Jak jsem hrál Resident Evil 3: Nemesis

Capcomáckých hrátek o rezidentním zlu jsme si již užili mnoho, pokud jste sledovali všechny možné konzole, samozřejmě včetně PC. Legenda, která poprvé spatřila světlo světa na Playstationu, se po úspěšném opakování vrátila potřetí, a sice v podobě, která toho o hře docela mnoho vypovídá. Ani třetí díl nezůstává stát ve stínu svých předchůdců a jde svou cestou.
Capcomáckých hrátek o rezidentním zlu jsme si již užili mnoho, pokud jste sledovali všechny možné konzole, samozřejmě včetně PC. Legenda, která poprvé spatřila světlo světa na Playstationu, se po úspěšném opakování vrátila potřetí, a sice v podobě, která toho o hře docela mnoho vypovídá. Ani třetí díl nezůstává stát ve stínu svých předchůdců a jde svou cestou.

Resident Evil 3: NemesisResident Evil 3: Nemesis

Pokud se za zakladatele žánru third person shooters dá považovat některá hra, pak jsou to paradoxně dva tituly – Tomb Raider, jehož mánie propukla na PC a pak také Resident Evil, jenž se poprvé objevil na udělátku od strýčka Sonyho. Byť se příběhy o udatných hrdinech neustále různí, podařilo se navázat autorům na to jediné, co spojuje nepsaně všechny tři díly temnou linkou příběhu. V hlavní roli zde vystupují zombie, což, jak všichni ví, je stvoření natolik prohnilé, že jedinou formou konverzace není nic jiného než přímá fyzická inzultace nepřátelského objektu. Samozřejmě, vy hrajete za ten jediný ostrůvek lidského rozumu v hromadě hlouposti a hniloby – hrajete zdravé silné jedince, jejichž síla se s postupujícím časem zvětšuje (anebo taky zmenšuje :)). A pro úplnost – hra nijak nevybočuje ze schématu velkého zla, jehož konfrontací je zpravidla protkáno poslední dějství hry. Pochopitelně – budete to vy, kdo zvítězí, jinak by asi ani hry neměly smysl.

Resident Evil 3: NemesisResident Evil 3: Nemesis

Zůstalo zachováno ovládání, které sice ve verzi pro PC bude pro většinu hráčů poněkud nešťastné – totiž ovládání pomocí kláves Y, X, C, V a mezerník + šipky. První hra je tak vždy peklem, při kterém se vzpamatováváte ze všeho a marně narychlo hledáte klávesy, jimiž byste se pro začátek alespoň ubránili. Nakonec však zjistíte, že je ovládání svým způsobem geniáílní. K mínusu budiž dán fakt, že nejdou klávesy přemapovat na běžnější PC nastavení (Ctrl, Alt apod.).

Resident Evil 3: NemesisResident Evil 3: Nemesis

Po grafické stránce se nic nezměnilo, stejně tak enginově je vše stejné. Více než nový díl mi totiž připadá Resident Evil 3 jako jakýsi datadisk ke dvojce – jsou tu nové postavy, je tu jiný příběh (byť zombie se prolínají všemi díly), ale po novátorské stránce zůstává trojka po boku dvojky, což je zvláště v případě tak dobré hry, jakou je Resident Evil, škoda. Stále jsou tu hezké předrenderovaná prostředí, kde předměty určené k manipulaci jen stěží přehlédnete – jejich ne-antialiasing je prozradí již na první pohled.

Oproti grafice však je hudba stejně excelentní složkou, jako tomu bylo minule. Byť mi jména Japonců, kteří se na hudební stránce autorsky podíleli, nic neříkají, nemění to nic na velikosti holdu, jenž jim chci tímto vzdát – hudba dodává každé scéně tak sugestivní atmosféru, při které je složité uvěřit, že je to vlastně jen hra.

Resident Evil 3: NemesisResident Evil 3: Nemesis

Resident Evil je sporná hra. Na jedné straně z ní srší, že se jedná o čistou konverzi z konzolové hry (s čímž souvisí grafické úroveň hry a ovládání), na druhé straně má nesporné devízy jako je hudba a fantastický příběh. Je tedy třeba ji brát takovou, jaká je. Série Resident Evil patří k těm nejlepším akčním titulům, které jsou na tak široké škále platforem (DC, PSX, PC) k mání a i když si řeknete, že tuhle hru hrát nebudete, stejně vás vždy svým způsobem dostane tak, jak to umí jen ona. Věřte mi – stojí to za to.

Váš názor Další článek: Joystick MS SideWinder Precision 2 – pro pilotovo srdéčko

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,