Hry a konzole od Nintenda v letošním roce slaví hned několik významných výročí a první z nich je série Legend of Zelda.
Dnes je to přesně 35 let od chvíle, kdy vyšlo úplně první Linkovo dobrodružství na konzoli Nintendo Entertainment System. Za jeho zrodem stál tým Nintenda pod vedením legendárních vývojářů Šigeru Mijamota a Takašiho Tezuky.
Trojice tvůrců, která stála u zrodu nejslavnějších značek Nintenda. Takaši Tezuka, Šigeru Mijamoto a Kodži Kondo.
V době, kdy vývoj začínal, tedy někdy v roce 1984, vznikal vedle Zeldy další velký projekt. Nebylo jím nic menšího než Super Mario Bros.. Jelikož byl Mijamoto i jeho hlavním vývojářem, tak se musel snažit o to, aby se hry jedna druhé nepodobaly. To se mu povedlo na jedničku. Výrazně se liší už jen v tom, že Mario je lineární a jde o to, dojít na konec úrovně, zatímco Zelda dává hráči větší svobodu. To, že jste museli vše prozkoumávat a sami jste přicházeli na to, co vlastně musí Link udělat, bylo podle všeho vývojářským záměrem. Chtěli tím dosáhnout toho, aby se hráči mezi sebou o hře bavili a sdíleli svoje objevy.
Základy světa Legend of Zelda položil Keidži Terui. Při vymýšlení toho všeho se prý inspiroval v dějinách středověké Evropy. Položil tím tak základy celé série, na kterých jsou postavené i její nejnovější díly. Samotný příběh o zkouškách, Triforce a záchraně princezny Zeldy má ale na svědomí Takaši Tezuka. Zapomínat nesmíme ještě na jedno světově známé jméno. Je jím Kodži Kondo, hudební skladatel, který stojí nejen za soundtrackem Legend of Zelda.
Americká verze se stejně jako ostatní hry na NES prodávala na klasických kazetách. Původně ale v Japonsku Legend of Zelda vyšla jakožto launch titul pro FamiCom Disk System, což byla nástavba pro klasický NES využívající diskety. Do zbytku světa se ale nikdy nedostala. Není se ani čemu divit, když vezmeme v potaz, že pár let po jeho uvedení byla technologie herních kazet vylepšena a svými možnostmi Disk System překonávala.
Původně první Legend of Zelda vyšla exkluzivně pro Famicom Disk System
Rozvoj napříč generacemi
Legend of Zelda se rozrůstala i v následujících letech, ale zlomový bod přišel vždy s novou generací konzolí. Ten největší v historii série byl určitě v dobách Nintenda 64, kdy světlo světa spatřily díly Ocarina of Time a Majora’s Mask. Oba jsou dodnes řazeny mezi to nejlepší nejen v ohledu Zeldy, ale celé herní historie. Přechod do plnohodnotného 3D prostředí na hráče zapůsobil výborně a ve své době měla Ocarina of Time mechaniky, které se doposud nikde jinde neukázaly. Majora’s Mask do toho pak přidala ještě hrátky s časem, kdy jste museli vše stíhat v rámci tří dní. Pokud vám to nevyšlo, tak se cyklus zase opakoval.
Velkou část publika Nintenda v té době představovali hráči na kapesních konzolích a ani na ně se nezapomínalo. Už v roce 1993 vyšel exkluzivně pro Game Boy díl s podtitulem Link’s Awakening. Oproti Zeldám na domácí konzole je takových dílů podstatně méně, ale každý z nich má své unikátní mechaniky. Mezi ty nejúspěšnější z nich patří A Link Between Worlds pro Nintendo 3DS nebo Four Swords pro Game Boy Advance. Ne všechny se ale setkaly s takovým nadšením. Jedním z nich jsou Tri Force Heroes pro 3DS z roku 2015. Soustředění na hraní v kooperaci se v tomhle případě moc nevyplatilo.
I když celá série čítá desítky dílů, tak každý obstojí sám o sobě nejen díky příběhům a unikátním mechanikám, ale také díky specifickému vizuálu. Ve valné většině případů je od sebe rozeznáte na první pohled a není to proto, že by jejich vydání dělilo několik let či generací. Zatímco výše zmiňovaná Ocarina of Time volí pohádkovější pojetí, tak Wind Waker z roku 2002 využívá jednodušší cel shadovou stylizaci. Oproti tomu naopak působí kontrastně díl Twilight Princess, který vyšel o 4 roky později. I když k realističnosti má hodně daleko, tak díky zvolenému grafickému stylu působí vážnějším dojmem. Proporce postav v tom také hrají velmi důležitou roli.
Komunita fanoušků už dlouhé roky spekuluje o tom, že každá tato verze Linka a Zeldy existuje ve své vlastní realitě a vzájemně na sebe odkazují. Oficiálně Nintendo ale nikdy o takto rozšířeném univerzu nikdy nemluvilo. Možná, že na tom opravdu něco je. Na druhou stranu za tím ale může být jednoduchý fakt, že Nintendo rádo experimentuje s novými styly. Legend of Zelda přeci jen není jediná série, u které se něco podobného děje.
Vždycky to jde lépe
Stejně jako starší díly ostatních sérií Nintenda se i Zelda dočkala několika portů, vylepšených verzí či remasterů. Jako první si tím prošel Link’s Awakening. Aby Nintendo podpořilo start handheldu Game Boy Color, vydalo ho znovu v roce 1998 jakožto Link’s Awakening DX a tentokrát byl už samozřejmě barevný. Kromě toho do hry přibyl také nový dungeon spolu s unikátními nepřáteli a hádankami, jejichž řešení bylo založeno na hrátkách s barvami. To každopádně není naposledy, co jsme o Link’s Awakening slyšeli. Před dvěma lety totiž vyšel kompletní remake. Drží se hratelnosti původní hry, ale díky modernímu grafickému zpracování působí velmi dobře.
Remake Link's Awakening pro Switch se Nintendu povedl na jedničku
Svoji šanci dostaly znovu také díly Ocarina of Time a Majora’s Mask, které vyšly v letech 2011 a 2015 na kapesní Nintendo 3DS. Jelikož ale hardwarově na tom tato konzole nebyla slavně, tak se ani nedalo uvažovat o výraznějších grafických vylepšeních. O něco lépe na tom je Wind Waker HD z roku 2013. Ten sice už v původní verzi díky cel shadu vypadal výborně, ale na WiiU mu to slušelo ještě mnohem více. Jen škoda, že se mu kvůli nevalnému úspěchu této konzole nedostalo takové pozornosti.
Během oslav 30. výročí Legend of Zelda dalo Nintendo hráčům dáreček v podobě vylepšené verze Twilight Princess. Během Nintendo Directu, který proběhl tento týden, se potvrdilo, že nás opět čeká další remaster. Tentokrát je to Skyward Sword HD, který vyšel původně pro Wii. Hned na to se ale rozjely spekulace o tom, že by ještě do konce roku měly na Switch dorazit i Wind Waker a Twilight Princess. Do konce března stále probíhají oslavy Mariova výročí, takže je možné, že poté přijde konečně na řadu Zelda v plné parádě.
Wind Waker se svojí stylizací od ostatních dílů výrazně liší
My bychom rozhodně neměli ani nic proti tomu, pokud by přišlo něco podobného jako remake Link’s Awakening. Na předchozích generacích konzolí Nintenda jste si celou řadu starších dílů Legend of Zelda mohli zahrát skrz Virtual Console, ale ta na Switchi chybí. Nebylo by tedy vůbec špatné touto formou na jejich nejnovější platformu převést i další díly, které zatím nejsou dostupné. Od věci není ani port výše zmíněného Wind Wakeru HD.
Link, Zelda a některé další postavy či předměty této série se v průběhu let objevovali i v dalších hrách nejen od Nintenda. V aktuální generaci jste se s Linkem mohli setkat například v Mario Kart 8, kde je jedním ze závodníků nebo v Super Mario Makeru 2. Občas zabloudili i do her třetích stran. Ve switchové verzi Diabla III můžete najít transmog Ganondorfovy zbroje nebo exkluzivního peta Cucca. Hned několikrát se doplňky inspirované sérií Legend of Zelda objevily v sérii Monster Hunter a je docela možné, že ani Rise, který vychází příští měsíc, nebude výjimkou.
Hyrule žije dál
Ještě před pár lety by zarytí fanoušci Zeldy jen těžko věřili tomu, že se něco dokáže vyrovnat Ocarině of Time, natož aby přišel nástupce. Nintendo to ale v roce 2017 přeci jen dokázalo. Zatím poslední velký díl s podtitulem Breath of the Wild způsobil v herním průmyslu pořádný poprask. I když vyšel i pro Nintendo WiiU, tak spolu se Super Mario Odyssey zajistil Switchi raketový start.
Breath of the Wild je důkazem toho, že grafika není všechno, a i se slabším hardwarem jaký má Switch můžete udělat hru, která strčí do kapsy AAA tituly světových studií. Kouzlo BotW je v jeho otevřenosti, možnostech a volnosti, kterou hráči dává už od samotného začátku. Samozřejmě, že se to bez uvedení do děje neobejde, ale je zcela na vás, jak se k celému problému postavíte. Můžete se rovnou vydat k finálnímu bossovi, ale jste tak slabí, že máte téměř nulové šance na vítězství.
Stejně jako v každém správném RPG i tady strávíte hodiny vylepšováním Linka a jeho vybavení. Do jisté míry je BotW také survival. Do hor se nemůžete vydat bez teplého oblečení či jídla, které vám dá odolnost vůči chladu. Lávové oblasti jsou naopak pořádně žhavé, takže se podle toho zase musíte přizpůsobit. Tato variace království Hyrule se na první pohled může zdát docela prázdná, což není žádným překvapením, když vezmeme v potaz, že ho postihla kalamita. Stačí se ale pustit do průzkumu a poznáte, že tady rozhodně sami nejste. Obyvatel království sice výrazně ubylo, ale o to větší radost máte, když konečně narazíte alespoň na malou vesničku.
Většinou to se Zeldou vypadá tak, že každý díl funguje samostatně a má vlastní příběh. To ale nicméně nebude případ nadcházejícího dílu, který je ale bohužel stále daleko. Neznáme dokonce ani jeho jméno. Je ale jasné, že půjde o přímé pokračování Breath of the Wild. Nintendo se od doby jeho oznámení podělilo jen o krátkou ukázku, kde Link spolu se Zeldou prozkoumávají starověké ruiny. Očekávání jsou obrovská. Za nás ani není potřeba, aby Nintendo Breath of the Wild s novým dílem překonalo. Bohatě stačí, když se bude držet stejné kvality.
