Po naší redakční recenzi konzole Playstation 4 se rozhodl o své dojmy a vidinu nové generace podělit také kolega Marko. Co na novinku říká?
Minulý týden jsem si pořídil Playstation 4. Pokud se bojíte, že půjde o další uživatelskou recenzi, sypání suchých dat z rukávu v okamžiku, kdy se jak těch profesionálních, tak i těch amatérských válí na internetu doslova tuny, můžete být v klidu. Na to se teď nehraje. Koneckonců aktuálnost takového textu by se rovnala včerejší předpovědi počasí na loňskou zimu. Přesto se nějakému tomu popisu asi nevyhnu.
Tak předně nová Pé-eS čtyřka vypadá docela pěkně a oproti digestoři od konkurence člověk hned pozná, že to nebude nějaký videopřehrávač. Když jsem si ji nesl z krámu, velmi mile mne překvapila váha (měl jsem ji zavěšenou na jedné straně řídítek kola a jel jsem skrze dost hustou dopravu. Být těžší, už bych nebyl), protože mám ještě v živé paměti, jak jsem kupoval prastarou 60G verzi PS3 FAT.
Ta když vám spadla na nohu, skončili jste s vážnou frakturou. S povděkem kvituji integrovaný zdroj, protože další cihlu bych pod TV stolek cpal asi jen těžko. Nakonec ale konzole skončila v takové té poličce pod televizí vedle PS3 a tím její obdivování více méně skončilo. Koneckonců není to handheld, který máte jaksi v ruce celý a jehož vzhled je poněkud zásadnější.
Pochvalu si odnesl i ovladač. Spousta drobných změn a tvarových úprav přinesla své výsledky a já jsem velmi spokojen s tím, jak se drží. Reminiscence na DualShocky tří generací zafungovala na výbornou. Sice by to chtělo nějakou solidnější baterii, ale to už je daň za život v době bezdrátové. Patřím k těm lidem, kterým Xboxový ovladač, potažmo asymetrické umístění analogů vyloženě nevyhovuje a tak jsem jenom rád, že v Sony nechali více méně všechno tak, jak bylo.
Jen jedna stížnost – tlačítka Share a Option (jež nahrazují Start a Select, takže vlastně nejde o nic extra nového) se mi špatně nahmatávají a bude to chtít asi nějaký čas na zvykání si. Bohužel přední tlačítka již nejsou analogová, takže to vypadá, že příští generaci Gran Turisma se budu muset po asi milionu let konečně naučit řídit skrze analogové páčky. Sakra. Kamerku nemám, takže tohle přeskočím a vrhnu se na software, respektive k meritu věci.
Kámen úrazu konzole Playstation 4 v tomto okamžiku je, že to je skoro čistá konzole. Je to jako se vrátit do doby 16/32-bitových strojů. Přinesli jste si domů novou mašinku, strčili jeden kabel do zásuvky, druhý do anténního vstupu, do mechaníky/zdířky nacpali médium a hráli. Toť vše vážení a věřte, že to bylo více než dost. Svět byl tak krásně mladý a nevinný.
Pokud jste měli nějakou modernější konzoli, mohli jste si ještě přehrát hudbu z CD, nebo film, ale to bylo více méně asi tak všechno. PS4 je jakoby reminiscence starých zlatých časů, kdy tyhle stroje neuměli skoro nic jiného, než pouštět hry. Ano, máte tu sice digitální download, patchování na pozadí, možnost dělat obrázky a videa z her, lze je sdílet s přáteli (žel bohu jen přes určené kanály), je tu i docela obstojný browser ale… ale to je asi tak všechno.
Tři centimetry nalevo mi trůní PS3 a i když hry na ní vypadají trochu hůře (nezapomeňte, že na novou generaci vycházejí zatím jen launchovky a ty nikdy neždímají maximum potenciálu), tak co do programového vybavení a možností personalizace ta stará generace umí mnohem víc a mnohem lépe.
Na PS3 mohu stahovat a přehrávat MP3, videa a obrázky. Obrázky mohu posílat emailem, nemám problém s přihlášením na Seznam, YouTube mi funguje na každé stránce browseru, mohu si nastavit animované (vlastní) pozadí, zpracovávat nahraná videa, vytvářet playlisty a tak dále… Na první, druhý a možná i třetí pohled z uživatelského hlediska je nová generace poněkud zklamáním. Na druhou stranu, chce to čas. Po novorozenci se také hned nechce, aby klusalo do práce.
Dokud byly konzole jen o hrách, nebylo co řešit. Bohužel tohle dogma padlo už hodně dávno a konzole se staly svého druhu mediálními centry, jakýmisi počítači pro líné, když to tak řeknu a nebojte se, já se počítám mezi ně. S tím se ale pojí i jisté očekávání. Od každého nového stroje jaksi chceme víc a v lepší kvalitě, než jsme dostávali v minulé generaci.
Tento cyklus, jakási spirála, nutí výrobce k neuvěřitelným veletočům a když ona očekávání nejsou naplněna, zákazníci jsou samozřejmě velmi zklamáni, což se nebojí dát patřičně nahlas najevo. To je možná také jeden z důvodů, proč ještě tolik lidí nepřešlo z Windows XP – zkrátka pro ně nové generace systému nepřinášejí nic dostatečně zajímavého, aby je to přinutilo ke změně. A i taková je nová PS4. Her zatím není moc a ty co jsou, nejsou nijak oslňující z mnoha důvodů. Služby u nás nefungují a kdo ví, jestli vůbec někdy fungovat budou. Zbývají tedy jakési uživatelské funkce a tady je prostě vidět, že OS konzole je zatím jen jakýmsi holým vánočním stromečkem, který čeká na ozdoby, řetězy a svíčky, přičemž se bude muset ještě ledacos překopávat.
Mám ještě v živé paměti můj poslední generační přechod, kdy PS3 oproti PS2 přinesla tolik velikých změn a vylepšení už při prvním spuštění. Tenhle dojem myslím navždy deformoval můj pohled na launch jakékoliv konzole, takže se asi jen těžko smiřuji s čímkoliv menším. Jako správný nenažraný uživatel chci hned day one to samé, co jsem měl minule, plus přinejmenším deset procent navíc. To, že nejsou hry mohu s kyselým výrazem v tváři skousnout, protože mám hned vedle starou generaci a handheldy k tomu.
Ale že jaksi není reálné jednoduše vytáhnout PS3 ze zásuvky, protože všechno mi jede na novém stroji, to je trochu deprimující. To, že jsem přesně tohle při minulém přechodu udělat mohl, protože FAT verze PS3 měla zpětnou kompatibilitu s PS2 a PS1, takže opravdu bylo hodně co hrát (kdežto u PS4 je něco takového zatím jen věcí spekulací a mlhavých slibů, přičemž streamované hraní ve mně moc důvěry nevyvolává) také nepomáhá.
Abych nevyzněl jen naprosto negativně, tak musím říci, že já jsem za PS4 rád. Killzone 4, byť jde o vlastně docela normální střílečku, mi zase připomnělo Resistance 1, kdy jsem prokrastinoval spousty hodin v multiplayeru (u mne naprosto nevídané) a naštěstí ten je u KZ4 opět velmi povedený. Velmi potěšilo hned několik F2P her, u kterých se dá zabít dost času a do kterých z opatrnosti obvykle jen smočím palec u nohy a pak panicky uteču, protože mám strach o svůj volný čas (a peněženku samozřejmě – byť Warthunder se mi docela líbí a dá se hrát i bez peněz docela dlouho).
Remote Play mi momentálně přijde spíše jako docela roztomilá blbůstka, kterou si člověk jednou vyzkouší a pak si na ni ani nevzpomene, ale i tohle chce čas na vytříbení. No a v nejbližších měsících vyjde hned několik FPS a snad i ten Metal Gear bude k něčemu. Přesto mi chybí hned několik mých oblíbených subžánrů, což musím suplovat skrze handheldy.
Takže shrnutí? PS4 je na hraní velmi dobrá konzole. Bohužel po letech vývoje PS3 prostředí jsem z uživatelského hlediska jaksi očekával trochu víc a v tomto směru jsem poněkud (dost) zklamán. Ne že by to bylo špatné, ale nejlépe, jak to popsat je slovem „holé“. Že nejsou hry, to se dalo čekat, ale protože se konzole prodává jak rohlíky na krámu, o budoucnost portfolia nemám obavy. S trochou trpělivosti – žádný problém.
Více mne osobně irituje neexistence jakékoliv zpětné kompatibility a že Sony nepřineslo žádný vyloženě WOW element. Asi jsem příliš cynický a okoralý, ale na zadek jsem si z PS4 nesedl a bral ji jen jako normální spotřební zboží. Možná to má někdo jinak, to netuším.
