Jak jsem hrál Hitman: Codename 47

Podle informací, které byly k dispozici, měl být Hitman kombinací několika již dříve vyšlých her. Z každé si měl vzít to nejzábavnější a vytvořit tak zcela nový druh zábavy, tedy alespoň podle slov Eidosu, který je distributorem tohoto titulu.

Můj původní předpoklad, že půjde o Rainbow Six (Rogue Spear) šlehnutý trochou Tomb Raideru, se příliš nevyplnil. Základní idea, tedy vaše postava nájemného vraha, který se nechává zaměstnávat na jednorázové špinavé práce v různých koutech světa, zůstala, ale oproti mému původnímu předpokladu je celá hra vyladně trochu více do adventury. Hitmana nelze hrát stylem: „rozrazím dveře, vběhnu tam, všechny postřílím, maximálně posunu bednu, zatáhnu za páku a mám vyhráno.“ Je potřeba v daleko větší míře myslet a logicky uvažovat. Příkladem může být hned úvodní level, který je v demu k dispozici. Pokud se jej pokusíte zahrát pouze s použitím hrubé síly bez kapky rozumu, velice brzy skončíte v tratolišti krve.

Jak jsem již napsal – hra není tak akční jak většina hráčů původně předpokládala a nemá příliš rychlý spád. Zda je to dobře či špatně nechám na vaší úvaze, každý preferuje něco jiného.

O významných událostech v průběhu hry jste informováni prostřednictvím okna, ve kterém se zobrazují všechny důležité zprávy. Hra je proložena scénkami běžícími v enginu hry (tedy žádná AVÍčka hrkající diskem), které dokreslují příběh. Bohužel se mi nepodařilo zjistit, jak by je bylo možné přeskočit a tak je nutné shlédnout je při každém startu hry, což bylo v mém případě velice často a u vás to z počátku nebude jinak.

Ovládání hry je řešeno celkem elegantně a vystačíte s několika klasickými klávesami – pro pohyb, výběr předmětů z inventáře, položení předmětu, skrčení a změnu pohledu kamery. Ty jsou ve hře dva a ovládají se myší. Při použití prvního z nich je směr pohledu vaší postavy omezen jejím momentálním postojem, tzn. pokud kurzorem zajedete do rohu, tak se tam zarazí a postava se neotočí (pro srovnání je nejlepší použít příklad pohybu očí). Druhý způsob vidění světa je znám i z jiných her – vaše postava se podle potřeby otáčí do všech směrů. Klasický pohled je samozřejmě daleko užitečnější a praktičtější na použití. Opravdu netuším co přimělo autory přidat do hry první zmíněný, maximálně nepraktický způsob vidění. Možná bude mít využití v pozdějších misích, kdo ví.

Zbraně – podstatná součást každé hry. Za peníze, které máte před začátkem mise k dispozici, si můžete koupit pistoli nebo jinou verzi s tlumičem, kevlarovou vestu, výbušninu, nůž nebo škrtící strunu. Ve hře je možno nalézt i odstřelovací pušku.

Náplní první mise je eliminace jednoho z bossů hongkongského podsvětí a jeho kumpánů. Kudy vede správná cesta ke splnění této mise neprozradím, ale třeba vám bude nápomocna puška, kterou naleznete v jedné zastrčené uličce vlevo od místa vašeho startu a pak také uniforma řidiče, kterého je nejlepší zprovodit ze světa ve chvíli, kdy si ulevuje u kanálu s otevřeným poklopem.

Nevím, zda je multiplayer v plánu do plné verze, ale v demu není o této vymoženosti moderní doby ani zmínka.

Grafické zpracování je opravdu povedené a velice detailní. Procházka městem mezi vysokými domy je působivým zážitkem a přibližně tak nebo velmi podobně si představuji hru Mafie od Illusion Softworks, která má vyjít v průběhu příštího roku. Vaše, ale i další postavy mají dobře rozpoznatelné rysy v obličeji – není to pár rozmazaných pixelů. Hitman je postava dokonale holohlavá a tak čárový kód vytetovaný na zadní straně jeho lebky je opravdu velmi efektní. Stejně tak je tomu i s celkovým vzhledem postav. Již to nejsou mnohostěny uplácané do hrubé podoby lidského těla s texturou na povrchu, ale skoro reálné postavy.

Zatím není příliš mnoho her, které by po zásahu střelou či jinou zbraní ukazovaly i způsobené zranění na povrchu těla napadeného – maximálně vystříkne trocha krve a odečtou se body života. Pokud patříte mezi milovníky takových blbinek, Hitman vás určitě potěší, protože všechny střely které do svého těla schytá jsou dobře vidět. Zásah do hlavy vám sice ubere hodně života, ale i tak je docela komické vidět pobíhat vaši postavu v ulicích s dvojnásobným průstřelem lebky.

Nevím, zda je to omezení pouze dema nebo zda tomu tak bude i ve finální verzi, ale u hry není možné nastavit úroveň detailů. Už tak dost vysoké HW nároky tedy není možné snížit. Jako optimální konfigurace je uváděno P450 a 128 MB RAM a je třeba poznamenat, že na nižších konfiguracích nemá cenu hru spouštět – pohyb je velmi trhaný a hratelnost klesá k nule.

Na mém počítači měla hra malé potíže. Nevím zda byly způsobené necertifikovanými ovladači zvukové karty či za tím byl nějaký jiný důvod, ale zvuk byl velmi tichý i po maximálním možném zesílení.

Zvuková stránka hry je průměrná a hudba stejně tak. Kupříkladu je potřeba dávat pozor, aby váš pohyb byl co nejtišší, protože i při chůzi vydává postava různé zvuky, které se liší v závislosti na tom, po jakém povrchu momentálně jdete. Zcela jistě to přispívá k realističnosti hry a jedna část hráčů to přivítá, druhá ovšem zklamaně svěsí čelist.

Jak je vidno, Hitman nejde ve stopách komerčně nejúspěšnějších her, ale jde svou vlastní cestou. Je otázkou, zda se tato volba setká s úspěchem či nikoliv. Každopádně, tato hra na to má.