Pán prstenů Petera Jacksona je mladý fenomén, přesto se mu podařilo stát se kultem již nyní. Z jeho úspěchu a očekávané premiéry druhého dílu ságy nyní těží hra pro PlayStation 2, která nabízí průchod oběma filmy v kůži jednoho ze čtyř protagonistů příběhu. Tahle hra zpracovává filmovou licenci na docela nové úrovni.
Multiplayer: ne
Paměťová karta: ano, minimálně 80 kB
Analogové ovládání: pouze páčky
Vibrace: ano
Výrobce: Electronic Arts (www.eagames.com)
Distributor: Electronic Arts
Homepage: www.lordoftherings.ea.com
Film
Nejen proto, že jde o filmovou licenci, se nevyhneme pár slovům o filmu (filmech). Ještě nedávno si všichni – průměrní lidé, fanoušci, čtenáři i odborníci z branže – mysleli, že nevýslovně bohatá a hluboká studna Tolkienova literárního díla nelze smysluplně převést na filmové plátno. Peter Jackson přesvědčil celý svět, že magie doopravdy existuje i v dnešní době, protože co s Pánem prstenů dokázal, to je jednoduše kouzlo. Ve spolupráci s předními ilustrátory Tolkienových knih vytvořil filmový svět, který nejen dokonale kopíruje ty nejustálenější představy o Středozemi, ale navíc je realistický a uvěřitelný, což zasluhuje obdiv a úctu. Vynikající design každé drobnosti od zbroje přes kostýmy až po architekturu v kombinaci s dokonalou epickou hudbou, překvapivými hereckými výkony a novodobými trikovými kouzly dělají film tím, čím je. A kdo jej neviděl, tomu to nevysvětlíte. Nyní je tedy mezi námi hra, která se filmové předlohy drží s takovým důrazem na detail a přesnost, že překonává důslednost jakékoliv filmově - herní adaptace, která kdy spatřila světlo světa. Když byla hra v přípravě a tvůrci mluvili o své snaze smazat vizuální rozdíl mezi filmem a hrou Pán prstenů, nikdo nechápal, že by se jim to mohlo povést až tak dalece, jak se jim to nakonec povedlo.
Vizuální šok
Když hru poprvé spustíte, nedočkáte se žádného úvodního herního menu, místo toho po titulcích „Electronic arts uvádí“ následuje dobře známá filmová hudba a úvodní pasáž z filmu, v DVD kvalitě samozřejmě. Sedíte zaražení v křesle, znovu vám jde mráz po zádech, jako to bylo předtím v kině a říkáte si, zda tam těch filmových ukázek tvůrci hry nenarvali zbytečně moc. Šok přichází v okamžiku, kdy filmový obraz naprosto plynule přejde v identickou scénu, kterou však tvoři animace v engine hry. Prostě film pokračuje, ale už to není DVD ukázka z toho, co bylo v kinech, nýbrž úplně ta samá scéna v engine hry. Pak se zvednou širokoúhlé okraje obrazu a to už hrajete. Poprvé to člověk vůbec nepochopí a v kůži Isildura utrží hezkých pár ran, než konečně uchopí ovladač a pustí se do skřetí armády. Asi se to nedá dost dobře vysvětlit slovy, ale přechody mezi filmovými ukázkami a hrou samotnou jsou tak plynulé a technicky dokonalé, že skutečně smazávají rozdíl mezi oběma médii. Ještě nikdy jsem neviděl hru, která by s filmem takto splývala. Svoji zásluhu na tom má především skutečnost, že hra do posledního detailu - technicky dokonale – kopíruje zmíněný design prostředí, kostýmů, bojových scén. A pak je tu ta maličkost, že všechna hudba, kterou ve hře uslyšíte, je převzata přímo z filmu, což v kombinaci s dabingem postav (všechny postavy ve hře namluvili odpovídající herci z filmu!!!) vytváří zvukovou kulisu, jakou jsem u hry ještě neslyšel. Chudáci sousedi – u téhle hry se hlasitost na zesilovači zesiluje sama.
Jak se to vlastně hraje
Jedním ze dvou největších zklamání je samotný herní styl Dvou věží (dále jen DV). Jde o dokonale prostoduchou akční hru, ve které pobíháte z jedné strany úrovně na druhou a mlátíte hory nepřátel. Dalo by se říct, že jde o určitou kombinaci Dynasty Warriors a jakékoliv akční hry z pohledu za zády hrdiny. Sice můžete volit mezi postavami, které jsou různě rychlé a mají docela jinou choreografii boje (převzatou přesně z filmu, jako vše ostatní v této hře) a jak jim přibývá zkušenost, lze pro ně dokupovat nové pohyby a chvaty, nicméně tyhle drobnosti bych rozhodně nenazval RPG prvky a nic nemění na tom, že DV je zkrátka a dobře prostá akční hra. Rychlá a zábavná, s perfektně řešeným ovládáním i systémem kamer, nicméně proti adrenalinovému šílenství takového Devil May Cry (zřejmě nejlepší akční hra současnosti – z hlediska hratelnosti a zábavy) je DV slabším odvarem. Přesto můžete v předchozím odstavci nalézt dostatek důvodů, proč je DV výbornou zábavou – prohánět se v kůži Aragorna, Legolase (některými „fanoušky“ vtipně přejmenovaném na Legolanda), Gimliho či Isildura krajinou a lokacemi z filmu, které vypadají přesně stejně a navíc se v nich odehrává to samé, co v předloze… to je báječný zážitek a přímo zabiják pro skalního fanouška. Až budete zoufale odrážet vlny nepřátel v Morijských dolech nebo se zúčastníte naprosto gargantuovské velebitvy v Helmově žlabu, pak pochopíte, o čem jsem mluvil.
| Světlé stránky hry |
- dokonalá podobnost s filmy
- filmová hudba, která se mění v závislosti na situaci
- dabing s původním hereckým obsazením
- místy napřirozeně dokonalá práce kamery
- propracovaný a bohatý systém bonusů
- dobře volené ukázky z filmů
- je to slušná akční řež
|
| Temné stránky hry |
- není to nic víc, než akční řež
- je to zoufale krátké
|
Proč ano a proč ne
Ti bystřejší z vás už si asi spojili předchozí informace, že hra obsahuje DVD ukázky z filmu a je dělána podle obou prvních dílů. To znamená, že ve hře uvidíte docela dlouhé pasáže z filmu, který zatím nikdo neviděl (16. prosince je světová premiéra Dvou věží a 16. ledna je ta česká). Pro nadržené fanoušky (jako jsem já) je tohle lákadlo velmi silnou motivací. Navíc DVD se hrou obsahuje rozhovory s tvůrci filmu, herci a další bonusy, které odkrýváte rafinovaným způsobem během postupu hrou. Také je zde zmíněná vysoká technická úroveň hry, která vám umožňuje náležitě demonstrovat sílu PlayStation 2 každému, kdo zavítá do vašeho hráčského doupěte. I skalní fanoušky však nemůže nezklamat skutečnost, že DV je krátká hra. Asi deset úrovní zkušený hráč zvládne za tři hodiny a tomu méně zkušenému to bude trvat maximálně dvakrát, třikrát déle. Sice můžete hrát znovu s jinou postavou, ale to už není tak docela ono. Jestliže je herní čas, který jsem uvedl, počítán i s četnými filmovými ukázkami (a to je), vyjde vám nehezký nepoměr mezi částkou zaplacenou za hru a zábavou, kterou vám poskytne. Když někteří lidé vytýkali krátkost 20-ti hodinovému Metal Gear Solidovi, co by asi ti samí hráči řekli na DV? Já sám jsem byl velmi zklamaný – a to jsem za hru nemusel platit. Proto jsem si víceméně jistý, že DV jsou záležitostí pro fanoušky filmu, nikoho jiného, a to ještě pro ty skalní z nich. Nezbývá než si znovu MOHUTNĚ povzdechnout, že u nás neexistují půjčovny her jako jinde ve světě.
Grafika: 9/10
Zvuk: 10/10
Hudba: 10/10
Hratelnost: 7/10
Pán Prstenů: Dvě věže nabízí filmově – herní adaptaci, jakou jsem ještě neviděl. Pro skalního fanouška filmu jde o povinnost a nekonečné množství orgasmů při hraní, pro ty ostatní o poněkud drahou možnost, jak se projít nádherným světem Středozemě a shlédnout ukázky z netrpělivě očekávaného druhého filmu. V jádru ale nejde o nic jiného, než dobrou avšak krátkou akční hru s bezkonkurenční výpravou.
Celkové hodnocení: 7/10
