podívej, dnešní děti a dorostenci to maj jednodušší v tom, že se s cizím jazykem (povětšinou EN) setkaj včas už ve školce, pokud rovnou nejsou z jazykově smíšenejch rodin, je totiž vědecky dokázáno, že cca do 6 let věku je mozek připravenej na vícejazyčnost, potom se nějaký ty předpřipravený neuronový spoje rozpojej či cesty uzavřou a ne každej pak v pozdějším věku je schopnej přijmout cizí jazyky, a nějaký IQ v tom nehraje roli, moje je např. 139...
v době před 50-45 lety, kdy mi bylo 0-5, vládla v rodině jen čeština (neměli jsme mezi sebou ani cizince, ani příjem zahraničního vysílání rozhlasu a už vůbec ne televize), z tehdejších 2 tv programů a 3 radio stanic často zněla slovenština, kterou každej čech bral spíš jako nářečí češtiny (a taky skoro všichni starší 35 let slovensky rozumí či dokonce trochu i mluví) než jako cizí jazyk... to, že až někdy ve 4. třídě, tedy v 10-11 věku letech do nás začali tlačit ruštinu, bylo vlastně pozdě a když si porovnám lidi ve třídách (základka a pak gympl, kde přišel povinně volitelnej druhej jazyk), tak to tam bylo asi 50:50, půlce lidí jazyky nedělaly problém a půlka s nima zápasila, takže s tou drtivou většinou v generacích 40+ bych byl opatrnej...
to až děti porevoluční, které měly tu možnost setkat se už od batolete s cizíma jazykama, se je snadno učí (a platilo to vlastně i za komančů pro prominentní rodiny, které měly pravidelné styky s cizinou, jezdily nadlouho ven i s capartama či doma pořádaly mezistátní mejdany)
co kdybych já jako multiinstrumentalista všude možně každýmu vnucoval názor, že každej jedinec s absolutním hudebním hluchem se naučí zpívat a hrát na nástroje bez hotových tónů, jako jsou housle, cello, basa, žestě? kdybych tohle tvrdil, byl bych za idiota, protože to už z principu není možný (naučil by se leda tak na klávesy či kytaru, ale žádná sláva by to nebyla), takže úplně stejná pitomost je výrok "jeden dva cizí jazyky se naučí každej", protože i k tomu musej bejt splněný nějaký reálný předpoklady
Lekce češtiny:
| bych, bychom, byste; abych, abychom, abyste; kdybych, kdybychom, kdybyste... rozhodně NE "aby jsme" či "kdyby jste"
| standarD (standarDní/ě)
| perMaNeNt