Časopis Overclockers Australia uveřejnil dopis svého čtenáře, který poskytuje návod, jak změnit napětí jádra procesoru na jakékoli základní desce se Slotem 1. Mírné zvýšení napětí je oblíbeným podpůrným prvkem, jehož pomocí lze někdy přimět procesor, aby se nechal přetaktovat na požadovanou frekvenci. Tento článek vychází z výše uvedeného dopisu a shrnuje poznatky z několika dalších volně dostupných zdrojů. Než však začnete experimentovat s vnitřnostmi svého miláčka, mějte na paměti následující věci:
- Pokud nemáte alespoň základní vědomosti z oblasti elektrotechniky a přetaktovávání procesorů, raději se do změny napětí procesoru vůbec nepouštějte!
- Zvýšení napětí jádra má mimo jiné za následek zvýšené zahřívání procesoru, takže při používání této techniky platí více než kdy jindy: CHLADIT, CHLADIT, CHLADIT.
- Doupě přirozeně nepřejímá jakoukoli odpovědnost za to, co se s vaším počítačem po aplikaci zde uvedeného návodu stane. Sami jsme ho nevyzkoušeli. Pokud si tedy upečete procesor nebo se vám stane jiná nemilá věc, pamatujte, že jste byli na tomto místě varováni.
Nuže, jak tedy na to? Důležité je vědět, jakým způsobem základní desky, na kterých nelze hladinu napětí nastavovat, automaticky detekují napětí pro konkrétní procesor, který jsme do nich zastrčili. Je zřejmé, že informaci o správném napětí poskytuje základní desce samotný procesor – děje se tak prostřednictvím pinů VID0 – VID4. Tyto piny mohou být buď otevřené (tedy nepřipojené k ničemu) nebo uzemněné (připojené k Vss, tedy zemnícímu vodiči motherboardu). Následující tabulka udává, jaké kombinace vytvářejí příslušná napětí.
| A121
(VID4) | B119
(VID3) | A119
(VID2) | A120
(VID1) | B120
(VID0) | Napětí
[V] |
| Z | Z | O | Z | O | 1.80 |
| Z | Z | O | Z | Z | 1.85 |
| Z | Z | Z | O | O | 1.90 |
| Z | Z | Z | O | Z | 1.95 |
| Z | Z | Z | Z | O | 2.00 |
| Z | Z | Z | Z | Z | 2.05 |
| O | O | O | O | O | 0 |
| O | O | O | O | Z | 2.10 |
| O | O | O | Z | O | 2.20 |
| O | O | O | Z | Z | 2.30 |
| O | O | Z | O | O | 2.40 |
| O | O | Z | O | Z | 2.50 |
| O | O | Z | Z | O | 2.60 |
| O | O | Z | Z | Z | 2.70 |
| O | Z | O | O | O | 2.80 |
| O | Z | O | O | Z | 2.90 |
| O | Z | O | Z | O | 3.00 |
| O | Z | O | Z | Z | 3.10 |
| O | Z | Z | O | O | 3.20 |
| O | Z | Z | O | Z | 3.30 |
| O | Z | Z | Z | O | 3.40 |
| O | Z | Z | Z | Z | 3.50 |
V záhlaví tabulky je uvedeno, kde se na kontaktech procesoru nacházejí piny VID0 až VID4 – VID4 je např. kontakt č. A121, VID3 kontakt B119 atd. Písmena “A” a “B” v číslech kontaktů udávají stranu procesoru – procesory pro Slot 1 mají dvě strany označené A a B, přičemž na každé straně se nachází celkem 121 kontaktů.
Jak vytvořit z uzemněného (Z) pinu otevřený (O)? Stačí příslušný kontakt přelepit páskou, pokrýt lakem na nehty nebo jinak vhodně izolovat od kontaktu na motherboardu. Jedná se o stejnou proceduru, se kterou se přetaktovávači Celeronů již setkali, pokud byli nuceni izolovat kontakt B21, aby jejich základní deska detekovala FSB 100 MHz místo 66. Neexistuje však způsob, jak bez pájení udělat z otevřeného pinu uzemněný.
Pokud nebudeme chtít nic pájet a přidržíme se pouze izolování kontaktů přelepením nebo nalakováním, jaké hodnoty napětí můžeme vyrobit? Implicitní napětí Celeronů a Pentií II jsou 2 V – v tabulce je daná řádka modře zvýrazněna. Jediným otevřeným pinem (se kterým tedy nic nenaděláme) je VID0 – ostatní můžeme přelepovat. Snadno tedy zjistíme, že rozumná vyrobitelná vyšší napětí jsou 2,2 V a 2,4 V; zdroje na Internetu však obvykle nedoporučují překračovat hladinu 2,3 V (specifikace Intelu pro napětí jádra procesoru udávají 2,00 V ± 10 %). Jak vyplývá z tabulky, 2,2 V vyrobíme přelepením kontaktů A119, A121, a B119, zatímco 2,4 V přelepením A120, A121 a B119 (viz obrázky).
2,2 V – strana A
2,2 V – strana B
2,4 V – strana A
2,4 V – strana B
Pro ty, co se nebojí pájení a chtějí mít možnost operativního přenastavování napětí bez vytahování procesoru ze slotu a přelepování kontaktů, je zde návod, jak to zařídit.
- Přelepte všechny piny VID (tedy kontakty A119, A120, A121, B119 a B120).
- Připájejte ke všem koncovkám motherboardu, které jsou v kontaktu s jednotlivými piny VID, tenké drátky. Nejjednodušší je asi obrátit motherboard vzhůru nohama, najít správné kopečky cínu odpovídající pinům VID a připájet drátky k nim.
- Připájejte tenký drátek k jakémukoli pinu na Slotu 1, který je připojen k zemi (Vss) – autor původního článku použil A118 na druhé straně MB (viz bod 2).
- Vezměte malou sadu dvoupolohových DIP přepínačů (obdobné bývají na tiskárnách) s alespoň pěti přepínači. Každý přepínač má dvě koncovky. Propojte vzájemně koncovky na straně “ON” daných pěti přepínačů (připájejte přes ně drátek). Nakonec k těmto koncovkám připájejte uzemněný drát z bodu 3.
- Připojte drátky vedoucí od jednotlivých pinů VID ke koncovkám na “OFF” stranách daných přepínačů a zapamatujte si, který přepínač je připojen ke kterému pinu. Nyní tedy platí, že je-li určitý přepínač zapnutý (poloha ON), je příslušný pin VID uzemněn (připojen k Vss), a je-li přepínač vypnut (poloha OFF), daný pin VID je otevřen.
- Zajistěte drátky připájené ke spodní straně základní desky lepicí páskou nebo jiným vhodným způsobem.
Pokud jste postupovali správně, měli byste teď disponovat zařízením, jehož pomocí lze procesoru nastavit libovolné napětí. Na závěr znovu připomínám: běžné způsoby přetaktovávání (prosté zvýšení FSB) jsou samy o sobě poměrně bezpečné – pokud se počítač nerozběhne, stačí obvykle vrátit nastavení do původního stavu a jede se dál. Neúměrné zvyšování napětí však může být pro váš procesor skutečnou a nevratnou cestou do pekel. Platí obvyklé pravidlo: zvyšovat po nejmenších možných přírůstcích a co nejlépe chladit. Výše uvedený postup je určen pro ty, kteří velmi dobře vědí, co dělají – ostatní nechť raději pustí myšlenky na jakoukoli manipulaci s napětím jádra procesoru k vodě.
