Jump Force: kolize světů (recenze)

Pro většinu fanoušků japonských příběhů je Jump Force opravdu velkým lákadlem. Spojuje se v něm celá řada světů ze sérií Dragon Ball, Naruto nebo třeba One Piece. Samozřejmě jich je víc, ale tyto 3 jsou ve všech propagačních materiálech tlačeny do popředí. Na konceptu, kdy všechny známé postavy hodíte do jedné hry a necháte je, aby se mydlily mezi sebou, se na první pohled nemůže nic moc pokazit. Bohužel to ale s Jump Force nedopadlo tak, jak jsem si představoval.  

Na začátku hry jste přímo hozeni do chvíle, kdy už jsou světy propojené a většina světa zruinovaná. Hlavní roli tady nemá žádná ze známých postav, ale váš vlastní avatar, kterého si můžete upravit ku obrazu svému. Systém tvorby postavy je velmi podobný hře Naruto to Boruto: Shinobi Striker. Z prvků ostatních postav si zkrátka sestavíte svoji vlastní, přičemž můžete různě měnit barvy. V průběhu hraní se pak dostanete k různorodým oblekům. Třeba takový plášť Hokageho z Naruta jistě potěší.  

Postav je hodně, u některých se ale zpracování prostě nepovedlo

Poté, co jste uvedeni do zápletky, se seznamujete s dalšími postavami. Hned na to přichází rozhodnutí, ke které ze tří částí týmu Jump Force se přidáte. Vedou je Goku, Luffy a Naruto a každá z postav je zaměřená na trochu odlišné mise. Podle vašeho výběru se tedy lehce může měnit průběh hry, ale výsledné události zůstávají pořád stejné. Ze začátku ale na základně najdete jen zlomek postav. Abyste do party dostali i ostatní, musíte plnit mise.

Jelikož je Jump Force v základu obyčejná bojovka, tak to vždy doprovází pár soubojových sekvencí a máte nového člena v týmu. Nejde ale jen o porážky záporáků. Některé hrdiny má pod kontrolou hlavní padouch Kane, který chce Zemi zničit a obnovit ji tak, aby odpovídala jeho představám. Do konfliktu se tak dostanete třeba s Vegetou nebo Gaarou, i když by měli být na vaší straně od samotného začátku.  

Samotné souboje jsou tou nejlepší částí celé hry. Celkově se systém velmi podobá tomu ze série Naruto Shippuden Ultimate Ninja Storm, který patří mezi mé nejoblíbenější. Pohybujete se v pěkných 3D arénách, kde stojíte v boji jeden na jednoho. Krom klasického mlácení, blokování a uhýbání můžete samozřejmě používat speciální útoky spotřebovávající energii, která funguje stejně jako čakra. Přímo v akci se ale také můžete prohazovat s dalšími postavami. Většinou jdete do boje ve tříčlenném týmu a krom podpory vás může další postava rovnou vystřídat. Celá trojice má ale pouze jeden ukazatel života, takže i když už máte na kahánku, tak vám výměna nepomůže. Občas si ale v rámci jedné mise musíte vystačit s dvojicí bojovníků. 

Tímto způsobem se velmi dobře dají navazovat komba. Celkově je soubojový systém přístupný, ale pokud se budete chtít probojovat výš v celosvětových žebříčcích v online bitvách, budete se do něj muset ponořit o něco víc než klasický hráč. Ostatně, podobně je to i s ostatními kompetitivními hrami.  

Celkově ve hře najdete 40 postav, přičemž jejich styl boje se vzájemně docela podobá. Samozřejmě, že každá nich má jiné schopnosti, které je rozlišují, ale základy jsou téměř totožné. Schopnosti vámi vytvořené postavy se pak odvíjí od toho, do jakého týmu se přidáte. Goku vám dá do vínku Kamehamehu, zatímco u Naruta ovládnete Rasengan.  

Tímhle to ale pro vývojáře nekončí. Nabídka postav se ještě bude následně rozšiřovat skrze DLC přídavky. Zatím nevíme, kolik jich bude a co přesně budou obsahovat, ale o jejich existenci už není pochyb.  

Na screenech vypadá Jump Force dobře, v pohybu mu to ale nesluší

Do této chvíle Jump Force nezní vůbec špatně, že? Teď se ale dostáváme k největšímu kamenu úrazu, který moje nadšení srazil téměř na bod mrazu. Už při představení se mi moc nezamlouvalo, jaký grafický styl vývojáři pro tento titul zvolili. Odůvodňovali to tím, že se děj odehrává na Zemi, tak chtějí i grafiku mít alespoň lehce realistickou. Osobně jsem spíše fanouškem přístupu a la Dragon Ball FighterZ, ale podobný styl by se ještě dal překousnout. Horší je to ale s animacemi. Něco tak špatného jsem ve velké hře už dlouho neviděl. Pohyby postav občas vůbec nesedí s tím, co se v cut-scénách děje a když náhodou ano, tak působí, jak kdyby je dělal naprostý amatér. Postavy navíc mají skoro ve všech případech jeden a ten samý výraz ve tváři. Je tedy jedno, o čem Glover, který celé Jump Force vede, mluví, v obličeji se stále tváří stejně.  

V soubojích si toho sice moc všímat nebudete, ale příběh neustále doprovází filmečky, na které opravdu není radost koukat. Co se zpracování jednotlivých postav týče, tak je to případ od případu. Mezi mé favority patří například Son Goku nebo Roronoa Zoro, kteří byli do hry převedeni výborně a celé to ještě podtrhují hlasy dabérů, které můžete znát z anime adaptací. Takový Naruto se ale zase tolik nepovedl. Sasuke zase v některých scénách vypadá, jako kdyby se každým okem díval na jinou světovou stranu. Je to tedy docela loterie, jestli na tom bude dobře zrovna váš oblíbenec.  

Svoji postavu si můžete upravit podle svého gusta

Každá postava má pak svůj vlastní level, který se jí zvyšuje za splněné mise. Na hru to ale nemá moc velký vliv. Je to znatelné jen u nepovinných misí, kde na nižších levelech budete do nepřátel mlátit o chvíli déle a oni vám zase jedním úderem dají větší nakládačku. 

Mezi souboji se pohybujete na základně Jump Force, ve které se propojují všechny světy. Celkově je ale dost nevyužitá. Podobně jako v Naruto to Boruto funguje jako velký hub pro hráče, ale je zbytečně velká. Většina prostor zeje prázdnotou a dostanete se do nich jen proto, že zrovna nevíte, kde si máte vyzvednout novou misi.  

Než se pak vůbec dostanete do boje, tak se musíte prokousat skrz načítací obrazovky. Zatímco velkým hrám s otevřeným světem stačí jedno načítání při spuštění hry, tak od přijetí mise do samotného startu boje není výjimkou, že si projdete čtyřmi loadingy. Naštěstí alespoň netrvají dlouho. 

Pokud se chystáte hrát na PC, tak se rozhodně obrňte trpělivostí. Port Jump Force totiž patří mezi ty horší. Než se vůbec dostanete ke grafickému nastavení na začátku hry, může to trvat klidně 15 minut. Hra navíc ani nemá ukazatele pro klávesnici, takže vám u tutoriálů vyskakují pouze ikony pro ovladač. Po chvíli trápení to naštěstí už není problém, ale gamepad je v tomhle případě samozřejmostí.