Po Resistance se na Vitě objevila i druhá FPS série Sony, Killzone. A díky bohu, tentokrát to za to stojí.
Série Killzone na herní handheldy už jednou zamířila, nicméně Killlzone: Liberation kvůli absenci druhého analogu na PSP vsadilo na izometrický pohled a hráči tak dostali zážitek, který se od původní čisté FPS dost lišil.
Druhý pokus jménem Killzone Mercenary se už vesele šplouchá v rybníčku stříleček z prvního pohledu. Mercenary prostě je tím pravým Killzone do kapsy. Na hře nepracovalo sice původní holandské studio, ale Guerrilla Cambridge se série zhostili s respektem. No, možná až moc velkým.
Za Vektu! Nebo za Helgast?
Zatímco všechny příběhové kampaně předchozích her ze série vás vsadily do role vojáků armády ISA, která bojovala proti dobyvačným silám Helghastu, v Mercenary se stanete žoldákem jménem Arran Danner.
Příběhová linka je striktně lineární a vy budete tančit, tedy střílet, jak scénáristé pískají
A žoldáky nezajímá, jestli strana, na které bojují, je ta dobrá – jde jím spíš o to, kdo jim na konto dokáže poslat částky s větším počtem nul.
Zapomeňte však na to, že byste si volili, za koho chcete cedit krev. Příběhová linka je striktně lineární a vy budete tančit, tedy střílet, jak scénáristé pískají. Děj nijak nevybočuje z řad akčních stříleček a veze se na vlně klasických klišé, které raději nebudu přibližovat, ať vás neochudím o těch pár zvratů.
Postavy v Mercenary jsou šablonovité, dialogy plytké a hlavní hrdina pro jistotu nemluví vůbec. V podstatě se o příběhové složce dá říct, že moc neuráží a dokáže posloužit jako přijatelná výplň všemu tomu střílení okolo. Na druhou stranu, tohle se dá říct o všech dílech série. Jádro Killzone představují přestřelky a ty dokáží pobavit jako na konzolích.
Jde to i kradmo
Analogové páčky na Vitě sice nejsou tak citlivé jako na Dualshocku, takže herní zážitek není srovnatelný 1:1, nicméně Mercenary nabízí ten správně syrový pocit ze střílení a protivníci představují dostatečnou výzvu na to, abyste zůstali přilepeni u displeje handheldu ještě na další misi.
Velkou měrou za to hra vděčí dvěma prvkům: stealth a odměňování. Kradmý přístup a likvidace protivníků ze zálohy se stává v Mercenary validní strategií, pokud se vám podaří zlikvidovat hlídky neslyšně, můžete se často vyhnout větším přestřelkám, které následují po vzbuzení alarmu.
Hra vám k tichému postupu nabízí i dostatečné vybavení v podobě zbraní s tlumičem, či třeba brnění snižujícím hlasitost vašeho pohybu. Zásadním pomocníkem se stávají i klasické údery nablízko, kde nechybí ani quick time eventy – jen místo zmáčknutí tlačítka musíte přejet prstem po dotykovém displeji ve správném směru. Následně se přehraje některá z animací, ve kterých podřezáváte krky nebo bodáte do rozkroku a je vymalováno. Krví.
Nicméně hra rozhodně není žádným Deus Ex či podobnou stealth hrou. Kompletně se střílení rozhodně vyhnout nejde, stále představuje nosnou část hry a až na drobné odbočky, které vás stejně zavedou na stejné cílové místo, nabízí Mercenary striktně lineární úrovně. Tvůrci byli hodně konzervativní a v průběhu devíti příběhových misí narazíte na všechny tradiční pasáže z moderních stříleček, jako jsou eskortovací úkoly, pasáž za kulometem, poletuchy či souboje s bossy.
Pokud jste hráli v posledních 10 letech nějakou střílečku, nemá vás Killzone: Mercenary čím moc překvapit. Spíš je oproti konzolovým dílům, které vás pustily třeba i za kniply bojového robota nebo nasadily na záda jetpack, herně chudší.
V hlavní roli peníze
Pravda, je tu ještě jeden zajímavý herní prvek, jenž hře pomáhá a už jsem jej jednou zmínil – odměňování. Jste žoldáci, takže za svou práci dostáváte zaplaceno. A nejde jen o splnění misí, ale peníze dostáváte prakticky za všechno.
Zastřelíte protivníka, dostanete peníze. Zabijete ho headshotem, částka bude větší. To samé platí i pro zabití ze zálohy, a pokud narazíte na důstojníka, můžete jej vyslechnout a dostat další peníze. Stejně tak vás čekají chechtáky i po úspěšném nabourání se do terminálu (klasické bonusové sbírací cíle, které jsou snad v každé hře).
Za peníze v Praze dům a v Killzone: Mercenary výbavu. V každé úrovni najdete speciální bedny, kde lze dokoupit munici a vybavení, což znamená primární a sekundární zbraň, granáty, neprůstřelnou vestu a speciální VAN-Guard systémy.
Arzenál nabízí vše od pistolí s tlumičem po raketomety, granátů existuje několik typů a různé vlastnosti mají i vesty (proti výbuchům, snižující hlučnost atd.). Lahůdku představují VAN-Guard systémy, což může být dočasná neviditelnost, štít, špionský dron nebo třeba naváděné rakety.
Je jenom na vás, jakou výbavu si zvolíte, a hra je natolik vybalancovaná, že v podstatě neexistuje ideální kombinace a záleží na vašem herním stylu. Vybavení lze libovolně měnit i v průběhu mise, pokud tedy narazíte na už zmíněné speciální bedny, takže můžete zkusit vyřešit problematickou pasáž s jinou výbavou. Prvně si tedy na ni musíte vydělat.
V jednoduchosti je síla
Pokud budete chtít si nakoupit všechno vybavení, nemine vás opakované hraní kampaně, kterou jsem osobně napoprvé profrčel za nějakých šest hodin (ukazatel v menu tvrdil 4 hodiny a 5 minut čistého času), což je asi o hodinu méně než mi zabralo Killzone 3 a hodiny dvě u Killzone 2.
Tvůrci k opětovnému spuštění misí motivují speciálními úkoly, jako je třeba použití specifické zbraně nebo dejme tomu zničení daných objektů. Každá mise má tři sady takovýchto úkolů: Precision, Covert a Demolition.
Další možností pro vydělávání peněž představuje multiplayer. V Killzone: Mercenary máte jeden společný profil, takže nakoupené vybavení je sdílené a to samé platí pro získávání vyšších ranků – je jedno, zda si na ně vyděláte v kampani anebo multiplayeru.
Ten mimochodem staví jen na třech módech: deathmatchi, team deathmatchi a úkolově orientovaném Warzone. Opět se jedná o hodně konzervativní nabídku, nicméně VAN-Guard systémy hru občerstvují, mapy jsou dobře navržené a multiplayer je prostě zábavný.
- Nádherná grafika
- Zábavné přestřelky
- Chytlavý multiplayer
- Možnost stealth přístupu
- Volba vybavení a zbraní
- Nezajímavý příběh
- Velmi krátké
- Jen 3 módy v multiplayeru
- Ovládání není tak přesné
- Nikterak překvapivá náplň misí
Jakkoliv je hra zábavná, Killzone: Mercenary nepředstavuje onen toužený system seller – titul, kvůli kterému by za to stálo si koupit PS Vitu. Jasně, grafická stránka hry dokáže vyrazit dech a bez přehánění se dá přirovnat k tomu, co nabízí Killzone pro PS3. Modely postav i prostředí jsou detailní, práce se světlem a částicovými efekty skvělá. Ani na hudbu a zvuky se nedá stěžovat.
Nicméně herně Mercenary na Killzone 2 a 3 ztrácí a i když se rozhodně jedná o tu nejlepší FPS na Vitě, v konkurenci odpadního Resistance a Call of Duty to zase takové úsilí nedalo.
