to všechno vím, že už nyní je zaděláno na opravdovou pecku. Hra se i v nedomrlé alpha verzi chová i na slabších počítačích velmi rozumně a je vidět, že umí s výkonem dobře nakládat.

Chcete-li si i vy zahrát Carmageddon TDR 2000, doporučuji si buď sehnat třikrát zaarchívovaný ZIP z této adresy nebo pouze jednou mnou zabalený archív, jenž jsem vzhledem k jeho velikosti umístil na server VypalCD.