ManEater: hra, ze které dostanete hlad | Recenze

Herní průmysl je úžasný v tom, že tu vzniká tak nějak cokoliv. Ano, máme tu úžasné příběhy a filozofické hry, ale také tu máme simulátor kozy a toustového chleba. Ke štěstí někdy stačí málo a zahrát si za žraloka může být také fajn, ne?

Maneater není až taková šílenost jako I am Bread a simulátorem ho rozhodně nazvat nelze. Je to arkáda tak trochu na motivy slavných filmů jako Čelisti nebo Sharknado. A má to svůj půvab.

Čelisti lačnící po pomstě

Na příběhu nehledejte žádné speciality (ano, má to příběh). Slavný lovec žraloků vám zabije matku a vy ji chcete pomstít. Jste ale malý žralůček (násilně vytažen z břicha matky) a musíte nabrat nějaké síly. Vaše cesta je jistý nekonečný hlad, kdy žerete, co se ukáže a snažíte se stát z mláděte dospělým žralokem a časem i megalodonem, abyste pomsty dosáhli.

Začnete jako malý žralůček a postupně narostete do gigantických rozměrů

Příběh je skutečně jen o jistém vysvětlení, proč žerete celý svět. Nějaký cíl se hodí vždy. Pochvalu si přeci jen zaslouží ale vyprávění, které působí jako dokument. Vaše kroky jsou stále doprovázeny komentářem a po dosáhnutí určitého bodu v příběhu se dostane k řeči i váš úhlavní nepřítel, který řekne pár mouder. Hodně her se snaží působit filmově, tohle působí jako dokument, ačkoli z trochu jiného světa, kde žraloci mohou dávat elektrické šoky.

A funguje to. Je překvapivé, že atmosférou se hra dost povedla. Jako celek je Maneater prostě… odreagovačkou po práci. V jednoduchosti je síla, ale zde do jisté míry i Achillova pata.

Opakování je matkou nudy

Hra začne zběsile, kdy hrajete za svou matku, velkého žraloka, požíráte lidi a bojujete se slušnou armádou lovců. V tento moment zjistíte vlastně všechny herní principy. To, že můžete různé uhýbat, skákat či máchat ocasem, nicméně celá herní mechanika se právě točí kolem jednoduchých úskoků a útoků tak, abyste nepřítele porazili a snědli.

Průzkum je skutečně radost a požírat lidi baví

Tato mechanika je zábavná, to bezpochyby. Je vážně cool být žralok, pro jednou vůbec nic neřešit a pustit se do průzkumu mořského světa. Jenomže nic jiného v hratelnosti vlastně nenajdete. Po této divoké jízdě to poznáte v nejhorší možné podobě – jako malý žralok musíte jíst i ty nejmenší rybičky, protože všudepřítomní aligátoři v zátoce vás snadno sežerou. Pouze požíváním všeho v dohledu se pomalu vyvinete v silnějšího žraloka.

Začátek je kvůli tomu extrémně vyčerpávající a může se protáhnout až na nějakých 5 hodin, během kterých se můžete snadno ke hře otočit zády. Naštěstí pro trpělivé  následně začíná další zběsilá jízda, kdy se přesunete do jiných lokací hry, kde potkáte zajímavější nepřátele, jak pod hladinou (čekají tu na vás kladivouni či velryby), tak také na hladině, kde se potkáte s lovci v nejrůznějších typech lodí.

Hra nejvíc ztrácí na opakování stejných činností

Jenomže i zde to rychle vklouzne do toho, že zase děláte stejné činnosti dokola. Maneater je hra, která má na oko mapu zaplavenou zábavou, ale většina úkolů se zakládá na požírání něčeho (občas je to boj se silnými nepřáteli, jindy požíráte lidi či mírumilovné rybičky) a zbytek je čistý průzkum v podobě hledání truhel či zajímavých míst.

Neskutečný svět moří a oceánů

Je zajímavé, že pocit z hraní je jako kolébka, která balancuje mezi zábavou a nudou. Hře se nedá upřít, že je svým způsobem malý klenot. Na jednu stranu je vážně moc boží být žralokem a to, že herní styl je jednoduchý, podporuje návykový pocit z lovu. Je skvělé sledovat nejen to, jak se s přibývajícími levely zvětšujete, ale také to, jak se vylepšujete pomocí nových orgánů a stanete se například děsivým elektrickým žralokem. Orgány zde vylepšujete na základě toho, že plnění úkolů a požírání nepřátel vám dává mutageny na vylepšování.

Přes všechny problémy, být žralokem je vlastně fakt cool

Tohle je posilněno tím, že herní svět je boží, neskutečně boží. Je zde důvod, proč na světě existuje tolik vodních světů a když někam vývojáři umístili značku pro zajímavý bod, jedná se skutečně o skvělou podívanou (s úsměvným komentářem). A když zrovna neobdivujete moře, také nad hladinou čekají pohledy na lidské stavby a turistické lokace a poskakovat po pláži a pojídat lidí vyvolává až pocit nostalgie.

Na druhou stranu je znát, že u hry moc času asi nestrávíte. Je hrozně ubíjející, že zde nic moc neděláte. Ve hře doslova zkysnete u opakování činností a rychle se stane neuspokojivou. Během pár hodin poznáte vše, co ve hře můžete zažít. Tu a tam vás třeba nadchne nový typ lodi, ale ve výsledku tu není v podstatě nic, co by vás přinutilo třeba jen mírně změnit herní styl. Hra nějakou změnu vlastně ani příliš neumožňuje.

V moři jsem se neztratil

Tím je Maneater na jednu stranu výborný. Je fajn zažít po delší době něco nevšedního. Ale výsledek je takový moc jednotvárný. V mém případě navíc pošpiněn menšími technickými problémy (místy výrazné propady fps a propady textur).

Zvětšit video

Hraní hry rozhodně nelituji, ale koupi bych si rozmyslel. Být žralokem je cool, ale opakovat stejné činnosti je ubíjející. Na jaké straně se váha zastavila, tím si stále nejsem jistý. Jistý jsem si však tím, že nebýt hra zajímavá právě tím, že jste žralok, asi by tolik pozornosti nevzbudila. Jen si vzpomeňte, jak máte po krk her, kde je 90 % úkolů založeno na činnostech „zabij 10 banditů.“