Kingpin - Life of Crime

Jestli se pustíte do téhle hry, čeká vás svět, který vám nikdo nebude závidět. Svět složený z nebezpečných čtvrtí, kde se už po několik generací rodí budoucí obyvatelé vězeňských cel. Svět plný násilí, hezkých děv a námezdných vrahů, kteří s nesmírným potěšením vydláždí váš žaludek olovem. Svět, kde lidé uznávají jen dva zákony: Zbraně a Peníze. Svět, kde si váš nepřítel koupí vaši manželku, aby vás ve spánku odrovnala. Svět zvaný podsvětí, jemuž šéfuje jediný muž: Kingpin.
Kingpin - Life of Crime

Žánr: 3D akční střílečka
Výrobce:
Xatrix
Vydavatel:
Interplay
3D akcelerace:
OpenGL, 3Dfx Glide, EAX (SB Live)
Minimální konfigurace:
P200, 32 MB RAM
Multiplayer:
ano

Zapůjčil:
JRC


30. srpna někdy během mého života
Ráno jsem se probudil s hroznou bolestí hlavy. Nejprve jsem myslel, že je to z chlastu, co jsem včera našel v popelnici nedaleko jednoho baru. Pak jsem si všiml divný skvrny na mém břiše. Po chvíli jsem zrak zaostřil natolik, abych poznal, že se jedná krev. Vůbec jsem netušil, o čí krev se jedná a jak se na mě dostala, dokud jsem si nesáhnul na svojí hlavu. Vůbec jsem si nedokázal vzpomenout, co se se mnou v noci stalo. Jen jsem měl mlhavý pocit, že za mojí rozbitou hlavou stojí Kingpin (to je ten parchant, bez jehož svolení se v tomto městě nikdo ani neuprdne). A tak jsem se poprvé ve svým mizerným životě bezdomovce a žebráka rozhodl dát se jiným životním směrem. Na podporu svého rozhodnutí jsem si našel železnou trubku, se kterou se mi do mého zmučeného těla vlila nová vlna energie. A s ní v ruce jsem se vydal směrem k lepšímu zítřku.

Asi jsem Kingpinovi narušil rande     Nedělní grilování sbližuje lidi

Hned za rohem jsem potkal jednoho chlápka s pěknou ženskou. Chtěl jsem s nimi prohodit pár zdvořilostních vět o počasí, ale nějak se mi to vymklo z ruky. Nyní, když jim prohledávám kapsy, cítím se tak opojně. Za těch pár babek, co jsem u nich našel, jsem si najmul jednoho pouličního vandráka, který za mne záhy položil život. Vůbec jsem se nerozpakoval a obral ho o moje úspory, navíc mi dopomohl k pistoli. Právě pistolí jsem se pasoval na kinga všech vandráků, bezdomovců a žebráků. O malou chvíli později jsem již v ruce třímal brokovnici. Chlápek, co ji vlastnil, se s ní jen těžko loučil, ale nakonec ustoupil mým devítimilimetrovým argumentům.

Můj výlet pokračoval do stok, kde se hromadí lidský odpad z celého města. Během následující hodiny jsem to tu vyčistil od všech lidských krys a kapsy si napěchoval střelivem a dolary. Och, jak já miluji šustění bankovek, skoro víc než lidskou krev. Když jsem vylezl z toho lidskýho hnusu, vyhlídl jsem si Harleye. Měl ovšem jednu vadu, chyběla mu baterie. Tu jsem však vyměnil za pár bezvýznamných životů. A cesta z těchto končin, kde se to hemží samýma zkrachovalcema, je volná.

31. srpna někdy během mého života
Jízda byla opravdovým požitkem, ale přišel čas sesednout a jít zase hezky po svejch. Čtvrť, kam jsem dojel, měl pod palcem jistý gangster Loui. Nabídl mi pomoc, ale nic není zadarmo. Musel jsem jít znovu mezi lidskou chamraď a znovu zabíjet ubohý fakany. Machři na kasy mi zkrouhli moje úspory na minimu. Nicméně získané papíry mi vysloužily cestu do přístavu. Spěchal jsem ke Kingpinovi, jak jen to nejrychleji šlo, ale potkal jsem Willyho, který mne požádal o pomoc. Nejdřív jsem rázně odmítnul. Jenže se jedná o chlapa, kterýmu říct ne je stejný jako vejít do arény, kde kolem vás stojí padesát chlapíků, kteří na vás míří přinejmenším samopalem. Ale byl tak zoufalej, že mi přislíbil pomoc svýho gangu a vůbec ho nezajímalo, k čemu ho využiju. Tak jsem přikývnul, že mu helfnu. Jeho holku unesli a jemu udělali plastiku obličeje. Dušoval se mi, že by je zvládl, ale tu noc zrovna oslavovali zasnoubení. Když jsem ji našel, byla ve stavu neschopnosti. Vypadala jakoby na ní bylo praktikováno umění Voodoo. Tak jsem Willymu donesl alespoň její hlavu. Už to vypadalo, že s pomocí jeho gangu je konec. Jenže, když jsem na trestné výpravě oddělal toho parchanta Heilmana, kterej byl za to svinstvo osobně zodpovědnej, pomoc Willyho chlapců se stala skutečností. Jojo, banda cvičenejch zabijáků je jedním z nožů do Kingpinova tlustýho zadku, zvláště nasazují-li svůj krk za mě úplně zdarma. Po záležitosti s Willym jsem měl již docela slušnou popularitu, ale i jednoho smrtelně nebezpečnýho protivníka. Kazil jsem Kingpinovi obchody jak se dalo, přitom jsem spoustu jeho machrů na masáže lidského těla posla pod kytičky. Sice nevěděl ještě kdo jsem a proč mu kalím vody živnosti, ale musel jsem ho pěkně štvát. Stále častěji jsem klábosil s jeho lidma, kteří si na svůj denní chléb vydělávali samopaly – naposledy.

To odpoledne bylo hrozný vedro a tak jsem se rozhodl vykoupat se. Rybičky vesele papaly plankton a můj bratranec z pátýho kolena polykal andělíčky s nohama zalitýma v betonu. Od trápení jsem mu pomohl jednou ranou trubky do hlavy a z jeho zbytků na mne mrkal klíč. Po koupeli jsem utíkal na vlak, který mne zavezl opět o kousek blíž ke Kingpinově hrobu.

Není nad projížďku večerním městem     Rozchod ve zlém nic dobrého nesplodí

1. září někdy během mého života
Ač se mi to vůbec nelíbilo, musel jsem hned po ránu opět do stok, kde se mi ze zápachu rozkládajícího se masa udělalo tak špatně, až jsem si málem pozvracel boty. A abych trochu vylepšil vůni ovzduší, dohodl jsem se s několika chlapama, že na nich vyzkouším plamenomet značky “ŠMEJD, specialista proti vrahům”. Už jsem si s ním sice hrál dřív, ale jako vražedná zbraň mi zrovna nepřirostla k srdci. Na hořící dobrovolníky je sice hezká podívaná, lepší než v kině, ale na ugrilování do křupava jsem musel každýho podpálit hned třikrát. Nakonec jsem plamenomet použil na zapálení šatů, načež dotyčnej parchant začal běhat jak potrefenej králík a pak jsem ho vždycky v klidu vodbouchnul bouchačkou.

2. září někdy během mého života
Léto už skončilo, ale mě bylo chvílemi takový horko, že jsem myslel. že vypotím i svůj jazyk – Kingpin na mne začal posílat svoji elitu. Škoda, že jsem nemohl vidět jeho otrávenej ksicht, když se mu z jeho chlapců nikdo nevrátil jinak než v bakelitovým pytli. Konečně jsem se vyhrabal ze čtvrtí, jejichž většinovými obyvateli jsou ztracený existence a krysy. Jenže s rostoucí úrovní domů rostl i kalibr zbraní v rukou mých “oddaných přátel”. Chvílemi byl v ulicích doslova ohňostroj. Jedni se mě snažili dostat bazookou, z druhé strany na mě šli s plamenomety a z balkónů je podporovali chlapíci s těžkými kulomety. Ani nevím, jak jsem ten brajgl přežil, snad štěstí, jejich neschopnost nebo mne má někdo nahoře opravdu rád. Možná ode všeho trochu. Když jeho elita selhala, snažil se mě dostat lstí, naštěstí existuje spousta existencí, kteří za pár centů vyžvaní i to, co vědí z třicáté ruky, včetně jmen těch třiceti lidí. Jedna podobná existence mi řekla o telefonu a odměnou za záchranu mýho veleváženýho života byla kulka do palice. Beztak to byl obyčejnej somrák parazitující na soucitu nóbl občanů jako jsem já.

3. září někdy během mého života
Konečně se cíl mého snažení blíží na dostřel. Kingpinovi moc poskoků a patolízalů nezbylo, tak na mne poštval všechny, včetně svejch rotvajlerů. Když jsem s nima skončil, byly z nich jen krvavé stejky. Nakonec jsem vstoupil do místnosti, které dominoval balkón. Z něho na mě civěl Kingpin se svojí děvkou. Kdyby jejich oči metaly blesky, byl by ze mne jen prach. A tak zatímco oni mě očima zabíjeli, já jeho sladkou Marry svlíkal očima. Očividně si toho všimla, protože následně odběhli a moje prdel poznala středověk. Nejprve jsem vyřídil pár posledních poskoků a pak přišla na řadu dívka mých snů. Jenže se nedala přesvědčit a tak jsem do ní začal pálit všechno od raket z bazooky až po kulky ze samopalu. Jenže ona nebyla zrovna typická děvka, vystřílel jsem do ní takřka všechno moje střelivo, z brnění zbyly jen cáry a můj život visel na vlásku.

A tak jsem s nechutí a s pachutí v hubě prchl. Leč poněkud jsem na útěku z Kingpinova sídla zabloudil a dostal jsem se do skladiště z braní a střeliva. Tam jsem se přioděl do nového brnění, nabyl svůj veškerý zbraňový arzenál a šel znovu do války. Na cestě ze skladiště jsem narazil na samotného “Velkého Kingpina”. Kupodivu mi nedalo takřka žádnou práci prošpikovat jeho sádlem prolezlý srdce žhavým olovem. Smůla, že mne následně Marry opustila vrtulníkem s hrozbou na jazyku. Byla tak pěkná … Ale co. teď si můžu zaplatit třeba sto takovejch jako byla ona. Ještě téhož večera jsem se koupal v bazéně naplněném šampaňským a dvě polonahý děvy mne utíraly novejma stodolarovkama.

Malá odměna za svezení     Tak to jsem já, jen poněkud zřízený

jednoho dne
“… hele Jacku to mě vůbec nezajímá, že po městě chodí šílenec a chvástá se tím, že mě zabije. Jediný, co od tebe chci, je, aby ses o něj se svýma fakanama postaral, nebo budeš žrádlo pro mý dobrmany. Je ti tohle dost jasný?”

“Ano šéfe, rozumím šéfe, jak si přejete šéfe! Pokud je to vše, tak odcházím naši záležitost zařídit, šéfe!”

ratata, bum, prásk, bum, bum, prásk, ratatatatatatatat

Dveře se rozlítly a na mou hlavu nějakej šílenec namířil brokovnici. “Astala vista hovado!!!”

“Nééééééééééééééé, co se sakra děje? Devítka je pod polštářem, já žiju a počítač bankovek pořád pracuje. To byl teda fakt hnusnej sen.”

ratatatatatartatatatarataratatatatatat

“Nebo, že by …”

Kingpin je hra, která nezná slovo kladný nebo dobrý hrdina. Jste v roli nespokojeného flákače, který se rozhodnul nahradit stávajícího kinga. Ne proto, abyste zlepšili poměry lidu a zbavil město podsvětí, ale abyste se stali Kingpinem II. Cestou narazíte na totální násilí, na celý oceán krve a vnitřností uvidíte tolik, že byste se mohli po dohrání stát chirurgy. Takřka veškerá mluva je v Kingpinovi zastoupena těmi nejhoršími nadávkami, které ve slovnících nenajdete. Pokud si zapamatujete jen zlomek těchto výrazů, nikdo vás v nadávání a urážení svých bližních netrumfne. Co se týče grafické stránky: je nádherná, nicméně k dokonalosti ji přece jen krůček chybí. Obličeje postav se hýbou, takže chvílemi je oko na čele, ústa na bradě a podobně. Ale až na tuto malou drobnost je opravdu úžasná.

Hudba je výbojného charakteru a velmi dobře doplňuje atmosféru nekonečného násilí, až máte chvílemi pocit, že to vše je doopravdy. Je zastoupena pěti melodiemi, z nichž ve dvou se vyskytují slova, o kterých se zmiňuji výše. I zvuky jsou velmi realistické a dobíjení zbraní má také něco do sebe.

Kingpin je konečně hra, ve které kulky vašich nepřátel neprolétávají těly jejich kolegů, kteří se jim omylem připletli do palebné pozice. Občas mi to značně ulehčilo práci.

Kingpin je hra, která vás chytne a naprosto vás svoji temnou atmosférou pohltí do sebe. A nepustí vás do té doby, dokud ji nedohrajete na reálnou obtížnost (chtěl bych někoho takovýho vidět). Je taková už z toho důvodu, že se nejedná jen o bezduchou chodičku střílečku, ale musíte celou hru řešit docela zapeklité situace. Mnohokrát se vám tak stane, že jednu mapu budete procházet třebas i pětkrát. Ovšem hrozí tu nebezpečí, že pokud ji budete hrát příliš dlouho, odrazí se to na vás a skončíte ve vězení pro masové vrahy nebo na také psychiatrii. Abychom vás od tohoto osudu uchránili, připravili jsme tipy, které vám pomůžou při hraní

Kingpin se zcela jistě stane brzy opravdovým akčním trhákem a dost možná, že i 3D počinem roku.

5/5

Grafika ŚŤŽŹ
Zvuky ŚŤŽŹ
Hudba ŚŤŽŹ

ŚŤŽŹ

Hratelnost ŚŤŽŹ

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

Vybrali jsme nejzajímavější hry pro PC, které si teď můžete zahrát

Vybrali jsme nejzajímavější hry pro PC, které si t…

Ať už si chcete zahrát sami nebo zvažujete koupit hru jako dárek na Vánoce, bude se vám hodit přehled současných nejatraktivnějších her pro počítače.

11.  11.  2020 | |4 N/A
Martin Nahodil
Nejlepší hryPC
Nejlepší konzolové hry, které si letos můžete zahrát. Playstation, Xbox i Switch

Nejlepší konzolové hry, které si letos můžete zahr…

12 her, které vám nesmí uniknout, pokud hrajete na herních konzolích. Našli jsme nejzajímavější pecky pro Playstation, Xbox i Switch.

19.  11.  2020 | |5 N/A
Martin Nahodil
Konzole
Xbox Series S a Series X: vyšší výkon, SSD a sliby do budoucna | Recenze

Xbox Series S a Series X: vyšší výkon, SSD a sliby…

Microsoft vyrukoval se svou nejnovější konzolí Xbox Series X. Ale co když nechcete to nejvýkonnější a nejlepší? I na to společnost myslela.

15.  11.  2020 | |19 N/A
Michal Maliarov
RecenzeKonzole