PC | Téma

Kde je ta doba, kdy v počítačových hrách hráli herci – část 2. (téma)

Každý vývojář se dnes snaží ohromit vizuální dokonalostí. Často za cenu herních ústupků. Přitom již před 15 lety hry šokovaly svým vzhledem.
Kapitoly článku

The Fear

Když jsem u těch hororů, nedá mi nezmínit The Fear od japonského Enixu pro PS2. Ne, nejde o známou střílečku, ale brutální adventuru japonské výroby. Skupina mládeže (půvabné japonské školačky) vstoupí do tajemného domu (jak jinak než strašidelného), samozřejmě jde o mix filmu a počítačové grafiky. Roztomilá brutalita, video napoví. Pro mě utrpení, že hra nevyšla v Evropě.


 

Teď trochu sklouznu po časové ose zpátky ke hrám jiného druhu, které se snažily oslnit grafickou podobou i bez herců, ačkoliv se jim to na rozdíl výše jmenovaných příliš nedařilo. Jako dva exempláře tu máme sci-fi akci CyberWar a puzzle adventuru 11th Hour. Technika byla prostá. Kašleme na volný pohyb, vše předrenderujeme do naprosto úžasné grafiky a hráči dáme minimum volby.

CyberWar

CyberWar bylo pokračování podobně zpracovaného Trávníkáře. Tedy de facto onrailovka, kde jste mohli na pohyb a vlastní iniciativu zapomenout. Pravda, vizuální stránka byla efektní. Hlavní hrdina byl přeměněný na program, aby chytil zloducha v kyberprostoru. Grafici se vyřádili, tehdejší počítače jely naplno, aby vytvořily filmečky z bizarního světa. Bohužel jen filmečky. Celkem nutno smeknout, byly efektní. Zvláště když jste něco zkazili a propadli se do kyberpekla, blízko rudé věže, po níž lezli podivní pavouci, místa, kde tekla řeka kyberkrve atd. Leč hra spočívala jen v takových úkolech jako změnit se v člověkoletadlo a při letu, který obstarávalo CGI video v chodbě, jste museli v určitou chviličku stisknout tlačítko. Když to bylo včas, video pokračovalo správně tak, že jste letěli dál. Když jste zmáčkli o zlomek dříve či později, pustilo se bleskem jiné, prásk do stěny a peklo čeká. Takových úkolů tu bylo víc, ale v důsledku zase dost málo, takže hra byla neskutečně krátká a mimo úžasu z vizuální podoby dost k ničemu. Ale vypadalo to perfektně, to zase ano. Hra vyšla v roce 1994.


 

11th Hour

Všechno uzavřu hrou 11th Hour, pokračováním 7th Guest. Strašidelné domy frčely a vývojáři této hry vytvořili na počítačích nádherně vypadající dům. Fakt skvělý, a vy jste se v něm dívali z pohledu vlastních očí. Pokud jste někam chtěli jít, ukázali jste tam myší a spustilo se počítačem vytvořené video podobně jako v CyberWar. Ale tady to nebylo na postřeh. Jen jste chodili po domě a hledali puzzle a hádanky, které měly vyřešit tajemství domu, okolo kterého se odehrály bizarní vraždy a v němž zmizela i vaše přítelkyně. No, nakonec i vy. Jenže díky předpočítaným lokacím jste si nemohli přesně určit, kam chcete jít, hra vás dovedla jen tam, kam chtěla. Právě proto, že byla sestavená z množství počítačových videí. Díky nim to vypadalo opravdu luxusně i v roce 1995. Oproti CyberWar si v ní zahrálo i pár herců, ale ne přímo v ní, ale ve filmových vsuvkách.


 

Procházka končí, pokud se chcete mrknout na obě Phantasmagorie či příběhy Texe Murphyho, za pár šupů si je můžete stáhnout na gog.com, jsou tam upravené pro spuštění na XP i Vistách. Jinak vítejte na ebayi. Co bylo nejlepší? Těžko říct. Mě díky neuvěřitelné vizuální stránce nejvíce oslovil The Daedalus Encounter. Opravdu jen málo filmů dokáže tak mistrovsky udělat zcela cizí mimozemskou realitu, jako tahle hra.

Kapitoly článku

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,