Journey to the Savage Planet: sci-fi šílenost, která baví | Recenze

Je to jako pohádka. Alex Hitchinson, uznávaný herní vývojář podepsaný například pod tituly jako Far Cry 4 nebo Assassin's Creed, opustil před několika lety vyhlášený Ubisoft, aby následně s několika kolegy založil své vlastní nezávislé studio s názvem Typhoon Studios. Během The Game Awards 2018 byl následně oznámen nově vznikající projekt pojmenovaný Journey to the Savage Planet, který tak odstartoval první opravdový počin nově vybudovaného týmu.

Journey to the Savage Planet v sobě kombinuje prvky více herních žánrů

Týmu, který sice neoplývá velkým počtem zaměstnanců ani finančních prostředků, díky zkušenostem jednotlivých členů však rozhodně neskrývá své ambice. Jejich nový projekt byl sice během vývoje skryt oku mainstreamového hráče a neprovázela ho výraznější marketingová kampaň, i tak jsme se v redakci hodně těšili.

Žánrový mix

Journey To The Savage Planet je svěžím multižánrovým mixem, který se nebojí překročit uměle nastavené hranice. V jádru se titul prezentuje jako akční sci-fi adventura, po několika minutách hraní ovšem začíná odhazovat krutě svazující otěže a ukazuje se jako mnohem komplexnější, než by se na první pohled mohlo zdát.

Grafické ztvárnění dá jistě vzpomenout na titul No Man's Sky

Herní příběh se točí okolo nového rekruta společnosti Kindred Aerospace, který je vyslán na zatím neprobádanou planetu AR-Y 26. Primární úkoly jsou přitom víceméně obvyklé: průzkum, sběr vzorků, identifikace nových forem života, probádání možnosti případné kolonizace či snad navázání spojení s novou formou inteligence. Tato myšlenka se dostává do popředí zejména díky zachycení záhadného signálu z ještě záhadnější věže nacházející se na AR-Y 26.

Je pravda, že příběh možná není ve své podstatě zrovna nejoriginálnější, připravuje však úrodnou půdu pro dobrodružství, které lze na planetě zažít. Je to právě klišovitý a nepříliš svazující základní příběh, který vývojářům umožnil vytvořit relativně zábavný koncept plný neotřelých nápadů.

Herní svět není velký, nabízí ale mnoho míst k průzkumu

AR-Y 26 není nikterak velká planeta, herní svět tedy svou velikostí rozhodně neohromí. Vývojáři dle vlastních slov vsadili spíše na propracovanost, než obrovskou herní mapu plnou prázdných míst. Ve finále se tak se svým rekrutem pohybujeme po poměrně malém světě, který postupně propojíme jednotlivými teleporty. Menší rozloha je však nahrazena pestrým prostředím, které láká k postupnému objevování. Zmínit musíme důraz na vertikální level design. AR-Y 26 není jen obyčejnou plackou, ale lze prozkoumávat také jeskyně, doly či hory. Připravte se tedy na časté skákání, létání, ale také pády.

Tak trochu jiný survival

Ne všechna místa jsou zpřístupněna od začátku, pozvolné dávkování ovšem celému konceptu maximálně sluší. Journey to the Savage Planet není jen akční adventurou, ale především survival titulem nejen s RPG prvky. Nejedná se ale o klasický survival v sandboxovém smyslu, neboť úkoly a herní náplň je vždy pevně dána. Lze se zaměřit na průzkum, prim ovšem hraje pevně nalinkovaný scénář. Ani tak se ovšem nevyhneme zdlouhavému bloudění po nehostinné planetě.

Po probuzení na své mateřské lodi jste lehce zranitelným a bídně vybaveným rekrutem, který si musí vše zajistit sám. Postupně budete prozkoumávat prostředí, shromažďovat suroviny a učit se novým věcem, které usnadní vaše přežití na ne zrovna přátelské planetě. Za získané materiály lze prostřednictvím 3D tiskárny vyrábět nejrůznější hračičky jako jsou pistole, hák, či oblek umožňující delší skoky. Ostatně 3D tiskárna je opravdu hodně povedená alternativa klasických pracovních stolů. Zde dále můžete vylepšovat své schopnosti, upgradovat apod.

Výraznou složkou hry jsou akční pasáže

Mateřská loď se stává hlavním centrem celého putování, místem, kam se budete vždy rádi vracet. Tato základna zároveň slouží jako primární teleport a klonovací zařízení zároveň. Po každé smrti se tak znovu objevíte zde. Prostřednictvím jednotlivých teleportů se můžete následně snadno přemístit na požadované místo. Jedná se o celkem logický koncept, ve finále ovšem tak trochu otravný. Hráč totiž musí vždy absolvovat dva, byť naštěstí krátké loadingy. Mnohem efektivnější by byl respawn u nejbližšího možného teleportu.

Humor? Přejde...

Na Journey to the Savage Planet je nejzajímavější celkové pojetí hratelnosti, které se nebojí kombinovat naprosto odlišné přístupy a nálady. Na jedné straně je pro hru typický skvělý humor na hranici parodie podobných sci-fi projektů, na straně druhé tu máme docela překvapivé hardcore prvky v oblasti hratelnosti. Po každé smrti je tak nutné vrátit se na místo skonání a posbírat veškeré suroviny, které do té doby nebyly uložené na základně. Navíc je třeba zmínit, že i obtížnost je na survival titul nastavená poměrně vysoko.

Některé pohledy skutečně zahřejí na duši

Rozhodně se nejedná o klasický hardcore, každopádně smrt číhá na každém rohu. Zejména potom v podobě minibossů či klasických bossů. Ti patří mezi nápadité a poměrně zdařilé, přestože jich ve hře není tolik. Připravte se ale rozhodně na poměrně časté umírání, a to především v úvodních pasážích hry, tedy do doby, než si zvyknete na trochu krkolomné ovládání a upgradujete vlastní vybavení. Samozřejmostí je také celkem pochopitelný respawn nepřátel či klasické, někdy otravné dobíhání na místo činu po vlastní smrti. Zejména u boss fightů se jedná o nepříjemnou záležitost.

Humor a vtip není vývojářům  rozhodně cizí

Klíčovým prvkem hry, jak jsme již naznačili, je průzkum herního světa. Ten vyniká zejména ve své pestrosti i celkovému designu. AR-Y 26 překypuje životem, na každém rohu vás tak bude udivovat často bizarní fauna i flora. Pestrost se však neprojevuje pouze ve vizuálu. Některé formy života jsou neutrální, jiné útočí v případě ohrožení, některé ihned po uzření nepřítele. Existují však i druhy, které jsou prospěšné.

Některé rostliny léčí, jiné lze použít jako granát, trampolínu nebo například baterku. Vývojáři se vytáhli se skutečně zábavným a pestrým světem, který je na jedné straně šílený, zároveň ale celkem uvěřitelný. Průzkum není nikterak automatickou záležitostí, vyžaduje určitou míru strategie a především logického uvažování a trpělivosti. Bez využití vybavení či interakce s prostředím se dále nepohnete.

Podoba je jen zdánlivá

Po grafické stránce jistě nelze popřít velkou podobnost s tematicky blízkým titulem No Man's Sky vývojářského týmu Hello Games. Podobnosti můžeme najít jak v podobné stylizaci, tak samotném level designu. Prim hraje pestrá barevnost a vysoký kontrast.  Nebudeme si nic nalhávat, v určitých chvílích je skutečně obtížné obě hry po vizuálně estetické stránce odlišit. Jde však pouze o dojem, po herní stránce jde o naprosto odlišné kousky.

Celkový dojem bohužel kazí slabší gun-play či neohrabané ovládání

Tam, kde No Man's Sky tlačí na tuhý survival a realističnost se Journey to the Savage Planet soustředí na odlehčenost a vtip. Zároveň je prvotina Typhoon Studios mnohem akčnější, sevřenější a osobnější. Klíčový je především kompromis mezi zábavnou a komplexní hratelností. A hlavně, hra od první chvíle nabízí to, co vývojáři slibovali, což se u No Man's Sky rozhodně nestalo. To platí jak o obsahu hry, tak o jejím technickém stavu.

Pro milovníky krásných snímků je k dispozici také foto režim, ovšem v hodně osekané až ostudné podobě. Pohledné záběry sice lze pořídit, možností je ale opravdu málo, což je speciálně u takto zaměřené hry na pováženou.

A rozhodně se nejedná o jedinou slabší stránku dobrodružství na AR-Y 26. Celkovou hratelnost totiž kazí poměrně krkolomné a nepřesné ovládání či otřesný gun-play. Přestože jde o survival, bez střílení se na této nehostinné planetě zkrátka neobejdete. Střelba je naneštěstí křečovitá, neohrabaná, frustrující a mnohdy indikátorem počátku smrti a následného respawnu zpět na loď.

Podobně nepohodlné a neintuitivní je někdy i plnění jednotlivých úkolů. Hra bohužel není vždy schopná jasně definovat, co je třeba udělat. Do jisté míry může jít o záměr vývojářů, každopádně vzhledem k absenci herní mapy, a díky tak trochu bláznivému hernímu konceptu čas od času dospějete do momentu, kdy se nebudete moci hnout z místa, což zbytečně narušuje jinak celkem svižnou hratelnost. Co však oceňujeme a na co nelze zapomínat je možnost kooperace, která tak může mírnit občasné pocity izolace a osamělosti na AR-Y 26.