Ulice matičky Prahy halí závoj tmy a ticha. Jen zřídka poruší tuto atmosféru pleskot nohou strážných, držících v rozbahněných ulicích hlídku. Jen zřídka kdy uslyšíte krysí pištění. Není však radno pohybovati se v noci Prahou, protože ji křižuje smrt...
Jako hráč papírové předlohy této hry jsem už dlouho před jejím vydáním brouzdal po internetových stránkách ve snaze zjistit cokoliv nového o připravovaném projektu. Jakmile se tedy objevila zpráva, že hra konečně vyšla, rozbušilo se mé srdíčko touhou a já čekal, až ji někdo v okolí získá, abych mu ji mohl zabavit. Ten čas přišel před několika dny a já hned usedl k počítači a hrál. Mé první pocity ze hry se vám teď pokusím popsat.
Grafika
Jedním slovem úžasná. Už ze screenshotů (viz
sekce screenshoty) vypuštěných do davu, bylo jasné, že grafika bude něco extra, ale všichni se obávali přemrštěných hardwarových nároků. Dnes už mohu s klidem na srdci prohlásit, že zbytečně. Hra totiž běhá plynule už na Pentiu 200 s 32 MB RAM a solidnějším grafickým akcelerátorem (Virge nebrat!). Celý engine se pak nejvíce podobá Ultimě IX s tím rozdílem, že Ultima nechodila plynule ani na PIII 450 s 128 MB RAM. Všechny detaily jsou velice kvalitně prokresleny. Zvláštní kapitolou jsou modely postav. Je to opět hodně, hodně dobrá práce. Jednotliví humanoidi vyskytující se ve hře nejen že jako lidé vypadají, ale také se tak pohybují a mluví (tzn. autoři vytvořili i pár mimických svalů v okolí úst). Je to prostě náramná podívaná a i když se ve hře budete pohybovat hlavně v noci, bude na co koukat.
Hudba
Nádherně dokresluje atmosféru, o kterou se celá opírá. Je plná temných melodických pásem. Ku příkladu v pražském opatství nádherně zvučí kostelní rytmy doplňovány temnými pasážemi, stupňujícími svou intenzitu čím blíž se dostáváte k hlavnímu protivníkovi. Je to prostě nádhera a měli byste to sami slyšet.
Hratelnost
Ta je celá postavená na atmosféře. Příběh, grafika, hudba, jednoduché ovládání, to všechno vás nutí sedět u počítače a hrát až do zemdlení. Ač na první pohled a po prvních deseti minutách se může zdát hra příliš jednoduchá a až moc připomínající Diablo, pravdou jest opak. Redemption je šíleně těžkou hrou, kde skoro na začátku hry narazíte na dvě zákysová místa (Mercurio a Golem), ze kterých vám bude třeštit hlava a budete nadávat na vývojáře a systém autosavů, který implementovali. Hra je totiž tak strašně obtížná kvůli nemožnosti si hru před osudovými souboji uložit. Pozice se vždy zapíše, když projdete nějakou významnější částí a to je vše. Dost síla. Častokrát se vám stane, že budete muset procházet 30 minutovými lokacemi, jen kvůli 5 vteřinám boje, na jehož konci bude stejně vaše smrt. I tak vás ale hra nepustí a drží! Tak silnou přitažlivost u mě zatím žádná hra neměla.
Pár slov závěrem
Tak se budu loučit a vrátím se do Prahy 12. století. Mám tam totiž ještě pár nevyřízených účtů s klanem Cappadochiánů. Vám všem ostatním doporučuji si vyzkoušet demo, které je na Internetu lehce k sehnání a ponořit se do hry tohoto roku. Diablo 2, padlo. Vampire: the Masquerade - Redemption je král. Hru s tak silnou atmosférou jste už dlouho neviděli.
Jak bych hodnotil teď
Grafika: 9/10,
Zvuky: 8/10,
Hudba: 10/10,
Hratelnost: 10/10,
Celkové hodnocení: 10/10
