Jak se hraje Anarchy Online

Anarchy Online (AO) je první vlaštovka z nastupující generace masivně multiplayerových her. Má hráčská vášeň mi nedala, a rozhodl jsem se zainvestovat trochu penízků a hru si pořídit. Jaké jsou mé dojmy a čím se hra liší od dalších titulů ve stávající nabídce?

Mám za sebou několik dnů poměrně intenzivního hraní této gamesky a mé dojmy jsou rozporuplné – nemohu ji zatratit, ale ani necítím žádné skutečné nadšení. Je ovšem nutno podotknout, že sžívání s každou multiplayerovkou je dlouhodobá záležitost a co se z počátku může jevit jako naprostý propadák, se po pár dnech změní v něco, co vám obrátí život na ruby, protože pokud u nějaké hry strávíte v průměru víc jak deset hodin denně, váš život to zákonitě ovlivní.

Ke hraní potřebujete samotnou hru, kterou si můžete ze zahraničí objednat v krabici (nejdražší varianta – cena nějakých 3500 Kč; dále pak platíte jenom pravidelné měsíční poplatky) stáhnout, případně nechat vypálit (VypalCD). Zároveň je dobré se i zaregistrovat na stránkách https://register.funcom.com, k čemuž je potřeba platební karta, jejímž prostřednictvím zchudnete o nějakých 50 dolarů, které jsou nutnou investicí do zakoupení licence – hru tedy (zatím) není možné hrát na volně přístupných serverech jako například Ultimu Online. Jakmile budete mít účet a hru napatchovanou na poslední verzi (čeká vás nějakých 13 MB patchů, které musíte stáhnout z Internetu), můžete začít hrát.

První si ovšem musíte vytvořit postavu, se kterou budete hrát. Planeta Rubi-Ka, na které se celá hra odehrává, nabízí výběr ze sedmi typů postav (Solitus Male, Solitus Female, Opifex Male, Opifex Female, Nano Male, Nano Female a Atrox), které se liší především fyzickými atributy a schopnostmi, které je předurčují k určitým činnostem. Jakmile si jednu z postav vyberete, následuje výběr obličeje, výšky a tloušťky postavy, kde můžete pokaždé vybírat ze tří variant. Poté je na řadě další důležitá volba – profese. To je velice důležité, protože v závislosti na zvolených profesí se váš genetický potenciál upraví a pro některé činnosti tak budete mít lepší předpoklady než pro jiné. Neméně důležitý je i výběr přezdívky. Jméno a příjmení vám program vygeneruje sám, ale přezdívku, která musí být unikátní, si můžete zvolit sami. Jako poslední si volíte stranu, jejíž barvy budete hájit. Můžete volit mezi megakorporací Omni-Tek, klany, případně být neutrální.

Při mém prvním pokusu jsem si zvolil postavu Solitus Male a jako profesi vybral meta-physicist.

Při prvním vstupu do hry se ocitnete na jakémsi cvičišti, které můžete opustit teprve po dosažení čtvrtého levelu, což v praxi znamenalo několik hodin intenzivního hraní. K tréninkovým prostorám náleží i několik „bytů“ a terminálů, které mají různá poslání a určení. Jeden funguje jako obchod, třetí jako banka, s pomocí druhého můžete uložit svoji postavu a při případné smrti se tak zmorfovat do poslední uložené „konfigurace“ atd. Největší plochu ovšem zabírá jakýsi park, který je plný „zvířátek“, jejichž účel je jediný – jejich zabíjením trénujete svoji postavu. Takových obytně-výcvikových „komplexů“ je v každém městě několik desítek, což poznáte ve chvíli, kdy překročíte čtvrtý level a program vás pustí do toho opravdového města. „Opravdové město“ se skládá ze spousty obchodů, domů a mnoha dalších vymožeností futuristické budoucnosti, o jejichž funkčnosti nemám zatím ani páru.

Jedním z nejdůležitějších terminálů, který naleznete na „cvičišti“, ale také mimo město, je tzv. mission terminal. S jeho pomocí a za patřičný poplatek si můžete najít misi odpovídající vašim schopnostem a za jejíž splnění získáte přiměřenou odměnu.

Ve hře se střídá den a noc (jeden den tu má 27 hodin), což je díky postupnému smrákání a okouzlujícím východům slunce velmi pěkný grafický efekt. Méně přínosná je ovšem černočerná noc, kdy je poměrně těžké pohybovat se, protože nevidíte na krok před sebe. Zvláštní kapitolou je počasí, které se střídá stejně jako den a noc, jen s menší pravidelností. Můžete počítat s krásným počasím, ale i zamračenou oblohou, červánky, mrakovými „peřinami“ i pořádnou bouřkou, při které blesky srší jeden za druhým.

Podobně jako v ostatních multiplayerovkách, i zde je nutné ze začátku získat nějaké peníze. Ty získáváte zabíjením příšerek nebo za úspěšné splnění misí. Za nejjednodušší mise získáte od 100 do 200 kreditů, přičemž obyčejný hamburger zde stojí čtyřicet. To dává poměrně jasnou představu o cenových relacích – všechno je velice drahé, alespoň ze začátku. Za zabití každého tvora získáváte navíc zkušenost a po dosažení určité úrovně vám stoupne level – s postupem o další level získáte body, které následně můžete vylepšit různé dovednosti. Systém je tedy prakticky totožný s tím, který známe z Diabla 2.

Ačkoliv autoři o své hře velice často mluví jako o první masivní multiplayerovce, ve které nepotkáte žádného skřeta ani Elfa, rozdílnost není až tak velká. Hra je pochopitelně zasazena do zcela jiného prostředí, jsou zde jiné zbraně, komunikační prostředky, ale hlavní princip her je podobný jako u Asheron’s Call či Everquestu. Magickou knihu plnou kouzel tu nahrazují nanoprogramy, které přitom fungují úplně stejně jako kouzla ve výše uvedených hrách, při správném nastavení grafiky dokonce i s podobným vizuálním efektem. Podstatný rozdíl, který by tuto hru odlišoval od jiných MMG, tu tedy není. Podle úspěchů, kterých hra zatím dosáhla, to vypadá, že autoři brnkli na tu správnou notu, protože ne každému musí vyhovovat fantasy styl plný draků, skřetů a Orků, kde nejlepší zbraní je meč vyrobený s příměsí Lučnice projímavé.

Podobně jako například v Evequestu, i zde můžete některé úkony ve hře provádět prostřednictvím psaných příkazů. Můžete tak zatančit nebo např. ovládat příšerku, kterou si vytvoříte pomocí nanoprogramu a která potom bojuje spolu s vámi, nebo si jen tak zatančit. Škála pohybů je opravdu velmi široká. Hra se tím posouvá opět o kousek blíž realitě. Je zvláštní pocit, když s někým společně zabijete příšerku, načež on se vám ukloní a společně si potom zatancujete například španělské Flamengo jako oslavu společného úspěchu. Smích je samozřejmě také k dispozici, stejně tak pohyby znázorňující jezení, pití, několik druhů poškrábání se atd.

S jakýmkoliv hráčem můžete vytvořit tým, což má tu výhodu, že zkušenost potom získáváte i z jeho úspěchů, zabitých zvířat atd. Z toho plyne jasná výhoda rychleji rostoucí zkušenosti a tím pádem i levelů. Čím více lidí budete mít v týmu, tím rychleji ji budete získávat.

Budování týmů, aliancí, spolků a přátelství je jedním ze základů, na nichž je AO postavena – podobně jako např. u staršího Everquestu. Zatímco v takové Ultimě Online můžete jít na mnoho příšer samotní a máte proti nim šanci, v těchto hrách si jako jednotlivec proti velkému množství nepřátel ani neškrtnete – jsou velmi výrazně orientované na spolupráci hráčů, tzn. samotáři se zde neuplatní. Jakýmsi kompromisem mezi oběma póly je potom hra Asheron’s Call od Microsoftu.

AO byla očekávána velmi netrpělivě – do poslední fáze betatestu se mohlo zapojit všech více jak sto tisíc registrovaných dobrovolníků, kteří o účast v betatestu projevili zájem. Ani tak početné testování ovšem nezabránilo tomu, aby se do ostré hry nevloudilo několik chybiček. Proto byl třicetidenní trial po který můžete hru zkoušet bez nutnosti za ní platit měsíční poplatek ve výši 13 dolarů odložen o zhruba 14 dní (nyní už tedy běží). Nejzávažnější chyby se podařilo odstranit, ale mnoho dalších ve hře zůstalo. Z pohledu autorů je důležité rychle odstranit především ty, které mají zásadní vliv na hraní, tzn. problémy s připojením a lagy, což jsou velké prodlevy ve spojení, které způsobují problémy v pohybu a komunikaci s ostatními hráči. Hodinové odstávky z důvodu nahrávání opravných patchů a nových verzí jsou tedy zatím stále na denním pořádku. Na druhou stranu je to dobře, protože je to znamením, že na hře se neustále intenzivně pracuje a především – problémy se daří řešit. Jakmile se autoři vypořádají s tímto typem chyb (dovolím si říci, že se jim to z velké části již podařilo a hraní je tak bez větších problémů), mohou se zaměřit na další oblasti – vývoj hry a příběh, balancování hratelnosti apod.