King’s Bounty II: frustrující fantasy svět | Recenze

Legenda se vrací, aby nám připomněla, že pravý hrdina se na výpravu vydá s menší osobní armádou. Pokračování King’s Bounty má bohužel hromadu designerských přešlapů. Stojí za to dát této výpravě šanci?

Co baví

  • Zajímavé úkoly
  • Roztomilé fantasy
  • Sarkamus čarodějky Katherine

Co vadí

  • Stereotypní příběh
  • Nutnost neustále expit
  • Nutnost neustále hledat truhly
  • Nesmyslně přecpaná mapa
  • Jednotvárné plnění úkolů
5/10
Hodnocení

První, dnes možná již polozapomenuté King’s Bounty, vyšlo v roce 1990 na legendárních Microsoft DOS, Commodor 64 a Amiga, později například i na konzoli SEGA Genesis. Většina hráčů si spíš vzpomene na King’s Bounty: The Legend od studia Katauri Interactive z roku 2008, jehož hodnocení se pohybovalo kolem 8/10. Vysoká kvalita tohoto strategického RPG vedla k celé řadě her série King’s Bounty, která byla zakončena v roce 2014 hrou King's Bounty: Dark Side.

Série si dala slušných pár let pauzu a až mnohem později bylo oznámeno, že se chystá King’s Bounty II. Rád bych se vyhnul porovnávání s předchozími díly. Za druhým dílem stojí jiní vývojáři ze studia 1C Publishing EU a hra vychází v době, kdy se žánr RPG dost změnil. Druhý díl dává sérii možnost rozjet to znovu, ve výsledku to nicméně nechytl za nejlepší konec.

Světu hrozí smrtelná zkáza

Kousněme do kyselého jablka hned na začátku. Ve hře horko těžko najdu cokoli, co bych pochválil bez hořkého pocitu v puse, jelikož hra míří na jistotu, přesto ani tu jistotu neprovede dobře. Ukazuje to hned zkraje příběh, který je jak učebnicovou přehlídkou fantasy stereotypů. Na svět se blíží invaze zlé síly a vy ji máte zastavit v roli no… drsného žoldáka, zlé čarodějky nebo tak dobrácké paladinky, až to bolí.

Aivar (6).jpgAivar (14).jpgAivar (18).jpg
Příběh je učebnicovou ukázkou stereotypního fantasy

Hra mi v příběhu nedala zhola nic, co by mě nějakým způsobem zaujalo a chvílemi jsem se alespoň zasmál jen díky tomu, že mou postavou byla zlá čarodějka s příjemným sarkastickým humorem. Doporučuji dávat při výběru postavy opravdu pozor. Ačkoli postava ovlivní hratelnost a teoreticky by právě tohle mělo být tím hlavním při výběru, snadno se na tom spálíte.

Mluvme česky

Hra má všechny texty přeložené do češtiny. Já zkoušel hru v obou jazycích a český překlad považuji za relativně kvalitní

Já si vybral nejdříve paladinku Elisu a její opakující se dobrácké řeči, jak musí zachránit království, u mě vyvolávaly bolesti břicha. Charakterem mi nejvíc sedí čarodějka Katherine, která je skvěle napsaná a ve světě se vyzná. Střední třídou je Aivar. Je to trochu postava s osobností Zaklínače. Tvrďák s drsným hlasem, ale po jeho výběru počítejte s tím, že jeho texty budou pouze nějak stravitelné a jeho postava nepůsobí zvlášť osobitě.

 

Příběh je jak učebnicovou přehlídkou fantasy stereotypů. Na svět se blíží invaze zlé síly a vy ji máte zastavit.

 

A v podobném duchu to chytá celý svět po všech stránkách. Kladné postavy mají lesklou zbroj a často mluví o dobrých skutcích, zlé jsou shnilé až do morku kostí a chtějí temnou barvu a zakrývat se šátkem. Hra se snaží, aby bylo jasně vidět, co je dobro nebo zlo a co je o brutální síle a co o moudrosti. Jistý konflikt filozofií hraje ve hře výraznou roli a určí, jaký bude váš herní styl.

Potřebujeme talenty všeho druhu

Myšlenka systému není špatná. Dle vašich voleb se bude měnit charakter hrdiny a také jeho schopnosti a jednotky. V průběhu či na konci většiny úkolů se vám ukáže, zda chcete úkol splnit dobrou či zlou cestou/použít sílu či použít magii a podle splnění dostanete bod v dané kategorii. Body se nasčítají a odemykají nové jednotky a vylepšení. Pokud tedy například chcete odemykat vylepšení na ohnivá kouzla, vyžaduje po vás hra Moudrost o hodnotě 8.

Aivar (21).jpgAivar (28).jpgAivar (35).jpg
Úkoly bývají zajímavé, ale jejich řešení se opakuje. Hra je více méně o chození sem a tam, dokud nedojde na boj

Tento systém má však hromady trhlin. Jednou z hlavních je, že hra nepožaduje jakoukoli intelektuální aktivitu a zcela vše je označeno na mapě včetně toho, jak bude úkol dokončen (myšleno, zda pomůžete dobru nebo zlu apod.). A je to škoda. Úkoly jsou různé a musím uznat, že některé jsou opravdu zajímavé – záchrana dívky v otroctví, boj proti čarodějnici živící se lidskými dušemi atd. Jejich řešení mohou být také zajímavá, například narazíte na situaci, kdy buď musíte zabít wyvernu nebo ji odlákáte pomocí jídla. Problém je, že texty napůl ztrácí smysl, když je nemusíte číst.

 

Hra nepožaduje jakoukoli intelektuální aktivitu a zcela vše je označeno na mapě.

 

Hra jasně ukáže, co a kde máte udělat a jaké rozhodnutí povede k čemu. Text a design tupě napoví, co je dobré a co špatné, takže by na to přišlo i tříleté dítě. Pokud chcete vylepšení v této kategorii, na víc se nedíváte. Proč by mě mělo zajímat, že matka týrané holky byla brutálně zavražděna kanibalem, když po pomoci kanibalovi získám body Chaosu, které potřebuji k tomuto vylepšení? Morální otázky jsou zkrátka pryč.

Aivar (37).jpgAivar (39).jpgAivar (42).jpg
Boje dokáží zabavit, ve výsledku jim však chybí komplexnější mechaniky a snadno přijde stereotyp

Úkoly jsou navíc stereotypní zadáním. Ačkoli můžete mluvit zde a zde, jít pro tohle a tohle, drtivá většina úkolů je o chození a zakončení bojem. Málokdy se zde něco změní, hratelnost sama o sobě je extrémně stereotypní a rychle se zají.

 

Hru můžete naprosto bez problémů dohrát i v případě, že nebudete dávat pozor na jedinou větu v textu.

 

Musím pochválit, že se úkoly často promítnou i v herním světě. Podle řešení vidíte jiné lidi a při průchodu dostáváte jiné reakce. Hru však můžete naprosto bez problémů dohrát i v případě, že nebudete dávat pozor na jedinou větu v textu. Hra po vás vehementně vyžaduje něco jiného – expit, expit, expit!

Sto roků jsem se v lese expil…

Popišme si nejdřív herní systém jako takový. Ačkoli po herním světě chodí jedna vaše postava a mluví s lidmi jako v každém jiném RPG, když dojde na boj, ovládáte armádu. Tu ovládáte podobně jako v Heroes of Might and Magic, kdy postavami hýbete tahově po mapě. Hra určí pořadí sama a vaše tahy jsou promíchané s tahy oponenta. Tento systém moc nemusím, jelikož nemůžete promýšlet strategii v rámci týmu a hra apeluje na to, abyste uměli využít vybranou jednotku.

Aivar (58).jpgAivar (60).jpgAivar (67).jpg
Úkoly neapelují na váš rozum a rozdílné filozofie při plnění ničí smysl morálních rozhodnutí

Boje jsou sice zábavné, ale proti konkurenci mají málo možností. Jednotky mají málo speciálních schopností a ve většině případů to není nic zajímavějšího (silnější šípy, silnější útok), pouze pár postav jako léčitelé vyžadují komplexnější ovládání… no nepříliš komplexní. Pro co největší efektivitu musíte umět do boje zapojit také magii. Máte jedno kouzlo za celý tah (než odehrají všechny jednotky), což je bohužel docela omezující.

 

Boje jsou sice zábavné, ale proti konkurenci mají málo možností. Jednotky mají málo speciálních schopností a ve většině případů to není nic zajímavějšího.

 

Rozdílní hrdinové se liší zejména počátečními statistikami. Čarodějka mi v nastaveném systému přijde dost znevýhodněná, protože ačkoli kouzlo dokáže udělat pořádnou paniku, omezení na jednou za tah (pouze časem můžete mít dvě) nepřemístí váhy na druhou stranu a oslabené jednotky oproti ostatním hrdinům jsou znát. Sčítá se tu víc prvků jako to, že se jednotky expí a když vám umřou dřív a musíte si koupit nové, ty nové jsou slabší než veteráni a silní vojáci vám budou chybět. U čarodějky jsem časem došel ke stereotypní taktice: zkus je zabít magií, takže jednotky musí hlavně přežít co nejdéle.

Katherine (11).jpgKatherine (13).jpgKatherine (14).jpg
Odlišné postavy zní dobře, Elisa je však dobrácká až to bolí a Katherine je znevýhodněná v bojích, jelikož magie nemá dostatečný vliv, aby kompenzovala slabší jednotky

Zábavnost bojů se pravidelně mění. Některé jsou příjemnou výzvou, naprostá většina dokáže až frustrovat. Je samozřejmě zásadní vědět, zda máte spíš útočit nebo bránit, jít z leva nebo zprava apod. Až na výjimky nicméně nemá cenu boje opakovat, jelikož je prostě nemáte šanci vyhrát, pokud se nevylepšíte. Snadno dojdete do bodu, kdy musíte opustit úkol za úkolem, najít nějaký, který zvládnete a teprve poté se k obtížnému boji vrátit, což je pochopitelně otravné. Zejména proto, že nesplnitelné úkoly nejsou daleko a naopak se objevují v lokacích, kde by mělo být možné je snadno splnit.

 

Až na výjimky nicméně nemá cenu boje opakovat, jelikož je prostě nemáte šanci vyhrát, pokud se nevylepšíte

 

Vaše vylepšování totiž zvedne vše. Hlavní je „Vůdcovství“, které určí, kolik jednotek daného typu můžete mít. Můžete zvyšovat odolnost, útok, magický útok a za mága také kupovat nová kouzla. Nejde jen o expy, jde také o vaše vybavení. A jelikož armáda žere peníze, kouzla žerou peníze a vybavení také není zadarmo, musíte neustále prohledávat mapu po každé hloupé truhle.

Hledej šmudlo!

Celkový level design působí prostě hloupě! Mapa je strašně malá a máte pocit, že se do ní vývojáři snažili narvat, co se jen dalo. Pár metrů od města je dílna na golemy, odtamtud je hned vedle tábor uprchlíků, co by kamenem dohodil je tábor banditů vedle hradu se vzbouřenými vojáky.

Katherine (17).jpgKatherine (18).jpgKatherine (21).jpg
Katherine má ze všech postav nejvýraznější charakter a příjemný sarkastický humor

Možná nebyl rozpočet na velkou mapu, přecpat to však není řešení. Je skoro až frustrující (nepoužil jsem to slovo už?) být vyrušován truhlou nebo otazníkem každých 10 až 20 metrů. Vy to navíc musíte brát, potřebujete truhly kvůli penězům, které neustále dochází a úkoly plnit kvůli zkušenostem. Zapomeňte na to dělat jen to, co vás baví, pak vám to bude chybět.

 

Je skoro až frustrující být vyrušován truhlou nebo otazníkem každých 10 až 20 metrů

 

Nutnost expit mi připomněla MMORPG hry jako World of Warcraft. Nicméně tam byly mapy rozlehlé a bylo zábavou je prohledávat. Nastavená přirozená bariéra (můžete tam jít, ale jsou tam moc silní nepřátelé) vám tedy tolik nevadila, stejně jste většinou neměli možnost utéct moc daleko. V King’s Bounty je to chyceno za velmi špatný konec.

Katherine (30).jpgKatherine (32).jpgKatherine (38).jpg
Svět je sice rozmanitý, ale vše je namačkáno až do příliš těsného prostoru

Na mapě vidíte více nepěkných nedomyšleností. Tu a tam nějaký bug včetně neviditelné zdi, asi nejhůře provedenou jízdu na koni, co jsem kdy zkusil. Dost zvláštní je také to, že nepřátelé jsou ve světelném kruhu a nezaútočí na vás – vy musíte za nimi. Herní svět nepůsobil živě, pouze jako kulisa.

Katherine (41).jpgKatherine (47).jpgKatherine (53).jpg
Hra má své kouzlo, je však podrážena nedomyšlenostmi a zejména nutností expit a hledat poklady

Po grafické stránce není hra příliš detailní, jednoduchý a komiksový styl ale působí jako cílený a nevadil mi. Ostatně soundtrack překvapivě není špatný, ačkoli dynamiku přeměny skladeb mohli vývojáři zvládnout lépe. Atmosféra stereotypního světa je vlastně jedním z mála kladů hry. Přesto i zde hra výrazně zaostává za konkurencí a zejména věci jako animace vojáků při boji jsou celkem odfláknuté.

A tím se to dotváří. King’s Bounty 2 není v ničem originální a v ničem nevyniká. I přesto má příjemnou atmosféru a nejeden zajímavý úkol. To hru bohužel nezachrání a dolů ji tlačí zejména neustále lpění na vylepšování a hledání truhel. Tato hra je skoro učebnicovou definicí slova průměr, což je škoda, protože strávit čas v příjemném fantasy světě se jinak nikdy neomrzí.

Verdikt

Průměrné až to bolí. Až na zajímavé úkoly nevyniká hra v ničem a konkurence působí až směšně lépe. Ani to by však nemuselo vadit, kdyby hra nefrustrovala extrémním lpěním na vylepšování a hledání truhel. Potenciál ve hře vidíte, ale k jeho naplnění se bohužel ani nepřiblížila.

Diskuze (5) Další článek: Psychonauts 2: kultovní bláznění je zpět | Recenze

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,