Medal Of Honor: Allied Assault – nikdy se nevzdají

Hru k recenzi zapůjčila firma:

Platforma: PC
Typ hry: 3D akční
Multiplayer: až 64 hráčů přes LAN, 32 hráčů přes Internet
Minimální konfigurace: procesor 450 MHz, 128 MB RAM, 1,2 GB na HDD, 16MB grafická karta
Doporučená konfigurace: procesor 700 MHz, 256 MB RAM, 1,2 GB na HDD, 32MB grafická karta
Testovací konfigurace: Athlon XP 1500+, 256 MB RAM, 3 GB na HDD, GeForce 2 Ti 64 MB
Výrobce hry: 2015 a Electronic Arts (www.mohaa.ea.com)
Distributor hry: Electronic Arts (www.ea.com)
Distribuce v Česku: Cenega Czech (www.jrc.cz)

Přiznávám, že se cítím poměrně v rozpacích, protože nemohu nalézt originálnější a zároveň výstižnější slova k tomu, co se chystám napsat. Snažil jsem se, lovil jsem v paměti, ale nenapadla mě žádná jiná věta, která by co nejpřesněji vyjádřila, že Medal Of Honor: Allied Assault je nejlepší 3D akční hra co jsem hrál.

Upoutávka na článek prozradila, že budu tuto hru obhajovat jako, dle mého názoru, jednu z nejlepších akčních her na PC. Pokud jsem si všimnul, tak Medal Of Honor: Allied Assault (dále jen MOHAA) se žádné extrémní pozornosti nedočkal ani kdysi na konzolích a ani na PC. Když totiž vyšel původní MOH pro Playstation, tak se o této hře nijak zvlášť nemluvilo, samozřejmě dokud se nezjistilo, že je to vůbec nejlepší 3D hra pro PS. Ale doba dávno pominula a dnes by se hra s nekvalitním enginem nikam nedostala, navíc na PC je konkurence ohledně stříleček z vlastního pohybu dost tvrdá. MOHAA musel přijít s něčím, co nikdo předtím neukázal a muselo to být dost agresivní, aby to dostatečně přečnívalo nad ostatními hrami.

Pokud bychom hledali podobnou hru jako MOHAA, možná by nás napadla otázka: "Je možné srovnat MOHAA s českým zázrakem?" Spíš není. Obě hry jsou z válečného prostředí, avšak právě v tomto bodě podobnost končí. Flashpoint byl v podstatě simulací taktických operací, i když s pořádnou dávkou akčních prvků, ale ve většině případů se drží právě svých taktických kořenů. MOHAA je na opačnou stranu mnohem akčněji laděný, ale nejde jen o bezhlavou střelbu. Přece jen vyhlídne-li si vás kulometné hnízdo nebo ostřelovač, na kterého jste si nedali pozor, zbývá vám v takovou chvíli posledních pár vteřin života. Nehrajete nesmrtelného hrdinu s neprůstřelnou kůží. Odolnost v MOHAA je kompromis mezi realitou a Serious Sam, takže si sice nemůžete dovolit bezhlavě pobíhat, ale zase neztrácíte hratelnost na úkor reality. Kromě tohoto faktoru je druhý podstatný rozdíl mezi Flashpointem a MOHAA ve spolupráci s ostatními vojáky. Zatímco od určité chvíle jste se ve Flashpointu starali o vlastní skupinu, v MOHAA stále plníte jen rozkazy, i když jste spolu s ostatními členem komplikovanější operace.

Už od prvního okamžiku v akci je jasné, že na MOHAA byl po technické stránce odveden pořádný kus práce. Kvalitní textury jsou na PC u 3D her již delší dobu téměř samozřejmostí, nicméně poslední dobou (od nástupu PS2 a her jako BG: Dark Alliance, Silent Hill 2, MGS 2) podle mne počítačové hry pokulhávají v počtu polygonů na postavu. A tak zatímco v Silent Hillu 2 vypadají postavy jako živé, ve Wolfensteinovi a Max Paynovi mne zrovna neoslnily - bez urážky, obě hry jsou jinak dobré. V MOHAA se situace podstatně mění. Vojáci jsou podrobně prokreslení, animační potenciál jednotlivých úkonů je mnohem bohatší a hlavně mají postavy konečně mimiku v obličejích. A když mluvím o mimice, tak nemyslím přehození jedné textury za jinou, ale plynulou změnu výrazu ve tváři. Toto výrazné vylepšení v grafice přenáší MOHAA z průměrné akční hry mezi technické skvosty jakými jsou právě Silent Hill 2 (na MGS2 bohužel pořád nemá). Když se občas uprostřed akce zastavíte, můžete pozorovat pocity vašich parťáků. Někdy se v očích mužů jeví zatvrzelost, jindy strach, bolest ze zranění nebo zoufalství z burácející palby. Postavy jsou obecně propracované, včetně takových detailů jako polní láhve a lopatky, které se vojákům pohupují na výstroji. Další nádherný příklad umělecké grafiky je kouř. Pro majitele silnějších grafických karet se nabízí možnost spustit reálné kouřové efekty, které se po dopadu granátu promění ve fascinující prachová mračna. Ta třeba na čas pohltí celou chodbu, aby se pak rozlila na podlahu, než docela zmizí. Čeho tím hra dosahuje nad rámec vizuálního dojmu je vcelku jasné: MOHAA se posunuje v žebříčku atmosferičnosti na první příčky, jelikož jsem zatím na PC neviděl nic takového jako v následujícím příkladu: představte si, že se podobně jako v obdobných hrách plížíte podél stěny v systému chodeb, kdy nevíte odkud na vás může někdo vyskočit. Z dálky slyšíte hlasy dvou hovořících vojáků (konečně mluvící německy a ne anglicky s přízvukem) a tak se pomalu vydáváte oním směrem, vedeni sluchem. Najednou do vás zpoza rohu málem narazí jiný voják. Leknete se podobně jako on, ale zatímco co svou reakci jen těžko spatříte, jeho vidíte velmi zřetelně. Patrně nezkušený mladík vytřeští oči (opravdu až takový stupeň detailů v obličeji), chce něco vykřiknout, ale vy už tisknete spoušť samopalu Thompson. Zaštěkání zbraně a následná odpověď kulek pronikajících do mladíkova těla oznamuje, že jeho život se chýlí ke konci. V obličeji je vystřídán staženě bolestivý výraz za mrtvolně prázdný, je konec.

Bohužel za každé zlato se musí platit a tak je vysoká technická úroveň zaplacena bolestnou cenou za doporučenou konfiguraci. Mě se podařilo MOHAA hrát plynule v 1024*768, při plných detailech jen za cenu omezení anti-alliasingu. A kolega vlastnící přetaktovanou GeForce 256 (s Duronem 1 GHz) si stěžoval, že plynulost bylo něco, čeho se u MOHAA v tomto rozlišení zdaleka nedočkal. Díky bohu patří tato hra k těm, které se mohou pyšnit širokým spektrem nastavení od kvality modelů postav (doporučuji na max), přes textury, barvy prostředí, postav, komplexnost stínů, až po detailnost povrchů (celkem asi dvacet voleb). Takže by si nakonec tuto hru mohl zahrát i člověk vlastnící třeba TNT2, i když netuším, co by z MOHAA ve skutečnosti zbylo. Vlídnost k majitelům staršího železa je dalším kladným bodíkem do výsledného hodnocení.

3. mise – Den D 6. června 1944, 6:34 ráno, pláž "Omaha": Krčili jsme se ve výsadkovém člunu jako slepice v kurníku. Prvních pár minut bylo docela klidných, slyšeli jsme pouze hukot moře a šplouchání vln narážejících do našeho člunu. Pak se ozval hvízdot a následný dopad dělostřeleckého granátu. Další začaly padat v rychlém sledu a vyhazovaly do výšky gejzíry vody. Jeden z člunů dostal přímý zásah, takže kromě vody a plamenů létali vzduchem i naši kamarádi. Ohlédl jsem se a viděl jsem ve tvářích mužů rysy strachu a nejistoty. Granáty dopadaly čím dál častěji a každá další exploze se přibližovala k našemu člunu. Chvíli bylo ticho. Na povel se otevřely dveře a my vyrazili s odhodláním, tváří v tvář německé obraně. Kulomety nad pláží rozehrály svou hudbu smrti a déšť olova létal vzduchem jako neskutečný roj rozzuřených vos. Rozpoutal se nepředstavitelný chaos. Ze začátku jsme se brodili, bezbranní jako ovečky. Spousta mužů padla dřív, než se dostali z výsadkových člunů nebo než se protlačili na pláž, aby se mohli alespoň částečně skrýt za protitankové zábrany. Pokaždé, když jsem přebíhal od jednoho ježka k druhému, sevřel jsem křečovitě ústa v očekávání smrti. Asi jen díky náhodě nebo štěstí jsem se dostal až k bunkru, kde jsme ve chvilce klidu zformovali útočný tým, který začal likvidovat kulometná hnízda. Já jsem se jako jediný dostal přes zákopy až do nepřátelské pevnosti, kterou jsem dokonale vyčistil a pomohl tak zlomit odpor na západní části našeho sektoru. Pobřeží je naše. Teď už nás nezastaví.

Předchozí část možná naznačila, které z bodů přispěly k tomu, proč je MOHAA podle mne jednou z nejlepších her svého druhu, ale k jádru se teprve dostáváme. Už jsem zevrubně popsal grafiku, ale ještě jednou se k ní víceméně vrátím, tentokrát se zaměřím na design jednotlivých úrovní. V tomto ohledu navazuje MOHAA na svého staršího sourozence z dob PS a rozhodně se nejedná o špatný vzor. Šest rozsáhlých misí rozdělených zhruba do třiceti menších levelů je navrženo prostě mistrovsky. Kdo věděl, že MOHAA je vyvíjena s požehnáním Stevena Spielberga, pravděpodobně také čekal, že se tato hra bude dost podobat jeho válečnému velkofilmu "Save Private Ryan" (Zachraňte vojína Ryana). A tak opravdovým vyvrcholením hry je, tuším 3. mise, 6. června 1944, vylodění spojeneckých sil v Normandii (viz. sloupeček někde okolo).

Den D není jediná pasáž, která těží ze scén tohoto filmu. Druhá z velmi kvalitních pasáží se odehrává v rozbombardovaném městečku na kraji Francie. V lokaci je spousta pobořených domů, které tvoří přímo dokonalý ring pro souboj ostřelovačů. Již k tak depresivnímu prostředí se ještě přidává hustý liják, který ještě víc ztěžuje podmínky k odhalení německého profesionála. Jednak díky bubnování kapek nedokážete přesně určit směr, ze kterého případná střela vyšla, navíc pořádně nevidíte do dálky. V tomto prostředí se budete zoufale plížit podél stěn, přebíhat přikrčeni přes ulice a hledat ideální pozici k eliminaci nepřátel. Tato mise patří k těm, které dokáží člověka doslova vtáhnout do hry. Stane se to asi takhle: Sedíte pohodlně před monitorem a najednou vás pomyslná ruka chytá za límec a táhne vás ke sklu obrazovky. Stále se přibližujete, až najednou cink, bílé světlo a vy jste v kůži vojáka uprostřed bojové akce. Nervózně se rozhlížíte ze strany na stranu a snažíte se najít si co nejvýhodnější pozici k bezpečné palbě na nepřátele. Pokud vás nepřítel překvapí, střelbou se kryjete a běžíte za nejbližší možnou překážku, kde si můžete vyměnit zásobník a v několika sekundách promyslíte svůj další postup. Vždy musíte jednat právě rychle a přesně. Pokud budete příliš pomalí, nepřítel vás rychle přečíslí, jelikož pod palbou většinou volá posily. Budete-li nepřesní, rychle si ověříte v praxi pravidlo: Netrefíš-li, sám jsi cílem! Ve chvíli, kdy se tato pravidla naučíte, stane se útok vaší jednotky harmonickým baletem. Chytrý útok vystřídá obratný ústup a při každé úspěšné akci zůstanou za barikádou na nepřátelské straně další padlí, zatímco vy zůstanete nedotčeni. Takto povedený přepad nepřítele potěší jako nic jiného. Snad jen dobře umístěný granát, před kterým se několika SSákům nepodaří utéci dost daleko, potěší podobným způsobem.

Světlé stránky hry

grafika a absolutní ozvučení sugestivní atmosféra vtahující do hry různorodost misí 64 lidí při hře peřs LAN

Temné stránky hry

jen maličkosti

Toto je třeba další nádherná souhra vynikající grafiky a vypilované hratelnosti, kterou MOHAA zdaleka nenabízí jen příležitostně. Nakouknete do místnosti. Dva cíle u stolu, jeden u skříně a poslední u okna. S druhým nakouknutím vhodíte do místnosti i granát a opět se skryjete za zdí. Přehodíte si zbraň, vyměníte zásobník a čekáte. Po výbuchu vběhnete do místnosti a střílíte vše co v oblacích prachu naznačuje pohybující se lidskou postavu. Když se prach usadí, spokojeně spočítáte padlé nebo dorazíte polohluché nešťastníky.

Zdaleka ne vždy bude vaše práce tak snadná jako v předchozím příkladě. MOHAA má implementovaný dynamický systém umělé inteligence. To v praxi znamená, že nepřátelé se často stahují nebo zaujímají výhodnější pozice. Protiútoky spustí zpravidla ve chvíli, kdy vyprázdníte zásobník.

Pozornost hráče udržují krom grafiky a atmosféry ještě další faktory. Například žádná z šesti megarozsáhlých misí se neopakuje. Pokaždé musíte nasadit trošku jiný styl hry: Někdy opatrnost, jindy rychlost, tu se s vojáky perete jako lev, či je likvidujete z dálky puškou. Je pravda, že některé mise se podobají prvnímu dílu z PS, ale nikdy ve většině bodů. Velkým překvapením byla mise, jejímž účelem byla krádež tanku Tiger II a následný únik s kořistí z dosahu nepřátel. Tato mise by mohla být hravě základem pro tankový simulátor, tedy alespoň po technické stránce. Vždy si mne získá hra, která se snaží hráči nabídnout reálné prostředí k likvidaci a toho MOHAA nabízí hodně. Každý dům se dal poškodit nebo úplně srovnat se zemí. Náraz do telegrafického vedení kácel sloupy jako kolíčky ledabyle zapíchané do měkké země a nepřátelské jednotky zběsile pobíhaly ve snaze najít si dobrý úkryt a zároveň bojovou pozici k zastavení mého armagedonu v podobě těžkého děla. Podobné zpestření je ještě na začátku hry, ale v menší účinnosti, protože lehký vojenský džíp nemá tak silné, abych tak řekl... argumenty jako kolega Tiger II :).

V podstatě jediné za co bych mohl MOHAA nepatrně zkritizovat je hudba. Některé skladby jsou totiž naprosto shodné s hudbou ze starého MOH a to každým jedním tónem. Situaci zachraňuje několik velmi zdařilých, nových melodií v druhé polovině hry. Těm starým se ve skutečnosti také nedá vytknout třeba stereotyp nebo nuda, nicméně pro fanouška prvního dílu je to přece jen trochu silné kafe, nezměnit ani trochu převážnou část hudebního doprovodu.

Konečně co si podle mne zasloužilo absolutní známku, je zvuk. Ozvučení tvoří na výsledném dojmu z MOHAA snad mnohem víc než moderní grafika se všemi pokroky směrem ke konzolím. Já absolutní známku používám poměrně nerad, protože mi trochu svazuje ruce při budoucí recenzi. V případě MOHAA jsem si však opravdu jist, že ještě dlouho někdo něco podobného nezopakuje. Takový výběr zvuků, který nabízí tato hra, nenabízí s jistotou žádná jiná hra co jsem měl možnost hrát nebo vidět, jak na PS2, tak na PC. MOHAA nabízí snad tisíce různých zvuků. Například mise v městečku, za průtrže mračen. Déšť zní jinak na volném prostranství, jinak pod mostem. V domě je slyšet dopadající kapky na střechu, hrom má několik odstínů. Po tmavě modré obloze se občas prožene stíhačka a shodí bombu na blízký dům. Celý koncert by se dal sepsat jen ze zvuků dopadajících se nebo odrážejících se kulek. Jiný zvuk pro odraz o dřevo, pláž, skálu, vodu písek, ocel, neprůstřelnou vestu, cinknutí o helmu a nakonec odporné plesknutí nebo čvachtnutí kulky, provrtávající si cestu skrz lidské tělo. Když si toto ohromné množství zvuků dáte do kontextu s bitevní vřavou, dostanete jednu z nejimpresivnějších her co se dá v dnešní době na trhu sehnat. Lituji jen toho, že dodnes nemám například SB Live nebo jinou lepší zvukovou kartu (MOHAA podporuje i prostorový zvuk).

MOHAA už je prostě takový. Je jiný než ostatní hry, které tu byly před ním a navíc je pořádně hratelný a po technické stránce omračující. Napadá mne už jen poslední potenciální zádrhel, který by mohl být překážkou k srdcím hráčů akčních her. Řada fanoušků FPS si dává do souvislosti akční hru s potoky krve a čím brutálnější představení na obrazovce, tím lepší. V tomto ohledu MOHAA takového hráče zklame, ačkoliv mě nikoliv. (Na druhou stranu co by byl Serious Sam čistý jako dětská vanička, že?) Z obětí nevytryskne nikdy ani kapička krve. Tento netradiční "nedostatek" vyvažují animace postav, které kulhají a padají přesně podle toho kam dostanou zásah, samozřejmě s patřičným zvukovým doprovodem zastoupeným sténáním a sípáním. Takže jak skončit? Bojujme a nevzdejme se! Medal Of Honor je určitě hra, která stojí za koupi, třeba jen proto, že je to konečně zase originální, vynikající 3D akční hra i pro single player.

	Grafika: 9/10
	Zvuky: 10/10
	Hudba: 8/10
	Hratelnost: 9/10
Tato hra mne unesla tak, jako žádná 3D akce od dob Half-Life.
Celkové hodnocení: 9/10