Lionheart: King’s Crusade – svatá válka ve Svaté zemi (recenze)

Hra rovněž neskrblí ani při dalších nápadech – není tak výjimkou, že po dobytí území se musíte rozhodnout, komu předat důležité suroviny, nebo k vám přijede posel se zprávou o naléhavé situaci, která si vyžaduje vaši pozornost i armádu. Nejpříjemnější setkání tak bývá s obchodníky, jež po vás nic nechtějí, ale nabízejí opravdu zajímavé věci. Jen je škoda, že jsem se osobně potýkal s poměrně výrazným nedostatkem dukátů. Je však možné, že jsem jen neschopný stratég.

Ostatně, Lionheart rozhodně není hrou pro začátečníky. Už od druhé bitvy se s vámi moc nemazlí, a pokud se vám stejně jako mně povede ztratit na začátku hry některou z jednotek, budete se muset dalších pár bitev pěkně ohánět, abyste výraznou ztrátu dohnali. Jenže takový už je život a co si budeme nalhávat – bez pořádné výzvy by strategická hra neměla valný smysl.

Lionheart rozhodně není hrou pro začátečníky

Jediné, co trochu zamrzí, pak je nemožnost ukládat hru přímo při bitvě. Rozumím tomu, že autoři chtěli zamezit nerozvážným atakům na opevněné pozice, ale aspoň v určitých bitvách by se aspoň autosave hodil jako sůl, zvlášť ve chvíli, kdy se v podstatě nic neděje a vy rozestavujete svou armádu, abyste měli co nejlepší pozici pro nadcházející část půtky. Výrazným problémem pak je fakt, že Lionheart občas padá a spousta hráčů měla problém i s dokončením první mise – mně osobně pomohl až neoficiální launcher, jenž padání odstraní. Jenže je normální v podstatě crackovat legální hru?

Omáčka navíc

Rovněž nepotěší i nepříliš dobrá AI protivníků a poměrně hodně vysoká hardwarová náročnost, která vůbec neodpovídá tomu, jak hra vypadá. Uznávám sice, že renderovat tisíc panáčků musí dát grafice zabrat, ale aby to vypadalo jako před pěti lety a na maximální detaily to běželo na GTX 460 jen 30 FPS, mně přijde už poměrně tristní. Naštěstí potěší aspoň stránka zvuková, ve které vedou prim především povedené instrumentální skladby.

Mimo to je ale už možno Lionheart jen chválit. Potěší třeba i možnost navázat na Křižáckou kampaň tažením za Saracény, které však působí po novátorském zážitku trochu hořce. Dá se totiž říct, že přestože si hra ponechává systém víry a rovněž odemykání jednotek, mizí možnost hraní za různé frakce a nastupuje tak čistě pragmatické klikání na jednotlivé bonusy.

Je normální v podstatě crackovat legální hru?

Což je škoda, protože jsem se několikrát přistihl, že klikám na určitý plán jenom proto, že se mně zdálo, že za této konstelace mají moje jednotky největší šanci na přežití.

Lionheart: King’s Crusade je tak výbornou volbou pro každého hardcore stratéga a nabízí poměrně slušnou porci zábavy, kterou sem tam zkalí nějaká ta chybka, nebo možná až příliš vysoká obtížnost. Jinak je ale originální a svá, proto by byl hřích ji nezkusit. Bohužel se však zatím budete muset smířit s nákupem ze zahraničních zdrojů (kupříkladu Steam ji nabízí za 40 Euro) nebo si počkáte na českou verzi za 300,- Kč, která ponese poměrně matoucí název: Richard Lví srdce: Tažení králů. Hlavně však vyjde až v roce 2011, což znamená, že nebudete moci u hry strávit dlouhé zimní večery. A přitom je na to jako stvořená.