Mario Kart 64 – nejhratelnější závody

Platforma: Nintendo 64
Žánr: závodní
Multiplayer: ano, až 4 hráči
Podporuje N64 Controller Pack
Výrobce: Nintendo
Distributor: Nintendo

Zdá se, že Nintendo 64 závodní hry přímo přitahuje. Koneckonců vysoká rychlost přenosu dat díky systému cartridge této skutečnosti nahrává. Dnešní závody přivádí na trať všechny postavičky z Mariova světa a směřují tak především k mladší generaci hráčů. Hratelnost tohoto titulu však jistě zasluhuje pozornost všech.

Že Mario a jeho přátelé prodávají hru, to Nintendo zjistilo už dávno, ještě před érou Pokémonů. Je ale zapotřebí přiznat, že Mario–tituly jsou zpravidla velmi hratelné kousky, u kterých je leckterý hráč schopný strávit více času, než by si původně myslel. Tohle neplatí jen pro klasické procházečky s veselým instalatérem, ale také pro různé variace Tetris nebo závodní kousky. Mario Kart je právě takovou závodní hrou s oblíbenými postavičkami, nicméně to nejdůležitější na tomto titulu je, že se hraje stejně dobře jako například oblíbená série Micro Machines.

Mario Kart (dále MK) obsahuje dohromady dvacet tratí, přičemž šestnáct je pro klasické závodění a čtyři slouží jako bitevní arény pro speciální bojový mód. Jednotlivé závodní tratě jsou skutečně solidně odlišné, jedinečné a především zábavné. Budete tedy jezdit po klasických asfaltových drahách a skrz hrbolaté a blátivé cesty, nicméně za originální a skutečně zábavné lze označit například závodění na úzké pláži (z jedné strany vás ohrožují útesy, z druhé strany hluboké moře a uprostřed toho je úzký pruh písku, který je navíc zaneřáděn palmami a skokanskými můstky) nebo jízdu po extrémně vlnité a nesmyslné duze uprostřed temné noci. Dobře jsem se bavil také na silnici plné dalších „civilních“ aut, která mi silně připomínala Need For Speed, jen tam chyběli ti policisté.

Než se rozhodnete pro herní mód, musíte zvážit, kolik vás bude hrát. Některé z nich totiž můžete spustit pouze v určitém počtu (například dobývání časového rekordu za asistence vlastního stínu z předchozího pokusu je možné pouze v jednom hráči, souboj si zase mohou zahrát nejméně dva). V tomto případě opět v duchu poděkujete designérům konzole, která umožňuje přímé připojení až čtyř ovladačů – jen uvažte, že majitel PlayStationu 2 si musí pro podobnou zábavu opatřit speciální příslušenství – Multitap – jakousi rozčtvreku.

Pokud jste odsouzeni ke hře v jednom, bez spoluhráčů, budete muset vzít zavděk počítačem řízenými protivníky (kteří disponují zajímavou vlastností, známou jako „rychlost blesku“) a uklidnit se skutečností, že vám patří celá obrazovka (a ne polovina ve dvou nebo čtvrtina ve více hráčích). Budete moci hrát klasický závodní turnaj, zde označený jako Mario Grand Prix, který spočívá v projetí čtyř na sebe navazujících tratí. Do další tratě postupujete, pokud se umístíte alespoň čtvrtí a podle svého umístění obdržíte určitý počet bodů. Cílem pochopitelně je mít na konci turnaje nejvíce bodů. Turnaje jsou připraveny čtyři, za každý dostanete pohár podle umístění v první trojici a za projetí všech šestnácti tratí není žádný bonus. Druhou a poslední možností pro jednoho (a pouze pro něj) hráče je souboj s časem, ve kterém jezdíte dokola stejnou trať proti svému stínu z předchozího pokusu. Tento svůj stín, neboli doposud nejlepší váš pokus, je možné si uložit do Controller Paku – paměťové karty, která se vkládá do ovladače N64.

Světlé stránky hry	Temné stránky hry
hratelnost přehlednost vyrovnanost	průměrné ozvučení málo herních módů pro jednoho

Ve více hráčích pak máte možnost hrát klasický versus o umístění v cílové pásce nebo velice zábavný mód „battle“, v němž má každý závodník na vozidle přivázány tři balónky, které představují životy. Cílem je popraskat balónky ostatním (pomocí nárazů jako na autodromu a speciálních pomůcek, které je možné na trati sbírat a ke kterým se ještě dostanu) a ubránit si své vlastní. Mario Grand Prix je hratelný pouze ve dvou nebo jednom hráči, ostatní ve třech nebo čtyřech.

Na začátku Mario GP nebo VS závodu si vyberte jednu ze tří kapacit motoru, přičemž větší stroje jsou rychlejší, nicméně hůře ovladatelné. Následuje výběr postavy (k mání jich je osm) a tratě, přičemž u turnajů se vybírá jedna čtveřice tratí.

Zábavu, kterou poskytuje samotné závodění, skvěle vyrovnává a doplňuje možnost sbírání pomůcek, které se válí po tratích a umožní vám dobýt první místo i tehdy, pokud uděláte řadu řidičských chyb. K mání jsou klasická zrychlení na několik vteřin, jakýsi boost nebo postrčení kupředu, střelba naváděnými želvími krunýři (klasická mariovská obdoba raket), banány po kterých protivníci ztratí na chvíli kontrolu nad vozidlem (velmi nepříjemné v zatáčce) a konečně štít proti všem těmto zákeřnostem. Tyhle pomůcky nejsou nijak zvlášť objevné pro daný žánr, na druhou stranu však dokonale fungují a umožní tak vyrovnat v rámci možností hru závodního profíka a amatéra.

Účelně a roztomile. Grafika je prostá, jak je u Maria obvyklé, to však neznamená, že by byla škaredá. Je tu prostě veselá kombinace teplých barev a klasické panenkovské postavičky, které se řítí přebarvenými krajinami. Všechno je to pochopitelně dokonale rychlé a plynulé, což je dáno jednak platformou a jednak právě grafickou prostotou.

Na druhou stranu je hra dokonale přehledná i při rozdělení obrazovky na čtyři části a to je velmi důležité.

Díky přehlednosti, citlivému a prostému ovládání a skvěle vyrovnanému systému pomůcek je Mario Kart skutečně extrémně zábavná záležitost, která jistojistě uspěje na jakékoliv hráčské párty. V jednom hráči není tento kousek příliš bohatý ani zábavný, to už bych dal rozhodně přednost Star Wars Racerovi, nicméně naprosto chápu mladší pařánky, kteří se touto hrou nechají okouzlit.

	Grafika: 6/10
	Zvuky: 5/10
	Hudba: 5/10
	Hratelnost: 10/10
Mario Kart jsou velmi zábavné závody pro více hráčů,vynikají dokonalou přehledností a hratelností, která ve třech nebo čtyřech lidech s klidem pokoří všechny konkurenční tituly pro N64.
Celkové hodnocení: 7/10