Když se chcete bát: strach a napětí v počítačových hrách (2. část)

Čas od času má člověk chuť ponořit se do sídla pekelných sil, fantomů a démonických stvoření, aby opět a znovu poznal, že upocený vedoucí opravdu není tou nejhrozivější bytostí široko daleko. Na televizních kanálech jako vždy nic podobného nepořídí, do videopůjčovny daleko, na čtení filmových recenzí nemá čas a kniha není k nalezení. Jak z celé této situace co nejrychleji ven?

Zahrajte si matku všeho násilí, zahrajte si hororovou hru! Zřejmě jen málokterý hráč bude prost vlastnictví stříbrné placičky s vylisovaným hororovým titulem, možná i na pevném disku se nějaká ta zatoulaná složka nalezne.

Abyste nemuseli vzpomínáním na mrazivé zážitky herní zábavy strávit celé odpoledne, nabízíme vám druhou část speciálního přehledu o počítačových hrách vzbuzujících napětí, za přivírání očí obavy, strach, a kde citoslovce „baf“ a „bububu“ obvykle doprovází i nějaké to vyhřeznutí střev. Jen málokterá hororová hra se dnes obejde bez explicitně předváděného násilí. Krize? Ale kdeže. Tentokrát přitvrdíme.

Série F.E.A.R.

Také pookřejete v situacích, kdy jsou příslušníci speciálních jednotek koseni zástupcem temnoty a jedině vy můžete tomuto masakru učinit přítrž? V případě prvotiny této série měl být příslovečný hřebík udeřen přímo na hlavičku. Brutální střílečka s hororovými prvky a řadou spektakulárních scén předznamenala příchod hotového požehnání pro všechny hráče, kteří se nehodlají se silami zla vypořádat kouzly anebo se adventurně „zacyklit“ na sofistikovaném řešení vyvstalého problému.

fear.jpg

Propojení efektní střelby s prvky bojového umění v prostředí hráčem řízené famózní destrukce slibovalo hodně. Jedno je dnes jisté, ploužící se vlasatá holčička už nikoho nevyděsí…notně opotřebovaný hlavní strašák této hry se svému zenitu přiblížil spolu s první hollywoodskou adaptací japonského filmu Kruh. Dnes už tedy podobná děvčátka „nefrčí“, avšak v době vydání prvního dílu F.E.A.R. od studia Monolith zcela jistě ano.

A když „nezabralo“ děvčátko jménem Alma, nutili vás vývojáři okusovat si palce i z jiných příčin. Přeludy a rozkládající se vojáci v šedém světě klaustrofobních koridorů, nedostatek munice a nutnost kvůli jejímu zisku lámat vaz třeba i holýma rukama, to vše podtrhovalo živočišný střih brutální FPS. První díl hráči jasně naznačoval, že je na vše sám a situace bude už jen a jen horší. Na každý pád lze hraní jedničky přirovnat k vašemu prvnímu skoku z hřmícího splavu – napadá vás snad lepší kombinace strachu a adrenalinu?

fear-1 (1).jpg fear-2.jpg

Druhý díl s podtitulem Project Origin přenesl těžiště bojů také do rozsáhlejších exteriérů a přišel o značnou část pocitu strachu a nejistoty. Naproti tomu přinesl fantasmagorickou rovinu protínající ještě více okázalou FPS. F.E.A.R. 3 nabídl poměrně zajímavý systém odměn, hordy nepřátel a další desítky halucinací, jen ten vtíravý strach o holý život tam už budete hledat marně. Jinými slovy, kde syrovější jednička šetřila, jsou dvojka a trojka ještě více paranormální, bizarní a „cool“.

A je na každém z hráčů, zda-li tomu bude pozitivně nakloněn. Když jste se v jedničce snažili hrůzyplný moment rychle vytlouci z hlavy, v pokračování si pro „pokochání“ daný okamžik nahrajete znovu. Náš tip zde v hororovém speciálu hodný doporučení je tedy první díl, který by se dal s trochou autorského fištrónu popsat jako průsečík Doom 3 a titulů Silent Hill. A to zní velice slibně, nemyslíte?

fear-3.jpg

Pokud byste si rádi herně oživili vzpomínky na tituly série F.E.A.R. a ještě váháte, pokuste se zapátrat po oficiálních trailerech k prvnímu dílu. Třeba se pro vás stanou rozhodným hybatelem pro ponor do hry. První díl vyšel pro PC v roce 2005, datadisky F.E.A.R. Extraction Point v roce 2006 a F.E.A.R. Perseus Mandate v roce 2007. Na konzolích se jednička objevila o jeden, resp. vč. datadisků o dva roky později.

Dvojka pro PC, PlayStation 3 a Xbox360 si odbyla premiéru v roce 2009, F.E.A.R. 3 pro PC a konzole se na trhu objevil v roce 2011. A víte co? Výše uvedené ignorujte a rovnou si zahrajte omračující jedničku!

Left 4 Dead a Left 4 Dead 2

Zpočátku může tato (převážně) týmová FPS vyvolávat dojem, že se jedná o recesistickou parodii na všechny americké zombie filmy, abyste záhy pochopili, že si z uvedených bere to nejlepší a vlastní děsuplné přidává. Left 4 Dead není nic pro ty, kdož se v letních měsících bojí chodit okolo kukuřičného pole nebo jsou zatěžko s návštěvou oprýskaných brownfieldů. Stejně jako série The Walking Dead má i Left 4 Dead základy v komiksových sešitech, na rozdíl například od (rovněž zajímavé) hry Land of the Dead: Road to Fiddler's Green z roku 2005, jež pro změnu vycházela z Romerova filmu Land of the Dead.

Left-4-Dead.jpg

Oba dva díly L4D přestavují pouť, pouť o přežití, kde vám na záda dýchá přesila zombies a částečný pocit bezpečí přináší pouze přestávka v improvizovaně opevněných budovách. Nezřídka kdy si však i tyto nově vydobyté pozice budete muset znovu tvrdě ubránit. Hráč má tak celou dobu svíravý pocit, že je nucen prostřílet se tlícím zlem, aby uprchl před zlem ještě horším.

Atmosféru brzké zkázy dotváří přítomnost odporných infikovaných, kterým již nyní patři svět. Jejich akcelerovaná genetická mutace dala vzniknout množství podivných bytostí, které vynikají adaptací na nově panující podmínky, mnohdy se kolem takových raději kradmo proplížíte, než abyste pokoušeli jejich momentální rozmary. Až vzduch prosytí sonorní dusot tanka, zaslechnete tklivý vzlykot čarodějnice nebo sípavé zachrmlání kuřáka, nebude vám právě do zpěvu. Společně s drápy infikovaných vám pod kůži vjede také charakteristicky pochmurný hudební doprovod.

3340.jpg

Paradoxním faktem zůstává, že hromadná řež, která ve spoustě her s hororovou tématikou působí rušivě až nemístě, je v Left 4 Dead provedena coby náhodný hromadný náběh snad celé divize infikovaných, hráč je tedy touto tupou agresivní masou doslova paralyzován a zuby nehty „odvařuje“ jeden zásobník za druhým. A je to skvělé. Když se nemotorné a letargické stvoření promění v hbitého lovce, nestačí jen zostřit smysly. Přitvrďte palbu!

Druhý díl Left 4 Dead je mistrnou ukázkou opravdového technického zlepšení při zachování skvělého jádra hry a její atmosféry. Praktickou nevyčerpatelnost potenciálu dvojici her L4D propůjčuje strukturování na několik kampaní a herních módů, tedy pekelná variabilita, díky které si budete boj o přežití vychutnávat znovu a znovu.

l4d2.jpg

Ještě větší slastí bude dilogie Left for Dead pro příznivce multiplayerových klání, kde si v případě L4D naleznete řadu nových česky hovořících spolubojovníků. Hra Left 4 Dead vyšla v roce 2008 pro PC a Xbox360, druhý díl Left 4 Dead 2 byl vydán pro PC a Xbox360 v roce 2009, přičemž k této hře jsou k dispozici dvě DLC, The Passing a The Sacrifice. Nekonečná zábava strašením!

Nocturne

Nocturne? Že vám tato kujónská přesmyčka v názvu, potažmo titul samotný nic neříká? A co Bloodrayne? Přihořívá? Ano. Stvořitelé dhampírky Rayne, Terminal Reality, jsou zopovědní také za zrod akční adventury Nocturne, která se řadí mezi „must have“ tituly hororové staré školy. Tedy „must have“ za předpokladu, že Nocturne vůbec „anyone does know“.

nocturne.jpg

Aby byl odhrnut závoj tajemství této takřka zapomenuté hry, musíme začít opět u Bloodrayne. Nocturne je v podstatě jejím příběhovým prequelem, a nejen že navštívíte stejné lokace, ale také se seznámíte přímo s hrdinkou upírské dilogie v roli NPC. A též budete o poznání více vystrašení, než při hraní Bloodrayne…a ten štramák v hlavní roli!

Důvodů, proč si Nocturne zahrát, je ještě mnohem více. Děj hry je zasazen do 20. let minulého století, což na sebe váže i přítomnost tehdejších postav formujících USA, do ruky se vám bohudík dostane dobový arzenál palných zbraní. A aby nezůstalo u bloumání po jediném zapadákově jako například v ohledu žánrového a historického zasazení obdobné hře Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth, podíváte se v Nocturne nejen do velkých měst Spojených států, ale také například do Německa.

nocturne-─Ť.jpg nocturne-1.jpg

Kdo si myslí, že je Nocturne pouze interiérovou hrou, jakýmsi dungeonem z 20. let, bude příjemně překvapen, že tomu tak není. Hra vyšla pro PC v roce 1999. Už si vzpomínáte? Stále nic?

Nosferatu: Wrath of Malachi

Láká vás hra, kterou již v době vydání halil poněkud archaický grafický kabátek? Láká vás hra, která jako novopečený provazochodec snaživě překračovala hlubokou propast „béčkové“ tvorby? Láká vás hra, jejíž děj se po celý průběh odehrává v tmavých chodbách rumunského hradu? A máte rádi upíry? Zahrajte si titul Nosferatu: Wrath of Malachi. Přejeme vám dobrou noc!

nosferatu-wrath-of-malachi (1).jpg

Můžete se spolehnout jako na kamennou zeď, že vás Nosferatu: Wrath of Malachi pořádně vyděsí. Ponuré chodby a podzemí hradu kdesi v Karpatech roku 1912 budou buďto vaším hrobem, nebo startem upírské hororové jízdy.

Vhodně gradující soundtrack, poměrně uspokojivá hra světla a stínu i hranatí, trhavě animovaní nepřátelé tvoří nervy drásající mix s relativně slušnou herní dobou. Hra Nosferatu: Wrath of Malachi spatřila světlo světa v roce 2004 ve verzi pro PC. V zásadě jde o takový střídmější Clive Barker´s: Undying pro všechny zapálené kasteology a kastelány.

Outlast

A začíná přituhovat. Cloumá s vámi děs už při pohledu na screenshoty samotné? No ovšem, a o to tu jde. Outlast je především horor, akce a příběh jsou vykřikovány až z druhé řady sálu. Kdyby i hratelnost Outlast držela prapor ve stejné výšce, jako se jí to daří po stránce ustrašení hráče k smrti, bylo by zřejmě nutné nerespektovat abecední pořádek a přemístit Outlast přímo na čelní pozici. Nicméně…první cca hodina hry by si opravdu zasloužila vynést na pomyslný piedestal herních hororů.

outlast (1).jpg

I přesto, že si hra neudrží „drajv“ po celou dobu hraní, již samotná kratinká synopse nažene hrůzu. V kůži investigativního novináře Milese Upshura vyrazíte na průzkum rozsáhlého opuštěného sanatoria. Zasazení Outlast (v překladu „přežít“, „přestát“) do rozpadající se budovy léčebny posiluje výborná grafická stránka hry, která, to kvůli absenci hlavního hrdiny - megazabijáka, ctí heslo uteč, nebo se ukryj… Uteč, nebo se ukryj. Hm…

outlast (2).jpg outlast (3).jpg outlast.jpg

Koho při prvním zhlédnutí španělského filmového hororu Rec z roku 2007 zcela odrovnala závěrečná scéna, měl by se Outlast raději vyhnout obloukem. A vy ostatní – utíkejte o život! Počítačová hra Outlast vyšla pro PC v roce 2013, na herní konzoli PlayStation 4 by se měla dostat v prvním čtvrtletí tohoto roku – je třeba dodávat, že některé bojácné televizory pro jistotu raději předem „vyhodí“ jistič?

Série Resident Evil

Série Resident Evil představuje akční pilíř portfolia japonského vydavatelského gigantu Capcom. Je ukázkou maximální výtěžnosti jedné ságy, kterou se vydavatel rozhodl natáhnout a naplátkovat na neuvěřitelných 24 (!) samostatných titulů (včetně reedic) pro nejrůznější platformy. Jednou se o Resident Evil napsalo, že její řady zažívají obdobný přírůstek jako bangladéšská rodina. Resident Evil také názorně reprezentuje úměru, že čím je hra komerčně úspěšnější, tím více se z ní vytrácí hororové jádro a tím větší je naopak příklon k bezhlavé akci, šermování kdečím a orientaci na efektnost.

resident-evil-2.jpg

Na každý pád však Resident Evil zůstává jednou z mála japonských herních řad, která podobně jako Silent Hill níže vybrnkává na struny tóny srozumitelné také evropským hráčům. Tady nejde o manga šílenost a naddimenzované oči hrdinů nebo o žluté upištěné postavičky halucinogenních zvířecích rysů, Resident Evil je o… Ne, nemějte obavy, autor článku není natolik naivní nebo bláhový, než aby si myslel, že to nevíte. Snad jen pro oživení paměti zopakujme, že se prvotina Resident Evil vůbec poprvé dostala do spárů hráčových v roce 1996.

resident-evil-5.jpg resident-evil-6.jpg

Stejně jako série Silent Hill se i Resident Evil stal na poli počítačové zábavy hitem příliš úspěšným, aby byla takto slibná látka přehlédnuta producenty hollywoodských filmových studií – o masovou popularitu tak bylo dobře postaráno. Dřívější tituly Resident Evil vycházely pro širokou paletu platforem, přičemž majitelé konzole PlayStation všech generací jsou ve značné výhodě oproti vlastníkům herního zařízení Xbox. Na PC si zahrajete 10 z celkového počtu v rámci série vydaných her. Takto úspěšné lavině her si žádný vydavatel nedovolí zatarasit cestu. Jen by to chtělo více hororu. Prosím.

Série Silent Hill

Pohasínající hvězda. Alespoň na PC, kam se poslední hororový výtvor od japonského vydavatele Konami dostal naposledy v roce 2008. Bohužel. O poznání lepší situace panuje v univerzu konzolového hraní, kde si na nedostatek přírůstků série nemohou fanoušci stěžovat. Tituly Silent Hill (lecjaký hráč je stále zaměňuje s názvem ponorkového simulátoru Silent Hunter) měly vždy schopnost dostat se hráčům pod kůži, aby se tito po dohrání bez úspěchu snažili vydrhnout ze sebe všechen hnus a špínu, které v posledních hodinách viděli a zažili.

silent-hill-3.jpg

Název světí zážitek, herní Silent Hill je pojem. Horor je jen psychologie odpudivých scén, jak už nám tvůrci řadu let dokazují, a proto již před počátkem hraní víte, že to bude ošklivé, hodně ošklivé a hodně děsivé. Kde je i krev v porovnání se zbytkem „výzdoby“ pouhá decentní dekorace, kde se ozývají paskřivné zvuky, obskurní úpění a okolní hnus přivádí některé hráče na práh žaludeční nevolnosti… Není žádnou hanbou bát se hrát Silent Hill v nočních hodinách.

Zajímavostí je, že za osmým dílem Silent Hill: Downpour stojí vývojářský tým Vatra Games, sestavený mj. z bývalých pracovníků zaniknuvších samostatných studií Illusion Softworks a Pterodon. Nemá význam analyzovat sérii Silent Hill v celé její mohutnosti, lépe nám poslouží přehled platforem, na kterých si ten který díl zahrajete.

silent-hill-1.jpg Silent-Hill-2.jpg

První Silent Hill vyšel pouze pro PlayStation v roce 1999, druhý díl v roce 2001 pro PlayStation 2, Xbox a PC, Silent Hill 3 se objevil v roce 2003 pro PC a PlayStation 2, čtvrtý díl s podtitulem „The Room“ nastoupil na scénu v roce 2004 pro PC, PS2 a Xbox, pětka s přídomkem „Origins“ vyšla pro PSP a PS2 v roce 2007, šestý Silent Hill: Homecoming spatřil světlo světa v roce 2008 pro PC, PS3 a Xbox360, Silent Hill: Shattered Memories vyšel v roce 2010 pro PSP, PS2 a Wii, Silent Hill: Downpour byl vypuštěn v roce 2012 pro PS3 a Xbox360.

Kdo si chce zahrát remasterované tituly Silent Hill 2 a Silent Hill 3 na konzolích PS3 a Xbox360, pro toho byla roku 2012 představena edice Silent Hill: HD Collection. Konami, proberte se konečně a sešlete opět své zlo také na PC hráče – i oni mají právo se bát!

S.T.A.L.K.E.R.

Hra tak výrazná, že se po jejím dohrání hodlala jedna veleznámá německá hudební skupina přejmenovat na Modern S.t.a.l.k.i.n.g. U hry S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl více než u kteréhokoliv jiného produktu herní zábavy platí: zamilujte si první díl, zamilujete si i další dva. Těmi jsou prequel jedničky S.T.A.L.K.E.R.: Clear Sky a S.T.A.L.K.E.R.: Call of Pripyat. Možná si řeknete, že zařazením hry S.T.A.L.K.E.R do výběru hororových her vystavujeme precedens, kvůli němuž by zde mohla být celá řada dalších napínavých FPS, například Metro 2033 či starší Creed – pokud tedy stále plaveme ve vodách na východ od nás.

stalker (1).jpg

Zařazení hry S.T.A.L.K.E.R spíše slouží jako ukázka toho, že byl již dávno zbořen mýtus, kdy platilo, že každá ruská, resp. ukrajinská hra je špatná hra. S.T.A.L.K.E.R je pravděpodobně první hrou z východního bloku, kde byl strach podáván poctivě a nebyl spíše pro smích. Během vývoje prvního dílu byla ukrajinská „gamesa“ dokonce přímo srovnávána s velikány jako Doom 3 a Half-Life 2, nicméně všichni víme, jak to nakonec dopadlo. Tři roky zpoždění jsou v herní branži nezachranitelným „skluzem“.

stalker (2).jpg stalker (3).png stalker (4).jpg

Nejen, že jsou během hraní nervy napjaté až k prasknutí a místy ze hry sálá horor jako řemen, ale v Zóně navíc půjde o přežití v realistickém duchu, neboť ne každý souboj je zrovna lehké vybojovat. S.T.A.L.K.E.R. se musíte naučit hrát, podobně jako fantasy RPG vám zabere nějakou tu hodinu pro seznámení se s mechanismy a logikou hry.

A že S.T.A.L.K.E.R. není jen pouhou akční FPS s bohatým inventářem dokazují i takové momenty ve hře, kdy se například musíte proplížit kolem desítek spících monster, krvesajů, jelikož s jakýmkoliv zaškobrtnutím a hlukem by vás rázem smetla na onen svět. A hrůza čeká v Zóně takřka za každým rohem, a když ne hrůza, tak alespoň pocit tísnivého osamění.

stalker (7).jpg

S.T.A.L.K.E.R. budete hrát hodně dlouho, ponurá atmosféra s dynamickou proměnou denní doby a počasí vás prostě strhne, výborný a z valné části i realitě věrný leveldesign Zóny nenechá nikoho na pochybách, že Pripjať není ani jednadvacet let po katastrofě jaderné elektrárny zrovna Malibu. Chtějte „gold“ verze hry, nebo bezprostředně po instalaci hry postahujte všechny dostupné oficiální patche. Věřte nám.

Hra S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl vyšla v roce 2007, S.T.A.L.K.E.R.: Clear Sky o rok později a třetí díl S.T.A.L.K.E.R.: Call of Pripyat opustil zemi Zóny v roce 2009. Z těchto tří titulů se mohli těšit pouze PC hráči, neboť na Xbox360 měla být portována až hra S.T.A.L.K.E.R. 2, jejíž vývoj byl, žel, v roce 2012 ukončen.

The Blair Witch Project (trilogie)

Ohledně hodnocení filmového díla Záhada Blair Witch z roku 1999 panuje jistá kontroverze. Jedni adorují přelomové technické zpracování na způsob živé akce, dokumentárního filmu s roztřesenou kamerou a objektivem mířícím přímo vstříc strachem zkrouceným obličejům hlavních hrdinů. Druzí však hořekují nad ignorací pozoruhodné předlohy, z níž film prakticky „vykloval“ pouze nezbytné minimum.

blair-witch-trilogie (6).jpg

Ruku na srdce, mánie, která hlásala, že film nebyl filmem, ale autentickým záznamem o skonu hlavních protagonistů, mohutně rozčeřila vody filmového světa. A postava Blairské čarodějnice, ať již zcela vybájená či na pravdivých svědectvích stojící, nabízí zajímavý příběh, který se snaží dále rozvést a dovyprávět právě trojice akčních „scary“ adventur, spadajících pod The Blair Witch Project.

blair-witch-trilogie (1).jpg blair-witch-trilogie (2).jpg blair-witch-trilogie (3).jpg

Engine tria her vycházel z enginu hry Nocturne (viz výše) od Terminal Reality, toto studio také vypracovalo první (a dle autora článku nejlepší) díl Blair Witch Volume 1: Rustin Parr. A aby té podobnosti nebylo málo, sdílí Nocturne s prvním Blair Witch také společnou – a zde hlavní – postavu, agentku Elspeth Hollidayovou. Více než o vybudování nezpřetrhatelné vazby k ústřední postavě tu v prvé řadě půjde o průzkum tajemných osad a lesů, kde se dle legend rozprostírá vliv Blairské čarodějnice, i proto si tvůrci dovolili seřadit jednotlivé díly trilogie v chronologickém nepořádku.

Zatímco zápletka jedničky probíhá v roce 1941, druhý díl Blair Witch Volume 2: Coffin Rock (Human Head Studios) se odehrává v období Americké občanské války, trojka Blair Witch Volume 3: The Elly Kedward Tale (Ritual Entertainment) je pak historicky umístěna do roku 1785, tedy na samotný začátek příběhu o Elly Kedwardové, známé jako Blairská čarodějnice. Jestli na vás už ze screenshotů sálá jistá nemotornost ovládání a topornost kamery, nemýlíte se. Avšak u hry, kde je četba pramenů stejně vzrušující jako akce samotná, nebude tento technický problém pro většinu hráčů kamenem úrazu.

blair-witch-trilogie (9).jpg

Při hraní si připadáte významně, jako když máte skrze hru definitivně rozplést záhadu, k níž vás úsilí vývojářů pouze dovede a zbytek už je pouze na vás. Pokud se vydáte do burkittsvillských lesů, možná už o vás nikdo neuslyší. A až za týden sociálního odloučení vstanete od počítače, ještě si návdavkem „střelíte“ film Záhada Blair Witch, abyste definitivně pochopili, že počítačová hra sdílející svůj nomen s úspěšným filmem bude vždy tak trochu marketingovým „vývarem“ veškeré té slávy. Herní trilogie vyšla v roce 2000 a jednotlivé díly přicházely na pulty s měsíčním odstupem. Zahrají si pouze hráči s PC a barevnými kalkulátory.

The Suffering a The Suffering 2: Ties that Bind

I dočkali jsme se „rambiče“. V dvojici her s příznačným názvem se vtělíte do role řádného drsňáka s bicepsy jako kládami, troufalého trestance jménem Torque. Zapomeňte na všechny filmy o vězení s Redfordem a Stallonem, tohle je skutečný masakr, kde nepomůže ani zmiňovaný svalový fond vašeho herního já. Tedy jemu ano, on některá slabší monstra kosí jako žací stroj, ale vy se bát stejně nepřestanete.

the-suffering-1 (1).jpg

A situace nepřestane být tragická, ani když hlavní hrdina definitivně opustí bránu věznice…Obě hry zaujmou neuvěřitelně pestrým a početným bestiářem, nadto má každá z oblud upředený svůj vlastní příběh zrození, jak se dozvídáte v průběhu hry prostřednictvím parádně zpracovaného audio- a textového zápisníku s ilustracemi.

Když se tak nad tím člověk ještě jednou zamyslí, natolik propracovaná plejáda oponentů, jako je v dvojici titulů The Suffering, snad neexistuje v žádné jiné akční hře. The Suffering je především o akci a ta je velice dobrá, odporní nepřátelé nelidští si nezasluhují pouhé zastřelení jako někteří zástupci lidí ve hře, tyto netvory je nutno rozstřílet nacimprcapr, aby byl od nich pokoj na věčné časy a už nikdy nemohli vydávat ty ukrutně odporné skřeky. Zbraně ve hře používané nadělají velkou paseku a Torque je navíc docela obratný chlapík – dynamika hry nestagnuje a potyčky mají vždy řádné grády.

the-suffering-1.jpg the-suffering-2 (1).jpg

Hororová atmosféra hry je silná, brutalita střídá hnusnost a jako na potvoru si tyto dva aspekty hry právě vyšly na rande. Občas ale převládne pocit, že s onou snahou vyděsit hráče stůj co stůj autoři trochu tlačí na pilu. I budiž, důležité je, že hratelnost jako taková stojí na vysoké úrovni. Takto by měla vypadat každá konverze z herních konzolí! Na dění se lépe nahlíží skrze pohled třetí osoby, avšak hra nabízí rovněž možnost přesunu kamery na tradiční FPS. Občas The Suffering mimo střílení a klidného postupu nabídne zajímavé hříčky, které vám dopomohou v postupu dál, nebo k lepšímu vybavení.

the-suffering-2 (3).jpg

Za zmínku stojí i kvalitní nadabování postav. Perličkou je systém zohlednění postupu hráče a od toho odvislá hned trojice potencionálních zakončení hry. Byli jste mírumilovní k bližním svým (stvůry v to nepočítaje), nebo jste zabíjeli pro potěšení? S čím kdo zachází… První díl The Suffering vyšel v roce 2004 pro PS2, Xbox a PC, druhý díl s přídomkem „Ties that Bind“ se objevil o rok později na stejných platformách jako díl první.

A když se člověk nad The Suffering zamyslí ještě jednou, dojde mu, že i přes přehršel krve, hnusu i dalších blivajzů jde vpravdě o nadmíru sympatickou dvojici her, které si ani v otázce propagace, ani v otázce stylizace vlastně nikdy na nic nehrály. Přesto už se na ně pomalu zapomnělo. Chcete verdikt? Ehm, je to jako když sednete do strašně rychlého auta a namísto silnice navštívíte chodník při polední pauze…

The Thing

Představovat filmovou předlohu této hry by pravděpodobně bylo nošením dříví do lesa. Co je vlastně herní The Thing? Týmová střílečka z nevlídného antarktického prostředí plného nestvůr, nebo plíživý horor? Těžko říci jednoznačně.

the-thing.jpg

The Thing je především naprostý opak pohádkového Mrazíka, jakési hororové tamagoči, kde nejen že řešíte stejné obtíže jako Kurt Russell ve stejnojmenném filmu, ale rovněž pečujete o skupinku spolubojovníků, kteří se mohou dočkat podobného osudu jako většina polárníků okolo Kurta Russella. A skutečně, ještě než mimozemský virus stihne dokonale asimilovat buněčnou strukturu pozemských organismů, naskytne nám pohled na znetvoření v nejhorší myslitelné podobě.

Grafická stránky hry, ozvučení i prostředí fungují dobře, šlépěje v hlubokém prašanu a chlístance krve na závějích dávají tušit, že peklo právě začalo zamrzat. Hra se však o poctivou hororovou náladu sama připravuje. Po celý její průběh totiž můžete nabývat dojmu, jako by vás takříkajíc někdo vedl za ručičku, což poznáte již například dle staromódního konzolového systému zaměřování.

the-thing (1).jpg

Pokud se k tomu připočte i fakt, že je vám osud vaší kumpanie víceméně lhostejný a spolupráce s mužstvem tak upadá ve stereotyp, ryzí atmosféra strachu začne pozvolna roztávat jako led na slunci. Avšak při notné dávce představivosti a vcítění se do děje můžete prožít podobný zážitek jako při sledování Carpenterova filmového díla. Ale jen podobný, nikoliv stejný.

Ač se titul The Thing rozhodně nepyšní přívlastkem nejděsivější počítačové hry všech dob, bude jeho zpracování, zajímavé zasazení i spojitost s filmovou předlohou dostatečným tahákem a motivací k tomu, abyste si to nejen zahráli, ale také dohráli až do samotného konce. Nejvýznamnější zbraní v arzenálu bude, stejně jako ve filmu, atraktivní plamenomet. Jelikož hra nevyšla pouze pro PC, ale také pro konzole, byť již moderní generace, chybí ji při ovládání pohyb kamerou po vertikální ose.

the-thing (2).jpg

Ten lze uskutečnit až za vyvolání separované obrazovky s hledáčkem pro zaměřování. Hra The Thing se na monitory PC a herní konzole PlayStation 2 a Xbox dostala v roce 2002. Umrznutí v opilosti je prý nejkrásnější smrt, umrznutí v The Thing naopak nejstrašnější – stali jste se nanukem pro příšery.


Česká, hratelná, bát se dá…

Shade: Hněv andělů

Akční adventura či spíše akční hra z pohledu třetí osoby od českého studia Black Element Software nebyla prvoplánově hororovým počinem jako český titul Bloodline od Zima Software popisovaný v první části speciálu. Jednalo se však o napínavou hru s řadou mrazivých minut, a také o velice ambiciózní titul, jenž byl ve vývoji od roku 1998. Shade: Hněv andělů je ale i směsicí známých herních dílek, ke škodě Shade tak známých, že se s nimi v průběhu celé hry budete neustále bezděčně setkávat. Bez eufemismů bychom mohli hovořit o plagiátorství. Namátkou je tam pár gramů z Tomb Raider, špetka hry Max Payne, dochucovadla od několika RPG a rubanic ze středověku…

shade-hnev-andelu (3).jpg

Nevyváženost hry a nepovedený leveldesign podzemních lokací jsou bolístka, která místy způsobují ukrutnou nudu a často se opakující „záseky“. Vůbec nejtrapnější úseky jsou svázány s přeskoky na nejrůznější plošiny a plošinky – to se autorům vážně nepovedlo, a až zdravý rozum nadobro sežere frustrace, nejedna klávesnice okusí tvrdost podlahy.

shade-hnev-andelu (1).jpg shade-hnev-andelu (2).jpg shade-hnev-andelu (4).jpg

A přitom samotný začátek dával tušit, že by se snad mohla opakovat „první Mafia“, avšak mnohem temnější a s řadou tajemných surrealistických prostředí a postav. Hra Shade: Hněv andělů vyšla v roce 2004 pro PC v plně české lokalizaci. Za zkoušku stojí, leč letiště po ní asi nikdy nikdo nepojmenuje.

Chybí vám v seznamu nějaký váš oblíbenec? Podělte se s námi v diskuzi!

Diskuze (12) Další článek: Get Even láká novou technologií skenování objektů jménem Thorskan

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,