Konfigurační poradce

Mnoho z vás se jistě již přesvědčilo o tom, že připravit počítač pro hraní her nemusí být až tak jednoduché. Tento článek vám poradí, jak na to.

Přehled platforem    Windows 95/98    DOS

Úvodní poznámka: Budete-li mít při čtení Poradce potíže s pochopením některých pojmů, zkuste náš Slovníček.

V historii se pro počítače PC objevily tyto významné softwarové platformy: DOS, 16bitová Windows (3.X), 32bitová Windows (95/98/NT) a Linux. Pojďme se na jejich význam podívat z herního hlediska.


PŘEHLED HERNÍCH PLATFOREM PRO PC

DOS (uveden v roce 1981)
DOS byl prvním (a dlouho jediným) operačním systémem PC. V roce 1985 sice Microsoft uvedl na trh první verzi Windows, ale ta (stejně jako několik dalších) byla velmi slabá a pro vývoj her naprosto nepřipravená a nevhodná. Až do příchodu 32bitových Windows 95 a uveřejnění novějších verzí knihoven DirectX byl tedy DOS hlavní herní platformou PC a vzniklo pro něj nesčetné množství vynikajících her.

Windows 3.X (1990)
16bitová Windows 3.0 byla první “okenní” platformou, která přesvědčila uživatele PC o svých kvalitách. V roce 1992 následující verze 3.1 a 3.11 (Windows for Workgroups) přinesly vyšší stabilitu, truetypové fonty a jiná lákadla, která definitivně nastartovala přechod uživatelů ke grafickému prostředí. Hráčům však 16bitová Windows nepřinesla nic zajímavého – jakožto pouhá nadstavba DOSu bez jakéhokoli zázemí pro rychlý a spolehlivý běh graficky náročných her se na této platformě objevilo minimum toho, co by hráče mohlo zaujmout.

Windows NT (1993)
Síťový operační systém směrovaný na uživatele, kteří vyžadují maximum spolehlivosti a bezpečnosti – typicky podniková, bankovní a státní sféra. Jak je zřejmé, pro počítačové hry, které kvůli co nejvyšší rychlosti mívají tendenci obcházet služby operačního systému a přistupovat přímo k hardwaru, toto není ta pravá parketa. Hry pro NT sice existují, nové verze tohoto systému disponují i speciálními verzemi knihovny DirectX, ale ráj počítačového hráče to zatím rozhodně není. Situace by se však měla v budoucnu změnit, protože Microsoft ohlásil sbližování Windows NT a 95/98, které by mělo vyústit v jediný operační systém se zvláštními odrůdami pro domácnost (rozuměj: hry) a pro podnikovou sféru.

Windows 95 (1995) a 98 (1998)
Pro platformu 32bitových Windows vzniká v současnosti 99 % počítačových her, je tedy zřejmé, že na počítači typického hráče by měl sídlit právě jeden z těchto operačních systémů. Microsoft před léty konečně pochopil, že znechucení stále se rozrůstající hráčské obce 16bitovými Windows prodeji jeho “oken” příliš neprospívá, a rozhodl se patřičně zapracovat i na tomto poli. Výsledkem jeho úsilí byla knihovna DirectX, volitelná součást Windows 95/98, která je neustále zdokonalována a reflektuje vymoženosti nejnovějšího hardwaru (zejména procesorů, grafických a zvukových karet).

Linux (1994)
K mladému finskému studentovi Linusu Torvaldsovi, který stál u počátků Linuxu, se brzy přidala velká internetová programátorská komunita, aby společně vytvořili jediný operační systém, který je vážnou hrozbou monopolu Microsoftu na tomto poli. V posledních letech jeho popularita strmě stoupá a kvalitní aplikace pro něj se rychle množí. Co se týče počítačových her, nemůže sice zatím ani zdaleka konkurovat Windows 95/98, ale kdo ví, čeho se dočkáme v budoucnu.

Jak vyplývá z výše uvedených faktů, nejdůležitějšími počítačovými herními platformami dneška jsou Windows 95/98 a DOS – proto se budu věnovat právě jim. Pokud chcete mít možnost bezpečně hrát hry pro DOS i pro Windows, doporučuji vám začít svojí četbu konfiguračním poradcem pro DOS.

HERNÍ KONFIGURACE POČÍTAČE

WINDOWS 95/98

Existuje několik zásad, kterých byste se měli držet, pokud se chcete vyhnout problémům se spouštěním a během her ve Windows:

1) Nenechávejte při hraní zbytečně běžet jiné programy
Windows jsou víceúlohový (multitaskový) operační systém, takže v nich může běžet více programů najednou. Je však třeba si uvědomit, že každý běžící program si pro sebe “užere” část systémových zdrojů (operační paměť, strojový čas procesoru atd.), což při hraní výkonově náročných her nemůžeme vůbec potřebovat. Nejedná se přitom jen o velké aplikační programy typu Word nebo Excel, ale také o různé rezidentní hlídače všeho možného (antiviry, Norton System Doctor, komunikační programy atd.), které svojí monitorovací a jinou činností více či méně zpomalují celkový chod počítače.

Bedlivě si také prohlédněte, jaké programy se vám spouštějí automaticky po startu Windows, a zvažte, zda je opravdu potřebujete. Pro bezpečnou manipulaci s automaticky spouštěnými programy můžete použít ve Windows 98 systémovou utilitu MSCONFIG (najdete ji v adresáři WINDOWS\SYSTEM); ve Windows 95 (ale i 98) pak můžete využít některou z mnoha sharewarových utilit, například StartPro (http://www.daesoft.com). Oba zmíněné programy vám při problémech umožní vyřazené položky snadno vrátit na jejich původní místa. V nejvyšší nouzi si můžete poradit i “ruční” editací příslušných souborů – prozradím vám totiž, že programy se ve W95/98 mohou automaticky spouštět na následujících místech:

a) systémový registr:
HKEY_LOCAL_MACHINE\Software\Microsoft\Windows\CurrentVersion\Run
HKEY_CURRENT_USER\Software\Microsoft\Windows\CurrentVersion\Run
HKEY_LOCAL_MACHINE\Software\Microsoft\Windows\CurrentVersion\RunServices

b) složka Startup (v českých Windows “Po spuštění”):
přístupná po stisknutí tlačítka Start a výběru položek Programs a Startup (v české verzi Programy a Po spuštění). Odkazy na programy zde můžete mazat nebo přidávat např. pomocí Exploreru (Průzkumníku), který vyvoláte kliknutím pravým tlačítkem myši na tlačítko Start a vybráním položky Explore (Prozkoumat).

c) soubor WIN.INI:
zde mohou být programy spouštěny pomocí příkazů Run a Load. Příkaz vyřadíte tak, že na začátek příslušného řádku napíšete středník (;).

msconfig

Někdy (např. u většiny antivirových programů) lze používání rezidentní části vypnout v konfiguraci daného programu, což je nejbezpečnější a mnou doporučený postup.

POZOR: Vyřadíte-li výše uvedenými způsoby ze startovacího procesu Windows některý program, který je z toho či onoho důvodu důležitý pro chod vašeho systému, můžete se dočkat malých (nechodí myš, zvuková karta atd.) i velkých problémů (Windows se nenastartují). Proto na tomto poli manipulujte obezřetně a se znalostí toho, co děláte. Nevyhazujte z automatického spouštění hned všechno, ale postupujte v malých přírůstcích (nejlépe po jednom programu) – pokud se objeví nepříjemnosti, snažte se vrátit věc do původního stavu.

startpro

2) Mějte vždy nainstalovány poslední verze knihoven DirectX a DirectX Media
DirectX a DirectX Media jsou multimediální knihovny firmy Microsoft, které se vyvíjejí nezávisle na Windows (podstatně rychleji) a jsou nezbytné pro chod her v tomto operačním systému. Zde máte situaci ulehčenou tím, že každá legálně zakoupená hra by měla obsahovat instalaci té verze DirectX, která je potřebná k jejímu běhu. I tak se však vyplatí průběžně sledovat uveřejňování nových verzí – to děláme za vás, takže vám stačí se občas mrknout na naši stránku s užitečným softwarem). Nové verze mohou totiž přinášet dosud nerealizovanou podporu specifických vlastností vašeho hardwaru (procesoru, zvukové nebo grafické karty, joysticku atd.), takže požitek z některých her může významně stoupnout.

Pokud si nejste jisti, jakou verzi DirectX máte právě nainstalovanou, použijte utilitu DXDIAG.EXE, kterou najdete v adresáři WINDOWS\SYSTEM – ta vám poskytne obsáhlé informace o stavu DirectX na vašem počítači.

3) Mějte vždy nainstalovány poslední verze ovladačů pro váš hardware
Výrobci hardwaru, pokud jsou seriózní, podle potřeb aktualizují a vylepšují ovladače pro své výrobky. Je bohužel častým jevem, že k novým kartám dostanete na CD rané verze ovladačů, které bývají šité poněkud horkou jehlou, takže vaším prvním krokem po instalaci grafické nebo zvukové karty by měla být návštěva internetových stránek výrobce a zjištění, zda už nejsou k dispozici novější verze ovladačů. Zde vám opět pomůže náš seznam odkazů na stránky výrobců hardwaru.

4) Nastavte pevnou a dostatečnou velikost odkládacího souboru Windows a defragmentujte ho; ponechte však také dost místa pro dočasné soubory
Odkládací soubor Windows (anglicky swap file) je virtuální pamětí vašeho počítače – co se nedostává na skutečné operační paměti (RAM), to musí operační systém suplovat pomocí podstatně pomalejšího pevného disku. Windows jsou implicitně nastavena tak, že velikost odkládacího souboru (dále jen OdS :-), který se vytváří na bootovacím disku (obvykle C), mohou podle momentálních potřeb spuštěných programů dynamicky zvětšovat nebo zmenšovat, přičemž po spuštění Windows se OdS automaticky vytvoří a při jejich vypínání se zase smaže. To sice na první pohled vypadá jako vhodné nastavení, ale má několik nevýhod. Jednou z nich je fakt, že na disku nemusí být dost souvislého místa, takže je OdS fragmentován (rozkouskován), což vede ke zvýšené práci disku a samozřejmě snížení výkonu. Další nepříjemností je, že každé nastartování a ukončení Windows je vytvářením respektive mazáním OdS zpomaleno.

Obě výše uvedené nevýhody zmizí, pokud nastavíte pevnou velikost OdS. Windows pak vytvoří na disku OdS zadané velikosti a nebudou ho po sobě mazat; pokud ho navíc jednou defragmentujete (nebo ho už vytvoříte nefragmentovaný), nemusíte se o něj dále starat, protože v tomto ideálním stavu už zůstane nastálo. Jako velikost sice v naprosté většině případů postačí 128 MB, ale setkal už jsem se s demoverzemi her, které vyžadovaly OdS o velikosti 256 MB. Takže zde se rozhodněte podle vlastní chuti a místa na disku (já mám 256). Máte-li OdS na bootovacím disku, nezapomeňte zde ještě ponechat dostatek volného místa na dočasné soubory, které si tu různé (zejména instalační) programy vytvářejí – 100 MB je přijatelné minimum.

Nyní pozor: pokud jste šťastnými majiteli nějaké utility (např. Speed Disk z Norton Utilities 4), která umí spolu s diskem defragmentovat i OdS, můžete rovnou provést změnu nastavení velikosti podle následujícího odstavce a pak disk i s OdS defragmentovat. Máte-li pouze základní systémové vybavení, nejprve v okně Virtuální paměť (viz následující odstavec) směle zaškrtněte políčko Zakázat virtuální paměť (nedoporučuje se), stiskněte tlačítko OK, restartujte počítač a programem DEFRAG ležícím v adresáři WINDOWS proveďte defragmentaci disku, na němž bude umístěn OdS.

Nastavení OdS můžete měnit přes ovládací panely (Start/Nastavení/Ovládací panely, ikona Systém, záložka Výkon, tlačítko Virtuální paměť). V okně Virtuální paměť vyberte volbu Virtuální paměť nastaví uživatel a do okének Nejméně a Nejvíce zadejte požadovanou velikost OdS. Pak stiskněte tlačítko OK, restartujte počítač a případně (pokud jste tak neučinili dle předchozího odstavce) defragmentujte OdS.

5) Neinstalujte v souborech AUTOEXEC.BAT a/nebo CONFIG.SYS žádné ovladače a/nebo rezidentní programy
Dosovské ovladače a rezidentní programy nainstalované před vlastním startem Windows mohou mít na chod windowsovských her i jiných programů neblahé účinky, od jejich zpomalování až po zhroucení systému. Pokud tyto ovladače potřebujete pro chod dosovských her, použijte větvenou konfiguraci (viz Konfigurace pro dosovské hry).

HERNÍ KONFIGURACE POČÍTAČE

DOS

V následujícím textu vám poradím, jak si vytvořit univerzální konfiguraci počítače, která umožňuje bez problémů spouštět v podstatě jakékoli dosovské hry. Budu ale pamatovat i na ty z nás, kteří provozují operační systém Windows, a přesto se nechtějí vzdát požitku z her ve starém dobrém DOSu – například mariášem pro Windows mne bohužel dodnes nikdo neoblažil :-(.

Asi každý vášnivý hráč dosovských her se setkal s problémem, jak nakonfigurovat svůj počítač tak, aby mu na něm běželo co nejvíce her, aniž by musel neustále zasahovat do souborů AUTOEXEC.BAT a CONFIG.SYS. Řešení tohoto problému má jméno “variabilní konfigurace”, tj. konfigurace, kdy si můžete vždy po spuštění počítače sami vybrat, které ovladače a programy budou zavedeny do operační paměti. Myšlenka variabilní (nebo také “větvené”) konfigurace není v žádném případě nová – např. operační systém DR-DOS od dnes již neexistující firmy Digital Research umožňoval plnohodnotně větvit CONFIG.SYS již mnoho let předtím, než se Microsoft konečně rozhoupal a tuto vlastnost implementoval do svého MS-DOSu 6.0. Abyste tedy mohli realizovat níže uvedené postupy, musíte mít alespoň MS-DOS 6.0 a procesor 80386.

Poznámky pro uživatele Windows 95/98:

  • Nemusíte žádný DOS shánět – je ve verzi 7.X neoddělitelnou součástí těchto systémů.
  • Některé dosovské hry běží bez problémů i ve W95/98 – pokud máte jen takovéto hry, nemusíte se s variabilní konfigurací obtěžovat. Jestli se však v budoucnu chystáte vyzkoušet i jiné, pamatujte na to, že pokus o spuštění některých “systémově agresivních” her vám může milovaná okénka spolehlivě a okamžitě shodit.

U her pro DOS je klíčovou záležitostí, aby měly k dispozici typ paměti, který vyžadují (XMS, EMS, konvenční paměť) a aby jí měly požadované množství. Především firmám Intel a Microsoft vděčíme za to, že paměť počítačů PC se dělí na několik částí, z nichž každá má vzhledem k programům svá specifika. Je nutné si uvědomit, že toto dělení je jen logické – fyzicky se jedná o jednu paměť RAM, kterou (kromě konvenční paměti) ovladače zpřístupňují v níže uvedených podobách potřebných pro konkrétní programy. Zde jsou stručné informace o jednotlivých druzích paměti PC:

  • Konvenční paměť
    Paměť s adresami 0 – 640 KB, jejíž dostatečné množství je velmi důležité zejména pro staré dosovské hry. Toto je jediná paměť, která je programům na PC přístupná přímo a bez použití ovladačů, a proto má základní a výsadní pozici. Staré dosovské programy kladou často velké požadavky na volné místo v konvenční paměti (pochopitelně, protože žádná jiná tehdy k dispozici nebyla), takže časem vznikly mechanismy, jak přesouvat ovladače a rezidentní programy (nebo jejich části) do UMA a HMA.
  • UMA (Upper Memory Area)
    Paměť s adresami 640 KB – 1 MB. Některé úseky této paměti jsou vyhrazeny pro potřeby instalovaného hardwaru (např. grafické karty), takže jsou pro programy přístupné (a to jen zvláštním způsobem) pouze některé její bloky (UMB – Upper Memory Blocks). Pro využití těchto bloků musí být instalovány ovladače HIMEM.SYS a EMM386.EXE.
  • HMA (High Memory Area)
    Paměť s adresami 1 MB – 1064 KB, tedy prvních 64 KB nad hranicí jednoho megabajtu. Do této části paměti lze přesunout valnou část operačního systému a jeho struktur a uvolnit tak důležitou konvenční paměť. Musí být instalován HIMEM.SYS.
  • XMS (Extended Memory)
    Paměť nad hranicí 1 MB (dnes tedy zdaleka největší část RAM), kterou zpřístupňuje ovladač HIMEM.SYS. I s tímto ovladačem je však dosovským programům XMS přístupná pouze tehdy, používají-li extender.
  • EMS (Expanded Memory)
    Zvláštní typ paměti, který vyžadují některé starší hry. Je nutné mít instalovány ovladače HIMEM.SYS a EMM386.EXE.

Informace o instalovaných ovladačích a dostupných druzích paměti získáte pomocí příkazu MEM (doporučuji podobu MEM /C|MORE).

Jak tedy vytvořit variabilní konfiguraci, která by umožňovala spouštět všechny typy dosovských her? Podívejte se na dále uvedené vzorové soubory CONFIG.SYS a AUTOEXEC.BAT, které vám pomůžou při koncipování vaší vlastní konfigurace. Pokud používáte Windows 95/98, musíte ještě zabránit tomu, aby se po (re)startu počítače automaticky spouštělo grafické prostředí. Za tím účelem si otevřete v nějakém editoru textový soubor MSDOS.SYS (má implicitně atributy read only, hidden a system, takže před vlastní editací musíte, nejlépe v nějakém správci souborů, tyto atributy zrušit) a v sekci [Options] u parametru BootGUI nahraďte jedničku nulou (výsledná podoba musí být BootGUI=0). Pak soubor uložte. Po dalším restartu počítače se nenastartují Windows, ale skončíte v normálním DOSu. Windows se za tohoto stavu dají spustit příkazem win, avšak pozor: jakmile pomocí níže uvedených konfiguračních souborů nabootujete do jiné větve než “Windows”, nepokoušejte se Windows spustit! Nebude totiž nainstalován ovladač IFSHLP.SYS, který vaše okénka vyžadují, a bez něj se při spouštění beznadějně zaseknou.

Úvodní poznámky:

  • Níže uvedené konfigurační soubory jsou zaměřeny především na optimalizaci spouštění různých typů her. Pokud používáte aplikační programy, které vyžadují specifické nastavení určitých konfiguračních parametrů, musíte je v konfiguračních souborech zohlednit.
  • Cesty k jednotlivým ovladačům odpovídají mému počítači – musíte je nahradit cestami odpovídajícími příslušným adresářům na vašem počítači.
  • Řádky začínající slovem rem jsou vysvětlující poznámky, které můžete z konfiguračních souborů později vymazat. Taktéž můžete vymazat prázdné řádky, které jsou vloženy pouze z důvodů přehlednosti.
  • Máte-li ve svých současných konfiguračních souborech ovladače nějakých speciálních zařízení (přenosný harddisk, jednotka ZIP atd.), musíte je samozřejmě zařadit na vhodná místa i do nových souborů.
  • Parametr fileshigh určuje počet souborů, které lze najednou otevřít. Hodnota 40 by měla postačovat pro všechny aplikace kromě databázových. Pokud pod některou z konfiguračních větví budete spouštět program s vyššími nároky na počet otevřených souborů (viz manuál nebo chybové hlášky daného programu), upravte příslušně hodnotu tohoto parametru v souboru CONFIG.SYS.
  • Pokud nepoužíváte Windows 95/98, vynechte z konfiguračních souborů položky týkající se tohoto operačního systému (viz komentáře ve vzorových souborech).

VZOROVÝ SOUBOR CONFIG.SYS

[menu]
menuitem=win,Windows
menuitem=min,Minimal
menuitem=maxk,MaxKonv
menuitem=rdisk,Ramdisk

rem Polozky menu, ktere se objevi po restartu pocitace

menudefault=win,10
rem Na tuto polozku menu se automaticky nastavi kurzor,
rem a pokud nestisknete klavesu, po 10 sekundach se
rem automaticky vybere

[common]
rem Zde jsou uvedena nastaveni spolecna pro vsechny
rem konfigurace
switches= /f
rem Zrusi dvousekundovou prodlevu pri (re)startu pocitace
devicehigh=C:\WINDOWS\HIMEM.SYS /testmem:off
rem ovladac XMS s vypnutym testovanim pameti pri spousteni
dos=high,umb,noauto
rem Presunuti casti DOSu do HMA a zapnuti spravy UMB. Cast
rem ”,noauto” vynechte, pokud nemate Windows 95/98 – urcuje,
rem ze se nebudou automaticky nacitat ovladace IFSHLP.SYS,
rem DBLBUFF.SYS a SETVER.EXE, ktere by v DOSu pouze zbytecne
rem zabiraly pamet
lastdrive=K
rem Nastavte podle posledniho pismena vasich diskovych
rem jednotek

[win]
fileshigh=40

rem Pocet souboru, které lze najednou otevrit

devicehigh=C:\WINDOWS\IFSHLP.SYS
rem Ovladac systemu souboru Windows

[min]
fileshigh=40

[maxk]
fileshigh=40
devicehigh=C:\WINDOWS\EMM386.EXE ram /d=64

rem Ovladac EMS a UMB
devicehigh=C:\CDROM\SBIDE.SYS /d:btccd001 /v /p:170,15
rem Ovladac jednotky CD-ROM – nahradte ovladacem svého CD

[rdisk]

fileshigh=40
devicehigh=C:\WINDOWS\RAMDRIVE.SYS 2048 /e

rem Ovladac, který vytvori v XMS ramdisk o velikosti 2 MB

 

VZOROVÝ SOUBOR AUTOEXEC.BAT

@echo off
rem Vypne vypisovani prikazu na obrazovku

rem Nejprve prijdou spolecna nastaveni pro vsechny vetve
set BLASTER=A220 I7 D1 T2
set SNDSCAPE=C:\WINDOWS
set MGA=C:\MGA\SETUP\
set TEMP=C:\TEMP

rem Nastaveni systemovych promennych pro zvukovou kartu,
rem grafickou kartu a adresar pro docasne soubory
rem (nahradte svymi hodnotami)

goto %CONFIG%
rem Timto prikazem se skoci na navesti odpovidajici
rem konfiguraci, kterou uzivatel vybral v menu

:win
path C:\WINDOWS;C:\WINDOWS\COMMAND;D:\NC;C:\;C:\BAT;D:\NU;D:\PACK

rem Cesta k aplikacim (nahradte svymi hodnotami)
win
rem Spusteni Windows
goto end

:min
path D:\NC;C:\;C:\BAT;D:\NU;D:\PACK
lh C:\WINDOWS\SMARTDRV.EXE /U

rem Ovladac diskove cache bez CD modulu
lh C:\MOUSE\MOUSE.COM /c2 /s50 /a0
lh C:\CREATIVE\DOSDRV\APINIT
rem Ovladac mysi a inicializace zvukove karty pro DOS
rem (nahradte svymi hodnotami)
goto end

:maxk
path D:\NC;C:\;C:\BAT;D:\NU;D:\PACK
lh C:\WINDOWS\SMARTDRV.EXE
lh C:\WINDOWS\COMMAND\MSCDEX.EXE /d:btccd001 /v

rem Ovladac jednotky CD-ROM
lh C:\MOUSE\MOUSE.COM /c2 /s50 /a0
lh C:\CREATIVE\DOSDRV\APINIT
goto end

:rdisk
path D:\NC;C:\;C:\BAT;D:\NU;D:\PACK
lh C:\MOUSE\MOUSE.COM /c2 /s50 /a0
lh C:\CREATIVE\DOSDRV\APINIT

:end

 

Pomocí výše uvedených souborů si uživatel při bootu může vybrat jednu z těchto čtyř konfigurací:

Windows
Spuštění Windows bez instalace jakýchkoli zbytečných ovladačů. Díky příkazu dos=noauto v souboru CONFIG.SYS se nezavádějí ani ovladače DBLBUFF.SYS a SETVER.EXE, které se jinak načítají automaticky. Tyto ovladače pravděpodobně nepotřebujete, ale pokud zjistíte, že ano, stačí je doplnit do sekce [win].

Minimal
Minimální konfigurace vhodná pro hry založené na extenderech typu DOS4GW. Tyto hry obvykle nevyžadují velké množství konvenční paměti, proto není nutné instalovat EMM386. který poněkud zpomaluje chod programů (tedy i her). Neinstaluje se zde ovladač CD – pokud je náhodou zapotřebí, stačí ho sem překopírovat ze sekcí MaxKonv.

MaxKonv
Konfigurace, která uvolňuje co největší množství konvenční paměti, poskytuje programům paměť typu EMS a zprovozňuje jednotku CD-ROM.

Ramdisk
Některé starší hry, které neumějí dobře využít většího množství instalované paměti, běží velmi dobře a rychle, když je celé (se všemi soubory) zkopírujete do ramdisku a spustíte je odtud. Typickým příkladem jsou známé české mariáše Flek! a Re!. Zde je třeba experimentálně zjistit, jaká velikost ramdisku je pro danou hru vyhovující.

Závěrečné poznámky:

  • Příkazy lh (mohou mít i výmluvnější podobu loadhigh) v souboru AUTOEXEC.BAT a devicehigh v souboru CONFIG.SYS se pokouší nahrát za nimi uvedený ovladač do volných UMB. To je samozřejmě možné jen tehdy, je-li nainstalován EMM386.EXE s parametrem ram; pokud tomu tak není, nahraje se ovladač do konvenční paměti.
  • Po instalaci Windows 95/98 se v souboru CONFIG.SYS objeví řádky
    device=C:\WINDOWS\COMMAND\DISPLAY.SYS con=(ega,,1)
    country=042,852,C:\WINDOWS\COMMAND\COUNTRY.SYS
    a v souboru AUTOEXEC.BAT řádky
    mode con codepage prepare=((852) C:\WINDOWS\COMMAND\EGA.CPI)
    mode con codepage select=852
    keyb cz,,C:\WINDOWS\COMMAND\keybrd2.sys

    Pokud nepatříte k tomu málu lidí, které používají programy psané pro znakový režim DOSu s českým prostředím v kódování Latin 2 (kódová stránka 852), můžete tyto řádky klidně smazat nebo vykomentovat.
Diskuze (6) Další článek: Revenant - pozadí

Témata článku: , ,