Matrox Millenium G400

První kolo
G400 se tváří velice sebevědomě. Akcelerátor míří do oblasti profesionálů a náročnějších uživatelů grafiky a multimedií, a to včetně hráčů 3D her. Proto nabízí všechny vlastnosti z vyšší třídy plus něco navíc: kompletní 2D i 3D řešení, 16  32bitové renderování, multitexturing, hardwarový environmental bump mapping, trilineární filtrování textur, stencil buffer, plnou podporu OpenGL (ICD) i Direct3D a akceleraci DVD. Karta je určena pro sběrnici AGP 2x (do budoucna podporuje i 4x), maximální velikost videopaměti je 32 MB SGRAM. V rukávu má i další esa: technologii DualHead, Vibrant Color Quality² a Dual Bus. To není špatné – uvidíme však, jak si povede v praxi.

Masivní chlazení 
Karta je již na první pohled velmi solidní (kvalitní provedení je jaksi “v rodině”), 32 MB paměti SGRAM (Samsung - 6ns) je osazeno z obou stran desky, nataktovány jsou na rychlost 166 MHz. Grafický čip běží na 125 MHz. Verze DualHead má dva výstupy VGA, dodáván je i TV/Video konvertor – o tom však později. Velmi se mi líbil velký, černý a hustě žebrovaný chladič na grafickém čipu; chlazení je tak dostatečné a navíc bezhlučné. Pro fajnšmekry: rozměry chladiče umožňují i případnou dodatečnou montáž ventilátoru. Výkonnější model G400 MAX je již ventilátorem vybaven.

Jednoduchá instalace
Test proběhl na sestavě s procesorem Intel Celeron 550 (výkon jako Pentium III 500), deskou Abit BH6 rev 1.1 (čipset BX), 96 MB RAM a pevným diskem 8,4 GB WD UltraDMA 33. Po zkušenostech z dřívějších testů (první, rané ovládače většinou poskytují nižší výkon i stabilitu) jsem ovládače z CD pominul a použil přímo nejnovější verzi 5.13 z Internetu. Instalace ve Windows 98 i Windows NT byla hračkou: drivery ihned fungovaly a v panelu Windows se objevila nová ikona utility PowerDesk. Ta nabízí bohaté možností nastavení uživatelských parametrů karty a monitoru (včetně aktivace některých funkcí pomoci “horkých kláves” – dobrý nápad). Bohužel jsem nenalezl položky ke změně interních parametrů karty a 3D ovladačů. Devadesáti procentům uživatelů to ale jistě nebude vadit. (Pozn. DH – utility k nastavení interních parametrů karet Matrox a jejich přetaktování najdete na http://www.matroxusers.com)

Druhé kolo – 2D
Základem každé grafické karty, zejména té, která kandiduje na titul “profesionální”, je kvalitní obraz. Ten má G400 vynikající. Musím říci, že jsem ani nic jiného od Matroxu nečekal. Výsledek je však ještě o něco lepší: obraz je živý a ostrý, a to i ve vyšších rozlišeních (1600x1200). Pro objektivitu je třeba dodat, že karty na bázi TNT2 poskytují ve středních rozlišeních (kolem 1024x768) téměř stejnou kvalitu.

Nyní k 2D výkonu. Tabulka z testu Winbench 99 mluví jasně – G400 je nejrychlejším 2D akcelerátorem! Matrox G400 zde má “Full House” a vítězí.

Třetí kolo – 3D
Na testy v DirectX 6.1 jsem použil oblíbený benchmarkový program 3D Mark 99 MAX, jehož bodové hodnocení pro základní přehled o výkonu postačí. Referenčními kartami pro tento test byly karty osazené čipy TNT2: Diamond Viper 770 s 32 MB a Viper 770 Ultra. Obě karty pracovaly na standardních frekvencích. Všechny testy jsem provedl nejen na Celeronu 550, ale i na Celeronu 366. Při 366 MHz byly výkony všech karet téměř stejné – nemá smysl je publikovat (koho by zajímaly grafy typu “rovný hřeben” :-). V sestavách s pomalejšími procesory se totiž výkon akcelerátoru využívá jen z části.

V 16bitovém barevném režimu mírně vedou karty s čipy TNT2, v pravých barvách (32 bitů) se ujímá vedení Matrox. Je třeba si uvědomit, že vyšší grafická kvalita 32bitových barev je vykoupena větším nárokem jak na velikost paměti, tak i na výkon karty. G400 zvládá tento úkol skvěle. Výkonové penále je při přechodu na 32 bitů minimální – tomu říkám dobrá optimalizace čipu. Ve většině her pak můžete klidně nastavit 32bitové zobrazení při zachování plné plynulosti. Nemyslel jsem si, že se v dnešní době někdo dostane na výkon TNT2 Ultra – a stalo se. Jaký pak bude výkon rychlejšího G400 MAX?

Dalším 3D rozhraním je OpenGL. Využívají ho mnohé hry a také některé profesionální programy, např. 3D Studio Max. Ždímačkou a zároveň dobrým testem výkonu je testovací verze hry Quake 3 Arena 1.08. Program oplývá mnoha vizuálními efekty a používá množství moderních technologií, proto je dobrým testem vhodnosti akcelerátorů pro nejnovější 3D hry a aplikace.

I zde v 16 bitech G400 mírně zaostává za TNT2. Ve 32 bitech je výkonem někde mezi klasickým TNT2 a Ultrou. Celkově dosahuje TNT2 v Quaku 3 nejlepších výsledků ze všech grafických čipů (je například až o 20 % lepší než Voodoo3). Důvodem jsou velmi kvalitní ovladače OpenGL. Ostatní, včetně Matroxu a 3dfx, pilně pracují na nových verzích; Matrox slibuje v budoucnu až 20procentní nárůst výkonu.

I přes rané ovladače je celkový výkon Millenia G400 přesvědčivý. TNT2, G400 a Voodoo3 tak tvoří špičku startovního pole. Gé čtyřstovko, vítáme tě do prestižního 3D klubu!

Plastický povrch
Matrox zahrnul do svého nového dítka Environmental Bump Mapping – jedná se o metodu realistického modelování prostředí (autory EBM jsou BitBoys). Spočívá v tom, že plochý povrch těles a objektů lze dále modelovat “mapou prostředí”. Takto lze například vytvořit z klidné vodní hladiny zvlněnou, a to bez nutnosti počítat každou vlnku zvlášť – na plochou texturu vodní hladiny se prostě aplikuje pohyblivá mapa vlnění a efekt je hotov. Na rozdíl od mnoha nepodařených a zcestných nápadů toto velmi pěkně funguje. Matrox je zatím jediný, kdo tuto funkci začlenil přímo do grafického čipu. Používají ji však jen některé nové hry (Expendable, Descent 3), na rozsáhlejší zastoupení si budeme muset ještě chvíli počkat.

Plná věrnost barev
Novinkou této karty je Vibrant Color Quality² – systém, který zvyšuje barevnou věrnost a přesnost při zobrazení v 16bitových barvách. Jak? Určité funkční jednotky čipu G400 totiž pracují interně v 32bitové barevné hloubce, a teprve před výstupem na monitor je převzorkují na “výstupních” 16 bitů. Výsledkem je pak vynikající a přitom rychlý 16bitový obraz. Podobnou metodu používá ve svých čipech i 3dfx; řekl bych, že kvalita je v obou případech velmi dobrá.

Dvě hlavy na jednom krku
Karta G400 DualHead (existuje i verze SingleHead) má zcela jedinečnou vlastnost: poskytuje výstup na dvě zobrazovací jednotky současně. Proč říkám jednotky? Můžete totiž připojit dva různé monitory, monitor a televizi, monitor a panel LCD (s konvertorem) nebo dva panely LCD. Mimochodem, kvalita TV výstupu je velmi vysoká. To vše pracuje naprosto úžasně: každé zařízení může mít jiné rozlišení, rozměry a nastavení obnovovací frekvence.

Obraz může být současně na obou výstupech – tento režim je vhodný zejména pro prezentace (varianty: dva monitory nebo monitor a TV). Dalším režimem je zvětšení pracovní plochy Windows – multidisplay. Ten je zase ideální pro programátory, DTP, CAD a grafiku. Můžete například připojit 17” a 15” monitor a pracovat na obou současně. Pokud vyjedete kurzorem myši mimo hlavní obrazovku vpravo, objeví se vlevo na druhé obrazovce. Mezi monitory a programy lze samozřejmě přenášet i objekty (soubory, obrázky, texty, spuštěné programy). DualHead jsem chvíli používal v práci, a můžu říci, že jsem si začal rychle zvykat. Při práci na jedné obrazovce mi nyní něco stále chybí.

Pro objektivitu je třeba říct, že si jednoduchý multidisplay můžete zařídit sami: ve Windows 98 a 2000 stačí k vaši existující kartě AGP přidat druhou PCI a je to. Toto řešení však není tak elegantní a flexibilní jako DualHead. Nemáte také Video/TV výstup a nespustíte režim klonování.

Skvrnka na kráse
Se slzou v oku se dostáváme ke stinné stránce karty Matrox – karta odmítá běžet na čipsetech VIA. Vyzkoušeli jsme dva počítače a vždy ten stejný problém: po instalaci ovladačů se po restartu počítač totálně zasekne na stejném místě. Funguje pouze režim VGA – alespoň tyto zkušenosti potvrdilo nezávisle na sobě několik našich testerů. A není první; stejné zkušenosti máme např. s kartami ATI s čipem Rage128.

Jasná výhra?
Matrox Millenium G400 patří nejen mezi absolutní špičku, ale přináší i některé zcela nové prvky. DualHead, ale zejména Envinronmental Bump Mapping jsou nejen reklamními slogany, ale skutečně a efektivně fungují a posunují vývoj zase o krůček dopředu. Vzhledem k tomu, že se jedná o nový produkt, lze očekávat další nárůst výkonu (jako při uvedeni TNT2). Nepochybuji o tom, že lidé v Matroxu intenzivně pracují na nových, výkonnějších ovladačích. Na pomyslné 10bodové stupnici by tak G400 obdržela 9,5 bodu, TNT2 devět a Voodoo3 osm bodů. V této situaci se mi jako jediný zápor jeví poněkud vyšší cena.

Souhrn
Grafická karta Matrox Millenium G400 Dualhead
www.matrox.com/mga/g400/home.htm
Parametry: Maximální rozlišení 2056x1536 bodů, 32 MB paměti, podpora přehrávaní DVD, Direct3D, OpenGL (ICD), podpora všech běžných 3D funkcí, možnost připojit dvě zobrazovací zařízení

Převzato z časopisu Computer, upraveno