Jak jsem hrál NHL 2001

Už jen pár dní nás dělí od vydání této kultovní sportovní hry a pokud vás ještě neznechutila nemalá porce screenshotů a preview nebo pokud, stejně jako já, jednoduše nemůžete na plnou verzi „NHLka“ dospat a jste s to si přečíst ještě jeden názor na tento herní skvost …pak bych se s vámi rád podělil o mé první dojmy z hraní dema NHL 2001.

Už tak dva týdny před vydáním dema jsem jako malej Jarda nedočkavostí nemohl dospat každého nového dne a ustavičně jsem jen „sjížděl“ americké herní servery a hledal odkaz na ten 50 MB soubor, který mě minulým rokem zásluhou dema NHL 2000 tak trochu zklamal. Narozdíl od minulého roku však v Electronic Arts s jeho vydáním tentokrát příliš nespěchali a nové demo se objevilo téměř o dva týdny později, než tomu bylo u jeho předchůdce. Když jsem jej ve čtvrtek večer přece jen našel, neváhal jsem a na nechutných 5 hodin jsem zavařil můj nechutně pomalý modem…a stálo to za to.

Od vysněného momentu spuštění hry mne však dělily ještě dlouhé dva dny, to když jsem všemožně sháněl Windows 98, kterými bych mohl nahradit mé nové Windows 2000, jež NHL 2001 bohužel nepodporují (viz. soubor readme.txt). Nakonec vše dopadlo, tak jak má a já se konečně prokousal k samotnému popisu hry:

Jak už to tak chodí, každým rokem se v NHL objeví nové menu, nová hudba, nové položky, nové pohyby, nové pohledy, nové góly a NHL 2001 v tomto není výjimkou. Hned po spuštění hry vás uvítá graficky kontroverzní menu, které sice nedosahuje kvalit menu mého nejoblíbenějšího NHL 99, ale přesto působí velice decentně a vrací se spíše ke kreslenému pojetí NHL 98. V pozadí hraje Templarova skladba „Here We Go“, která mě sice taky nějak zvlášť nenadchla, ale to už je záležitostí vkusu. Vybrat si můžete, jako již tradičně, ze dvou účastníků posledního finále „Stanley Cupu“: tentokrát tu je samozřejmě vítěz SC New Jersey Devils spolu s texaským Dallas Stars. Podíváte-li se trochu blíže do části Options (volby), zjistíte že nově přibyla kolonka Al Options neboli nastavení počítačové inteligence hry. Ta skrývá takové vychytávky jako např. rychlost a přesnost střely, chytrost přihrávky, rychlost hry, bruslení nebo tření a odraz puku. V demu je vše na polovině hodnoty, takže na to, jak bude vše pracovat v reálu, si budeme muset ještě počkat. Nicméně je mi už teď jasné, co tím v EA zamýšleli, když hovořili o tzv. „full game customization“ (neboli úplné uzpůsobení hry podle vlastních představ). Samozřejmostí jsou zvukové volby, nastavení detailů, nastavení pravidel. Většina z nich je však v demu nepřístupná, takže si musíme zvyknout, že se hraje bez ofsajdů, bez zranění a porce rvaček je na obyčejný zápas nadmíru solidní. Teď už si jen stačí zvolit obtížnost: od „Beginner“ (začátečník) přes „Rookie“ (amatér), „Pro“ až k „All-Star.“ Naivně jsem si zvolil All-Star, s představou, že Rookie a Pro nejsou pro ostříleného harcovníka „NHLka“ a těšil se na první obrázky ze hry. K mému překvapení načetla hra o něco rychleji než tomu bylo u dema NHL 2000…a já se mohl konečně pokochat prvními momenty. Přivítal mě pohled, za který jsem byl opravdu vděčný… pohled přímo do chodby mezi hráče, kteří si mezi sebou ještě předtím, než vyjedou na led, prohodí pár slov. Přesně takový pohled, téměř až ke kabině, vystihuje tu pravou atmosféru, která vládne před samotným zápasem a já jsem byl rád, že to konečně někoho napadlo. Dojem mi kazila jen o něco větší hardwarová náročnost, ale u mého stařičkého Celeronu 300A se s tím musí počítat. Pak už hráči při magickém nasvícení nastupují na led a vy tak můžete ocenit jejich výbornou animaci a vpravdě úžasnou mimiku lícních svalů. Po krátkém rozcvičení následuje hymna a akce může začít.

Na první pohled jakoby hra nedoznala nějakých větších změn, při bližším ohledání však zjistíte, že se tu toho změnilo docela hodně. Vhozením buly začal samotným zápas a má víra ve vyrovnanou partii vzala za své. Během prvních deseti minut jsem inkasoval 3 branky a nestačil se divit, co to se mnou počítač vyvádí. Něž jsem se stačil z náporu jakž takž vzpamatovat, prohrával jsem do konce první dvacetiminutovky 5:0 a „do kabin“ jsem tak odcházel se smíšenými pocity. Změna počítačového Al je více než znát: obrana je neúprosná a vy se musíte v 90 případech ze 100 dostávat do třetiny, pro zámořskou NHL typickým, nahazováním puku, což zápasu dodává ten správný rozměr. Hra je (alespoň u obtížnosti ALL-STAR) hodně akční a mnohem rychlejší než jsem původně čekal. První půlhodinu hraní se mi zdálo, že je vše hodně zmatené a spíše než hratelnost mne zaujaly pohyby hráčů a zejména brankářů. Za rok se z onoho„tupce v masce“, který při každém nájezdu 2 na 1 lehal na led, stal na hokejistu velice inteligentní chlapík, který disponuje širokou škálou kvalitních zákroků. Dokáže si povyjet proti najíždějícímu hráči, vyhodit semafor, když je třeba a hlavně při opravdu tvrdé střele spadne na zadek…no prostě reaguje a hýbe se jako skutečný brankář a to platí nejen o gólmanech. Realistické pohyby předvádějí všichni hráči. Druhá třetina se nesla v nastoleném trendu, ovšem trenér na střídačce to ještě nevzdával. Neustále chodil od jednoho hráče k druhému a marně rozdával pokyny…fleky na střídačce (NHL98), jednoduché kymácení hráčů (NHL99) a stojící trenér (NHL2000) už tak jsou zašlou minulostí. Řeč je o mimoherních sekvencích, které tento rok pokročily zase nejméně o dva kroky dál. Zmiňovaný nástup hráčů nebo právě pohyb lavičky a rozdávání pokynů trenéra jsou toho jasným důkazem, a to ještě není všechno. Parádní záležitostí je např. také dohrávání soubojů bezprostředně po odpískání. V tu chvíli přichází na řadu hlavní sudí, aby formou konzultace oběma hříšníkům domluvil (viz obrázek) – prostě nádhera.

Pokud jsem se ještě nezmínil o grafice, tak vězte, že o té platí totéž, co o mimoherních sekvencích. Ztratil se trochu vyumělkovaný odlesk hráčů na ledě a místo toho vrhá postava hráče stín, který už je velice podobný reálné skutečnosti. Ke škodě jsem naopak nespatřil onoho chlapíka, který rozsvěcuje červené světlo a taky se někde vytratila láhev s pitím na brankářských klecích-ale to už je maličkost, která v plné hře snad chybět nebude. Co se týče diváků, na jedné straně EA splnili to co slibovali, tj., že animace diváků bude mnohem pestřejší, ale na straně druhé se trochu rozcházejí s předsevzetím, že by se diváci měli chovat podle vývoje zápasu. Zápas jsem nakonec s domácími miláčky prohrál 12:0 (Dallas tedy vyhrál) a diváci byli neustále jako u vytržení. Banda nadopovaných psychopatů, která řvala stejně jak na začátku, tak i na konci hry. Takže doporučuji ztlumit hlasitost ochozů tak na 80 procent…to už přece jen vypadá jako by je debakl 12:0 trochu mrzel. Zvukové stránce hry jinak není co vytknout. Komentář tradičně obstarávají Jim Hugson a Bill Clement, kteří díky několika humorným vložkám zase o něco překročili svůj stín. V české lokalizaci NHL 2001 se opět setkáme se známým hlasem Petra Vichnara, který by měl tentokráte pronést pár slov také před každou třetinou.

Po dvou dnech hraní mohu směle prohlásit, že je tu opět po dvou letech NHL, které mě opravdu baví. Ne snad kvůli grafice, ani kvůli zvuku či mimoherním sekvencím, ale kvůli fantastické hratelnosti. Přestože jsem úvodní zápas prohrál 12:0, měl jsem dobrý pocit z toho, že hra není lehká (což dříve či později omrzí a hra se stává nudnou) a mám tak hodně co zlepšovat, což se o předchozím titulu rozhodně říct nedalo. Na Pro jsem pak sehrál celou řadu vyrovnaných zápasů a když jsem konečně vyhrál…cítil jsem blažený pocit, stejně jako kdybych vyhrál ve skutečnosti. A to je na sportovních hrách to nejlepší.