Jak jsem hrál MDK 2

Prakticky každý herní žánr za svou historii pamatuje určitý titul, který prolomil hráze konzervativnosti a předvedl na pomyslném jevišti něco zcela nového a nečekaného. První MDK bylo ve své době značně úspěšným projektem. Představilo postavu Kurta Hectica a jeho pomocníka Maxe. Demo MDK2 jsem hrál zhruba dvě hodiny – a stojí to za to.

Intro bylo po informační stránce velice vyčerpávající, byť probíhalo docela netradičním způsobem – totiž formou kresleného comicsu. Kurt Hectic (hlavní postava) si nikdy nepřál být hrdinou, snad právě proto si jej vybral profesor Hawkins a vytvořil pro něj speciální oblek umožňující mu vysunout padák, střílet a provádět další zajímavosti, o kterých by se mu předtím v podobě pouhého člověka nikdy nemohlo zdát. Umí vrhat libovolné předměty jako například granáty a další artefakty, má speciální zaměřovač se zhruba desetinásobným zoomem, což v boji bohatě stačí. Dá se říci, že ani na nejtěžší obtížnost jsem díky možnostem Kurta neměl větších problémů.

Kromě Kurta (toho fešáka v černém oblečku :)) budete moci ve hře ovládat i další dvě postavy. Psa Maxe již znáte. Má čtyři tlapy, je to ve skutečnosti roztomile rozpohybovaný robot a mohli jste ho poznat již v minulém díle hry coby pilota bombardovacího letadla. Jeho schopnosti se na rozdíl od Kurtových omezují na prostě střílení tou zbraní, která je zrovna po ruce. Do výbavy dostal Max Magnum, může však sbírat i jiné zbraně, v demu jsem však narazil pouze na UZI.

Posledním charakterem, kterého můžete po vesmírné lodi prohánět, je profesor Hawkins, který má jak Maxe, tak Kurta na svědomí. Jeho arzenál není příliš rozsáhlý nebo dokonce zastrašující. Jeho potenciál ale tkví v tom, proč si říká profesor (a proč jím nejspíše asi i je) – jeho vědecké kapacity jsou motorem nejedná zběsilé akce. Přitom on sám není zabijákem – spíše je tím, kdo natahuje mezi stromy šňůru nebo maskuje jámu travním porostem. Typickým příkladem je míchání whisky spolu s ručníkem – a Molotov je na světě. Bohužel se mi jej nepodařilo zprovoznit, ale přikládám to na vrub své nešikovnosti. Dalším skvělým momentem v životě vědátora bylo skloubení ocelových trubek a vysoušeče rukou, pomocí kterého jsem nepřátele dostrkal až k obrovské masožravé květince – no zkrátka, kreativní kombinatorice se přílišné meze nekladou.

Mimo akce spočívající v neustálé likvidaci nepřátel je zajímavým aspektem i samotné zpracování. To, že se pohybujete ve futuristických lokacích, snad není třeba příliš rozebírat, ostatně obrázky také jistě splnily svůj úkol nastínit více ze hry samotné. Hra může fungovat v rozlišení od 320*200 až po 1792*1344, takže předpokládám, že na své si přijdou i majitelé slabších strojů. Hra je plná vtipných momentů (profesor na záchodě patří k těm úsměvnějším stránkám hry) a nečekaných zvratů. Věřím, že nyní poté, co jsem odehrál za všechny tři charaktery úvodní spíše prezentační mise, mohu s klidným vědomím prohlásit, že u téhle hry se budete zatraceně dobře bavit. Nevěříte? Demo si můžete jak stáhnout, tak nechat vypálit a uvidíte, vy nevěřícní Tomášové :).