Jaká byla prababička všech SimCity?

Pokud se vám zdá, že město, ve kterém žijete, je postaveno chaoticky, že lidé mají daleko do práce, že jsou ucpané cesty a městská hromadná komunikace je špatně vyřešená, že v případě požáru se k vám hasiči dostanou nejdříve za půl hodiny, když už bude stejně pozdě – můžete si vyzkoušet plánování výstavby města na vlastní kůži. Jednou z možností je pořídit si věc Makropulos a pak ještě vyhrávat všechny volby do městského zastupitelstva. Táto metoda má tři nevýhody- pořád vám do toho bude kdekdo mluvit, nemůžete začít úplně od začátku a také sledovat, jak roste metropole stovky let – to není to pravé ořechové. Druhou volbou je pořídit si hru SimCity.

Postavit ideální město – město snů – je utopie. Splnit všechny choutky občanů je nemožné. Nikdy se prostě všem nezavděčíte. Jeden chce mít blízko do práce, jinému vadí splodiny a raději jede do práce dále. Někdo má rád čisté prostředí, a tak preferuje jadernou elektrárnu, jiní se toho bojí a raději by elektrárnu tepelnou. Někteří raději jezdí autobusem jiní tramvají. Někteří chtějí mít poblíž stadion, jiným zase vadí jeho hluk. Všichni pak chtějí co nejnižší daně, co nejlepší silnice, co nejhustší síť policejních stanic a požárních zbrojnic, levné byty a dostatek práce. Přiblížit se takovému ideálu a nezbankrotovat – to je právě nesnadným úkolem ve hře SimCity.

Hráč dostane několik málo tisíc dolarů, kus půdy a s přáním všeho dobrého mu je řečeno, že od teď vše závisí jenom na něm. Může stavět silnice, železniční trať, parky, elektrárny, obytné, průmyslové a obchodní zóny, policejní stanice, stadiony, letiště atd. Všechny stavby je pak třeba propojit elektrickou sítí. Vše musí být dobře promyšleno, aby byli lidé spokojení a platili daně. To zajistí dostatek finančních prostředků na další rozšíření a zkvalitnění města, což zase přiláká další obyvatele a tak pořád dokola.

Peníze hýbou světem a jinak tomu není ani v SimCity. Autoři hry se koneckonců snažili o co nejvěrnější simulaci. Hráč získává finanční prostředky výběrem daní. Z těch musí platit policisty, hasiče, udržovat silnice a samozřejmě rozšiřovat město. Daně lze regulovat v rozmezí 0 až 20 procent ale všechny hodnoty nad 10% způsobují mohutný odliv obyvatel. Zajistit finanční stabilitu města je důležitým úkolem. Přeinvestování dostane město do finanční krize. Vzroste kriminalita, začnou se ničit silnice a spousta lidí odejde. Naopak příliš opatrné investice způsobí stagnaci města. K lepšímu řízení města má hráč k dispozici celou řadu grafů, map a seznam věcí, na které si lidé nejvíce stěžují. Pohodlně tak lze sledovat vývoj v čase a rozložení populace, kriminality a ceny půdy. Na mapách lze sledovat i zatížení silnic, čistotu ovzduší a pokrytí požárními zbrojnicemi. Hru stěžují nejrůznější katastrofy jako požáry, zemětřesení, hurikány, pády letadel, povodně, útoky příšer (ne nepodobných Godzille) a podobně. Ty lze naštěstí vypnout a věnovat se pouze výstavbě. Kromě klasické hry je možno zvolit si i jeden ze scénářů. Ty zahrnují časově omezené úkoly jako snížení kriminality, obnovu města po bombardování, povodni či výbuchu jaderné elektrárny.

Grafika a i další prvky technického zpracování byly navrženy tak, aby vyhovovaly možnostem počítačů v době vzniku hry a tedy i možnostem ZX Spectra. Tím chci eufemisticky naznačit jediné, a sice to, že se vám hra z „audiovizuálního“ hlediska asi příliš líbit nebude. Naštěstí to ale u strategii není nejdůležitějším prvkem. Ovládání myší na PC je relativně dobré, joystickem na ZX Spectru už tak příjemné není. Všechno to má jednu příjemnou vlastnost. Dnešní počítače dokážou totiž provádět simulaci s ohromující rychlostí několika let v simulovaném světě během vteřiny.

Pokud máte chuť si zahrát nějakou budovatelskou strategii a nechce se vám hrát mnohem více komplikovaný druhý díl (SimCity 2000) je tato hra pro vás ideální. Hra je opravdu velmi chytlavá i v dnešní době. Sám jsem se o tom přesvědčil, když jsem se vzpamatoval po několika hodinách hry, když jsem si říkal, že jenom udělám obrázky.