Jak jsem hrál Project Eden aneb Ráj na Zemi

Když loni na jaře Internetem probleskly první zprávy o připravované 3D akční adventuře Project Eden, nejeden zkušený hráč zastříhal ušima. Důvody? Poutavý příběh z pochmurné budoucnosti, spolupráce čtyřčlenného komanda při řešení zapeklitých úkolů, a hlavně renomé autorského týmu Core Design, proslaveného otcovstvím nejznámější archeoložky na světě.

Na Project Eden jsem se těšil i já od samého počátku. Nejvíce mě fascinoval temný příběh z prostředí futuristického velkoměsta, který sliboval navození dokonalé atmosféry. Navíc programátoři z Core Design už v minulosti několikrát dokázali, že svému řemeslu dokonale rozumějí. Nikdy zapomenu na spousty příjemných chvilek strávených ve společnosti roztomilé copaté dívenky v přiléhavém tričku. Jako dnes před očima vidím její dva velké …kolty za pasem ... …tak dost, to bychom se daleko nedostali. Chtěl jsem zkrátka říct, že Tomb Raider mě před lety dokázal pobavit jako nic jiného a docela chápu, že vydavatelská společnost Eidos Interactive z kultu Lary Croft dojila penízky do posledních chvil jak se dalo. Po pěti pokračováních nakonec správně usoudila, že Lara musí do důchodu, a na její místo povolala rovnou čtyři nástupce. Ve stručnosti si je tedy představíme:

• Carter – 39 let, velitel týmu
• Minoko – 20 let, technik, specializace: počítače
• Andre – 32 let, inženýr, specializace: oprava mechanických a elektrických systémů
• Amber – 27 let, kyborg

O zápletce děje hry jsme už několikrát psali, takže jen krátké shrnutí: Přelidněná Země, obří aglomerace se spletitými komplexy komunikací a stopatrových budov. Nahoře si pracháči užívají pod slunečními paprsky bohatství a blahobytu, ve smogu a šeru nižších podlaží se tísní střední vrstva spolu s lůzou, dole sídlí asociálové, kriminálníci a fanklub Adély Gondíkové. Nejnižší patra jsou oficiálně opuštěná a neobydlená.

Příběh začíná nevinným hlášením o zmizení týmu opravářů v továrně na maso.Vašim prvním úkolem tedy je se po nich poohlédnout. K dispozici máte již zmíněnou čtyřčlennou elitní jednotku UPA, což je zkratka Služby pro ochranu obyvatelstva.

Až potud vypadá všechno velmi lákavě a vážně jsem si moc přál, aby Project Eden neměl chybu. Ale on bohužel má. Okamžik pravdy přichází ve chvíli, kdy se odtrhnete od sladkých keců z firemních materiálů a spustíte hratelnou demoverzi. Studená sprcha.

Nejmarkantnějším dojmem z prvních minut hraní je zastaralý engine s typicky konzolovou grafikou, někde na půl cesty mezi PS a PS2. Těžko říct, nakolik se do finální verze podaří vizuální stránku hry vylepšit, ale v tomto stavu se s novými tituly absolutně nedá srovnávat – například Max Payne je už na první pohled graficky dál tak o dvě generace. Textury prostředí jsou na dnešní poměry jedním slovem ubohé, stěny placaté a pravoúhlé, o nějakých extra vychytávkách jako jsou poškoditelné předměty nebo alespoň stopy po výstřelech si můžete nechat zdát. Rozsvítíte baterku a na stěně před vámi se pomocí funkce gamma +2 vykreslí světlejší kolečko; zběsile střílíte oslnivě modrým laserovým paprskem do tmavého kouta a tam je pořád tma jako v pytli. Kdepak, pánové, takhle se to už hezkých pár let nedělá… Navíc práce kamery také není bezchybná – v menších prostorách jste občas nuceni přepnout jinak přehledné zobrazení „shora zezadu“ na pohled z vlastních očí, jelikož vám vlastní tělo zcela brání ve výhledu. Zvláštní věc, od programátorů s tak bohatými zkušenostmi s 3D grafikou bych to nečekal.

Ale nevadí, na grafickém provedení hra nestojí, co tam máme dál? Adventure prvky. No, adventure… zatáhnete za páčku jeřábu, z něj nečekaně spadne kus potrubí na rouru zavěšenou před vámi, ta se rozhoupe a vy po ní přejdete. Asi tak. V demu jsou obsaženy i dva logické rébusy - hackování čtyřmístného kódu a oprava zámku dveří. Ani o jednom se bohužel nedá říct, že by oplýval velkou zábavností - navíc jsou oba příliš jednoduché. Zlaté zapojování elektrických obvodů v sedm let starém System Shocku…

Zvláštní kapitolou je inteligence protivníků. Tak to je úplná tragédie. Nepřátelé v maskách se po obrazovce motají jako by se vraceli z večírku Terezy Pergnerové, po pár výstřelech padají k zemi jako hrušky. Jedno malé plus – mrtvoly můžete nohama přesunovat po podlaze, někdy bohužel až tak, že je prokopnete skrz zeď do vedlejší místnosti. Zajímavé.

Posledním zrnkem naděje, která může Project Eden zachránit, je jeho příběh. Avizovaná kvalita děje se v tak kraťoučkém demu totiž nemohla nijak projevit. Přesto musím upřímně prohlásit, že už mě ke konci levelu ani moc nezajímalo, co se bude dít dál, až se za našimi čtyřmi kamarády zaklapnou dveře výtahu.

Tak to je všechno. Kdo čekal důstojného nástupce legendárního Tomb Raidera, asi je zklamaný tak jako já. Project Eden v současném stádiu vypadá jako tuctová akční adventura v omšelém provedení, s dementními protivníky a primitivními puzzly. Teď už se nedá dělat nic jiného než čekat na konečnou verzi, třeba se stane zázrak a vše se v dobré obrátí…