MechWarrior 4: Vengeance – roboti opět na obzoru

Píše se první století čtvrtého tisíciletí. Mocenský boj a touha po ovládnutí planety a další lidské neřesti se projevují stejně jako dnes. Vy jste samozřejmě na straně těch „dobrých“ a bojujete proti uzurpátorce, která se snaží podmanit si všechno, co na planetě ještě zůstalo. Politická situace je tedy stejná jako dnes, pouze se změnily zbraně a její bojové nosiče, kterými jsou gigantičtí roboti.
MechWarrior 4: Vengeance – roboti opět na obzoru

Žánr: simulátor
Minimum: Pentium II 300 MHz, MS Windows 95/98/ME/2k, 64 MB RAM, 725 MB HDD, 8x CD-ROM, DirectX 8.0, 8 MB PCI nebo AGP grafická karta
3D: ano
Multiplayer: ano
Výrobce: FASA Interactive
Distributor:
Microsoft

I čtvrté pokračování netradiční střílečky se nese v podobném duchu jako díly předchozí. V kokpitech obrovských bojových robotů – tzv. BattleMechů – se budete prohánět po bojištích, kde vám budou za soupeře protivníci podobného ražení, navíc podporovaní mobilními jednotkami, kulometnými střílnami, dělostřeleckými věžemi, létajícími vrtulníky apod. I když tyhle další jednotky jsou schopny napáchat značné škody, přeci jen je jejich účinnost a tuhost v porovnání s BattleMechy hodně slabá a jejich ničení vám nezabere příliš energie. Zcela jinak je tomu již v podání vlastních bojových monster, která se svými devadesáti tunami „živé“ váhy (bez řidiče) a mnohonásobnou velikostí oproti „klasickým“ bojovým jednotkám představují velice silné a účinné stroje na ničení a dobývání.

Kdo zná Mechwarriory z předchozích dílů, tuší, jak takový kolos vypadá – je to pancéřovaný robot, v jehož kokpitu sedí člověk, který jej ovládá. Základní fyziognomií připomíná BattleMech v podstatě lidské tělo – hlavu a trup tvoří kokpit, dolní končetiny vypadají jako lidské a stejně tak slouží k pohybu. Po stranách trupu jsou umístěny končetiny horní, držící střelné zbraně v podobě laserů, samonaváděcích střel atd. Vaše role ve hře je jasná – stanete se jedním z pilotů BattleMecha a budete v jeho útrobách bojovat, vítězit a zřejmě dost často i prohrávat.

Mechwarrior 4: VengeanceMechwarrior 4: Vengeance

Mechwarrior 4: VengeanceMechwarrior 4: Vengeance

BattleMechové jsou v podstatě na pohled všichni podobní, liší se ale rozdílnými parametry a vlastnostmi a každý se hodí k něčemu jinému, má své slabiny a silné stránky. Hra jich nabízí celkem 21, což je samo o sobě dost, navíc je můžete v laboratoři zvané MechLab upravovat podle svých představ. Kromě skinů, kterých je ve hře spousta (ale v podstatě jsou si velmi podobné) si volíte, jaké zbraně si do boje ponesete, v jakých slotech je umístíte a jak je seskupíte, neboť i seskupení zbraní hraje svou podstatnou roli.

Krom zbrojního arzenálu jsou důležité štíty, abyste byli co možná nejlépe chráněni před střelami protivníků. Nepočítejte totiž s tím, že jako v Quakovi či podobné střílečce budete schopni se všem střelám rychle vyhnout. BattleMech je kolos a podle toho se i chová – i když je schopen poměrně rychle běžet, je přesto neohrabaný úměrné své konstrukci, a tak často nemůžete dělat nic a střely jednoduše schytáte. Oproti předchozím dílům je v tomto odolnost robotů mnohem vyšší. S tím souvisí i taktika boje, protože dá nyní mnohem větší práci soupeře zničit – možná by byl lepší termín „udolat“. Nepočítejte s tím, že když nepřátelského BattleMecha trefíte salvou ze svých zbraní, padne na kolena a v tichosti pojde. Kdepak. Budete se s ním nahánět a pálit jednu salvu za druhou a pořádně se zapotíte, než se vám jej podaří doslova umlátit. A s tím dále souvisí to, že ve hře bude hrát obrovskou roli to, jak budete schopni svého BattleMecha ovládat a jak zručně s ním budete manipulovat. Takové řízení není jen tak a zapomeňte na čtyři šipky a myš, se kterými si vystačíte v kdejaké střílečce. Snad nejdůležitější manévr, který je třeba zvládnout – a není to nijak jednoduché – je natáčení trupu za běhu tak, abyste jinam mířili a jinam stříleli. Je to něco na způsob úkroků a obíhání soupeře v „3D klasikách“, akorát je to mnohem složitější. Rozsáhlost ovládacích kláves tomu svou početností nijak nepřidá a tak bude třeba nějakou dobu věnovat tomu, abyste se dokázali automaticky a bez nadměrného soustředění pohybovat (mimochodem základní nastavení ovládání mi přišlo zcela nevhodné a celé jsem je překopal). Pohyb musí být naopak automatický, abyste se mohli soustředit na střelbu a taktiku, což bude ve hře to hlavní. Dalším rozdílem oproti střílení s postavičkami je v už zmiňované nemotornosti a relativné pomalé odezvě. Když se chcete otočit do boku, BattleMech to neudělá okamžitě, ale chvíli mu to trvá. To samé je třeba při brždění, natáčení trupu do směru pohybu apod, takže se připravte na krušné chvíle, které budete zpočátku při hře prožívat.

Mechwarrior 4: VengeanceMechwarrior 4: Vengeance

Mechwarrior 4: VengeanceMechwarrior 4: Vengeance

Důležitou výbavou BattleMechů jsou i další přídavná zařízení v podobě dokonalejších senzorů, zařízení pro rychlejší pohyb anebo třeba chladící boxy, které jsou obzvlášť potřebné. Při běhu a střelbě se roboti zahřívají a není nic horšího, než přehřátí BattleMecha, které končí jeho vypnutím a bezmocným čekáním, než se jeho provozní teplota vrátí na únosnou mez a kdy se jeho funkce zase zapnou. Po tuto dobu nemůžete dělat vůbec nic a jste pak snadným cílem všech nepřátelských jednotek. HUD, na kterém sledujete dění včetně radaru, informacích o zaměřeném nepříteli a jeho stavu (stavu jeho jednotlivých součástí) stejně jako informacích o zdraví vašem ukazuje i stupnici zahřátí a v bojích jí je potřeba věnovat zvýšenou pozornost. Fajn je to, že se můžete chladit třeba ve vodě, do níž skočíte, nebo že zahřívání v poušti je sakra vyšší než na sněhu. Na tohle je třeba dávat před bitvou pozor a svůj stroj si podle prostředí a vzhledem k typu protivníků upravit a vybavit.

Boje v Mechwarriorovi 4 probíhají na třiceti bojištích, která jsou rozdělena do několika typů – lunární krajina, poušť, step, zasněžené pláně nebo třeba městské aglomerace. Bojiště jsou rozsáhlá a většinou otevřená, takže počítejte s poněkud jednoduššími modely okolí než na které jste zvyklí z uzavřených stříleček. Je to dáno množstvím polygonů, které je třeba udržet v rozumné míře, aby bylo možné hru na normálním počítači vůbec hrát. Co je ztvárněno velice dobře je motorika vlastních monster. Pohyby končetin včetně natáčení chodidel a trupu jsou prostě výborné a BattleMech se pohybuje přesně tak, jak byste očekávali. Mise, které budete ve hře zdolávat tvoří posloupnost, kde po splnění jedné mise následuje další atd. a intro každé mise je zpracováno jako filmeček, který vás do ní uvede. Když v misi neuspějete, nic se neděje a zkusíte ji znova, dokud nezvítězíte. Takže tady nečekejte nějaký vliv na to, jak si vedete. Jinak je tomu uvnitř misí v průběhu bojů. Není výjimkou, že najednou přijdou jiné rozkazy, cíl mise se změní a musíte jít bojovat jinam. Někdy nemá vaše počínání na podobné zvraty vliv, jindy se tak děje v závislosti na tom, jak si v boji vedete. Cíle misí jsou také rozličné a rozhodně nejde vždycky o zničení všech nepřátel.

Mechwarrior 4: VengeanceMechwarrior 4: Vengeance

Mechwarrior 4: VengeanceMechwarrior 4: Vengeance

Velice silnou součástí hry je multiplayer, který je zpracován velice dobře. Hrát se dá jak po lokální síti, tak po Internetu a v závislosti na spojení může hrát až 16 hráčů. Ze svého počítače můžete rovněž udělat dedikovaný server s možností nastavení dlouhé řádky parametrů, což jinými slovy znamená, že si třeba na Internetu můžete z libovolného počítače vytvořit vlastní server, kam se budete připojovat a na kterém se bude hrát a nejste tedy odkázáni na servery oficiální. Kromě klasického Deathmatche, který se zde jmenuje Destruction a jeho týmová podoba Team Destruction hra nabízí i další populární herní módy, které v podání BattleMechů dostávají zase jiný rozměr, než na který jsme zvyklí. Menší odchylkou v pravidlech vznikl mód Attrition, kde se nepočítají fragy za skolení nepřítele, ale body za stupeň poškození, který mu způsobíte. Další klasikou je mód CTF, kde si navzájem kradete vlajky a který zřejmě také nemusím blíže popisovat. Trochu méně známý je mód KOTH (King Of The Hill), kde dostává hráč body za čas, po který se dokáže udržet v nějakém sektoru, než je skolen nebo z tohoto místa vypuzen. Poslední herní mód, který hra obsahuje nese název Steal The Beacon (Ukradni zástavu), kdy hráči naskakují body za čas, po který se mu daří nést vlajku na svých bedrech, zatímco ti ostatní se ho o ni snaží připravit. A co je na multiplayeru pro Mechwarriora fajn je přítomnost botů, které si můžete do hry přidávat. Bohužel, má to jednu mouchu a tou je to, že boti nemohou hrát některé herní módy. Doufejme tedy, že brzy dojde k nápravě a že se v nějakém patchi boti zbývajícím pravidlům pravidla „doučí“.

Co se týká singleplayeru, tak ten je možný hrát buď jako krátký trénink, kde vás instruktor provede základy ovládání Battlemecha. Je vhodné si kurzem projít, pokud jste ve hře noví. Škoda, že kurz brzy končí a zdaleka neukáže finesy, které roboti a možnosti zacházení s nimi umožňují. Bylo by to určitě velice šikovné. Hlavní náplní je kampaň, v níž se dostanete roli syna, který jde pomstít smrt svého otce sérii misí tak, jak už jsem zmínil na začátku. Krom toho máte ještě možnost si vybrat BattleMecha, mapu, herní úroveň a často i spolubojovníky v herní volbě nazvané Instant Action a vydat se do boje.

Mechwarrior 4: VengeanceMechwarrior 4: Vengeance

Mechwarrior 4: VengeanceMechwarrior 4: Vengeance

Shrnuto a podtrženo představuje Mechwarrior stejně jako předešlé díly specifickou zábavu díky neokoukaným a stokrát neokopírovaným bitevním strojům, ve kterých boje povedete. Singleplayer nepřináší nic revolučního nebo tak nového, že by to stálo za významné vyzdvižení a došlo zde v podstatě ke kosmetickým změnám. Hlavní přínos hry je v multiplayeru, kde autoři usilují o vytvoření početné hráčské komunity při hraní přes Internet a dávají jim svým enginem velkou podporu. Ti, kdo mechwarriorovskou ságu znají a chtějí se zapojit do online bitev po celém světě zde mají příležitost. Osobně mě hra v singleplayeru nijak zvlášť neuchvátila hlavně proto, že jsem v ní příliš nového nenašel a minulý díl mi sednul tak nějak víc. Kontroverzní se pak může zdát podstatně vyšší odolnost BattleMechů, která mně osobně navíc vzhledem k jejich zapojení do multiplayeru nepřipadne až tak šťastná, neboť mi připomíná honění a udolávání nepřítele lacinou bambitkou (i když uznávám, že kromě střílení zde jde hodně i o schopnost ovládat roboty a právě při honičkách se to nejlépe projeví) a to není pro multiplayer asi to úplně pravé. To je můj osobní názor a pokud s ním nesouhlasíte, klidně připojte k článku názor svůj – samotného by mě zajímalo, jak se na tuto věc dívají jiní.

Grafika: 8/10
Zvuky: 8/10
Hudba: 7/10
Hratelnost: 7/10 (multiplayer 8/10)
Osvědčená klasika, která v singleplayeru nenabízí příliš nového, ale nabízí skvělou zábavu pro týmové hraní.
Celkové hodnocení: 7/10 (multiplayer 8/10)

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

Nejlepší hry pro PC, které si teď můžete zahrát nebo přát k Vánocům

Nejlepší hry pro PC, které si teď může…

Toto je deset her, které byste rozhodně neměli při hraní na počítači vynechat.

10.  11.  2018 | | 3 N/A
Red Dead Redemption 2: zážitek nové generace (recenze)

Red Dead Redemption 2: zážitek nové ge…

Je vůbec nutné uvádět jednu z nejočekávanějších her letošního roku?

1.  11.  2018 | | 20 N/A
Hráči vyrazili na Divoký západ, nafotili nádherné snímky z herního hitu

Hráči vyrazili na Divoký západ, nafoti…

Red Dead Redemption 2 je stejně jako každá hra Rockstaru jako stvořená pro típání krásných pohlednic.

2.  11.  2018 |
Legendární WarCraft 3 se vrací. Byla oznámena předělávka Reforged

Legendární WarCraft 3 se vrací. Byla o…

Čtvrtý díl se bohužel nechystá, fanoušci Warcraftu ale dostali pěkný dárek od Blizzardu.

3.  11.  2018 | | 24 N/A
Sid Meier

Sid Meier's Civilization: Nový úsvit -…

Jednou z očekávaných deskoherních novinek letošního podzimu byla bezpochyby nová Civilizace s přídomkem Nový úsvit. Jak se nástupce dnes už legendární Sid Meier´s Civilization povedl?Prozradíme vám, že v konkurenci strategických her se rozhodně neztratí, ale více už v naší recenzi.

4.  11.  2018 | | 1 N/A